Lucie – Pobyt ve tmě mohu jen doporučit

Ahoj Lenko a Tomáši

přestože už jsem z pobytu ve tmě zpátky už víc než měsíc, ještě jsem se nedostala k sepsání alespoň něco málo postřehů, které jsou ale jen okrajové.

Vlastní zkušennost je nepopsatelná a kdo by někdy váhal, zda pobyt absolvovat, mohu jen doporučit.

Bála jsem se toho… 

Nejvíc vyděšená jsem byla v den, kdy jsem nastupovala, tedy v sobotu. Příjezd byl mezi 16:00 a 17:00 hodinou a já jsem byla od rána nervózní a několikrát mě i napadlo, že to ještě na poslední chvíli zruším a co teprve, když jsem viděla chatku bez oken 😉 .

Trochu mě uklidnil Tomáš (poskytovatel a ubytovatel), když jsem se mu tam téměř rozplakala a pověděla, že mám strach, řekl, že je to naprosto v pořádku, naopak, ten kdo je příliš namyšlený a má pocit, že si pobytem ve tmě splní dalšího Bobříka do sbírky, většinou druhý den balí kufry. Pro jistotu jsem si ale ověřila, kde si mohu rozsvítit, a že si i sama mohu odemknout a odejít. Bála jsem se, že bych mohla začít panikařit a nutně bych potřebovala na vzduch, nebo že se unudím, a že bez pohybu se to tam zvládnout nedá ap. NIC Z TOHO SE NESTALO!

Co mi to přineslo? 

Tak abych se dostala k tomu, co mi to vlastně přineslo. Kupodivu mě asi po 2 hodinách, od chvíle, co jsem si zhasla začalo to temno uklidňovat. Přemýšlela jsem o věcech, které jsem měla nevyřešené nebo potlačené, litovala jsem chyb, které jsem udělala a moc se mi ulevilo, když jsem se vybrečela.

Přicházely i pěkné vzpomínky a dokonce i takové, o kterých jsem nepřemýšlela už asi 100 let, třeba jak jsem si ve školce strčila korálek do nosu a nemohla ho vyndat a tak… Přišlo mi, že si moc nemůžu vybírat, o čem budu přemýšlet a tak jsem to nechala plynout, tak jak to přicházelo a pak zase odcházelo.

Jednou denně mi Tomáš nebo jeho žena nosili jídlo a když jsem chtěla, mohla jsem si s nimi povídat o tom, co prožívám. To mi vyhovovalo a taky jsem věděla kolikátý den a kolik přibližně je. Samozřejmě jsem se těšila, až to skončí a já zase uvidím přírodu, ale zároveň jsem už tam věděla a vím to i teď, že si to ještě ráda zopakuju.

Moc za všechno děkuju a těším se zase někdy na viděnou.
Lucka

Jirka – Pobyt ve tmě bych si rád zopakoval

Ahoj Lenko a Tomáši,

Námětů, co se mi po pobytu ve tmě honilo a pořád ještě honí hlavou je hodně, ale to je asi normální stav a nemyslím, že je to něco nového nebo zajímavého.

Samozřejmě, že asi jako skoro každý, jsem si před nástupem do tmy prošel zkušenosti ostatních lidí. Ne snad, že bych se chtěl dozvědět, co můžu očekávat nebo dokonce co bych měl a chtěl zažít, ale protože jsem měl částečně strach z toho, co bude a jestli neuteču. Pocity před samotným zhasnutím světla bych přirovnal k pocitům, když jsem podstupoval paravýcvik. Ohromné těšení a také pěkný strach.

Tohle vážně teď bude takhle sedum dní? 

Pocit po zhasnutí světla mě nezklamal. Směs strachu, pocitu marnosti, že „tohle vážně teď bude takhle sedum dní“ byl skoro nesnesitelný. Veškeré předsevzetí, jak budu cvičit, protahovat se, popřípadě jen v klidu meditovat bylo úplně nepředstavitelné. Situaci jsem vyřešil tím, že jsem prostě zalezl do postele a usnul.

Začal jsem se sžávat s tmou

Další den už bylo trochu líp a hlava se postarala o to, aby nebyla nuda. Těžko se to popisuje slovy, ale byl jsem schopný cvičit a začínal jsem se sžívat s tmou.

Krize fyzického těla přišla třetí den. Ozvala se úporná až migrénová bolest hlavy a s tím spojené další příznaky čištění jako zvracení a průjem. Ale během jednoho dne vše odeznělo a čtvrtý den ráno jsem se vrhnul na ovoce jak haldový netopýr.

Přišel klid… 

5. a 6. den byl odměnou za ty předchozí čtyři dny. Takový pocit vnitřního klidu (nevím jak to popsat, nic vystihujícího mě nenapadá) jaký se dostavil, byl něco nepopsatelného. Do značné míry za to asi mohl i fakt, že se blížil konec a na výstup ven jsem se přece jen těšil.

Každopádně beru tento stav jako cíl, kam bych se chtěl naučit se dostat při zklidňujících meditačních cvičeních.

Vyšel jsem na světlo 

Výstup ven byl daleko působivější, než jsem čekal a i přes silný mráz jsem procházky na kopeček na východ slunce určitě nelitoval.
Chtěl bych poděkovat Lence i Tomášovi za laskavý přístup a pěkné prostředí.

Celý pobyt byl velmi působivý, a pokud to situace dovolí, za rok až dva bych to rád zopakoval.

Mějte se krásně,

Jirka

 

Věra – o čem že pobyt ve tmě vlastně je?

O pobytu ve tmě jsem se dozvěděla už před několika lety. Hned jak jsem uviděla proměnu procesem, jakou prošla osoba, která jej absolvovala, jsem věděla, že mě to jednoho dne také čeká. Ne proto, že bych musela, ale protože chci vědět, co přijde. Plynuly dny, měsíce a roky a zájem byl tentam. Nemohu říci úplně, někde v podvědomí ta myšlenka stále byla, ale zapomněla jsem.
Jsem připravena na pobyt ve tmě?

Stránky léčba tmou

Až jednou při brouzdání internetem jsem jen tak ze zvědavosti navštívila stránky “Léčba tmou“ a měla jsem jasno. Musím a co nejdříve. Stránky byly přehledné a našla jsem tam všechno, co jsem potřebovala vědět.  Samou nedočkavostí jsem se hned podívala na volné termíny. Zarazilo mě, že nejbližší termín je až za několik měsíců a je tam poslední volné místo. Další byl až o několik měsíců později. Říkám si, ten je pro mě, čeká na mě. 

Pro rezervaci bylo nutné zaplatit poplatek a už jsem byla připsaná na rezervační listině. 🙂 Bylo jasno už neutečeš! říkala si hlava…. Strach, respekt, zároveň skryté nadšení a zvědavost – to byly první pocity a myšlenky. Poté začala pracovat hlava… Co vše si připravit, jak to udělat abych to zvládla. Je to jen 6 nocí – ne je to celých 6 nocí,.. Jsem odhodlaná, takže jsem si byla jistá, že to zvládnu, ale nechtěla jsem za každou cenu, vždyť  kolikrát jsem se bála v noci vstát a raději počkala na svítání. Tolik strachu a obav… Dnes už vím, že úplně zbytečných.

Věděla jsem, že sebou nic nepotřebuji a že se na to nedá nijak připravit, i tak jsem pár věcí podnikla. Přece jen se člověk cítí lépe, když má sebou něco, co mu připomíná domov, či talisman který jej chrání. Ani já jsem si takové věci neodpustila. 

Na pobyt ve tmě jsem jela autem

Cesta na pobyt nebyla zrovna příjemná, alespoň ze začátku,. Odjezd byl naplánován, ale  přes to jsem, odjížděla o celou hodinu déle (přece jsem musela udělat ještě toto a tamto, možná to znáte – dnes je pro to i název prokrastinace). „I tak přijedu včas“, říkala jsem si. Cestu mi zkomplikovalo několik uzavírek se kterými si navigace poradila až po několikakilometrové objížďce. Na druhou stranu jsem si ale říkala, jestli tam mám být, dostanu se tam. 

Opravdu jsem se zúčastnit měla, protože najednou cesta probíhala krásně a nastal moment ‚M‘ přijela jsem k bráně. Sama jsem tomu stále nemohla uvěřit. Jsem tu a jdu na to! „Uteklo to tak rychle“, říkala jsem si. Při rezervaci pobytu mě čekalo pět měsíců času. Postupně to necháte být, čas rychle uplynul a už jsem se seznamovala s Lenčou a Tomášem. Jdeme se podívat do chatky. Věci co si  chci vzít sebou zatím nechávám v autě, co kdybych si to ještě rozmyslela. „Nevíš co budeš potřebovat…“, hlava pracuje na plné obrátky. 

Chatka na tmu voní krásně dřevem

Chatka je pěkná, příjemně vonící dřevem, prostředí krásné. Rozplakala jsem se dojetím i respektem. Uklidnily mě instrukce i pocit že každý den je možnost si o čemkoliv promluvit bez přerušení procesu. „To bude dobré“, říkala jsem si. Instrukce jsou jasné a je přidáno hodně cenných rad. Nastal čas prozkoumat chatku, svatyni, zabydlet se a zhasnout. Je večer, tak na tom nic zvláštního není. Jako každý jiný večer, po hygieně zhasnout a jde se spát. Našla jsem vypínač, ten jediný jsem si moc dobře zapamatovala, abych věděla kde je, alespoň pro další dny. Ráno jsem otevřela oči, čekala světlo, východ slunce, hledám okno a nic…..

Byla jen tma a najednou mi to došlo…teď jsi tu sama se sebou, jen ty, tvá hlava a tvé myšlenky…máš to 

jsi na to připravená????

Na pobyt ve tmě se nedá úplně připravit

Připravit se na to rozhodně nejde, nevíte co, nevíte kde, jaké myšlenky se vynoří. Hlava má spoustu vzpomínek, myšlenek a ty jen čekají na vhodnou chvíli aby se vynořily. 

Takže slézt z postele a zjistit jak jsem si prozkoumala terén. Hned první zkouška – zjistit jak se splachuje záchod – úplně běžná věc, kouknu a je to jasné. No jo, ale já nic nevidím a nemohu si vzpomenout! Včera mě ani nenapadlo podívat se, nebo si takové maličkosti všimnout. Teď to byly docela důležité věci (protože nic jiného jsem na starosti neměla). Jak pouštět vodu, kde je sprchový kout a vypínač na odvětrávání..:-(  První chvilky, ale říkala jsem si, že přece se nevzdám a kvůli takovým maličkostem…Vše jsem měla k mému překvapení zmáklé a až do konce pobytu mi tyhle drobnosti nedělaly problémy. 

Dalším překvapením bylo, že tma není černá, jak nás už od dětství učí malovat…Viděla jsem záblesky, někdy mi přišlo že je J pološero. I když chatka byla perfektně zatemněná a odhlučněná. Příjemné bylo, když mi Tomáš přinesl první jídlo. Říkala jsem si, první den jsem zvládla, najíst se a jde se spát. Takhle zvládnu celý týden hravě, na tom nic není. Druhý den už mi to moc nešlo, začala jsem přemýšlet…

Tak to ne řekla jsem si – a naučila jsem se žít tady a teď. Věděla jsem, že takhle bych byla za pár hodin venku.  Jak říkal Tomáš, když to přijde, stačí dýchat a oni ty myšlenky zase odplují. Tak jsem se během dvou dnů naučila pořádně dýchat a meditovat.

Pobyt ve tmě mi pěkně ubíhal

Dny plynuly, bylo příjemné vědět, že čas je relativní, že nemusím hlídat hodinky a řešit, zda je ráno či noc. Bubáci nebyli, za což jsem ráda, okopané palce na nohou také ne, v chatce jsem se perfektně orientovala a krásně jsem si odpočinula. Příjemné bylo, když mi Lenča nebo Tomáš přinesli teplé jídlo, které bylo mimochodem velmi lahodné, k tomu vlídné slovo a teplý čaj s čerstvým ovocem. Den co den jsem se těšila co nového a skvělého ochutnám. (děkuji Leni)

A blížil se konec

Poslední den už jsem si říkala, že bych to zvládla ještě několik dní, ale i přes to jsem se těšila až si prohlédnu svítání. Byla jsem zvědavá na úsvit, který měl být dle slov Lenči a Toma po takové době temna neobyčejně krásný. Měli víc než pravdu, byl překrásný, jiný než jindy, kouzelný.

Poslední den mi Lenča přinesla budík který, byl nařízený na 4 hodinu ranní. Už jsem nemohla ani dospat, čekala jsem až zazvoní, rozjímala jsem a nakonec jsem na chvilku usnula a najednou… Píppípppp —– Vstávej, je to tady! ZVLÁDLA JSI TO, TAK TEĎ SI TO JDI VYCHUTNAT.

Otevřít dveře byla hračka.

Otevřela jsem, byl to krásný pocit. Poznala jsem lísku rostoucí u chatky a slyšela šum větví ostatních stromů. Svítalo, takže bylo pološero. Zůstala jsem sedět v chatce, protože se se mnou opravdu všechno houpalo. Jen jsem seděla mezi dveřmi a dýchala ten čerstvý vzduch a vnímala barvy a zvuky. Vše bylo krásné, jiné, jasnější, ostřejší. Ten den byl zvláštní. Sice se mi vše houpalo a trvalo ještě několik hodin, než jsem mohla zase odjet, ale bylo krásné sledovat zvířata a probouzející se přírodu do nového dne. 

Přirovnala bych to ke kocovině.

A co jsem pobytem ve tmě získala??

Vyřešila jsem si několik věcí, u kterých jsem přišla na to, že nejsou pro život vůbec podstatné ani důležité, o zlepšení vjemů a většího respektu ze života ani nemluvě a nejvíce ze všeho – našla jsem VNITŘNÍ KLID. 

Ten jsem poznala hned, jak jsem vyšla z chatky, kdy jsem si všimla krásné zahrady i obydlí, které jsem před začátkem pobytu ani neviděla, prohlédla jsem si zahrádku, na které jsou chatky postavené a sledovala okolí, protože jsem všechnu tu krásu neviděla. 

Pobyt ve tmě stojí to za to!

Za sebe mohu říci, že jestli váháte nebo jestli se bojíte (je to přirozené, snad každý se bojí), že to stojí to za to!!! Lenča i Tomáš jsou skvělí lidé se srdcem na správném místě.

 Já jsem si odnesla zážitky, které si chci uchovat do konce života a jsem ráda, že jsem jej prožila právě pod vaším dohledem.

Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji z celého srdce a přeji Vám mnoho krásných dnů a příjemných chvil.

Snad se někdy potkáme, ať se vám daří a díky vaší dobrosrdečnosti najde mnoho dalších lidí v sobě více klidu a míru.

Věrka 🙂

Michal – Pobyt ve tmě mi pomohl dělat věci srdcem

 

Pobyt ve tmě kudy a jak
O pobytu ve tmě se zmínil můj kamarád. Dlouho jsem o něm neslyšel a zničeho nic začal „házet“ velké rozumy. Najednou došla řeč na léčbu tmou. Zalíbilo se mi to a začal jsem o tom jen tak ze srandy uvažovat a předhazovat to moji přítelkyni, jak na to zareaguje.

Na můj pobyt ve tmě se přítelkyně moc netvářila

Její reakce na pobyt ve tmě nebyl moc positivní. Najednou přišla myšlenka a já jsem se přihlásil. Bylo to až na květen, ale chtěl jsem dřív. Cítil jsem krizi a potřebu si odpočinout a být sám se sebou. Přišel e-mail a v něm se psalo, že se uvolnil termín v březnu. Napětí. Stres. Nemohl jsem spát, soustředit se na práci. Nervozita. Obrovská. Těšil jsem se, ale zároveň jsem měl obrovský strach. Pořád jsem se chtěl nějak tomu vyhnout. Nakonec jsem se odhodlal a odjel. Týden předtím jsem přestal řešit e-maily, telefony a začal se psychicky připravovat. Dva dny předtím jsem vypl telefon a byl jen já a přítelkyně.

Bál jsem se pobyt ve tmě odstartovat

Měl jsem obrovský strach zhasnout, nevěděl jsem co budu dělat. Člověk, který dennodenně pracuje s lidmi, volá, mluví. Je najednou sám, nevidí, neslyší a nemá téměř nic kolem sebe. První den jsem byl v pohodě, klasická hygiena a šel jsem spát. První noc jsem spal. Další dny jsem téměř nemohl usnout, zdály se mi hrozné sny, pořád se přede mnou objevovaly nějaké obrazy, někdo mě strašil, slyšel jsem zvuky atd…toto tempo se stupňovalo a bylo to  čím dál horší.

Čekání na jídlo bylo pořád delší

Doba, kdy jsem se vzbudil a šel jsem snídat a pak čekal na jídlo byla delší a delší a nevěděl jsem, co dělat. Bylo to ubíjející. TMA. NESLYŠÍŠ. NEVIDÍŠ téměř nemluvíš. Takhle to bylo až do úterý a pak jsem najednou začal žít svůj život. Viděl jsem, jak jsem se narodil, školka, škola, své první lásky, rodina. Vesměs ale všechny špatné situace, které jsem v životě po*ral nebo udělal špatně a člověk je chtěl znovu prožít. Bez vzteku. Bez odporu. Nechat je projít tělem.  Tlak v hlavě se stupňoval.

A já pobyt ve tmě ukončil až v sobotu

Změnilo se spousta věcí..ne HNED, ale přichází to přirozeně. Někdo nebo něco mi vnitřně říká, co mám dělat, jak to mám dělat. Co nechceš, nedělej. Více věcí dělám srdcem a dělám věci, které bych předtím nedělal. I když ti to nese peníze, nemá to smysl. Nedělej to (říká mi někdo vnitrně) Nehoň se za každou cenu pro všechno. Žij!! Nehleď do telefonu a bav se s lidma. Užij si každý svůj okamžik. Miluj. Odpouštěj. Buď upřímný. Změnila se moje vyjednávací pozice. Dostal jsem v určitých věcech větší sebevědomí. Jinak beru přítelkyni lépe. Lépe beru i rodinu. Jinak s nimi komunikuji a spousta dalších nových věcí. Mám větší trpělivost, Jsem klidnější. Více mluvím s lidma. Otevřeně. Uvědomil jsem si spoustu věcí, kterých jsem před pobytem nevnímal.

