Léčba tmou

Terapie tmou, pobyty ve tmě

Archiv pro štítek: pláč

Maru – jsem vděčná a tak nějak visím v časoprostoru

Tak milý Tome a Lenko,

uplynul měsíc od pobytu ve tmě? To mě docela šokovalo, ale vzhledem k tomu, že je každý den nabitý, tak se tomu ani moc nedivím..

Pár měsíců jsem si hrála s myšlenkami na pobyt ve tmě

Můj příběh je prozaický, přišel mi pocit, že mám jít do tmy, pár měsíců jsem si s ním hrála a pak začala hledat, kam půjdu. U vás mi to přišlo dle www nejsrdečnější a tak nějak bez zbytečného pozlátka a balastu a tak jsem vás oslovila. Byla jsem velmi ráda, že jsem dostala termín až za půl roku neboť jsem věděla, že se má ještě něco stát, abych si pobyt ve tmě užila…stalo se spousta věcí a já sílila a sílila, až jsme cítila, že se začínám těšit a být zvědavá sama na sebe. Strachy, které byly před půl rokem už zmizely, spousta věcí se vyřešila už jen samotným rozhodnutím podívat se na sebe – takovou já jsem a pokud se podaří třeba si ujasnit, co bych ráda na další roky se svým životem.

Na pobyt ve tmě jsem šla pěšky

Nástup byl úžasný, přišla jsem (pěšky) s těžkým batohem a uřícená, takže moje jediná starost byla sprcha, jídlo a zhasnout. Tomáš mi vysvětlil co a jak, vše se mi zdálo jednoduché pro pochopení ( a bylo to tak i v reálu) a tak jsem se sprchla, najedla a hned zhasla. čekala jsem co bude, nic nepřicházelo, jen pocit, že se mám seznámit s místností a zjistit, jestli bych si třeba nevyrobila nějaký strach sama když se neukazuje ha ha no tak jsem vlezla pod postel, procházela kolem zdí, šla na záchod a nikde nic…tak si říkám lehnu a spím…a ono nic…únava nikde, já oči dokořán, občas jsem si zacvičila, zameditovala  a snažila se odhadnout kolik je hodin….měla jsem totiž opět hlad ha ha ..Tomáš mi přinesl druhý den jídlo, to jsem se snažila nesníst zároveň a pak jsem zase jen ležela a podřimovala…přicházely zvláštní sny…z některých jsem se vzbudila vyděšená, ale pak jsem si uvědomila, že ten strach nemusím řešit a bylo mi dobře…z jednoho snu jsem se vzbudila s pláčem a prosila za odpuštění lidi, ke kterým jsem to tak cítila…bylo to úžasné !!! Brečela jsem si pěkně nahlas, mluvila jsem si nahlas…nikdo mě neviděl, neslyšel, ani já jsem nikoho neřešila, jen ten pocit odpuštění…nic moc jiného se nedělo, jen pocit, že není třeba nic dělat, ani se hýbat…pocit prázdného časoprostoru ve kterém tak nějak visím 🙂

Po návratu jsem dostala zánět očí, který mi velmi pomohl pěkně další čtrnáct dní nekoukat ven, ale dovnitř…každý den děkuji za vše, co je mi dáno a jsem vděčná, že jsem si mohla udělat zastavení, které přišlo v pravý čas a plynule navázalo na celý můj předešlý jak duchovní tak fyzický život.

Přátelé, pokud vás to ťukne, nebojte se, pokud přijmete rozhodnutí, než přijdete na řadu ve tmě, většina věcí se vyřeší sama 🙂

Krásné životy všem přeje Maru 🙂

Ivana – dospělá ženská, co si blbne ve tmě

Pobyt ve tmě a ptáčkovéMilá Lenko, milý Tomáši,

je to rok, co jsem u vás absolvovala pobyt ve tmě, co jsme se naposledy objali a já jsem odjela domů :).
Cítím, že je na čase posdílet s Vámi pár mých pocitů, situací, zážitků, kousek mého života po tmě…

Pro pobyt ve tmě jsem se rozhodla na Tři krále

Jít do tmy mi přišlo večer na Tři krále 2015, hned jsem sedla, ruka na klávesnici mně zavedla na Vaše stránky a pak jsem dlouho čekala, celých pět měsíců jsem občas bloudila po Vašich stránkách, hledala informace k pobytům ve tmě a vlastně se docela těšila. Mezi tím jsem onemocněla, operace basaliomu dopadla O.K., tak jsem na konci května sbalila pár věcí a medvědy a dorazila.
Krásné přivítání, čaj s Lenčou, povídání, nic lepšího jsem si nemohla přát.
A pak to přišlo, procházím chatku na pobyt ve tmě za světla, počítám kroky, ukládám věci, už držím ruku na vypínači, dlouho, dlouho…. Než jsem si naprosto jistá, že už na dalších pár dnů nerozsvítím. Pamatuju si všechny situace minutu po minutě 🙂 ještě nyní.

