Jana – díky Tmě jsem přijala sebe sama

Zdravím Vás,

musím říct, že od návratu z tmy přemýšlím co bych Vám napsala. Přijde mi, že jakákoliv slova jsou zbytečná. To co cítím se slovy popsat nedá, ale posílám to k Vám v myšlenkách a věřím, že to cítíte také 🙂

Nikdy jsem nezažila takovou úplnou tmu.  V dnešní době, kdy i v noci města svítí, to pro mě byl dar. Útulná svatyně se po zhasnutí světla rázem změnila v nekonečný prostor. I přes to, že jsem pobyt ukončila dříve, což bylo i pro mě velmi neočekávané, jsem pochopila a uvědomila si spoustu věcí…

Jedno z mnoha, co mi tma přinesla, byla taková “malá smrt” mého ega… což jsem pochopila až po návratu a mělo to souvislost s dřívějším ukončením pobytu. Také jsem přijala sama sebe, odpustila jsem, cítím, že vše je správně tak, jak je, neočekávám, nechávám věci plynout jak jsou, jsem vděčná…. zkrátka “Jak uvnitř, tak vně.”

Moc děkuji za krásnou zkušenost a věřím, že jsem u Vás na pobytu ve tmě nebyla naposledy.

S láskou

Jana

Zuzana – poslední den pobytu ve tmě byl nejdlůžitější

Lev v kleci pobyt ve tmě

Milí hostitelé, Lenko a Tomáši.
Moc děkuji za to, že děláte, co děláte. A že to děláte tak dobře. Pobyt ve tmě u vás byl pro mě hodně zvláštní zkušenost, dozvěděla jsem se o sobě i věci, které jsem zrovna nechtěla. Ale i ty jsou důležité. A také jsem si odpočinula. Jedna z nejlepších dovolených, jaké jsem si dopřála. Vážně uvažuji o tom, že budu potřebovat “druhé kolo”.
Ještě jednou děkuji za to, že jste se mě ujali, i když to narušilo váš program. Email jsem pak našla. Nepřečetla jsem si ho. Pobyt bych možná rozdělila do dvou kategorií. Servis, který zajišťujete vy a vlastní pobyt ve tmě, kde musíme pracovat my, praktikující.

 

Pobyt ve tmě před jídlem a po jídle

Servis byl skvělý. V chatce jsem se zorientovala rychle, uložila jsem si věci tak, že jsem je vždy našla, když jsem potřebovala. Pobyt ve tmě byl vlastně rozdělen na před jídlem a po jídle. Jen lituji toho, že jsem neviděla, jak jídlo vypadá. A že jsem někdy nepoznala, z čeho je uvařené. Co jsem ale poznala vždy, že mi hodně chutná. Pro mě bylo příjemné, že jsem měla alespoň krátký kontakt s někým, většinou s Tomášem.

Vlastní pobyt ve tmě byl moje práce

Vlastní pobyt, tedy moje práce. Tma mi vůbec nevadila, jak psala jedna praktikující:”tma mě přijala vlídně”. Přesně tak, tma mě přijala vlídně a byla mi hodně příjemná. Také děkuji za sluchátka, i ty jsem hodně používala. Pomáhaly mi izolovat se ještě více a dostat se hlouběji do sebe? Tak nějak bych to popsala. Jednou jsem v nich i usnula. I když byl program stále stejný, nenudila jsem se. První dny jsem hodně spala. Před jídlem cvičení, spát, pak mantry a modlitbičky, spát, kreslení, spát, jídlo, sprcha, spát a tak pořád dokola. Asi od středy? jsme už spala méně, takže mantry a modlitbičky byly častější. Zvláštní pro mě bylo to, že jsem se jednak velmi dobře orientovala v prostoru a že jsem “viděla” věci, které tam mám. Když jsem pro ně sáhla, byly asi tak půl metru vedle. A také když jsem pak rozsvítila, zjistila jsem, že parametry prostoru, kde jsem týden byla, jsou úplně jiné.

Nejtěžší den pobytu ve tmě byl pátek.

Už jsem si byla vědoma toho, že pobyt ve tmě končí a měla jsem silnou chuť ho ukončit hned. Chodila jsem jako lev v kleci dost dlouho a říkala si poučku, kterou jsem při nástupu dostala. Odejdi v sobotu. Nakonec jsem se uklidnila a začaly se dít věci. Najednou jsem si vzpomněla na lidi a děje, na které jsem již léta nemyslela. A mantry a modlitbičky “jely” naplno. Zpětně si myslím, že to byl ten nejdůležitější den. Mám pocit, že jsem pak už nespala, a přesto jsem byla ráno svěží a cítila jsem se skvěle. I setkání s ostatními praktikujícími bylo hodně příjemné.

Ještě jednou děkuji za možnost mít tyhle zkušenosti. Co bych řekla těm, co přijedou? Čtěte i ty emaily, které přijdou později a hlavně. Vydržte až do soboty. Ten pocit, když vyjdete ven a že jste to zvládly, je skvělý.
Ještě jednou zdravím.
Zuzana

Anna – zhroucení při pobytu ve tmě

Milá Lenko a Tomáši,

již několik dní přemýšlím o sepsání svých pocitů o pobytu ve tmě, ale stále nějak nenacházím slova, myšlenky a pocity jsou tak matoucí.

Nejlépe bych to vše vyjádřila pocitem…..vím, že nic nevím  .

Pobyt ve tmě a jak to začalo

Asi před rokem jsem vyslyšela intuitivní volání a našla informace o pobytu ve tmě. Na internetu jsem si vyhledala informace, pročetla články, našla Vás, objednala si termín, zaplatila zálohu, přišel mi potvrzený termín a teprve pak jsem si položila otázku, co jsem to udělala……nástup je tak daleko.

Od tohoto okamžiku byla všudypřítomná myšlenka, jdu na pobyt ve tmě. Nějak se zrychlilo dění kolem mě, vše se ukončovalo, uzavíralo, vrcholilo a mně neuvěřitelně vyčerpávalo. Cítila jsem, že pobyt ve tmě, bude pro mě nový začátek, a proto musím vše uzavřít, ukončit a nic si sebou nebrat…..a tak se také dělo.

Nastal den pobytu ve tmě, strach, vyčerpání z prožitého, zmatek, ale i mírně radostné očekávání, vše se změní, už bude jen lépe.

V chatce jsem se zorientovala, vysprchovala, zhasla, posadila na postel a cítila jsem se šťastná, jsem tady a vše může začít……propojila jsem se s chatkou, místem, tmou a nechala vše vesmíru…..podařilo se mi usnout…….

Probuzení a zároveň hlas v hlavě, který už zůstal až do konce pobytu. Probuzení byl pro mě šok, strach, zoufalství, beznaděj, panika a touha utéct pryč. Ani nevím, proč jsem neutekla a vydržela počkat na příchod Lenky. Jen jsem brečela, že to nezvládnu a chci domů……. Lenka si ke mně sedla, pohladila mně a řekla mi, že můžu odejít …..to považuji za zlom, jen se mnou sdílela můj strach, nepřemlouvala mě, nediagnostikovala mě a nehodnotila, nabídla mi, že může ještě jednou za mnou přijít. To jsem odmítla a domluvili jsme se, že se pokusím to zvládnout do dalšího dne.

Zvládla jsem další den a přišel Tomáš a další rozhovor. Něco se mezi námi třemi dělo…měla jsem pocit, že jsme se měli potkat a pobyt ve tmě byl jen nástrojem tohoto setkání. Asi to tak mělo být a další tři dny jsem prožila propojena s Lenkou  a Tomášem a vše se změnilo v den, kdy mi Lenka přinesla jídlo, řekla mi vše, co považovala za nutné a objala mě. V tom objetí byla láska, pochopení a především soucit a uvolnění. Následující dny už byly jen o mně, mém životě, mých iluzích, očekávání, představách.

Jsem ztracená a nešťastná

Uvědomila jsem si, jak jsem ztracená a nešťastná a vyčerpaná. Dnes vím, že jsem to potřebovala cítit, abych falešně nemaskovala, že vše zvládám, abych na sebe stále nevyvíjela tlak musíš, to zvládneš……ještě toto a pak toto a kde je radost jen tak být.

Tma a Já. Velmi brzo jsem měla pocit, že tma je jen absence světla….jakoby jsem vše viděla a neviděla, je to nepopsatelný pocit. Tma mi umožnila se zhroutit, vyplakat hektolitry slz, uvolnit brzdy bolesti a zoufalství. Ve tmě jsem cvičila, meditovala, byla na rozhraní mezi bděním a spánkem, zpívala, tancovala, kreslila……..tma není omezující, je stejně inspirativní jako světlo.

Hlas v hlavě při pobytu ve tmě

Hlas v hlavě……tak to bude dlouhá kapitola. Nedalo se před ním utéct, nalhával, našeptával, vždy se na něco nalepil a rozvíjel příběh….zlom a hlas srdce, kdo chodí do kina na stále stejný film a ještě k tomu takový brak  . Jsem já hlas v hlavě, jak se s ním identifikuji, jak ovlivňuje můj život, mé zdraví, mou realitu…kdo může změnit ten hlas, jaký prostor zaujímá v mém životě…..to byla zvláštní hra a na vlastní duši odžité to, co jsem tolikrát slyšela, četla a nepochopila. Nyní mám odžito a trochu více chápu a mohu ovlivňovat svoji realitu, to, jak se cítím, jak se vnímám.

Tma a jídlo. Jen zde napíšu to, co ostatní…. Lenky kuchyně a vaření s láskou, okouzlující…. Co mě však velmi překvapilo, bylo nějaké zvláštní propojení s jídlem, nebo se sebou, to fakt nevím…..vždy jsem snědla pouze tolik, kolik bylo potřeba a ani o lžíci více. To mně fakt překvapilo. Slavnostní okamžik pro mě bylo pití bylinkových čajů, kdy jsem se přes bylinky dokázala dostat ven a vnímat propojenost s vesmírem, podařilo se mi to vždy u pití čaje. To byly okouzlující chvíle.

Po ukončení pobytu jsem se neuvěřitelně těšila domů na své blízké a byla na vrcholu  blaha, že mohu jen být, jen v lásce být.

Po pobytu ve tmě se učím vše znovu

Jak žiji dnes. Jako po zhroucení. Učím se vše znovu, dívat na sebe, svět, vše omezující, vše inspirující……fakt nevím. Nechala jsem za sebou hodně bolesti, strachu, obav……nesměle kráčím k radosti, lásce, sdílení, tvoření, bytí. Dělám malé krůčky, vše je nějak nové a ještě to nejde dobře popsat….jak jsem psala v úvodu…vím, že nic nevím.

Ze srdce Vám děkuji za umožněné zhroucení, za pocit naděje.

Mějte se moc fajn.

S láskou a úctou Anna

 

P.S. Jméno praktikující pobytu ve tmě bylo změněno z důvodu zachování anonymity.

Rezervace

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít