Milá Lenko a Tomáši,

již několik dní přemýšlím o sepsání svých pocitů o pobytu ve tmě, ale stále nějak nenacházím slova, myšlenky a pocity jsou tak matoucí.

Nejlépe bych to vše vyjádřila pocitem.....vím, že nic nevím  .

Pobyt ve tmě a jak to začalo

Asi před rokem jsem vyslyšela intuitivní volání a našla informace o pobytu ve tmě. Na internetu jsem si vyhledala informace, pročetla články, našla Vás, objednala si termín, zaplatila zálohu, přišel mi potvrzený termín a teprve pak jsem si položila otázku, co jsem to udělala......nástup je tak daleko.

Od tohoto okamžiku byla všudypřítomná myšlenka, jdu na pobyt ve tmě. Nějak se zrychlilo dění kolem mě, vše se ukončovalo, uzavíralo, vrcholilo a mně neuvěřitelně vyčerpávalo. Cítila jsem, že pobyt ve tmě, bude pro mě nový začátek, a proto musím vše uzavřít, ukončit a nic si sebou nebrat.....a tak se také dělo.

Nastal den pobytu ve tmě, strach, vyčerpání z prožitého, zmatek, ale i mírně radostné očekávání, vše se změní, už bude jen lépe.

V chatce jsem se zorientovala, vysprchovala, zhasla, posadila na postel a cítila jsem se šťastná, jsem tady a vše může začít......propojila jsem se s chatkou, místem, tmou a nechala vše vesmíru.....podařilo se mi usnout.......

Probuzení a zároveň hlas v hlavě, který už zůstal až do konce pobytu. Probuzení byl pro mě šok, strach, zoufalství, beznaděj, panika a touha utéct pryč. Ani nevím, proč jsem neutekla a vydržela počkat na příchod Lenky. Jen jsem brečela, že to nezvládnu a chci domů....... Lenka si ke mně sedla, pohladila mně a řekla mi, že můžu odejít .....to považuji za zlom, jen se mnou sdílela můj strach, nepřemlouvala mě, nediagnostikovala mě a nehodnotila, nabídla mi, že může ještě jednou za mnou přijít. To jsem odmítla a domluvili jsme se, že se pokusím to zvládnout do dalšího dne.

Zvládla jsem další den a přišel Tomáš a další rozhovor. Něco se mezi námi třemi dělo...měla jsem pocit, že jsme se měli potkat a pobyt ve tmě byl jen nástrojem tohoto setkání. Asi to tak mělo být a další tři dny jsem prožila propojena s Lenkou  a Tomášem a vše se změnilo v den, kdy mi Lenka přinesla jídlo, řekla mi vše, co považovala za nutné a objala mě. V tom objetí byla láska, pochopení a především soucit a uvolnění. Následující dny už byly jen o mně, mém životě, mých iluzích, očekávání, představách.

Jsem ztracená a nešťastná

Uvědomila jsem si, jak jsem ztracená a nešťastná a vyčerpaná. Dnes vím, že jsem to potřebovala cítit, abych falešně nemaskovala, že vše zvládám, abych na sebe stále nevyvíjela tlak musíš, to zvládneš......ještě toto a pak toto a kde je radost jen tak být.

Tma a Já. Velmi brzo jsem měla pocit, že tma je jen absence světla....jakoby jsem vše viděla a neviděla, je to nepopsatelný pocit. Tma mi umožnila se zhroutit, vyplakat hektolitry slz, uvolnit brzdy bolesti a zoufalství. Ve tmě jsem cvičila, meditovala, byla na rozhraní mezi bděním a spánkem, zpívala, tancovala, kreslila........tma není omezující, je stejně inspirativní jako světlo.

Hlas v hlavě při pobytu ve tmě

Hlas v hlavě......tak to bude dlouhá kapitola. Nedalo se před ním utéct, nalhával, našeptával, vždy se na něco nalepil a rozvíjel příběh....zlom a hlas srdce, kdo chodí do kina na stále stejný film a ještě k tomu takový brak  . Jsem já hlas v hlavě, jak se s ním identifikuji, jak ovlivňuje můj život, mé zdraví, mou realitu...kdo může změnit ten hlas, jaký prostor zaujímá v mém životě.....to byla zvláštní hra a na vlastní duši odžité to, co jsem tolikrát slyšela, četla a nepochopila. Nyní mám odžito a trochu více chápu a mohu ovlivňovat svoji realitu, to, jak se cítím, jak se vnímám.

Tma a jídlo. Jen zde napíšu to, co ostatní…. Lenky kuchyně a vaření s láskou, okouzlující…. Co mě však velmi překvapilo, bylo nějaké zvláštní propojení s jídlem, nebo se sebou, to fakt nevím.....vždy jsem snědla pouze tolik, kolik bylo potřeba a ani o lžíci více. To mně fakt překvapilo. Slavnostní okamžik pro mě bylo pití bylinkových čajů, kdy jsem se přes bylinky dokázala dostat ven a vnímat propojenost s vesmírem, podařilo se mi to vždy u pití čaje. To byly okouzlující chvíle.

Po ukončení pobytu jsem se neuvěřitelně těšila domů na své blízké a byla na vrcholu  blaha, že mohu jen být, jen v lásce být.

Po pobytu ve tmě se učím vše znovu

Jak žiji dnes. Jako po zhroucení. Učím se vše znovu, dívat na sebe, svět, vše omezující, vše inspirující......fakt nevím. Nechala jsem za sebou hodně bolesti, strachu, obav......nesměle kráčím k radosti, lásce, sdílení, tvoření, bytí. Dělám malé krůčky, vše je nějak nové a ještě to nejde dobře popsat....jak jsem psala v úvodu...vím, že nic nevím.

Ze srdce Vám děkuji za umožněné zhroucení, za pocit naděje.

Mějte se moc fajn.

S láskou a úctou Anna

 

P.S. Jméno praktikující pobytu ve tmě bylo změněno z důvodu zachování anonymity.