Bylo mi smutno a plakala jsem 2 dny

První dva dny jsem hodně plakala, bylo mi smutno po mých blízkých, moc mi scházelo objetí, dotyky, pohlazení, ne povídání, ale spíš fyzický kontakt. První den povídání s Lenčou jsem si uvědomila, že mi moji blízcí nemůžou nahrazovat lásku, kterou mám chovat sama k sobě. Boží lásku, kterou v sobě máme úplně všichni, jen na ni pod vlivem výchovy a různých životních karambolů prostě zapomínáme.

Co tu děláš, blbneš tady, ty dospělá ženská, máš dělat něco užitečnějšího a nevymýšlet kraviny, doma a v práci tě potřebujou…

Druhý den povídání s Tomášem, opět skvělá lekce. Proč mi pořád něco v hlavě říká, „Co tu děláš, blbneš tady, ty dospělá ženská, máš dělat něco užitečnějšího a nevymýšlet kraviny, doma a v práci tě potřebujou…“ Už, už bych vzala za kliku a vypadla, pak ale zase něco uvnitř mě říkalo ne. A co na to Tomáš? „Hele, vezmi si např. armády stojící proti sobě. Jedna je v tichosti, připravena k boji, je klidná a mírná, přesto statečná. Ta druhá hlučí, řve, dupe a rachotí, obě mají svou sílu a je jen na tobě, kterou si zvolíš. Co myslíš, že každá představuje? Ano, ta klidná a statečná, stojící s přímým, statečným pohledem, to je má duše, ta hřmoucí a děsivá je moje ego. Tak jsem si vybrala a zůstala…

A pak přišel u terapie tmou klid

Lenčo a Tome díky, pak už jsem nic nepotřebovala. Hodně jsem psala, představte si, vše, co je na papíře, se dá přečíst. Hodně jsem kreslila, sepsala jsem si svoje desatero života ve tmě :). Úplně prvním bodem bylo – ukládej vždy vše na své místo, opatruj své věci, protože ve tmě už to jinak nenajdeš :). Když se nad tím člověk zamyslí, je to tak i v běžném životě, jen to za světla vůbec nevnímáme. A je jedno, jestli opatrujeme hmotné věci, či něco úplně jiného, třeba lásku :).

A co mi na konec chybělo úplně nejvíc? Vůbec to nebylo světlo, ale na prvním místě zpěv ptáků a na druhém místě čerstvý vzduch. Přátelé, až ve tmě jsem si uvědomila, že bez ptáků by lidstvo zešílelo, je to neuvěřitelné a nepopsatelné, co jsem cítila a mám v sobě stále. Jsem si naprosto jistá, že lidskou psychiku ovlivňuje ptačí zpěv tím nejkrásnějším způsobem. A představte si, při cestě z města o Štědrém večeru (byla už tmavá noc) tak krásně zpívali ptáci, že mi vyhrkly slzy. V životě jsem nic podobného v tento čas neslyšela.
Pobyt ve tmě jsem ukončila po šesti dnech, měla jsem pěknou motolici, hodinu jsem seděla na zápraží Svatyně, hladila chlupatého hlídače a užívala si východu slunce. Upřímně, byla jsem velmi unavená…
Za rok se mi stalo spousty věcí, krásných i těch opačných. Ale díky tmě si uvědomuju, že všechny patří do našeho života a tak jako byla tma pro mne školou, tak beru i vše, co mi život přináší. Oslavila jsem 50, udělala inventuru ve svém životě a jak jen to jde se snažím pokud možno stát vždycky po boku té hodnější armády…

Co vím po roce od pobytu ve tmě?

Že se do tmy rozhodně ještě vrátím. S úctou a pokorou na dny ve tmě vzpomínám, není den, abych tam v myšlenkách nebyla…

S úctou a láskou vzpomínám rovněž na Lenču a Toma, vynikající kuchyni, krásné prostředí. Držím Vám moc palce, ať vše ve Vašem životě běží přesně tak, jak má.

Ivana

© 2017 Léčba tmou

Theme by Anders NorenUp ↑

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít