Zkušenosti praktikujících Archivy

30.8.2015

Aleksandra – reflexe po měsíci

Mám pár reflexi, se kterými bych se ráda podělila od mého posledního sdílení.

I přesto, že jsem byla na pobyt ve tmě krátce, stačilo to na intenzivní zážitky a obrovský postup kupředu.

Tme není ani dobrá ani zlá

Pamatuji si, jak mne obklopila černá sametová nicota…, nebyla ani dobrá, ani zlá, prostě tam byla… jako prapůvod, počátek…

V teto nicotě se volně vznášelo mé já… a hledalo bod zachyceni, nějaký začátek, něco, od čeho by se mohlo odrazit a začít pohyb.

Nic takového tam nebylo, neexistoval ani začátek ani konec, avšak to prázdno bylo zároveň nekonečně bohatým celkem… Nic a zároveň všechno.

My tady jsme zvykli na pohyb po ose, od bodu A do bodu B. Jsme buď tady, nebo tam… nechceme přijmout, že jsme součásti celku, že já jsem svět a svět jsem já… že bod A a bod B jsou jedno a totéž, že jak nahoře, tak i dole…

O to výrazněji vnímám, jak jsme omezení ve svém duálním vnímání: běžně máme kolem sebe nesmírné bohatství, různorodost a pestrost všeho… My jsme však slepí kvůli neúnavné honbě po ose, soustředíme se jedině na směr, na to, kam poběžíme chytit něco, co ještě nemáme!

Díky pobytu ve tmě vidím, že jsme slepí!

Žijeme tady jako v nějaké letargii, máme k dispozici všechno, ale i přesto, že vidíme, jsme naprosto slepí!

Rychlé si zvykáme na to, co máme, a přestáváme to vidět.

Svět si vytváříme sami, ale musíme to dělat vědomě. Myslíme si, že vědomi máme stále aktivní, ale nemáme! Povaha člověka chtít stále více je běžná. Jsme jako požírači události a zážitků… takové monstrum chňapající po všem, co ještě nemá, co nezná… pokud to chytí, spolkne a už si toho dál nevšímá… Oscilujeme mezi minulosti a budoucnosti, ve stávající realitě se neumíme najít.

Máme to jako software uložený do podvědomí.

To tedy rozhodně není vědomý rozvoj a vědomá cesta.

Hodně moudrých lidí tvrdí, že je důležité se zastavit, nasměrovat svůj zrak a vnímání na přítomnost a začít vidět to celé bohatství, které nám bylo dáno mít kolem sebe, všechny dary od Vesmíru, které nás obklopují, a kterých krásu nevidíme, kolik lásky k nám proudí, a my nejsme schopní se otevřít na její přijímání. Je zvláštní, že se nám rozsvítí zrovna ve tmě B-). Tma sundavá závoj z našich očí, strhne klapky, uvolní a rozšíří zorné pole. Najednou se člověk ocitne v jiném světě. Vše je nové, jiné, krásnější, silnější, bohatší.

Terapie tmou zajistila, že se mi rozsvítilo

Snažím se tento zázračný stav udržet co nejdéle, vzpomínám, vracím se opakovaně k okamžiku uzdravení slepce, prozření…, abych opět neotupěla, neoslepla… ten dar je velice křehký.

Je to takové hýčkání okamžiku… opatrné kutálení v dlaních hřejivých a plných lásky paprsků slunce…

Vykukují, vyklouzávají z mezer mezi prsty, mrkají vesele… Držme je…ať nám neutečou, připravme pro ně v našich srdcích místo, kde se trvale zabydlí.

Při pobytu ve tmě jsem začala vnímat, že je jen a výhradně na mne, jaky můj svět bude, že svou realitu vytvářím já samotna svým výstupem zevnitř ven.

Proč jsem byla kdysi nadšená někým/něčím, a dnes po tom nadšení není ani stopa? Proč už nechceme, co máme?

Proč se neumíme trvale těšit a vážit si toho, co jsme získali, čeho jsme dosáhli, s kým jsme. Vím, život je o změně, i my se měníme, někdo běží rychle vpřed, roste a se vyvíjí, někdo zakrsne a zůstává na místě, na kterém stal před x lety. Vztahy, kdysi harmonické končí rozchody.

Relativita času? V nějakém okamžiku jsme stali na jedné startovní čáře, ale jeden se našel v rychlejší vibrační dimenzi.

Je ten druhý špatný? protože vibruje pomaleji? Nebo to jen my přestáváme vnímat vše krásné v něm, jelikož naše ego potřebuje alibi pro svého vnitřního soudce, ten vyhrožuje: Ty, ty ty…! To se nesluší, my to tady neděláme… no joooo…ale to ten druhý je děsný!!! … ?

To je jako bychom zazlívali kameni, že neběží po louce s námi. Vše má svou krásu, a pokud již tedy vešlo do našeho života, v jakékoli příjemné či nepříjemné podobě, musí být pro nás, a nesporně je, potřebné a užitečné. Nebudeme se tomu vysmívat, nebudeme se na to zlobit, nebudeme to odsuzovat. Pokloňme se tomu a poděkujme!

Všichni jsme spojeni

Začala jsem živě vnímat svět z toho pohledu, že jsme tady všichni spojení do jednoho organismu, jakým je Vesmír. Potom, co jsem ze tmy odešla (haha… vlastně potupně utekla), jsem strávila týden o samotě na své chatě v lese a jen pozorovala, jen naslouchala… Vysoké borovice začaly ke mne promlouvat… kolísaly se na větru a šepotaly tichou píseň… Viděla jsem v nich opravdu živé bytosti, vše v symbióze se všem. Tráva najednou byla zelenější, ptáci zpívali krásněji a hlasitěji, vzduch byl čistější, květy barevnější, slunce nádherně hřejivé, voda svěžejší …

Byla jsem tak ráda, že jsem tam, kde jsem, cítím co cítím, vidím co vidím, slyším… prostě jsem vděčná a ráda, že JSEM, a kolem mne je svět, jaký jsem si vlastně vytvořila, a do teď neviděla jeho krásu. Není důležité, jak dlouho zde zůstanu, jak rychle dál poběžím, a kam mne to až zanese. Je důležité uctívat stávající chvíli se všem bohatstvím, které v sobě nese. Vidět neviditelné a otevřít náruč lásky.

A láska proudí

Ona ta láska začne potom proudit oběma směry.

Je zvláštní, že když jsem vyslala tu lásku ven, začala se mi vracet a to zesílená.

Je to přímo kouzelná proměna a kouzelná výměna.

Pobyt ve tmě rozhodně doporučuji

Doporučuji zkusit… Myslím si, že každý z nás by měl pro své duševní zdraví povinně podstoupit minimální 24 hodinovou terapii tmou, aby prozřel a si začal vážit štědrosti světa, kterou má na dosah své dlaně.

S láskou Aleksandra

24.8.2015

Jarda – terapie tmou mne doprovází životem

Zdravím přátelé pobytů ve tmě.

Je to už dlouhé doba, co jsem navštívil terapii tmou, ale stále ji mám v paměti a doprovází mne životem.

Příprava na pobyt ve tmě

Do “svatyně” jsem se připravoval, jak po psychycké tak i fyzické stránce, delší dobu před vstupem. Dnes vím, že to bylo zbytečné a možná i trochu na škodu.

Pobyt ve tmě mi nedělal problém a orientace byla až překvapivě dobrá. Pohyb byl oproti životu na světle pomalejší a rozvážnější. Dnes chápu, že jde pro mě o symboliku uspěchané doby.

Na pobyt ve tmě jsem šel s nadějí

Domácí jídlo bylo výborné a chutě byly překvapivě intezivní. Po krátkém půstu jsem objevil skrytou chuť potravin.

Do tmy jsem šel s nadějí, že dostanu informace o mé budoucnosti, jak mám nasměrovat svůj život. Místo toho přišlo velké zklamání, že odpověd nepřišla.

Život si člověk řídí sám, sám si ho nastavuje a vytváří, jen je prostě jednodušší být s někým, kdo ho vede za ručičku a nebýt zoodpovědný za své činy. Čím více jsem chtěl odpověď, tím více se mi rozjíděla mysl.

Myšlenková bouře a očekávání. Myšlenky nešly zastavit, zahodit, schovat. Byly tam a budou, jen je na mě, jak to vnímám. Jestli to je pro mě útok z hlubin duše či z v šeru zacházející slunce.

Vše má svůj čas

Dnešní život po tmě je procitáním a pochopením toho, že vše má svůj čas na projevení. A to, co jsem si, tak moc přál se mi začíná se zpožděním projevovat.

Vše si s odstupem času začínám více uvědomovat.

Netvrdím, že je to vždy krásné a naplňující. Je to takové, jak jsem si to přál. A v tom je ten háček.

Protože si tvrdím říci, že málo lidiček doopravdy ví, co chce.

Pobyt ve tmě pro každého

Děkuji za nezapomenutelnou zkušenost, kterou by si měl projít každý alespoň jednou ve svém životě.

Děkuji za ochotu s kterou se lidem věnujete a co z vás vyzařuje.

Jarda

12.8.2015

Petr – pobyt ve tmě byl pro mě novou zkušeností

Ahoj Tomáši a Lenko,

pobyt ve tmě byl pro mě novou zkušeností. O pobytu ve tmě jsem před nástupem něco věděl a měl též něco přečtené.

