Michal – Pobyt ve tmě mi pomohl dělat věci srdcem

 

Pobyt ve tmě kudy a jak
O pobytu ve tmě se zmínil můj kamarád. Dlouho jsem o něm neslyšel a zničeho nic začal “házet” velké rozumy. Najednou došla řeč na léčbu tmou. Zalíbilo se mi to a začal jsem o tom jen tak ze srandy uvažovat a předhazovat to moji přítelkyni, jak na to zareaguje.

Na můj pobyt ve tmě se přítelkyně moc netvářila

Její reakce na pobyt ve tmě nebyl moc positivní. Najednou přišla myšlenka a já jsem se přihlásil. Bylo to až na květen, ale chtěl jsem dřív. Cítil jsem krizi a potřebu si odpočinout a být sám se sebou. Přišel e-mail a v něm se psalo, že se uvolnil termín v březnu. Napětí. Stres. Nemohl jsem spát, soustředit se na práci. Nervozita. Obrovská. Těšil jsem se, ale zároveň jsem měl obrovský strach. Pořád jsem se chtěl nějak tomu vyhnout. Nakonec jsem se odhodlal a odjel. Týden předtím jsem přestal řešit e-maily, telefony a začal se psychicky připravovat. Dva dny předtím jsem vypl telefon a byl jen já a přítelkyně.

Bál jsem se pobyt ve tmě odstartovat

Měl jsem obrovský strach zhasnout, nevěděl jsem co budu dělat. Člověk, který dennodenně pracuje s lidmi, volá, mluví. Je najednou sám, nevidí, neslyší a nemá téměř nic kolem sebe. První den jsem byl v pohodě, klasická hygiena a šel jsem spát. První noc jsem spal. Další dny jsem téměř nemohl usnout, zdály se mi hrozné sny, pořád se přede mnou objevovaly nějaké obrazy, někdo mě strašil, slyšel jsem zvuky atd…toto tempo se stupňovalo a bylo to  čím dál horší.

Čekání na jídlo bylo pořád delší

Doba, kdy jsem se vzbudil a šel jsem snídat a pak čekal na jídlo byla delší a delší a nevěděl jsem, co dělat. Bylo to ubíjející. TMA. NESLYŠÍŠ. NEVIDÍŠ téměř nemluvíš. Takhle to bylo až do úterý a pak jsem najednou začal žít svůj život. Viděl jsem, jak jsem se narodil, školka, škola, své první lásky, rodina. Vesměs ale všechny špatné situace, které jsem v životě po*ral nebo udělal špatně a člověk je chtěl znovu prožít. Bez vzteku. Bez odporu. Nechat je projít tělem.  Tlak v hlavě se stupňoval.

A já pobyt ve tmě ukončil až v sobotu

Změnilo se spousta věcí..ne HNED, ale přichází to přirozeně. Někdo nebo něco mi vnitřně říká, co mám dělat, jak to mám dělat. Co nechceš, nedělej. Více věcí dělám srdcem a dělám věci, které bych předtím nedělal. I když ti to nese peníze, nemá to smysl. Nedělej to (říká mi někdo vnitrně) Nehoň se za každou cenu pro všechno. Žij!! Nehleď do telefonu a bav se s lidma. Užij si každý svůj okamžik. Miluj. Odpouštěj. Buď upřímný. Změnila se moje vyjednávací pozice. Dostal jsem v určitých věcech větší sebevědomí. Jinak beru přítelkyni lépe. Lépe beru i rodinu. Jinak s nimi komunikuji a spousta dalších nových věcí. Mám větší trpělivost, Jsem klidnější. Více mluvím s lidma. Otevřeně. Uvědomil jsem si spoustu věcí, kterých jsem před pobytem nevnímal.

A už ani nevím, už jsem se do toho vžil a ztrácím se v tom. Není to jako článek o pobytu ve tmě, ale spíše jako zpětná vazba pro tebe Tome a Leni.

Zdraví Michal

Návod na pobyt ve tmě – rozhovor

Tento obrázek je příhodný k tomu, jak někteří praktikující mají v hlavě myšlenkový uragán 🙂

Jak si můžete přečíst ve zkušenostech ze tmy, jsou praktikující, jež mají zvýšenou intenzitu myšlenek a jiní zase nikoli a celý týden si užívají, jako by byli na růžovém obláčku.

Typ praktikujícího na pobyt ve tmě

V zásadě se dá říci, že někdo je více logický a někdo více pocitový. Logika je více mužská energie (jang), kdežto pocity jsou více ženská energie (jin). Což nesouvisí s pohlavím, ale s užíváním té či oné stránky životní energie.

V zásadě je jedno, jestli vlny energie v těle vnímáte jako více myšlenek či více pocitů a tak věříme, že se v některých následujících situacích najdete.

Vlny při pobytu ve tmě

Předpokládejme, že praktikující hodlá zůstat na pobyt ve tmě celý týden od soboty do soboty. Co asi tak může praktikující v hlavě napadnout? V zásadě říkáme při nástupu každému, že mysl (ty hlasy v hlavě) udělá cokoli, aby vás ze tmy dostala ven. Praktikující tedy může zažívat následující situace.

“Již jsem získal vše, pro co jsem přišel a proto mohu domů již ve středu”.
Velmi obvyklá myšlenka, která obvykle znamená, že se uvnitř praktikujícího odhaluje něco, co mysl nechce vidět. Naše doporučení OSvS.

“Kde se tenhle pocit bere?”
Obvyklý manévr mysli hledat příčinu a tím odvracet pozornost od právě probíhajícího pocitu (přítomnosti). Naše doporučení OSvS.

“Co tady vůbec dělám?”
Zpochybňování vlastního rozhodnutí pomáhá mysli odvrátit pozornost od přítomnosti a směruje vás do minulosti k neustálému přetřásání vlastních rozhodnutí. Naše doporučení OSvS.

“Půjdu domů již v úterý, zabírám totiž místo potřebnějším.”
Srovnání své životní situace s druhými je oblíbená technika mysli, abyste odvrátili pozornost od přítomnosti a raději se zabývali, jak to mají druzí. Naše doporučení OSvS.

“Nic se neděje, můžu jít domů již ve čtvrtek.”
Mysl každého člověka vytváří očekávání bez ohledu na to, jestli si to uvědomuje nebo ne. Tedy srovnávání právě probíhající životní situace s předem namalovaným očekáváním má za úkol snížit aktuální prožitek. Naše doporučení OSvS.

“Kolik je hodin?”
Moje obvyklá otázko-odpověď, “Jestli potřebuješ znát aktuální čas ke svému dalšímu duchovnímu vývoji, tak ti to prozradím.”, obvykle zabírá a praktikující se začne hlasitě smát. Naše doporučení OSvS.

“Mám tušení, že mne doma potřebují.”
Strach je pro mysl pomyslné eso v rukávu a obvykle zabírá k odvedení pozornosti z přítomnosti k rodině, blízkým či přátelům. Naše doporučení OSvS.

“Doma mám hodně práce.”
Někdo prožívá pobyt ve tmě jako zahálení, kdy vlastně může být činný, jako obvykle a ve tmě vlastně ztrácí čas. Naše doporučení OSvS.

“Doma mám hodně práce.”
Někdo prožívá pobyt ve tmě jako zahálení, kdy vlastně nemůže být činný, jako obvykle a ve tmě vlastně ztrácí čas. Při pobytu ve tmě má tělo čas pracovat samo na sobě a to někdy i neznatelně. Naše doporučení OSvS.

“Ve svatyni je moc zima/horko.”
“Ve svatyni je moc prachu.”
“Ve svatyni je moc/málo místa.”
“Ve svatyni je moc měkká/moc tvrdá  matrace.”
“…”
Takto bychom mohli pokračovat hodiny. Je to přirozené, mysl si najde cokoli a pak to neustále omílá dokola, aby odvedla vaši pozornost z přítomného okamžiku. Naše doporučení OSvS.

Možná vám teď vrtá v hlavě, co to je to OSvS.

Opustit Svatyni v Sobotu … tedy užít si celý týden ve tmě 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ondra – pobyt ve tmě má mít smysl a užitek?

Ahoj Tome a Lenko,

pokusím se vyhovět vaší prosbě a popsat, jak proběhl pobyt ve tmě na týden a co po něm následovalo do dneška, kdy je to přesně měsíc, co jsem z temné komory na vaší zahradě v Lomci u Úmonína vystoupil. Myslím, že se nebudu věnovat popisnému líčení své cesty, místa samotného ani toho, co mé zkušenosti předcházelo – to vše už zde zaznělo od mnoha lidí mnohokrát, a tak si myslím, že k tomu asi nedokážu dodat nic nového a objevného. Navíc mi to vlastně ani nepřipadá podstatné. Důležité je, jakým způsobem zapůsobila tma na mou duši, a o to se s vámi pokusím podělit.

Má pobyt ve tmě smysl?

Nebudu předstírat, že jsem dokázal po dobu pobytu ve tmě dokonale rozlišovat mezi svým pozorováním situace a emocemi a myšlenkami, které se mi honily hlavou – můj zájem o celou zkušenost byl jednak „analytický“, tedy zkušenost ve tmě zažít a svýma očima popsat, a dále jsem také věřil, že pobyt ve tmě způsobí ve mně určité změny, které v konečném důsledku budou ku prospěchu mému životu. Kromě toho jsem od jednoho svého dobrého známého, který mi o pobytu ve tmě jako první poskytl už před pěti roky nějaké informace, znal jeho převyprávěnou zkušenost, která do značné míry formulovala mé očekávání – a jak už je asi z předchozích vět zřejmé, má očekávání byla docela značná 🙂

Obával jsem se zhasnout a mít tmu

Ještě než jsem si v místnosti sám zhasnul a ponořil se do tmy, prodělal jsem tísnivou chvilku, kdy jsem se obával, že na mě tma dolehne jako tíživá peřina, pod kterou nebudu moci dýchat. Jelikož se proti věcem, nad nimiž nemám plnou kontrolu, nejčastěji „bráním“ vyslovením modlitby, požádal jsem Boha (či sílu mu odpovídající) o to, aby pro mě byla tma spíše pelechem, do kterého se budu moci pohodlně uvelebit, než dusivou duchnou. A má modlitba byla vyslyšena, a skutečně jsem tmu poté vnímal mnohem vstřícněji, než jsem zpočátku očekával. Přesto se hned první noci nedostavil očekávaný dlouhý a nepřetržitý spánek, o kterém řada lidí se zkušeností ze tmy hovořívá – v mém případě se jednalo spíše o mrákoty, kdy mezi jednotlivými sny probleskovaly různé náznaky symptomů nemocí – přirovnal bych to tak trochu k dětskému zážitku horečky s jejím lehkým blouzněním. Měl jsem jakýsi polosen ohledně toho, že jsou se mnou v místnosti další dva lidé, a také jsem měl pocit, že mi do tmy neustále někudy proudí světlo – sen byl vlastně neustávající snahou zacpat všechna stále se objevující domnělá okna, průzory a škvíry, které se mi jevily „kazit“ temnostní zážitek. Ostatně, během prvních dvou dnů jsem skutečně světlo párkrát zahlédl, ať už když jsem včas nezavřel oči při příchodu Tomáše s jídlem nebo když jsem při propátrávání prostoru svatyně narazil na kontrolku elektroměru pod umyvadlem – daň za všetečnou zvídavost J

Á propos ke snům: Během celého pobytu ve tmě byly sny neskutečně barvité, pestré a velice dobře zapamatovatelné (asi i proto, že probuzením do tmy nebyly okamžitě zatlačeny mimo vědomí působením vnějšího světa), ale co mě na nich zaujalo snad ještě více – že byly jakýmsi tajemným způsobem stabilní – snový zámek například vydržel v témže tvaru a rozvržení místností po celou dlouhou dobu snu, sen o projížďce autem po pražské Libni, Holešovicích a Žižkovu víceméně trvale kopíroval jejich skutečnou mapu, neexistující náměstíčko v jakémsi polabském městě se dokonce objevilo ve dvou od sebe oddělených snech. Nevím, co si o tom myslet, ale každopádně sny byly pro mě asi nejreálnějším kontaktem s nevědomou složkou mé bytosti (sblížení těchto protikladů mi bylo dalším očekáváním a cílem), který se mi během onoho týdne udál. Není asi prostor popisovat je podrobněji, ale pokud jsem měl v onom týdnu pocit, že jsem v kontaktu s „objektivním psychičnem“, čímsi mě v duševní krajině přesahujícím, bylo to právě ve snech, a když si teď po čase osvěžuji zápisky snů, které jsem si po vyjití ze tmy poznamenal, žasnu nad bohatstvím materiálu, který se v nich objevuje. Možná přeci jen neodolám a podělím se s výjevem, který se mi zdál poslední noc ve tmě, v němž byl popravován jakýsi mladý muž – dle snu patriot a hrdina americké revoluce, odsouzený za jakýsi blíže nespecifikovaný čin k popravě gilotinou, a to shora kolmo vůči ose hlavy – tedy tak, aby byl rozpůlen přesně podélně a z anfasu nepoškozen (pro účely vystavení jeho těla v muzeu národní historie). Ač jsme já a několik dalších lidí byli pomocníky exekuce, kterou nad sebou zvláštním způsobem vykonával sám, a byli jsme vlastně jedinými jejími svědky, s popravou jsme nesouhlasili. V jakési snaze najít v celé podivné situaci nějaký rozumný smysl jsem pronesl větu, že „každou jinou zemi by takováto aféra rozbila, ale Ameriku posílí.“ Aniž bych chtěl do bezčasového světa nevědomí vtahovat politické aktuality, musel jsem se pozastavit nad tím, že se mi sen zdál v den, kdy byl „venku“ americkým prezidentem inaugurován Donald Trump 🙂

Na pobyt ve tmě jsem měl očekávání

Ale nechme již snů. Už jsem se zmiňoval, že jsem do tmy vstupoval se spoustou očekávání, a příběh onoho týdne byl vlastně poučnou cestou toho, že tato očekávání povětšinou nebyla naplňována a já se s touto skutečností smiřoval. Na základě líčení svého kamaráda jsem se například domníval, že se u mě dříve nebo později dostaví deprivační zrakové halucinace, a v prvních dnech jsem byl dokonce i poněkud nervózní, že žádné nepřicházejí. Nebyl jsem daleký i různým úvahám o „nudném nevědomí“, které jsem si v tu chvíli vykládal individuálně, což bylo rozhodně pošetilé. Na druhou stranu jsem možná i díky rozporu mezi očekáváním a tím, co mi tma ve skutečnosti nabízela, přišel na záležitosti výrazně zajímavější. V tom mi pomáhaly krátké rozmluvy s Tomášem, odehrávající se okolo poledne spolu s přinesením jídla – postupně jsem si více a více uvědomoval, že ony očekávané iluze by beztak byly spíše „pouťovým“ mámením bez skutečného smyslu, a že podstata pobytu ve tmě vězí jinde. Tímto řetězcem úvah a díky Tomášově facilitaci jsem se postupně dostal k problematice pozorovatele, skutečné trvalejší podstaty schopné dívat se na vzdutí mysli a těla, a uvědomovat si, že s nimi není identický. Patřím k lidem, kteří vzhledem ke svému spíše logickému ustrojení sice mnoho přečetli o povaze absolutna, ale jen velmi zřídkakdy se podařilo učinit s ním nějakou opravdovou zkušenost. A v tom je právě pobyt ve tmě cenný a přínosný – myšlenky a do jisté míry i emoce se tam skutečně daří lépe pozorovat a svým způsobem si být vědom, že se mi skutečně pouze dějí, ale že se mnou nejsou totožné – tma dopřává jednak odstup mezi pozorovatelem a vším vnějším, jednak i poněkud zpomaluje tok myšlenek a vjemů, čímž opět přispívá k tomu, že se jimi nechávám méně pohltit. Určitě bych si nedovolil tvrdit, že jsem ve tmě dosáhl osvícení, ale mohl jsem si konečně možná poprvé v životě zkušeností osahat záležitosti, o kterých jsem doposud jen slýchal a čítal. Sice jsem ani na okamžik (s výjimkou spánku) neměl pocit, že bych vystoupil ze svého standardního denního, spíše intelektuálního vědomí, ale zároveň jsem nepochyboval, že se věci dávají do pohybu i v těch částech duše, na které nedohlédnu. Nedokázal jsem se zcela zbavit představy, že by mi pobyt ve tmě měl dávat nějaký smysl a užitek – když se mě Tomáš zeptal, jestli mi nestačí, že věci prostě jsou, musel js

Ukončení pobytu

Vystoupení ze tmy bylo působivé. Během poslední noci jsem už vlastně příliš nespal, protože jsem se už svým způsobem nemohl dočkat vystoupení z klidného bezčasí temné komory zpět do života (zvláštní nicméně je, že ani přes zmiňovanou absenci působivých zrakových iluzí jsem se vlastně až na kratší epizodu mezi 5.-6. dnem ve tmě nenudil – spíše už pomaleji plynoucí myšlenky poskytovaly dostatek materiálu pro pozornost potřebující na něčem ulpívat, a to bylo samo o sobě docela zajímavým dobrodružstvím) – z cykličnosti se opět vrátit do linearity. Když jsem znovu vkročil do vnějšího světa, dopadal na sněhovou krustu zahrady svit čtvrtky měsíce, který byl překvapivě silný pro mé oči uvyklé absolutní tmě. Bylo asi mínus dvacet stupňů, ale i tak jsem se rozhodl vydat se na kopeček za Úmonínem podívat se na východ slunce, a rozhodně jsem nelitoval – pohled na nebesa byl impozantní. Návrat do života nebyl komplikovaný – odnesl jsem si samozřejmě spoustu impulzů, které jsem potřeboval zpracovat, a mnohé z nich na mě vyskakují ještě i nyní po měsíci, ale zároveň jsem to stále byl „já“, jak se znám – na vědomé úrovni neovlivněný. Přesto jsem, dá se říct, cítil a doteď cítím, jak se nějakým způsobem dávají do pohybu v mém životě i věci zdánlivě nesouvisející, nebo na které přeci nemohu, racionálně vzato, mít vliv – co to ale znamená pro můj život, na to je příliš brzy odpovědět. Možná by bylo zajímavé podívat se na zkušenost tmy s ještě větším odstupem, dejme tomu jednoho roku, protože si říkám, že v těchto chvílích stále mohu spíše jen odhadovat, kam mě pohyby, které se od pobytu ve tmě začaly rozbíhat, dovedou. O jednom se nedá pochybovat – přestože celá zkušenost vypadá zvnějšku jako zdánlivě pasivní a nudná, jedná se o vzácné dobrodružství, které nemá v možnostech lidského života mnoho obdob.

Ondra

Lenka – pobyt ve tmě je v pravdě světlem

Milá Lenčo, milý Tome,

moc vám oběma děkuju za možnost prožít u vás ten báječný týden, pobyt ve tmě, za skvělé jídlo a prozření, kterého se mi dostalo.

 

Tobě Leni děkuji za Tvou úžasnou dynamickou energii, která mi doslova vlila krev do žil a lásku, se kterou připravuješ jídlo, které je tak naprosto nezapomenutelné, Tobě Tome za Tvou jemnou, klidnou energii, která umocnila prožitek hlubokého klidu a míru, za hluboká slova, díky nimž jsem měla možnost podívat se na své prožitky a myšlenky z jiného úhlu a dojít tak smíření.
Není den, abych nevzpomněla na Tmu, na Vás…

Pobyt ve tmě = cesta k sobě, tak to vidím a cítím.

Jen těžko bych hledala slova, která by vyjádřila, co jsem při pobytu ve tmě prožila, viděla, cítila…
Nemám potřebu ani touhu popisovat, co mi pobyt ve tmě odhalil. Prožitky jsou nepřenosné a jsou jen mé. Jen těžko by někdo mohl pochopit…
O co se podělím ráda je fakt, že tma je v pravdě světlem a že to, co hledáme, máme v sobě samých.
Tma každému dá právě to, co je třeba. Je krásná, hebká přítelkyně, která Tě obklopí láskou a vyjeví Ti holou pravdu. Obnaží Tě a najednou stojíš nahý sám před sebou bez masek a postojů, které nasazuješ tam venku…

Tma každému dá právě to, co je třeba.

Tma mi dala zakusit to “nejhorší i nejlepší” ze mě samé, abych pochopila, že nic není ani špatné ani dobré. Srazila mě na kolena a dala mi pocítit pokoru, bezpodmínečnou lásku, jednotu a hluboký klid.

Poprvé ve svém životě se cítím být šťastná. Cítím hluboký klid a smíření po celou dobu od pobytu a je to nádherné a pro mě dosud nepoznané. Našla jsem ve tmě cestu k sobě, samu sebe. Jsem vděčná za to, že jsem měla možnost prožít každičký okamžik pobytu, i když byly dvě noci, které jsem v danou chvíli vnímala jako negativní prožitek. Dnes vím, že to byl dar a jsem za něj neskonale vděčná (za to díky i Tobě Tome, za Tvá slova…)

Strach jít na pobyt ve tmě?

Do tmy jsem se těšila mimo jiné na to, že se vyspím a smáznu tak svůj spánkový deficit. Z celého týdne jsem spala jednu noc. Další překvapení pro mě byla orientace ve tmě, se kterou jsem neměla nejmenší problém. A strach ze tmy? Cítila jsem se ve tmě v naprostém bezpečí a svobodná.
Prošla jsem tolika kurzy, semináři, přečetla tolik duchovních knih, stála jsem ale cítila rozpor, nenaplnění a silné nutkání, volání vyvěrající z hloubi mě samé. Až ve tmě jsem prožila to, o čem jsem jen tušila…našla cestu domů, k sobě.

Žila jsem jako otrok své mysli a ega. Že Já není mysl ani tělo jsem zacítila až ve tmě.

Je tolik slov a žádné nemůže vyjádřit můj dík za ten hluboký týden.

Děkuji.

S láskou, pokorou a úctou

Lenka

Maru – jsem vděčná a tak nějak visím v časoprostoru

Tak milý Tome a Lenko,

uplynul měsíc od pobytu ve tmě? To mě docela šokovalo, ale vzhledem k tomu, že je každý den nabitý, tak se tomu ani moc nedivím..

Pár měsíců jsem si hrála s myšlenkami na pobyt ve tmě

Můj příběh je prozaický, přišel mi pocit, že mám jít do tmy, pár měsíců jsem si s ním hrála a pak začala hledat, kam půjdu. U vás mi to přišlo dle www nejsrdečnější a tak nějak bez zbytečného pozlátka a balastu a tak jsem vás oslovila. Byla jsem velmi ráda, že jsem dostala termín až za půl roku neboť jsem věděla, že se má ještě něco stát, abych si pobyt ve tmě užila…stalo se spousta věcí a já sílila a sílila, až jsme cítila, že se začínám těšit a být zvědavá sama na sebe. Strachy, které byly před půl rokem už zmizely, spousta věcí se vyřešila už jen samotným rozhodnutím podívat se na sebe – takovou já jsem a pokud se podaří třeba si ujasnit, co bych ráda na další roky se svým životem.

Na pobyt ve tmě jsem šla pěšky

Nástup byl úžasný, přišla jsem (pěšky) s těžkým batohem a uřícená, takže moje jediná starost byla sprcha, jídlo a zhasnout. Tomáš mi vysvětlil co a jak, vše se mi zdálo jednoduché pro pochopení ( a bylo to tak i v reálu) a tak jsem se sprchla, najedla a hned zhasla. čekala jsem co bude, nic nepřicházelo, jen pocit, že se mám seznámit s místností a zjistit, jestli bych si třeba nevyrobila nějaký strach sama když se neukazuje ha ha no tak jsem vlezla pod postel, procházela kolem zdí, šla na záchod a nikde nic…tak si říkám lehnu a spím…a ono nic…únava nikde, já oči dokořán, občas jsem si zacvičila, zameditovala  a snažila se odhadnout kolik je hodin….měla jsem totiž opět hlad ha ha ..Tomáš mi přinesl druhý den jídlo, to jsem se snažila nesníst zároveň a pak jsem zase jen ležela a podřimovala…přicházely zvláštní sny…z některých jsem se vzbudila vyděšená, ale pak jsem si uvědomila, že ten strach nemusím řešit a bylo mi dobře…z jednoho snu jsem se vzbudila s pláčem a prosila za odpuštění lidi, ke kterým jsem to tak cítila…bylo to úžasné !!! Brečela jsem si pěkně nahlas, mluvila jsem si nahlas…nikdo mě neviděl, neslyšel, ani já jsem nikoho neřešila, jen ten pocit odpuštění…nic moc jiného se nedělo, jen pocit, že není třeba nic dělat, ani se hýbat…pocit prázdného časoprostoru ve kterém tak nějak visím 🙂

Po návratu jsem dostala zánět očí, který mi velmi pomohl pěkně další čtrnáct dní nekoukat ven, ale dovnitř…každý den děkuji za vše, co je mi dáno a jsem vděčná, že jsem si mohla udělat zastavení, které přišlo v pravý čas a plynule navázalo na celý můj předešlý jak duchovní tak fyzický život.

Přátelé, pokud vás to ťukne, nebojte se, pokud přijmete rozhodnutí, než přijdete na řadu ve tmě, většina věcí se vyřeší sama 🙂

Krásné životy všem přeje Maru 🙂

Pobyt ve tmě – zamykat se, či nikoli?

Když jsme v roce 2014 postavili první svatyni pro pobyt ve tmě, nechali jsme zřídit i dva klíče. Jeden z klíčů jsme si nechali my a druhý klíč jsme umístili do skříňky dovnitř svatyně na pobyt ve tmě.

Klíč svatyni terapie tmou

Tento systém fungoval dobře asi dva měsíce. Když náhodou chtěl některý praktikující ukončit dříve, vzal ze skříňky klíč a venkovní dveře svatyně odemkl zevnitř a mohl vyjít ven.

Několikrát se však stalo, že praktikující sice klíč ze skříňky vyndal, ale nebyl schopen se po tmě trefit do klíčové dírky a někdy se následně praktikující podělili, že měli i myšlenky, že jsme jim schválně dali jiný klíč 🙂

Ač je odchodů z pobytu ve tmě dříve kolem jednoho praktikujícího z deseti, nechtěli jsme nikomu odchod nijak ztěžovat a tedy jsme zcela upustili od zamykání.

Pobyt ve tmě ukončen pouhým otevřením dveří

Druhá svatyně (východní) tedy již neměla v rámu dveří ani vydlabáno na jazýček zámku. Stejně tak jsme postavili i jižní a severní svatyni. Asi tak 2x do roka se nás někdo zeptal, jestli se ve svatyni může zamknout a jednou se stalo, že jedna praktikující si před dveře do vnitřní místnosti dala postel, aby se nezvaný návštěvník nemohl dostat dovnitř.

Minulý měsíc, tedy v říjnu 2016 jsme měli 5 požadavků na zamykání a dokonce tak striktních, že by praktikující ani nepřijeli.

My víme, že strach z odemčených dveří je váš a je jen otázkou času, než strach transformujete v lásku, avšak nejsme zastánci žádných radikálních řešení, protože vše je proces a má svůj čas a tak nám byla vnuknuta varianta.

Pevný knoflík řeší volnost pobytu ve tmě

Ve spolupráci s panem Zlámalem jsme objednali výrobu 4 kusů zámkových vložek s tzv. knoflíkem (pevným klíčem uvnitř) tak, aby do všech pasoval stejný klíč a my nemuseli mít sadu 4 klíčů. Pan Zlámal odvedl skvělou práci a během týdne jsme měli k dispozici 4 vložky i s knoflíky. Pak následovalo přeměřování zadlabávacích zámků, protože to je opravdu alchymie vybrat správný zámek.

Naštěstí v OBI v Kolíně pracují fundovaní lidé a tak nám velmi dobře poradili, jaké zámky vybrat.

Instalace vložek s knoflíkem

Následně byla montáž otázkou jednoho dopoledne, sobotního, kdy se střídají turnusy, aby nově příchozí již měli dveře se zámky s knoflíky.

Použití knoflíků je tedy zcela na vaší volbě. Cítíte-li se lépe zamčeni, můžete tak učinit při nástupu na pobyt ve tmě a my vás po každodenní návštěvě opět zamkneme.

I zamčené dveře je tedy možné knoflíkem velmi snadno odemknout zevnitř a svatyni kdykoli opustit.

Stále platí, to co vám říkáme pravidelně:

“Přijdou-li emoční či myšlenkové vlny, pomáhá na to dýchat. Hluboké dýchání vás ukotví v přítomném okamžiku a emoce a myšlenky mohou projít a jít si dál svou cestou. Stále máte možnost kdykoli ve svatyni rozsvítit, nebo ji opustit. Doporučujeme však dýchat a počkat na naši návštěvu, kde si o tom můžeme promluvit.”

Věříme, že zamykání či nezamykání povede k většímu právu volby a svobodě.

Děkujeme, že k nám jezdíte a těšíme se ve tmě na viděnou

S láskou vaši průvodci Lenka a Tomáš

Knoflík na dveřích2016-11-19-12-13-342016-11-19-12-38-552016-11-19-12-13-25 2016-11-19-12-13-21

 

Lenka – na pobyt ve tmě kvůli zdraví, vyprahlosti a vyčerpanosti

Pobyt ve tmě a únavaAhoj Lenčo a Tomáši,

je to  dva měsíce co jsem absolvovala pobyt ve tmě a právě nyní mi celá zkušenost, celá doba, kterou jsem ve vaší láskyplné péči pobyla, připadá jako sen.

Již od roku 2015 chci na pobyt ve tmě

Když jsem v srpnu 2015 pocítila potřebu na pobyt ve tmě, řešila jsem zdravotní potíže a určitou vyprahlost z uspěchaného způsobu života. Přetížení informacemi a podněty, které už ani vědomě nevnímám, jen cítím jak mne stále více vyčerpávají .
Čím dál tím jasněji se ve mě formuje jistota, že jediný způsob jak si vychutnat a vůbec vnímat krásy a radosti, které mi tento svět nabízí je z pevného bodu svého nitra.
Možná, že tento návrat či setkání se “sebou” je to co jsem měla v úmyslu hledat ve tmě.
Slovu tma a temnota se občas, možná že  často, přikládá význam zlo. Já to tak nevnímám, symbol tma, temnota  ve mne vzbuzuje pocit měkkosti, jemnosti a hojnosti.
A to je také to čeho se  mi ve svatyni dostalo. Přivítání, péče a laskavost.

Terapie tmou nebyla o strachu

Jen dvakrát za celý týden jsem pocítila úzkost  nebo strach.
Jednou jsem si k pocitu úzkosti dopomohla sama, protože jsem si v druhé polovině pobytu ve tmě řekla, že je pěkné jak si užívám, ale je potřeba “pracovat” řešit problémy. Tak jsem se posadila do meditativní polohy a “odpovědně”  začala vyvolávat co mě v životě tíži ….a překvapivě 🙂 tíži jsem zažila.  Tak jsem se párkrát zhluboka nadechla a nechala myšlenky a pocity opět volně plynout a vrátila se k užívání si krásy tmy a odpočinku.
Podruhé jsem, před usnutím, pocítila  jako by se tma formovala do něčeho nepříjemného . Začínala jsem mít strach, ale určitá část ve mě si racionálně uvědomovala, že pokud se začnu tmy bát nemohu zůstat . Začala jsem se soustředit na svůj dech a opakovat si slova  Hoóponopona.  Zklidnila jsem se a opět jsem pocítila bezpečí .

Pobyt ve tmě tady a teď

Při pobytu ve tmě bylo pro mně příjemné možná překvapivé a nebo úžasné, nemohu najít výstižný  výraz, uvědomělé jednání, plném soustředění na to co v daný moment dělám,  vychutnání si každé činnost.  Obrovská úleva že nic a nikam nemusím, jen tak být.
Vyspala jsem se, odpočinula a překvapivě jsem shodila 2 kila 😉
Překvapivě, protože jídlo, to by si zasloužilo samostatnou reakci. Každé jedno výborné, dodnes vzpomínám na ten šopák nebo ovocný salát.
Neuvažovali jsi zveřejnit recepty? I když samotný recept stačit nebude. Důležitá součást je jistě péče a láska s kterou pro nás jídlo zajišťujete.

S současné době, opět v plném pracovním nasazení, je pro mě vzpomínka na pobyt ve tmě  úlevná.
Vědomí, že to jde i jinak, že se mám kam utéct, když vnějšího světa bude příliš.
Chci pobyt ve tmě zavést do svého života jako pravidelnou “terapii” nebo výstižnější by bylo nejspíš napsat jako dovolenou na zotavenou 🙂 kterou si alespoň jednou za rok dopřeji.

Přeji Vám krásné dny a děkuji, že jste pro nás možnost pro pobyt ve tmě připravili

S láskou  Lenka

Irena – měsíc od pobytu ve tmě

Na pobyt ve tmě jsem si zarezervovala místo zhruba v únoru letošního roku. Tenkrát jsem měla spoustu plánů, na co všechno ve tmě přijdu. Jak si srovnám profesní dráhu, ujasním si, co vlastně chci dělat, srovnám si partnerské vztahy, abych konečně mohla potkat toho pravého, srovnám si svůj vztah s penězi, abych je od sebe konečně neodháněla a vůbec během jednoho týdne dám do pořádku celý svůj život.

Strach z pobytu ve tmě

Zároveň to pro mě byla i výzva ve smyslu překonání strachu ze tmy. Jak ale měsíce plynuly, ke mě přicházely situace, které mě nutily můj život dávat do kupy průběžně. A pak přišlo září a doba odjezdu. Mým jediným cílem už bylo si pouze odpočinout, pořádně se vyspat a vydržet ve tmě celý týden. Večer před odjezdem jsem strávila s přítelem a jeho kamarády, což se ukázalo jako velmi dobrý tah, neboť mi v sobotu bylo tak špatně a byla jsem tak unavená, že stres ze zhasnutí se nedostavil a já se na tu chvíli opravdu velmi těšila.

Ve tmě jsem prní dny spala

První dva dny jsem prospala a pak jsem se víceméně nudila. Pořád jsem čekala, kdy něco přijde a ono nic nepřicházelo. Nakonec se to dostavilo v podobě snu a následného řešení toho snu. Velmi mi s tím pomohl Tomáš, kterému děkuji 🙂 potom přišlo ještě pár zvnitřnění některých věcí, které jsem už věděla, ale něco jiného je vědět a prožívat.

Před ukončením pobytu ve tmě mi bylo na zvracení

Večer před odjezdem jsem dostala obrovský strach, co když bude vše jinak, až se vrátím domů a velmi jsem somatizovala. Bylo mi na zvracení, chvěla jsem se…

Přechod do světla byl náročný, hodně se  mi motala hlava a do “normálu” jsem se dostala až kolem jedné hodiny odpoledne.

2015-08-12 14.23.28

Pobyt ve tmě a jídlo

A ještě pár slov k jídlu 🙂 bylo naprosto výborné. Ve tmě jsou chutě velmi výrazné a já jsem si navíc nenechala říct, co mě čeká za překvapení, takže moje chuťové pohárky přímo vybuchovaly náporem výborných chutí. A tímto velmi děkuji Lenči 🙂

Děkuji vám oběma

Irča

Pavla – jak je krásné se zastavit a nechat se obejmout tmou

O pobytu ve tmě jsem slyšela poprvé od své kamarádky, zhruba necelý rok předtím než jsem se rozhodla pobyt, tedy pobyt ve tmě, podstoupit. Rozhodujícím tenkrát pro mě bylo shlédnutí videa s Jaroslavem Duškem, ve kterém odpovídal na otázky ohledně jeho pobytu ve tmě. V tomto okamžiku bylo jasné, že to musím podstoupit také. Termíny byly už vyčerpané, tak jsem si musela pár měsíců počkat na volný termín. Zvolila jsem si první termín, který vycházel až za tři měsíce od okamžiku mého rozhodnutí, ale pak jsem ho musela udělala nějaké změny v mých plánech a nakonec z toho bylo půlroční čekání.

Potřebuji pobyt ve tmě

Tenkrát jsem si prožívala různé životní změny a měla jsem pocit, že prostě potřebuji jít do tmy hned. Teď s odstupem času vím, že všechno mělo svůj čas a že nic není samosebou a termín mi vyšel až na podzim. Dokonce si i zpětně uvědomuji, že v době prvního termínu v létě jsem si prožívala opět další důležité životní situace. Kdybych v takové fázi měla jít do tmy, tak bych měla všeho plnou hlavu a tolik bych si pobyt neužila.

Čím více se blížil termín nástupu mého pobytu, tím jsem se nemohla dočkat. Nejspíš jsem od toho očekávala nějakou životní změnu. O mém pobytu jsem informovala jen pár blízkých. Oni příliš nechápali, co se tam dá celý týden dělat a tvrdili, že by se tam „zbláznili“. Já jsem řešila jedinou obavu a to byl jistý strach ze tmy samotné. K čemuž se ještě vrátím později.

 Rozhovory a pobyt ve tmě

Již setkání s Lenkou a Tomášem bylo pro mě velmi stěžejní, jak na začátku mého příjezdu k nim domů, i posléze hovory s oběma během mého týdnu v chatce. Probírala jsem s nimi své myšlenky, což bylo pro mě velmi důležité. Každý z nich se v tématech dotkl něčeho jiného, ale pro mě zásadního. Ráda bych tímto dala radu těm, kteří si nejsou jistí, zda chtějí udržovat kontakt či být v úplné izolaci. Dle mé zkušenosti se nebraňte tomuto kontaktu. Myslím si, že krátký rozhovor může naopak pomoci v rychlejším procesu, který se v člověku odehrává a rychleji se lze někam posunout a mnohé dojde na úrovni myšlení.

Z celého pobytu jsem si především odnesla uvědomění přítomného okamžiku. V čemž mi pomohl svými slovy Tomáš. A Lenka mi zase pomohla v tom, abych svůj dosavadní život přijala tak jak je. Zamyslela se nad ním z pohledu karmického a přijala vše co se mi v životě děje nebo se už stalo.

Pobyt ve tmě a jídlo

Nesmím zapomenout pochválit Lenky báječnou a chutnou kuchyni. Během toho týdnu stráveného o samotě se pro mě její pokrmy stávaly úplným pohlazením na duši, protože si troufám říci, že Lenka vařila s láskou. Já jsem s jídlem trochu experimentovala, protože jsem si nikdy nenechala říct, co jsem dostala k jídlu ani k pití:o) Je to další zajímavý způsob poznání a zároveň i legrace.

 Strach ze tmy

Nyní se vrátím k mému již zmiňovanému strachu ze tmy. Již po pár hodinách ve tmě bylo pro mě úžasné zjištění, že je tma bezpečná a začalo mi být v ní dobře. Možná to bylo způsobeno tím prostorem, který byl uzavřený a zamknutý. Cítíla jsem jakoby mě tma zahalila do svého náručí a můj strach šel pryč. I nyní vnímám tmu jinak, například když si jdu večer lehnout a zavřu oči, tak mnou projede pocit bezpečí a klidu, který jsem pociťovala během svého pobytu v chatce.

Dle mých zkušeností nemohu říci, že jsem prožila nějak nepříjemné okamžiky. Spíše je to strach z neznáma, co se může stát. Měla jsem dva sny, které mi sice nedávaly žádný smysl a byly tak pocitově nepříjemné, že jsem se z nich probudila s ošklivým pocitem, skoro až strachem. Pravdou je, že asi po třech dnech jsem si začala pokládat otázky „Proč tu jsem a zda mám zapotřebí tohle podstupovat?“ Jenže to je asi takové překlenovací období, kterým se musí projít.

Co jsem při pobytu ve tmě dělala?

Svůj pobyt ve tmě jsem si spíše osobně užila, než aby tam bylo něco zlomového v mém životě, co mě probudilo do života a uvědomění. Myslím si, že toto je velmi individuální a každý si prožije svou tmu úplně jinak. Záleží na životní fázi každého z nás a osobně si myslím, že již průběh prvního pobytu ve tmě pozitivně ovlivní jakékoliv podstoupené terapie či jiné sezení před vstupem do tmy. Mám tím na mysli dlouhodobější práci na sobě.

Hodnotila jsem tam hodně svůj život a hlavně jsem si ujasňovala to, co chci do budoucna dále dělat. I když jsem mnohé věděla už předtím, ale nějak vše dostalo jakousi formu a vneslo mi to do života větší klid. Byla to pro mě netradiční dovolená, kdy jsem toho hodně prospala, dělala si dechové cvičení či nějaké meditace, cvičila nebo si jen tak přemýšlela. Nevědomost času a velký časový prostor mi pomáhal si uvědomat sebe samotnou a hlavně nikam nespěchat.

Ukončení terapie tmou

Jako poslední bych chtěla popsat mé pocity po tom, co jsem z chatky vyšla. Byla to sobota a byl naprosto krásný a slunečný den. Rozloučila jsem se s Lenkou a Tomášem a rozhodla jsem se strávit den v Kutné Hoře. Ty první pocity, které jsem měla byly naprosto nezapomenutelné a zvláštní. Připadala jsem si jako z jiné planety, zvlášť při návratu mezi lidi. Trvá to ale chvilku a člověk se vrátí do každodenního normálu. V takovém klidu a spokojenosti jsem si užila celý ten den sama se sebou, na což budu dlouho vzpomínat. Druhý den jsem strávila celý den se svou rodinou a opravdu musím říct, že jsem prožívala neskutečné štěstí toho okamžiku být s nimi. Oni to brali jako normální den, ale já to vnímala velmi intenzivně a cítila jsem se šťastná.

Zajímavé bylo pozorovat, co všechno se událo další týden nebo respektive kolik věcí může člověk stihnout za týden. Dávalo mi to možnost si to dobře porovnat s týdnem ve tmě s následujícím týdnem po mém pobytu. I nějak se mi ve všem dařilo a šlo to více od ruky:o)

Na úplný závěr bych chtěla říct, abychom si každý z nás více dávali pozor na okolní ruch, starosti lidí, ale i ty naše starosti a aby nás ten svět příliš nesmetl. Došlo mi, že nejvíce mě zatěžují stížnosti okolí včetně vlivu médií, které si příliš nechávám vnášet do svého života. Přitom jsem sama spokojená se sebou a s tím co dělám a mám. Proto je určitě dobré dělat nějaké meditace nebo trávit hodně času v přírodě, což já takto řeším.

Doufám, že trocha mých slov může pomoci někomu se rozhodnout podstoupit pobyt ve tmě a udělat změnu ve svém životě. Je to změna, určitě ano a jak jsem řekla, tak to každý prožije jinak. Proto není nutné hledat nějakou odpověď, co mi to vlastně dá a jak to tam budu prožívat. Každý jsme v jiné fázi života a každý jsme jiné povahy. Také je dobré od toho příliš neočekávat! Nechat, ať to pracuje samo a nesnažme se pořád něco řídit, jak to často děláme v tomto uspěchaném světě.

Děkuji Tmě a rodině Roudových.

Pavla

Matěj – jak překonat strach

Pobyt ve tmě si mě našel sám. Před lety jsem o terapii tmou četl v Reflexu a v zimě na horách mi kamarádka vyprávěla, že ho absolvoval kolega a jaké měl pocity.

Pobyt ve tmě jsem si neuměl představit

Mísily se ve mě pocity experimentu, zvědavosti či poznání. Našel jsem si kde je Lomec u Úmonína, zaplatil zálohu a vyčkával na svůj termín. Nervozita před nástupem by se dala krájet. Užíval jsem si poslední sluneční den a přítelkyně mě v podvečer odvezla do neznáma, hektické rozloučení mě později vrtalo hlavou. Vykouřil jsem poslední cigaretu, Tomáš mě s baterkou představil místnosti a po chvíli zamkl.

Začal nezapomenutrelný týden terapie tmou

Nebudu vám popisovat své stavy ze svatyně, je to totiž individuální prožitek a nechci nikomu nějaké pocity či vize podsouvat. Můj život se ale po tmě od základu změnil. Snažím se žít přítomností a všechny dřívější obavy se jeví jako malichernosti. Snad jsem se odnaučil kouřit a začal zdravěji jíst. Ale hlavně, vážím si víc svých přátel, malého synka a přítelkyně. Pro ni to byla také silná zkušenost, jsme k sobě upřímnější a náš vztah se prohloubil.

Chci všem dalším “cestovatelům” popřat pevné nervy. Zkuste překonat svoje strachy, stojí to za to .)

Matěj