A už ani nevím, už jsem se do toho vžil a ztrácím se v tom. Není to jako článek o pobytu ve tmě, ale spíše jako zpětná vazba pro tebe Tome a Leni.

Zdraví Michal

Návod na pobyt ve tmě – rozhovor

Tento obrázek je příhodný k tomu, jak někteří praktikující mají v hlavě myšlenkový uragán 🙂

Jak si můžete přečíst ve zkušenostech ze tmy, jsou praktikující, jež mají zvýšenou intenzitu myšlenek a jiní zase nikoli a celý týden si užívají, jako by byli na růžovém obláčku.

Typ praktikujícího na pobyt ve tmě

V zásadě se dá říci, že někdo je více logický a někdo více pocitový. Logika je více mužská energie (jang), kdežto pocity jsou více ženská energie (jin). Což nesouvisí s pohlavím, ale s užíváním té či oné stránky životní energie.

V zásadě je jedno, jestli vlny energie v těle vnímáte jako více myšlenek či více pocitů a tak věříme, že se v některých následujících situacích najdete.

Vlny při pobytu ve tmě

Předpokládejme, že praktikující hodlá zůstat na pobyt ve tmě celý týden od soboty do soboty. Co asi tak může praktikující v hlavě napadnout? V zásadě říkáme při nástupu každému, že mysl (ty hlasy v hlavě) udělá cokoli, aby vás ze tmy dostala ven. Praktikující tedy může zažívat následující situace.

„Již jsem získal vše, pro co jsem přišel a proto mohu domů již ve středu“.
Velmi obvyklá myšlenka, která obvykle znamená, že se uvnitř praktikujícího odhaluje něco, co mysl nechce vidět. Naše doporučení OSvS.

„Kde se tenhle pocit bere?“
Obvyklý manévr mysli hledat příčinu a tím odvracet pozornost od právě probíhajícího pocitu (přítomnosti). Naše doporučení OSvS.

„Co tady vůbec dělám?“
Zpochybňování vlastního rozhodnutí pomáhá mysli odvrátit pozornost od přítomnosti a směruje vás do minulosti k neustálému přetřásání vlastních rozhodnutí. Naše doporučení OSvS.

„Půjdu domů již v úterý, zabírám totiž místo potřebnějším.“
Srovnání své životní situace s druhými je oblíbená technika mysli, abyste odvrátili pozornost od přítomnosti a raději se zabývali, jak to mají druzí. Naše doporučení OSvS.

„Nic se neděje, můžu jít domů již ve čtvrtek.“
Mysl každého člověka vytváří očekávání bez ohledu na to, jestli si to uvědomuje nebo ne. Tedy srovnávání právě probíhající životní situace s předem namalovaným očekáváním má za úkol snížit aktuální prožitek. Naše doporučení OSvS.

„Kolik je hodin?“
Moje obvyklá otázko-odpověď, „Jestli potřebuješ znát aktuální čas ke svému dalšímu duchovnímu vývoji, tak ti to prozradím.“, obvykle zabírá a praktikující se začne hlasitě smát. Naše doporučení OSvS.

„Mám tušení, že mne doma potřebují.“
Strach je pro mysl pomyslné eso v rukávu a obvykle zabírá k odvedení pozornosti z přítomnosti k rodině, blízkým či přátelům. Naše doporučení OSvS.

„Doma mám hodně práce.“
Někdo prožívá pobyt ve tmě jako zahálení, kdy vlastně může být činný, jako obvykle a ve tmě vlastně ztrácí čas. Naše doporučení OSvS.

„Doma mám hodně práce.“
Někdo prožívá pobyt ve tmě jako zahálení, kdy vlastně nemůže být činný, jako obvykle a ve tmě vlastně ztrácí čas. Při pobytu ve tmě má tělo čas pracovat samo na sobě a to někdy i neznatelně. Naše doporučení OSvS.

„Ve svatyni je moc zima/horko.“
„Ve svatyni je moc prachu.“
„Ve svatyni je moc/málo místa.“
„Ve svatyni je moc měkká/moc tvrdá  matrace.“
„…“
Takto bychom mohli pokračovat hodiny. Je to přirozené, mysl si najde cokoli a pak to neustále omílá dokola, aby odvedla vaši pozornost z přítomného okamžiku. Naše doporučení OSvS.

Možná vám teď vrtá v hlavě, co to je to OSvS.

Opustit Svatyni v Sobotu … tedy užít si celý týden ve tmě 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ondra – pobyt ve tmě má mít smysl a užitek?

Ahoj Tome a Lenko,

pokusím se vyhovět vaší prosbě a popsat, jak proběhl pobyt ve tmě na týden a co po něm následovalo do dneška, kdy je to přesně měsíc, co jsem z temné komory na vaší zahradě v Lomci u Úmonína vystoupil. Myslím, že se nebudu věnovat popisnému líčení své cesty, místa samotného ani toho, co mé zkušenosti předcházelo – to vše už zde zaznělo od mnoha lidí mnohokrát, a tak si myslím, že k tomu asi nedokážu dodat nic nového a objevného. Navíc mi to vlastně ani nepřipadá podstatné. Důležité je, jakým způsobem zapůsobila tma na mou duši, a o to se s vámi pokusím podělit.

Má pobyt ve tmě smysl?

Nebudu předstírat, že jsem dokázal po dobu pobytu ve tmě dokonale rozlišovat mezi svým pozorováním situace a emocemi a myšlenkami, které se mi honily hlavou – můj zájem o celou zkušenost byl jednak „analytický“, tedy zkušenost ve tmě zažít a svýma očima popsat, a dále jsem také věřil, že pobyt ve tmě způsobí ve mně určité změny, které v konečném důsledku budou ku prospěchu mému životu. Kromě toho jsem od jednoho svého dobrého známého, který mi o pobytu ve tmě jako první poskytl už před pěti roky nějaké informace, znal jeho převyprávěnou zkušenost, která do značné míry formulovala mé očekávání – a jak už je asi z předchozích vět zřejmé, má očekávání byla docela značná 🙂

Obával jsem se zhasnout a mít tmu

Ještě než jsem si v místnosti sám zhasnul a ponořil se do tmy, prodělal jsem tísnivou chvilku, kdy jsem se obával, že na mě tma dolehne jako tíživá peřina, pod kterou nebudu moci dýchat. Jelikož se proti věcem, nad nimiž nemám plnou kontrolu, nejčastěji „bráním“ vyslovením modlitby, požádal jsem Boha (či sílu mu odpovídající) o to, aby pro mě byla tma spíše pelechem, do kterého se budu moci pohodlně uvelebit, než dusivou duchnou. A má modlitba byla vyslyšena, a skutečně jsem tmu poté vnímal mnohem vstřícněji, než jsem zpočátku očekával. Přesto se hned první noci nedostavil očekávaný dlouhý a nepřetržitý spánek, o kterém řada lidí se zkušeností ze tmy hovořívá – v mém případě se jednalo spíše o mrákoty, kdy mezi jednotlivými sny probleskovaly různé náznaky symptomů nemocí – přirovnal bych to tak trochu k dětskému zážitku horečky s jejím lehkým blouzněním. Měl jsem jakýsi polosen ohledně toho, že jsou se mnou v místnosti další dva lidé, a také jsem měl pocit, že mi do tmy neustále někudy proudí světlo – sen byl vlastně neustávající snahou zacpat všechna stále se objevující domnělá okna, průzory a škvíry, které se mi jevily „kazit“ temnostní zážitek. Ostatně, během prvních dvou dnů jsem skutečně světlo párkrát zahlédl, ať už když jsem včas nezavřel oči při příchodu Tomáše s jídlem nebo když jsem při propátrávání prostoru svatyně narazil na kontrolku elektroměru pod umyvadlem – daň za všetečnou zvídavost J

Á propos ke snům: Během celého pobytu ve tmě byly sny neskutečně barvité, pestré a velice dobře zapamatovatelné (asi i proto, že probuzením do tmy nebyly okamžitě zatlačeny mimo vědomí působením vnějšího světa), ale co mě na nich zaujalo snad ještě více – že byly jakýmsi tajemným způsobem stabilní – snový zámek například vydržel v témže tvaru a rozvržení místností po celou dlouhou dobu snu, sen o projížďce autem po pražské Libni, Holešovicích a Žižkovu víceméně trvale kopíroval jejich skutečnou mapu, neexistující náměstíčko v jakémsi polabském městě se dokonce objevilo ve dvou od sebe oddělených snech. Nevím, co si o tom myslet, ale každopádně sny byly pro mě asi nejreálnějším kontaktem s nevědomou složkou mé bytosti (sblížení těchto protikladů mi bylo dalším očekáváním a cílem), který se mi během onoho týdne udál. Není asi prostor popisovat je podrobněji, ale pokud jsem měl v onom týdnu pocit, že jsem v kontaktu s „objektivním psychičnem“, čímsi mě v duševní krajině přesahujícím, bylo to právě ve snech, a když si teď po čase osvěžuji zápisky snů, které jsem si po vyjití ze tmy poznamenal, žasnu nad bohatstvím materiálu, který se v nich objevuje. Možná přeci jen neodolám a podělím se s výjevem, který se mi zdál poslední noc ve tmě, v němž byl popravován jakýsi mladý muž – dle snu patriot a hrdina americké revoluce, odsouzený za jakýsi blíže nespecifikovaný čin k popravě gilotinou, a to shora kolmo vůči ose hlavy – tedy tak, aby byl rozpůlen přesně podélně a z anfasu nepoškozen (pro účely vystavení jeho těla v muzeu národní historie). Ač jsme já a několik dalších lidí byli pomocníky exekuce, kterou nad sebou zvláštním způsobem vykonával sám, a byli jsme vlastně jedinými jejími svědky, s popravou jsme nesouhlasili. V jakési snaze najít v celé podivné situaci nějaký rozumný smysl jsem pronesl větu, že „každou jinou zemi by takováto aféra rozbila, ale Ameriku posílí.“ Aniž bych chtěl do bezčasového světa nevědomí vtahovat politické aktuality, musel jsem se pozastavit nad tím, že se mi sen zdál v den, kdy byl „venku“ americkým prezidentem inaugurován Donald Trump 🙂

Na pobyt ve tmě jsem měl očekávání

Ale nechme již snů. Už jsem se zmiňoval, že jsem do tmy vstupoval se spoustou očekávání, a příběh onoho týdne byl vlastně poučnou cestou toho, že tato očekávání povětšinou nebyla naplňována a já se s touto skutečností smiřoval. Na základě líčení svého kamaráda jsem se například domníval, že se u mě dříve nebo později dostaví deprivační zrakové halucinace, a v prvních dnech jsem byl dokonce i poněkud nervózní, že žádné nepřicházejí. Nebyl jsem daleký i různým úvahám o „nudném nevědomí“, které jsem si v tu chvíli vykládal individuálně, což bylo rozhodně pošetilé. Na druhou stranu jsem možná i díky rozporu mezi očekáváním a tím, co mi tma ve skutečnosti nabízela, přišel na záležitosti výrazně zajímavější. V tom mi pomáhaly krátké rozmluvy s Tomášem, odehrávající se okolo poledne spolu s přinesením jídla – postupně jsem si více a více uvědomoval, že ony očekávané iluze by beztak byly spíše „pouťovým“ mámením bez skutečného smyslu, a že podstata pobytu ve tmě vězí jinde. Tímto řetězcem úvah a díky Tomášově facilitaci jsem se postupně dostal k problematice pozorovatele, skutečné trvalejší podstaty schopné dívat se na vzdutí mysli a těla, a uvědomovat si, že s nimi není identický. Patřím k lidem, kteří vzhledem ke svému spíše logickému ustrojení sice mnoho přečetli o povaze absolutna, ale jen velmi zřídkakdy se podařilo učinit s ním nějakou opravdovou zkušenost. A v tom je právě pobyt ve tmě cenný a přínosný – myšlenky a do jisté míry i emoce se tam skutečně daří lépe pozorovat a svým způsobem si být vědom, že se mi skutečně pouze dějí, ale že se mnou nejsou totožné – tma dopřává jednak odstup mezi pozorovatelem a vším vnějším, jednak i poněkud zpomaluje tok myšlenek a vjemů, čímž opět přispívá k tomu, že se jimi nechávám méně pohltit. Určitě bych si nedovolil tvrdit, že jsem ve tmě dosáhl osvícení, ale mohl jsem si konečně možná poprvé v životě zkušeností osahat záležitosti, o kterých jsem doposud jen slýchal a čítal. Sice jsem ani na okamžik (s výjimkou spánku) neměl pocit, že bych vystoupil ze svého standardního denního, spíše intelektuálního vědomí, ale zároveň jsem nepochyboval, že se věci dávají do pohybu i v těch částech duše, na které nedohlédnu. Nedokázal jsem se zcela zbavit představy, že by mi pobyt ve tmě měl dávat nějaký smysl a užitek – když se mě Tomáš zeptal, jestli mi nestačí, že věci prostě jsou, musel js

Ukončení pobytu

Vystoupení ze tmy bylo působivé. Během poslední noci jsem už vlastně příliš nespal, protože jsem se už svým způsobem nemohl dočkat vystoupení z klidného bezčasí temné komory zpět do života (zvláštní nicméně je, že ani přes zmiňovanou absenci působivých zrakových iluzí jsem se vlastně až na kratší epizodu mezi 5.-6. dnem ve tmě nenudil – spíše už pomaleji plynoucí myšlenky poskytovaly dostatek materiálu pro pozornost potřebující na něčem ulpívat, a to bylo samo o sobě docela zajímavým dobrodružstvím) – z cykličnosti se opět vrátit do linearity. Když jsem znovu vkročil do vnějšího světa, dopadal na sněhovou krustu zahrady svit čtvrtky měsíce, který byl překvapivě silný pro mé oči uvyklé absolutní tmě. Bylo asi mínus dvacet stupňů, ale i tak jsem se rozhodl vydat se na kopeček za Úmonínem podívat se na východ slunce, a rozhodně jsem nelitoval – pohled na nebesa byl impozantní. Návrat do života nebyl komplikovaný – odnesl jsem si samozřejmě spoustu impulzů, které jsem potřeboval zpracovat, a mnohé z nich na mě vyskakují ještě i nyní po měsíci, ale zároveň jsem to stále byl „já“, jak se znám – na vědomé úrovni neovlivněný. Přesto jsem, dá se říct, cítil a doteď cítím, jak se nějakým způsobem dávají do pohybu v mém životě i věci zdánlivě nesouvisející, nebo na které přeci nemohu, racionálně vzato, mít vliv – co to ale znamená pro můj život, na to je příliš brzy odpovědět. Možná by bylo zajímavé podívat se na zkušenost tmy s ještě větším odstupem, dejme tomu jednoho roku, protože si říkám, že v těchto chvílích stále mohu spíše jen odhadovat, kam mě pohyby, které se od pobytu ve tmě začaly rozbíhat, dovedou. O jednom se nedá pochybovat – přestože celá zkušenost vypadá zvnějšku jako zdánlivě pasivní a nudná, jedná se o vzácné dobrodružství, které nemá v možnostech lidského života mnoho obdob.

Ondra

Lenka – pobyt ve tmě je v pravdě světlem

Milá Lenčo, milý Tome,

moc vám oběma děkuju za možnost prožít u vás ten báječný týden, pobyt ve tmě, za skvělé jídlo a prozření, kterého se mi dostalo.

 

Tobě Leni děkuji za Tvou úžasnou dynamickou energii, která mi doslova vlila krev do žil a lásku, se kterou připravuješ jídlo, které je tak naprosto nezapomenutelné, Tobě Tome za Tvou jemnou, klidnou energii, která umocnila prožitek hlubokého klidu a míru, za hluboká slova, díky nimž jsem měla možnost podívat se na své prožitky a myšlenky z jiného úhlu a dojít tak smíření.
Není den, abych nevzpomněla na Tmu, na Vás…

Pobyt ve tmě = cesta k sobě, tak to vidím a cítím.

Jen těžko bych hledala slova, která by vyjádřila, co jsem při pobytu ve tmě prožila, viděla, cítila…
Nemám potřebu ani touhu popisovat, co mi pobyt ve tmě odhalil. Prožitky jsou nepřenosné a jsou jen mé. Jen těžko by někdo mohl pochopit…
O co se podělím ráda je fakt, že tma je v pravdě světlem a že to, co hledáme, máme v sobě samých.
Tma každému dá právě to, co je třeba. Je krásná, hebká přítelkyně, která Tě obklopí láskou a vyjeví Ti holou pravdu. Obnaží Tě a najednou stojíš nahý sám před sebou bez masek a postojů, které nasazuješ tam venku…

Tma každému dá právě to, co je třeba.

Tma mi dala zakusit to „nejhorší i nejlepší“ ze mě samé, abych pochopila, že nic není ani špatné ani dobré. Srazila mě na kolena a dala mi pocítit pokoru, bezpodmínečnou lásku, jednotu a hluboký klid.

Poprvé ve svém životě se cítím být šťastná. Cítím hluboký klid a smíření po celou dobu od pobytu a je to nádherné a pro mě dosud nepoznané. Našla jsem ve tmě cestu k sobě, samu sebe. Jsem vděčná za to, že jsem měla možnost prožít každičký okamžik pobytu, i když byly dvě noci, které jsem v danou chvíli vnímala jako negativní prožitek. Dnes vím, že to byl dar a jsem za něj neskonale vděčná (za to díky i Tobě Tome, za Tvá slova…)

Strach jít na pobyt ve tmě?

Do tmy jsem se těšila mimo jiné na to, že se vyspím a smáznu tak svůj spánkový deficit. Z celého týdne jsem spala jednu noc. Další překvapení pro mě byla orientace ve tmě, se kterou jsem neměla nejmenší problém. A strach ze tmy? Cítila jsem se ve tmě v naprostém bezpečí a svobodná.
Prošla jsem tolika kurzy, semináři, přečetla tolik duchovních knih, stála jsem ale cítila rozpor, nenaplnění a silné nutkání, volání vyvěrající z hloubi mě samé. Až ve tmě jsem prožila to, o čem jsem jen tušila…našla cestu domů, k sobě.

Žila jsem jako otrok své mysli a ega. Že Já není mysl ani tělo jsem zacítila až ve tmě.

Je tolik slov a žádné nemůže vyjádřit můj dík za ten hluboký týden.

Děkuji.

S láskou, pokorou a úctou

Lenka

Maru – jsem vděčná a tak nějak visím v časoprostoru

Tak milý Tome a Lenko,

uplynul měsíc od pobytu ve tmě? To mě docela šokovalo, ale vzhledem k tomu, že je každý den nabitý, tak se tomu ani moc nedivím..

Pár měsíců jsem si hrála s myšlenkami na pobyt ve tmě

Můj příběh je prozaický, přišel mi pocit, že mám jít do tmy, pár měsíců jsem si s ním hrála a pak začala hledat, kam půjdu. U vás mi to přišlo dle www nejsrdečnější a tak nějak bez zbytečného pozlátka a balastu a tak jsem vás oslovila. Byla jsem velmi ráda, že jsem dostala termín až za půl roku neboť jsem věděla, že se má ještě něco stát, abych si pobyt ve tmě užila…stalo se spousta věcí a já sílila a sílila, až jsme cítila, že se začínám těšit a být zvědavá sama na sebe. Strachy, které byly před půl rokem už zmizely, spousta věcí se vyřešila už jen samotným rozhodnutím podívat se na sebe – takovou já jsem a pokud se podaří třeba si ujasnit, co bych ráda na další roky se svým životem.

Na pobyt ve tmě jsem šla pěšky

Nástup byl úžasný, přišla jsem (pěšky) s těžkým batohem a uřícená, takže moje jediná starost byla sprcha, jídlo a zhasnout. Tomáš mi vysvětlil co a jak, vše se mi zdálo jednoduché pro pochopení ( a bylo to tak i v reálu) a tak jsem se sprchla, najedla a hned zhasla. čekala jsem co bude, nic nepřicházelo, jen pocit, že se mám seznámit s místností a zjistit, jestli bych si třeba nevyrobila nějaký strach sama když se neukazuje ha ha no tak jsem vlezla pod postel, procházela kolem zdí, šla na záchod a nikde nic…tak si říkám lehnu a spím…a ono nic…únava nikde, já oči dokořán, občas jsem si zacvičila, zameditovala  a snažila se odhadnout kolik je hodin….měla jsem totiž opět hlad ha ha ..Tomáš mi přinesl druhý den jídlo, to jsem se snažila nesníst zároveň a pak jsem zase jen ležela a podřimovala…přicházely zvláštní sny…z některých jsem se vzbudila vyděšená, ale pak jsem si uvědomila, že ten strach nemusím řešit a bylo mi dobře…z jednoho snu jsem se vzbudila s pláčem a prosila za odpuštění lidi, ke kterým jsem to tak cítila…bylo to úžasné !!! Brečela jsem si pěkně nahlas, mluvila jsem si nahlas…nikdo mě neviděl, neslyšel, ani já jsem nikoho neřešila, jen ten pocit odpuštění…nic moc jiného se nedělo, jen pocit, že není třeba nic dělat, ani se hýbat…pocit prázdného časoprostoru ve kterém tak nějak visím 🙂

Po návratu jsem dostala zánět očí, který mi velmi pomohl pěkně další čtrnáct dní nekoukat ven, ale dovnitř…každý den děkuji za vše, co je mi dáno a jsem vděčná, že jsem si mohla udělat zastavení, které přišlo v pravý čas a plynule navázalo na celý můj předešlý jak duchovní tak fyzický život.

Přátelé, pokud vás to ťukne, nebojte se, pokud přijmete rozhodnutí, než přijdete na řadu ve tmě, většina věcí se vyřeší sama 🙂

Krásné životy všem přeje Maru 🙂

Pobyt ve tmě – zamykat se, či nikoli?

Když jsme v roce 2014 postavili první svatyni pro pobyt ve tmě, nechali jsme zřídit i dva klíče. Jeden z klíčů jsme si nechali my a druhý klíč jsme umístili do skříňky dovnitř svatyně na pobyt ve tmě.

Klíč svatyni terapie tmou

Tento systém fungoval dobře asi dva měsíce. Když náhodou chtěl některý praktikující ukončit dříve, vzal ze skříňky klíč a venkovní dveře svatyně odemkl zevnitř a mohl vyjít ven.

Několikrát se však stalo, že praktikující sice klíč ze skříňky vyndal, ale nebyl schopen se po tmě trefit do klíčové dírky a někdy se následně praktikující podělili, že měli i myšlenky, že jsme jim schválně dali jiný klíč 🙂

Ač je odchodů z pobytu ve tmě dříve kolem jednoho praktikujícího z deseti, nechtěli jsme nikomu odchod nijak ztěžovat a tedy jsme zcela upustili od zamykání.

Pobyt ve tmě ukončen pouhým otevřením dveří

Druhá svatyně (východní) tedy již neměla v rámu dveří ani vydlabáno na jazýček zámku. Stejně tak jsme postavili i jižní a severní svatyni. Asi tak 2x do roka se nás někdo zeptal, jestli se ve svatyni může zamknout a jednou se stalo, že jedna praktikující si před dveře do vnitřní místnosti dala postel, aby se nezvaný návštěvník nemohl dostat dovnitř.

Minulý měsíc, tedy v říjnu 2016 jsme měli 5 požadavků na zamykání a dokonce tak striktních, že by praktikující ani nepřijeli.

My víme, že strach z odemčených dveří je váš a je jen otázkou času, než strach transformujete v lásku, avšak nejsme zastánci žádných radikálních řešení, protože vše je proces a má svůj čas a tak nám byla vnuknuta varianta.

Pevný knoflík řeší volnost pobytu ve tmě

Ve spolupráci s panem Zlámalem jsme objednali výrobu 4 kusů zámkových vložek s tzv. knoflíkem (pevným klíčem uvnitř) tak, aby do všech pasoval stejný klíč a my nemuseli mít sadu 4 klíčů. Pan Zlámal odvedl skvělou práci a během týdne jsme měli k dispozici 4 vložky i s knoflíky. Pak následovalo přeměřování zadlabávacích zámků, protože to je opravdu alchymie vybrat správný zámek.

Naštěstí v OBI v Kolíně pracují fundovaní lidé a tak nám velmi dobře poradili, jaké zámky vybrat.

Instalace vložek s knoflíkem

Následně byla montáž otázkou jednoho dopoledne, sobotního, kdy se střídají turnusy, aby nově příchozí již měli dveře se zámky s knoflíky.

Použití knoflíků je tedy zcela na vaší volbě. Cítíte-li se lépe zamčeni, můžete tak učinit při nástupu na pobyt ve tmě a my vás po každodenní návštěvě opět zamkneme.

I zamčené dveře je tedy možné knoflíkem velmi snadno odemknout zevnitř a svatyni kdykoli opustit.

Stále platí, to co vám říkáme pravidelně:

„Přijdou-li emoční či myšlenkové vlny, pomáhá na to dýchat. Hluboké dýchání vás ukotví v přítomném okamžiku a emoce a myšlenky mohou projít a jít si dál svou cestou. Stále máte možnost kdykoli ve svatyni rozsvítit, nebo ji opustit. Doporučujeme však dýchat a počkat na naši návštěvu, kde si o tom můžeme promluvit.“

Věříme, že zamykání či nezamykání povede k většímu právu volby a svobodě.

Děkujeme, že k nám jezdíte a těšíme se ve tmě na viděnou

S láskou vaši průvodci Lenka a Tomáš

Knoflík na dveřích2016-11-19-12-13-342016-11-19-12-38-552016-11-19-12-13-25 2016-11-19-12-13-21

 

Lenka – na pobyt ve tmě kvůli zdraví, vyprahlosti a vyčerpanosti

Pobyt ve tmě a únavaAhoj Lenčo a Tomáši,

je to  dva měsíce co jsem absolvovala pobyt ve tmě a právě nyní mi celá zkušenost, celá doba, kterou jsem ve vaší láskyplné péči pobyla, připadá jako sen.

Již od roku 2015 chci na pobyt ve tmě

Když jsem v srpnu 2015 pocítila potřebu na pobyt ve tmě, řešila jsem zdravotní potíže a určitou vyprahlost z uspěchaného způsobu života. Přetížení informacemi a podněty, které už ani vědomě nevnímám, jen cítím jak mne stále více vyčerpávají .
Čím dál tím jasněji se ve mě formuje jistota, že jediný způsob jak si vychutnat a vůbec vnímat krásy a radosti, které mi tento svět nabízí je z pevného bodu svého nitra.
Možná, že tento návrat či setkání se „sebou“ je to co jsem měla v úmyslu hledat ve tmě.
Slovu tma a temnota se občas, možná že  často, přikládá význam zlo. Já to tak nevnímám, symbol tma, temnota  ve mne vzbuzuje pocit měkkosti, jemnosti a hojnosti.
A to je také to čeho se  mi ve svatyni dostalo. Přivítání, péče a laskavost.

Terapie tmou nebyla o strachu

Jen dvakrát za celý týden jsem pocítila úzkost  nebo strach.
Jednou jsem si k pocitu úzkosti dopomohla sama, protože jsem si v druhé polovině pobytu ve tmě řekla, že je pěkné jak si užívám, ale je potřeba „pracovat“ řešit problémy. Tak jsem se posadila do meditativní polohy a „odpovědně“  začala vyvolávat co mě v životě tíži ….a překvapivě 🙂 tíži jsem zažila.  Tak jsem se párkrát zhluboka nadechla a nechala myšlenky a pocity opět volně plynout a vrátila se k užívání si krásy tmy a odpočinku.
Podruhé jsem, před usnutím, pocítila  jako by se tma formovala do něčeho nepříjemného . Začínala jsem mít strach, ale určitá část ve mě si racionálně uvědomovala, že pokud se začnu tmy bát nemohu zůstat . Začala jsem se soustředit na svůj dech a opakovat si slova  Hoóponopona.  Zklidnila jsem se a opět jsem pocítila bezpečí .

Pobyt ve tmě tady a teď

Při pobytu ve tmě bylo pro mně příjemné možná překvapivé a nebo úžasné, nemohu najít výstižný  výraz, uvědomělé jednání, plném soustředění na to co v daný moment dělám,  vychutnání si každé činnost.  Obrovská úleva že nic a nikam nemusím, jen tak být.
Vyspala jsem se, odpočinula a překvapivě jsem shodila 2 kila 😉
Překvapivě, protože jídlo, to by si zasloužilo samostatnou reakci. Každé jedno výborné, dodnes vzpomínám na ten šopák nebo ovocný salát.
Neuvažovali jsi zveřejnit recepty? I když samotný recept stačit nebude. Důležitá součást je jistě péče a láska s kterou pro nás jídlo zajišťujete.

S současné době, opět v plném pracovním nasazení, je pro mě vzpomínka na pobyt ve tmě  úlevná.
Vědomí, že to jde i jinak, že se mám kam utéct, když vnějšího světa bude příliš.
Chci pobyt ve tmě zavést do svého života jako pravidelnou „terapii“ nebo výstižnější by bylo nejspíš napsat jako dovolenou na zotavenou 🙂 kterou si alespoň jednou za rok dopřeji.

Přeji Vám krásné dny a děkuji, že jste pro nás možnost pro pobyt ve tmě připravili

S láskou  Lenka