Pobyt ve tmě a vzorné technické zázemí

Byl jsem mile přijat a vzorné technické zázemí v hezkém prostředí splňovalo mé představy. Na pobyt jsem nenastupoval jako na léčebný, ale byl jsem hlavně zvědavý na své pocity,reakce a možnost lépe pracovat se svými myšlenkami.

Pobyt ve tmě a strava

Jsem vegetarián, ale vybral jsem si ze všech možností raw food, která u mě stejně převažuje a dávám ji přednost. Strava byla velice chutná, jen jsem litoval,že na ni nevidím a uvědomoval jsem si tak více, že v běžném životě se raduji i s barevností jídla.Snažil jsem se zachovávat svůj denní rytmus s tím, že jsem zvyklý ráno cvičit, ale stejně mě to v časovém odhadu o dost ujelo. Přinesení jídla jednou denně byl totiž pro mě jediný bod kterého jsem se chytal a zjišťoval tak přibližně čas.

Po ukončení pobytu jsem si vychutnával mírné pomalé vplutí do všedního života a radost z možnosti vnímat citlivěji okolí.

Petr

10.8.2015

Aleksandra – terapie tmou krátce a překvapivě naruby

Setkání s nicotou, stavem nula. Zmítání se s člověkem a uvězněnou v něm vyšší bytosti. Kdo z koho? Chce ten člověk opravdu vědět, odkud přišel? Kým je? Znát do gruntu své posvátné já? Jak mu to pomůže v cestě životem, zde a tady? Nevytrhne ho to z tak pracně vytvořeného a ještě nepevného hmotného světa?

To nebude platit pro většinu lidi, kteří se rozhodli pro pobyt ve tmě. Je to jen o mne a mých pocitech.

Ve svém životě jsem hodně dlouho a pracně hledala sama sebe. Svou podstatu jsem však nakonec našla! Povědomí svého původu někde daleko mimo pozemskou sféru mne doprovázelo od raného dětství. Nutkání neustále hledat, učit se, poznávat… všechno…, jak a proč existuje, principy, na kterých fungujeme. Dlouhá léta kontaktu s vyšším světem, proročí sny, práce s archetypy, snovými symboly, podvědomím a nakonec zkoušení sdělit ostatním, že jsou zde, aby pokročili dál, v rámci svých lidských možnosti, kde je každý sám za sebe, musí najít svou cestu a smysl plnohodnotného života. Moje pitvání sebe sama, až na ruby…, do řvoucí bolesti. Vytahování stínů, programů naočkovaných kolektivním vědomím, jen abychom se dokázali zařádit mezi lidstvo, fungovat zde a zachovat svou pravou hodnotu a směr. Odbourávání balastu a přijímání svých vnitřních démonů, krocení svých cenících zuby šelem…,, učení, učení a učení, jak vycházet se svým já versus má tělesná schránka.

Událostí a zkušeností, které mým člověkem dosud zmítaly do hranic zoufalství a poskytly pochopení vyššího řadu a zákonů vesmíru. To byl můj život a moje cesta. A bylo toho dost! Celý život jsem létala nahoře a chyběla mi přistávací dráha. Když se mi objevila, tak jsem ji odmítla a létala dál.

Ve tmě jsem překvapivě pochopila, že já musím jít teď a tady opačným směrem. Nastal životní okamžik zvratu! Už nesmím ulétnout do výšin, naopak jít směrem dolu. Nechat zarůst své kořeny do živlu země, do hloubky. Proto jsem se narodila jako člověk. Má podstata je ve vesmíru, mé tělo je zde a tady. Musím dbát o svého člověka, svého avatara. Jeho místo je na Zemi, jeho komfort a pohoda. Nepomohu mu tím, že od něj odtrhnu duševní podstatu. Takto by se stalo! Vím to!

Prvních par hodin ve tmě mne varovalo: přenesla jsem se do živé paralelní reality, kde jsem fungovala mezi stejnými blízkými lidmi, akorát děj se konal úplně odlišně! Viděla jsem sebe sama, jak do mne perou léky na schizofrenii ve snaze mne vrátit do reality zemského života.

Ve chvíli, když jsem si uvědomila, že je to iluze… , však iluze to nebyla, bylo to nadmíru reálné a živé, vrátila jsem se zpět do temné místností, ve které jsem byla už sama.

Následovaly potom rychlé obrazce karmicko – generačního zatížení rodu, které mne upozornily na aktuální dění v rodině. Byla to druhá a poslední otázka, kterou jsem potřebovala řešit a pochopit. Stalo se!

Můj další pobyt ve tmě se stal už přetrváváním a bojem s existenciálním komfortem mého člověka. Nadprůměrná vedra kolem 39°C, pocit horka (v chatce tak snad 29°C) a pocit nemožností se nadechnout čerstvého, studeného vánku (i přes to, že chatka je dost dobře izolována a ventilována), mne donutil k ukončení pobytu po 24 hodinách.

Než jsem odešla, rozhodla se ukončit pobyt, dlouho jsem vnitřně bojovala. Zmítaly se ve mně otázky jako: Jsem asi srab? Jak se budou na mne dívat ostatní, že jsem to vzdala? Vždyť jsem tak dlouho čekala… Vím, že první tři dni jsou nejtěžší… Ale? Co mi to to dál přinese? Chci to vůbec?

Nakonec: Zaplatila jsem… budu připadat ostatním jako idiot?

Najednou jsem dala na svou spolehlivou intuici!!! Nic není důležitější nad to, co opravdu chci a co cítím! A na to vždy je spoleh! Přála bych si, aby všichni se vedli svou intuici! Odbourat to, co po nás chtějí, či očekávají ostatní! Důležité je jen to, jak to cítím já! Názory lidi kolem nás, nějaké peníze, to vše je jen systém, který nás ovládá. Bytí volným a rozhodovat sám o sobě je nejdůležitějším uměním v našich životech.

Děkuji Lence a Tomášovi za jejich vstřícnost, za jejich empatii a lásku k všem a všemu, co dělají.

Jsem ráda za těch 24 hodin, které mi umožnili a které jsem absolvovala! I ten jeden den a jedná noc mi přinesly tolik poznatků a určily směr do budoucna, že bych bez nich hledala, kdo ví, jak dlouho.

Ještě na závěr: můj manžel i přesto, že do tmy jsem šla já, prožil vše se stejnou sílou a se rozhodl pro větší účast na našem společném životě, pro více sdílení a empatie. Díky za vše.

Aleksandra.

28.7.2015

Eva – tma je překrásná, zářící, objímající

Milý Tomáši, milá Leni,

díky vám a vašemu vstřícnému přístupu jsem při pobytu ve tmě zažila něco, co se mi nepovedlo zažít za celý můj dosavadní život.

Pobyt ve tmě a Tma

…překrásná, zářící, objímající i velmi drsný odraz vlastních myšlenek. Cesta k vám – naprostá vnitřní jistota, že jdu tam, kam je třeba. Týden sama se sebou…dost “hustý”.

První polovina pobytu ve tmě

… naprostý chaos myšlenek a vjemů, oslňující blikající světla, veliké fyzické bolesti … až když mi Tomáš pomohl pochopit, že si to vše vytvářím sama, nastal okamžitě obrat do zóny klidu a blaženosti,

Jídlo a pobyt ve tmě

Vnímání jídla jako něčeho nesamozřejmého, nádherného, voňavého, připravovaného báječnou bytostí Lenčou.

Cesta zpět….byla naplněna pocity vděčnosti ke všem a všemu, co mi přinášelo možnost cestovat, jíst, vnímat okolní krásy

….no prostě začínám ŽÍT

…..a tak to je!

Díky! Eva

7.7.2015

Martina – odjezd po 3 nocích jsem potřebovala

Ahoj Tomáši i Lenko,

zdravím po měsíci od pobytu ve tmě, rychle to utíká..

Pobyt ve tmě a zážitky

Ke tmě … nebyla jsem dlouho, odjížděla jsem po 3 nocích. Přesto mi zážitky z pobytu ve tmě pocitově dobíhaly ještě asi 14 dní. Když jsem odjížděla, díky Lence jsem to lehce vnímala jako selhání, nicméně teď už vím, že to bylo přesně to co jsem potřebovala, 2 dny, 3 noci.

Přirovnala bych ke sportovci ve fázi tréninku na dlouhou trasu 🙂 Nikdo kdo nevydrží není srab. Každý má svoje s čím se ve tmě pobije, nedá se tomu vyhnout.

Překvapilo mě i jak při pobytu ve tmě je důležitý to povídání, myslela jsem, že nebude, ale za 2 dny cca 15 minut dohromady bylo málo, kontakt mi fakt chyběl.

3. noc ráno jsem musela rozžnout, taková panika to byla, ale zase..jsem ráda, nemyslím, že i teď se zkušeností by to bylo jinak.

Terapie tmou suma sumárum

Krátce shrnuto, zkušenost k nezaplacení. Příští rok si to naplánuju znova, každý by v rámci duševního zdraví měl..ve tmě se totiž nejde nezastavit. Čas zmizí a zbyde přítomný okamžik, hlava prázdná, udržet myšlenku mi přišlo nadlidský úkon. Nejen díky tomu jsem si, přestože jsem naspala dost málo, odpočnula moc.

Moc díky, krásný den.

Martina

6.6.2015

Dáša – Můj pobyt ve tmě

Hmmm, jak začít s něčím, co je tak intimní jako bytí sama se sebou?

Touha být sama, pobyt ve tmě, pustý ostrov

Dlouho jsem toužila být sama, vzít si sebou pár lahví dobrého vína, dvě, tři knihy a odjet na pustý ostrov.
Protože tento způsob samoty byl nerealizovatelný, hledala jsem nějakou alternativu. Sem tam jsem brouzdala po různých stránkách a narazila na léčbu tmou. Ještě nějakou dobu mi to trvalo, než jsem napsala Tomášovi. Jak jsem udělala první krok, to ostatní už šlo samo.
Zamluvila jsem si termín a bylo rozhodnuto. Úmyslně jsem nehledala další informace o pobytu ve tmě, abych nebyla ovlivněna prožitky jiných lidí a neměla velká očekávání

Vydržím pobyt ve tmě?

Když se blížil termín, vnucovaly se mi i pochybnosti zda to zvládnu. Uteču? Vydržím? Zpanikařím?
Do chaty mě uvedl Tomáš, seznámil mě se způsobem komunikace a pravidly, řekl mi velmi důležitou věc: ” Nedělej NIC jen vnímej sebe.” a rozloučili jsme se. Šla jsem se ještě projít po zahradě, vstoupila do chaty, zavřela dveře, zhasla, a byla tma. Úplná tma..
Myslela jsem si, že se budu bát, přijde strach, úzkosti. Nic. Klid. Důvěra. První tři dny jsem hodně spala. Pak už to moc nešlo, mozek se nastavil do procesu defragmentace a neustával, ševelil, reptal, nastrkoval, zpracovával a vyřazoval. Nešlo to zastavit.

Rozhovory ve tmě

Důležitým prvkem pobytu ve tmě byly rozhovory jak s Lenkou, tak i Tomášem. Každý z nich byl schopen vidět věci z jiného pohledu a to mi pomáhalo pochopit. Lenkou připravované jídlo bylo velmi chutné.Úžasné. Uvědomovala jsem si, jak bez očí víc chutná. Jak jinak vnímám vůně. Jak důležitý je hmat. Velmi jsem se bavila tím, že jsem odhadovala co jím za zeleninu v salátu. Taky se mi povedlo vysypat si oříšky a věřte, že jsem se vůbec nenudila když jsem je sbírala.
Moje zážitky ve tmě byly veskrze pozitivní. Šla jsem tam s tím, že si chci věci v sobě urovnat a dokončit. Stalo se.

Proč terapie tmou?

Pobyt vnímám jako velmi důležitý krok k sebepoznání a sebeuvědomění.

Jak se cítím nyní? Vyrovnaně, pokorně, klidně a s láskou v srdci.
Být sám se sebou je dar, který my lidé už dnes neumíme moc využívat. Bojíme se sami sebe?

Dáša

4.5.2015

Filip – někdo udělá pět kroků, někdo jeden, ale důležité je se posunout

Začátek dávno před pobytem ve tmě

Takzvaná léčba tmou pro mě začala daleko před samotným nástupem. Čím víc se přibližoval můj nástup do svatyně, tím větší jsem pociťoval nervozitu. Vyhranil jsem si v kalendáři týden na to, abych měl více času meditovat a přemýšlet o mém plánovaném pobytu. To jsem úplně nedodržel 🙂 ale víc a víc jsem přemýšlel a vnímal své pocity a synchronní okolnosti, které se kolem mě odehrávaly. Symbolické pro mě bylo zatmění slunce den před mým nástupem. Navštívil jsem rodinu, abych se rozloučil, poslední den jsem dopoledne strávil s přítelkyní a pak jsem vyrazil. S sebou jsem si vzal bubínek a pár talismanů 🙂 Vzal jsem si mp3 s tmavým displejem na které jsem měl mé oblíbené písničky a oblíbené audioknihy s tématikou duchovního rozvoje. Ve tmě jsem chtěl poznat své hlubší já, své božství a dostat se do prostoru mezi myšlenky, zklidnit je a neztotožňovat se s nimi. Bral jsem to jako další krok duševního rozvoje.

Příjezd a seznámení

Chviličku jsem bloudil, ale nakonec jsem dorazil na místo asi kolem 4 odpoledne. Přivítal mě Tomáš se svou klidnou přátelskou a pozitivní energií a jeho láskyplné děti, ze kterých byla hned cítit krásná svoboda, uvolnění a upřímnost. Mělo to na mě velice pozitivní vliv, stejně tak jako jejich obří vítací hafan Charlie.
Tomáš mi pomohl s věcmi a ukázal mi chatku. Seznámil mě se signály nošení jídla, řekl mi co a jak, že se mohu ještě procházet po zahradě a až se budu cítit můžu si zhasnout a začít svůj pobyt v chatce. Pak ještě přišla Lenka, která se mě ptala co nejím, na alergie atd., neboť byla tím, kdo se o mě celou dobu staral, nosila jídlo na kterém jsem si při pobytu ve tmě pochutnával -nezapomenu na skvělé houbové rizoto nebo ovocné knedlíky! 🙂 Sranda byla nenechat si říct co bude k jídlu a ve tmě si to poznat sám 🙂 Lenka si se mnou vždycky chvilku povídala což moc pomáhá a měla cit na to kdy je vhodné si popovídat už i s Tomášem, který normálně každý den do chatky nechodil.
Jakmile odešla nervozita začala ještě stoupat. Vyzkoušel jsem si zhasnout nejprve asi jen na 2 minuty abych „viděl“ co mě čeká a musím říct, že jsem velmi bojoval jestli vůbec dokážu ve tmě zůstat. Zabydlel jsem se a obešel chatku, zavolal přítelkyni, abych jí sdělil své dojmy a rozloučil se. Naposledy jsem se koukl na sluníčko a zhasl jsem…

Pobyt v chatce na tmu aneb do pozice bojovníka

Po zhasnutí jsem po pár minutách upustil z nervozity a zklidnil jsem se. Samotný průběh nebudu detailně rozepisovat, abych nevnucoval ostatním své pocity. To co se dělo ve tmě bylo především zesilování vnitřních pocitů. Všechny názorové systémy a emoce v průběhu života obalují naší duši, postupně se místo svého nitra začneme ztotožňovat se svým egem, se svou zásobárnou emocí a myšlenek. Jak mi krásně vysvětlil Tomáš, tma to z nás dokáže vytáhnout, dokáže odlupovat tyto slupky strachu a odhalovat naše božství. Hezky mi vysvětlil, jak je důležité tyto emoce které v sobě nosíme nepotlačovat, neboť to způsobuje bolest tím, jak se duše snaží skrze ně dostat ven – projevit se, ale ego ten obal emocí nechce pustit. Naučil jsem se přijmout tyto emoce, nebýt rezistentní a podvolit se jim a ačkoli to nemusí být příjemné, je důležité překonat strach, neboť zjistíte, že se VÁM nemůže nic stát 🙂
Myslím, že je velmi důležité se nebát o tom mluvit. Popovídat si s Tomášem, který má neuvěřitelné cítění a zkušenosti, které vám mohou velmi pomoci.

Po pobytu ve tmě

Výstup na světlo byl jednoduše okouzlující. Připadal jsem si jako kosmonaut, který přistál na měsíci. Když se rozednilo, pozoroval jsem krásu matky Země, vše bylo nádherné. Dostalo se mi vřelého přivítání od Charlieho a pak celé rodiny. Povídali jsme si, popili zelené smoothie, párkrát jsem se ještě prošel v přírodě, rozloučil se s chatkou a celou rodinkou a jel jsem…
Důležité je zmínit, že stejně tak jako samotný začátek pobytu na mě měl efekt již několik dní dopředu, tak i konec dohrává nadále. Pobytem ve tmě jsem získal větší uvědomění si sebe a hlavně zesílené vnímání komunikace celku, vnímám mnoho detailů odehrávajících se kolem mě a synchronicita, která se mi ukazuje je neuvěřitelná!

Své problémy ukázané ze tmy jsem díky tomu mohl řešit i po jejím skončení, zesílené vnímání osudu mě tomu krásně dovedlo!

Někdo udělá pět kroků, někdo jeden, ale důležité je se posunout. Všem přeju hodně štěstí a lásky! A dík každému kdo se do tmy vydá.

Filip

16.4.2015

Anička – ve tmě to bylo černé a měkké

To už je měsíc od mého ukončení pobytu ve tmě?
V mém vesmíru je ten čas nějaký zrychlený 🙂

Ve tmě to bylo černé a měkké

Jaké to bylo ve tmě? Černé. Kupodivu velmi černé a velmi měkké. Čas plyne jaksi pomaleji, když jseš v sobě. Zvláštní je, jak si člověk uvědomí rozdíl mezi otevřenýma a zavřenýma očima. Vidíš stejný kulový tak, jako tak, ovšem ten pocit sounáležitosti se sebou samým je velice zvláštní.
Než jsem šla do tmy, nahrála jsem si na MP 3 nějaké meditace a cvičení. Celkem “náhodný výběr” dá se říct, moc jsem nemeditovala, tak jsem neměla nic vyhraněného. Ale protože nejsem včerejší, a vím, že žádné náhody prostě neexistují, a ve tmě se pro mně nic zvláštního nedělo, naštěstí žádní “Bubáci” a tak, říkám si proč tedy.

Člověk to vidí většinou až zpětně, proč mu život postaví do cesty některé lidi, nebo situace. Je velice moudrý, tak proč se mu vzpírat, tak, či tak si to odžiješ, pouze intenzita se stupňuje. Některé meditace mě zaujali natolik, že si prostě i tady “venku” udělám čas na to, abych se na chvíli zastavila v sobě. To co by byla kdysi “ztráta času” (pro pobyt ve tmě, hláška jaksi úsměvná), mi teď připadá mnohem důležitější. Svět je jaksi krásnější, nezdá se Vám?

Pobyt ve tmě nění ztráta času

Myslím, ne vím, že si život v biologickém těle mnohem víc užívám. Vždyť život je jenom hra, tak proč si ji patřičně neužít.

Pobyt ve tmě byla pro mě zvláštní a krásná epizoda a určitě zkušenost k nezaplacení. Moc Vám za ni děkuji.

Až budu mít “NÁHODOU” cestu kolem… však to znáte. Telefonní číslo mám uloženo.

Jste úžasní lidé, mám Vás moc ráda
S láskou v srdci Vás objímám

Anička

17.3.201517.3.2015

Pavla – jak je krásné se zastavit a nechat se obejmout tmou

O pobytu ve tmě jsem slyšela poprvé od své kamarádky, zhruba necelý rok předtím než jsem se rozhodla pobyt, tedy pobyt ve tmě, podstoupit. Rozhodujícím tenkrát pro mě bylo shlédnutí videa s Jaroslavem Duškem, ve kterém odpovídal na otázky ohledně jeho pobytu ve tmě. V tomto okamžiku bylo jasné, že to musím podstoupit také. Termíny byly už vyčerpané, tak jsem si musela pár měsíců počkat na volný termín. Zvolila jsem si první termín, který vycházel až za tři měsíce od okamžiku mého rozhodnutí, ale pak jsem ho musela udělala nějaké změny v mých plánech a nakonec z toho bylo půlroční čekání.

Potřebuji pobyt ve tmě

Tenkrát jsem si prožívala různé životní změny a měla jsem pocit, že prostě potřebuji jít do tmy hned. Teď s odstupem času vím, že všechno mělo svůj čas a že nic není samosebou a termín mi vyšel až na podzim. Dokonce si i zpětně uvědomuji, že v době prvního termínu v létě jsem si prožívala opět další důležité životní situace. Kdybych v takové fázi měla jít do tmy, tak bych měla všeho plnou hlavu a tolik bych si pobyt neužila.

Čím více se blížil termín nástupu mého pobytu, tím jsem se nemohla dočkat. Nejspíš jsem od toho očekávala nějakou životní změnu. O mém pobytu jsem informovala jen pár blízkých. Oni příliš nechápali, co se tam dá celý týden dělat a tvrdili, že by se tam „zbláznili“. Já jsem řešila jedinou obavu a to byl jistý strach ze tmy samotné. K čemuž se ještě vrátím později.

Rozhovory a pobyt ve tmě

Již setkání s Lenkou a Tomášem bylo pro mě velmi stěžejní, jak na začátku mého příjezdu k nim domů, i posléze hovory s oběma během mého týdnu v chatce. Probírala jsem s nimi své myšlenky, což bylo pro mě velmi důležité. Každý z nich se v tématech dotkl něčeho jiného, ale pro mě zásadního. Ráda bych tímto dala radu těm, kteří si nejsou jistí, zda chtějí udržovat kontakt či být v úplné izolaci. Dle mé zkušenosti se nebraňte tomuto kontaktu. Myslím si, že krátký rozhovor může naopak pomoci v rychlejším procesu, který se v člověku odehrává a rychleji se lze někam posunout a mnohé dojde na úrovni myšlení.

Z celého pobytu jsem si především odnesla uvědomění přítomného okamžiku. V čemž mi pomohl svými slovy Tomáš. A Lenka mi zase pomohla v tom, abych svůj dosavadní život přijala tak jak je. Zamyslela se nad ním z pohledu karmického a přijala vše co se mi v životě děje nebo se už stalo.

Pobyt ve tmě a jídlo

Nesmím zapomenout pochválit Lenky báječnou a chutnou kuchyni. Během toho týdnu stráveného o samotě se pro mě její pokrmy stávaly úplným pohlazením na duši, protože si troufám říci, že Lenka vařila s láskou. Já jsem s jídlem trochu experimentovala, protože jsem si nikdy nenechala říct, co jsem dostala k jídlu ani k pití:o) Je to další zajímavý způsob poznání a zároveň i legrace.

Strach ze tmy

Nyní se vrátím k mému již zmiňovanému strachu ze tmy. Již po pár hodinách ve tmě bylo pro mě úžasné zjištění, že je tma bezpečná a začalo mi být v ní dobře. Možná to bylo způsobeno tím prostorem, který byl uzavřený a zamknutý. Cítíla jsem jakoby mě tma zahalila do svého náručí a můj strach šel pryč. I nyní vnímám tmu jinak, například když si jdu večer lehnout a zavřu oči, tak mnou projede pocit bezpečí a klidu, který jsem pociťovala během svého pobytu v chatce.

Dle mých zkušeností nemohu říci, že jsem prožila nějak nepříjemné okamžiky. Spíše je to strach z neznáma, co se může stát. Měla jsem dva sny, které mi sice nedávaly žádný smysl a byly tak pocitově nepříjemné, že jsem se z nich probudila s ošklivým pocitem, skoro až strachem. Pravdou je, že asi po třech dnech jsem si začala pokládat otázky „Proč tu jsem a zda mám zapotřebí tohle podstupovat?“ Jenže to je asi takové překlenovací období, kterým se musí projít.

Co jsem při pobytu ve tmě dělala?

Svůj pobyt ve tmě jsem si spíše osobně užila, než aby tam bylo něco zlomového v mém životě, co mě probudilo do života a uvědomění. Myslím si, že toto je velmi individuální a každý si prožije svou tmu úplně jinak. Záleží na životní fázi každého z nás a osobně si myslím, že již průběh prvního pobytu ve tmě pozitivně ovlivní jakékoliv podstoupené terapie či jiné sezení před vstupem do tmy. Mám tím na mysli dlouhodobější práci na sobě.

Hodnotila jsem tam hodně svůj život a hlavně jsem si ujasňovala to, co chci do budoucna dále dělat. I když jsem mnohé věděla už předtím, ale nějak vše dostalo jakousi formu a vneslo mi to do života větší klid. Byla to pro mě netradiční dovolená, kdy jsem toho hodně prospala, dělala si dechové cvičení či nějaké meditace, cvičila nebo si jen tak přemýšlela. Nevědomost času a velký časový prostor mi pomáhal si uvědomat sebe samotnou a hlavně nikam nespěchat.

Ukončení terapie tmou

Jako poslední bych chtěla popsat mé pocity po tom, co jsem z chatky vyšla. Byla to sobota a byl naprosto krásný a slunečný den. Rozloučila jsem se s Lenkou a Tomášem a rozhodla jsem se strávit den v Kutné Hoře. Ty první pocity, které jsem měla byly naprosto nezapomenutelné a zvláštní. Připadala jsem si jako z jiné planety, zvlášť při návratu mezi lidi. Trvá to ale chvilku a člověk se vrátí do každodenního normálu. V takovém klidu a spokojenosti jsem si užila celý ten den sama se sebou, na což budu dlouho vzpomínat. Druhý den jsem strávila celý den se svou rodinou a opravdu musím říct, že jsem prožívala neskutečné štěstí toho okamžiku být s nimi. Oni to brali jako normální den, ale já to vnímala velmi intenzivně a cítila jsem se šťastná.

Zajímavé bylo pozorovat, co všechno se událo další týden nebo respektive kolik věcí může člověk stihnout za týden. Dávalo mi to možnost si to dobře porovnat s týdnem ve tmě s následujícím týdnem po mém pobytu. I nějak se mi ve všem dařilo a šlo to více od ruky:o)

Na úplný závěr bych chtěla říct, abychom si každý z nás více dávali pozor na okolní ruch, starosti lidí, ale i ty naše starosti a aby nás ten svět příliš nesmetl. Došlo mi, že nejvíce mě zatěžují stížnosti okolí včetně vlivu médií, které si příliš nechávám vnášet do svého života. Přitom jsem sama spokojená se sebou a s tím co dělám a mám. Proto je určitě dobré dělat nějaké meditace nebo trávit hodně času v přírodě, což já takto řeším.

Doufám, že trocha mých slov může pomoci někomu se rozhodnout podstoupit pobyt ve tmě a udělat změnu ve svém životě. Je to změna, určitě ano a jak jsem řekla, tak to každý prožije jinak. Proto není nutné hledat nějakou odpověď, co mi to vlastně dá a jak to tam budu prožívat. Každý jsme v jiné fázi života a každý jsme jiné povahy. Také je dobré od toho příliš neočekávat! Nechat, ať to pracuje samo a nesnažme se pořád něco řídit, jak to často děláme v tomto uspěchaném světě.

Děkuji Tmě a rodině Roudových.

Pavla