Tereza – jste tam jen Tma a vy

Ahoj Tomáši a Lenčo!

Moc ráda posílám zpětnou vazbu i povzbuzení všem, kdo o pobytu ve tmě uvažují.

Návrat k sobě samé

Pro mě byl pobyt ve tmě doslova návrat k sobě samé. Dostala jsem konečně možnost zpomalit svůj proud myšlenek a zůstat dostatečně dlouho s těmi, které si už tak dlouho říkaly o pozornost. Ne, že by to bylo to, pro co jsem si do tmy přišla – myslela jsem si, že si potřebuji promyslet co chci dál v životě dělat, jak chci, aby můj život vypadal, ale stalo se něco úplně jiného, a bylo to přesně to pravé.

Bez rozptýlení okolního světa 

Pobyt ve tmě bylo překvapivě obyčejné, prosté bytí sama se sebou tak, jak se důvěrně znám, se všemi otázkami, které si některé pokládám už dlouho a odpoveďmi, které si na ně už dlouho dávám. Žádní démoni na mě z temných koutů mé mysli nevyskákali. Tedy žádní noví, které bych neznala 🙂 . Žádné otázky, které bych si nikdy nepoložila, žádné odpovědi, které bych nikdy neslyšela. Všechna zásadní dilemata a otazníky, které jsem si do tmy přinesla, jsem podvědomě znala, a “věděla”, co bych s nimi měla nebo mohla dělat, ale rozptýlení okolního světa mi vždycky dávaly možnost je na chvíli odsunout na někdy jindy, potom, až to nebude tolik nepříjemné nebo tolik bolet, tak složité, únavné atd…

Čas a klid

Co se oproti žití “venku” změniloi? Byl to právě čas a klid, který mi tma umožnila se všemi odsouvanými tématy strávit.  Naplno a do hloubky si je uvědomit… Dostatečně je prožít a procítit, abych je mohla nechat odejít nebo s nimi dál zůstávat v míru.

Zkušenost

Tato obyčejná zkušenost se v čase proměňuje v hluboký spirituální zážitek, který se víc a víc rozprostírá do hloubky a šířky, a zkušenosti a zážitky z něj se uplatňují prakticky ve všech oblastech mého života.

Děkuju za to Tomáši a Lenko i vám. Starali jste se o mě opravdu jako o vlastní a bylo to úžasné i díky vám!

Každému, kdo o pobytu ve tmě uvažuje ho doporučuji – je to akt úcty a lásky sám k sobě a udělá pro vás přesně to a jen to, co potřebujete. Nemějte obavy, nejde to jinak, jste tam jen tma a vy. 🙂

S láskou Tereza

Radka – Tma mi umožnila být k sobě zcela upřímná

Jak jsem se k pobytu ve tmě dostala?

O existenci pobytu ve tmě jsem se poprvé doslechla asi rok před tím, než jsem se rozhodla ho absolvovat. Od první chvíle mi ta myšlenka byla sympatická. Vyhledávala jsem si rozličné informace a nakonec vyzkoušela několikahodinovou lekci jógy ve tmě, kterou si lektorka vymyslela právě na základě své zkušenosti z pobytu ve tmě. Postupem času nabývalo mé odhodlání pobyt realizovat na jasných obrysech až do momentu, kdy jsem seděla v kanceláři s hlavou v dlaních a říkala si, že ho skutečně potřebuji. O pár minut později zaklepala na dveře sekretářka s formulářem k příspěvku zaměstnavatele na rekreaci. Přijala jsem to jako znamení a rovnou si pobyt zarezervovala.

Stálo za to si počkat

Ačkoli jsem si na svůj termín musela počkat tři a půl měsíce, rozhodně to stálo za to. S pobavením jsem sledovala reakce okolí, když jsem jim oznámila svůj záměr se na týden zcela sama octnout ve tmě. Většině osob ta představa byla nelibá a bezprostředně mi oznámily, že „by to nedali“, mnoha lidem se také zdály peníze za pobyt vyhozené z okna.

Dostala jsem několik nabídek „zavření do sklepa“ za poloviční cenu. Nesčetněkrát jsem vysvětlovala, že mě nikdo nikam nezavírá, nýbrž tak činím dobrovolně a mohu kdykoli odejít nebo si rozsvítit.

„A co tam budeš dělat?“

Některým lidem byla myšlenka na tak hříšně promrhaný čas natolik cizí, že vymýšleli způsoby, jak pobyt absolvovat a zároveň ho “očůrat” například audioknihami. Myslím, že odezvy hezky rezonují s tím, nakolik je česká společnost zvyklá pečovat o své psychické zdraví a kolik z nás umí být skutečně sama se sebou.

Šla jsem raději pěšky

I přes možnost spolucestování autem s dalším účastníkem jsem se rozhodla do Bykáně přijet vlakem a zbylých 6 km dojít. Ve vlaku jsem se zamyslela a zastávku projela a cestu si tak prodloužila o další dva kilometry. Rozhodnutí jít pěšky a strávit tak sama se sebou za světla hodinu a půl chůze mezi poli a osamělých cestách bylo vynikající. Měla jsem tak čas zklidnit nitro a postupně se odprostit od ruchu civilizace. Na zpáteční cestě mi cesta naopak pomohla vpravit se pomalu zpět.

Do chatky jsem vešla psychicky připravená a s nezbytnou pokorou

Po osprchování, vybalení a snězení něčeho k večeři jsem si zhasla tak, jako každý večer před spaním. Odpadl tak stres ze započetí pobytu. Ráno jsem už nerozsvítila. I když byla tma v chatce naprostá, většinu času jsem měla pocit, že je šero laděné do zelené barvy. Pak jsem obrátila hlavu a byla překvapena, jaká je tma. Stejně tak pohyb po chatce byl nad očekávání jednoduchý a neměla jsem potíže se pocitově orientovat a nenarážet do vybavení. Mnohokrát jsem se natáhla pro lžíci nebo lahev a hned na první pokus ji nahmatala.

Zachování řádu

Postupem dní jsem si vypěstovala každodenní návyky, které jsem dodržovala bez většího vynucování, a jenž mi pomáhaly zcela si nerozházet pojem času (na což jsem se při prvním pokusném pobytu necítila) a zachovat alespoň zdání uklidňujícího řádu. Zvenku jsem ráno slyšela zpěv ptáků, večer zase kvákání žab od rybníka, což byly společně s přinesením jídla mezi 11. a 15. hodinou hlavní ukazatelé dne.

Během pobytu se mi jakousi antimantrou stal rým z básně v knize Nespavost od Stephena Kinga: Všechno, co dělám, rychle odbydu, abych se už mohl věnovat něčemu jinému.

Antimantra bezpečně dokázala vrátit mé bloudící myšlenky zpět do přítomnosti k tomu, co jsem automaticky prováděla, ať se jednalo o pojídání snídaně nebo provádění cviku. Dala jsem si předsevzetí antimantru ctít i po návratu.

Očekávala jsem, že zejména první dny takřka celé prospím kvůli dlouhodobému spánkovému deficitu. Přesto prospaný čas nebyl tak obsáhlý a s každým dnem se jeho množství snižovalo. Poslední tři dny jsem přes den již nespala takřka vůbec.

Bylo těžké oddělit se od světa

Zejména první čtyři dny bylo velice těžké zůstat mimo svět a nepodívat se, jak reaguje na mou nepřítomnost. Nezapnutí telefonu a rychlou kontrolu stavu jsem si vymlouvala pouze neúprosnou logikou říkající, že ani v jedné možné variantě, která nastane po zapnutí a (ne)načtení zpráv, mi tento úkon nepřinese v tuto chvíli nic přínosného. Stejně jako nezapnout telefon bylo náročné neotevřít dveře, abych se v noci prošla po zahradě a znovu se vrátila.

Poslouhala jsem dění mimo svatyni

Část každého dne jsem seděla u venkovních dveří, kde bylo spojení se světem nejsilnější, a poslouchala zvuky plynoucího života. Jak jsem byla vděčná za zvuk sekačky na trávu nebo zřídkavého křiku dětí! Obvykle jsem u dveří jedla, opřená o zárubeň, seděla na meditačním polštářku a zpívala si. Je zajímavé, že se mi vybavovaly jiné písně, než jaké si běžně často zpívávám. Na některé jsem si nevzpomněla roky.

Poslední dva dny jsem se pak bavila songem současného písničkáře Pokáče, Sám doma.

Beze světla se mi přemýšlelo odlišně

Kromě toho, že myšlenky byly hlubší a ostřejší, fungoval celý proces jinak. Jako bych byla v polospánku. Celou dobu jsem si uvědomovala situaci, v níž se nacházím (ležím potmě na posteli), ale zároveň jsem měla daleko lepší napojení imaginace. Jistě pomohla také absence rušivých elementů, které by odváděly mou pozornost a dovolily mi prokrastinovat.

Čtvrtý den u mě nastala další změna v rovině uvažování. Začala jsem na stejnou věc nahlížet z jiného úhlu, prožitky s ní spojené se více uvolnily a lépe se s nimi pracovalo. Měla jsem náhle přístup tam, kam ještě nikdy.

Sedmý den opět došlo k prohloubení na niternější úroveň. I proto mě trochu mrzelo, že je můj pobyt ve tmě u konce a nemám tak čas nový rozměr prozkoumat. Z tohoto hlediska souhlasím s dalšími absolventy – pobyt kratší týdne nemá příliš smysl.

Někteří praktikující popisují rozličné halucinační zážitky, které zde zakusili. Nemyslela jsem si, že jsem nějaký takový zažila až do momentu, kdy jsem na otázku stran halucinací odpověděla, že žádné nenastaly. Pouze mi občas připadalo, že se mé lůžko nachází uvnitř starobylého chrámu s tesanými růžicemi na zdech nebo že se dívám na kamennou stěnu s velkou prasklinou.

Vždy šlo o představu osvětlenou zeleným světlem, jehož původ byl za mými zády. Z reakcí mi došlo, že i takový vjem asi nebude zcela běžný a dal by se za halucinaci považovat. Mimo zrakové halucinace jsem zažila značné množství neuvěřitelně živých představ či vizí. Stejně tak sny byly velice zhmotněné.

Myslela jsem si, že vím co chci ve tmě řešit

Do tmy jsem šla s poměrně jasnou představou, co si chci v sobě dořešit a na co se zaměřím. Byla to naivní představa. U některých záležitostí, nad kterými jsem v předchozích týdnech dumala, jsem zjistila, že je mám dávno uzavřeny.

Naopak jsem odhalila, že mě některé věci trápí více, než jsem si za světla ochotna připustit. Tma mi umožnila být k sobě zcela upřímná.

Největší obavou, s níž jsem do tmy přicházela, bylo, jaký vliv bude mít rýpání se v bolestivých místech na mou psychiku. Budu v hluboké depresi? Čekají mě velké výkyvy nálad? Budu zažívat strach? Naprostou většinu času jsem měla vynikající náladu a užívala si jak tmu, tak i samotu. I přes občasné chvilky s těžkými tématy, se mi dařilo zachovat si pozitivní náhled a nejednou se sama sobě zasmát.

Hojnost jídla

Jak popisují ostatní, také já jsem vnímala chuť jídla odlišně a zejména úžasné bylinné čaje mi neskutečně chutnaly. Sušené plody jsem měla možnost zažít jak za tmy, tak i ráno za světla. Co chutnalo zajímavě a nevšedně, mi ráno po shledání, o jaký plod vlastně šlo, nechutnalo ani trochu. Těstoviny mi nechutnaly ani v nejmenším. Stejně tak tempeh pro mě byl nepoživatelný. Zato manu zeleniny jsem si vychutnávala s nadšením do posledního kousku. Po celou dobu pobytu jsem měla pocit, že mám jídla hojnost a jím dosytosti. Až po ohlédnutí se jsem si uvědomila, že jsem toho zase tolik nejedla. Však jsem také měla minimální výdej energie.

Ve tmě toho potřebujete strašně málo

Veškeré oblečení, něco málo vlastních zásob ořechů a ovoce a poměrně velký plyšový freťák se mi pohodlně vešly do batohu. Na doporučení vzít si s sebou “dobrou náladu, dobrou náladu, dobrou náladu a přezůvky” jsem se na bod čtyři bohužel vykašlala a hořce své pohodlnosti litovala. Přibalila jsem si s sebou ale teplé ponožky, takže situace nebyla ztracena. Dvě nejdůležitější věci, které jsem s sebou měla, byl zmiňovaný plyšový terapeutický freťák, ke kterému jsem se mohla po celý čas tulit, a skleněná lahev na vodu. Do lahve jsem si v průběhu celého dne z termosky napouštěla horký čaj, který jsem tak nikde nevycintala a mohla ho popíjet i v posteli dle uvážení.

Takhle jsem si konec pobytu nepředstavovala…

Když přišel den odchodu, nemohla jsem již dospat a bála se, že propásnu východ slunce, na který jsem se neuvěřitelně těšila. Nakonec budík přeci jen začal zvonit a já se dle instrukcí připravila na otevření dveří ven. Jenže ouha, ať jsem za kliku brala jakkoli, nedařilo se mi je otevřít. Vzpomněla jsem si na to, jak mi Lenča při nástupu říkala cosi o tom, že se mohu v chatce zamknout. Předpokládala jsem tedy existenci nějakého klíče. Který ovšem v zámku nebyl a nakolik jsem si vybavovala, nebyl tam ani při nástupu. Zuřivě jsem tedy začala klíč po chodbě hledat. Marně. Nakonec jsem to vzdala a rozhodla se rozsvítit ve vedlejší místnosti. Takhle jsem si svůj báječný závěr pobytu nepředstavovala.

Seděla jsem na podlaze u umyvadla v pološeru, vše se se mnou točilo a čekala jsem, až si na světlo zvyknu. Po několika desítkách minut jsem se vydala klíč hledat znovu. Marně. Představě, jak čekám další tři hodiny na to, až mi někdo odemkne, jsem se musela smát tak, až mi tekly slzy. Nakonec jsem zkusila vzít za kliku po xté znovu a dveře se otevřely. Nejspíše jsem dosud táhla na opačnou stranu. Úplně jsem zapomněla na existenci dalších, vnějších dveřích. Na těch byl onen zmiňovaný zámek.

Vyrazila jsem vstříc světu venku

Dveře jsem rozrazila a zůstala v ohromení zírat. Celá zahrada, ba celý svět přenádherně voněly! Přímo před vchodem se na třešni tvořily pupence zelených třešní a po větvích poskakovali a štěbetali ptáci.

Sedla jsem si mezi futra a fascinovaně pozorovala scénu před sebou. To ráno byla velká mlha, takže z východu slunce bych tak jako tak příliš neměla.

Nasnídala jsem se, sbalila to málo, co jsem s sebou měla, a vyrazila na cestu. Procházet probouzejícím se ránem v sobě mělo cosi magického.

Návrat ze tmy pro mě byl poučný

Byl poučný i z hlediska posouzení povahy vztahů s blízkými. Zejména ze zpráv, které se mi po zapnutí telefonu začaly načítat, bylo jasně viditelné, jak mě druhý vnímá. Moc mě pak potěšily takové, ve kterých bylo psáno, že se dotyčné osobě stýská a ať si to užiji, nebo prostě jen ať vítám zpět.

Protože jsem na pobyt odešla uprostřed značných životních převratů, veškeré záležitosti k řešení se během mé nepřítomnosti naakumulovaly a po návratu mě hrozily zavalit. Týden mimo byl pouze jakousi hypotékou s hodně vysokým úrokem. Načerpanou energii, vnitřní klid a pohodu jsem tak velice rychle vydala.

Měla jsem si po všem oddychnout

Dnes již vím, že jsem si po návratu měla vzít ještě den, dva dny oddechu na slunci ode všeho a všech na zpracování zážitků. Takto jsem se násilně musela přepnout do běžného modu a na otázku, jak na pobytu bylo a co jsem si z něj odnesla (a zda jsem našla smysl života) jsem nedokázala odpovědět ani sama sobě, natož komukoli jinému.

Život venku mi prvních několik dní přišel neskutečně zrychlený a vjemy jsem naprosto nestíhala zpracovávat. Dokola jsem si pokládala otázku, proč tomu tak je, za čím se všichni tolik honíme, aniž bychom v tom častokrát viděli smysl?

I přesto vnímám zážitek týdenní tmy jako velice přínosnou zkušenost, která mě zase o trochu posunula. Byť jsem potenciál pobytu ani zdaleka nenaplnila.

 

Ráda bych se napřesrok vrátila

Tento způsob napojení se na sebe rozhodně není pro každého. Pokud člověk necítí potřebu, touhu se do tmy odebrat, nejspíše tam nevydrží. Já jsem si užila každou jeho vteřinu a ráda bych se napřesrok v zimě vrátila zpět a tentokrát na osm či devět dní, abych měla možnost se ponořit hlouběji.

Velice děkuji Tomovi a Lenče za možnost u nich pobyt zažít. Pečovali o mě perfektně a mají můj neskonalý vděk, že vyšli vstříc mým dietetickým nárokům. Dávali na mě pozor a vždy přicházeli s dobrou náladou, takže ani každodenní kontakt při podávání jídla nebyl pro terapii rušivý.

Ráda se znovu vrátím

Radka

Míša – Jsem vděčna tmě, ale i vám dvěma

Milá Lenko a milý Tomáši,

Velice vám děkuji za pobyt ve tmě ve vaší kouzelné jižní svatyni.

Chtěla bych zhodnotit, co mi zatím (protože to bude jistě ještě, jak cítím pokračovat, neboť se nyní řídím srdcem a to je tesy síla) odhalila tma. Jsem za to velice vděčna tmě, ale i vám dvěma.

Emoce, slzy již pozvolna opadají a zůstává a prohlubuje se pocit klidu v duši. Pochybnosti, které dříve kolotaly hlavou, jakoby okamžitě dostávaly odpověď proč to tak to, či ono je a zase duše upadá do hlubokého klidu bez pocitu viny: „Co jsem to vlastně řekla, udělala“. Je to prostě „tak a hotovo“

Budu naprosto konkrétní, protože jinak to už prostě nejde: Je úžasné, že jste oba takoví, jací jste.

Tobě, Lenko

děkuji za Tvoji překotnou, občas chaotickou a hlučnou mluvu. Pokud bych ji totiž nezažila, neprožila bych si, co dokáže ona překotnost vyvolat v člověku, který je tiše ve tmě: chaos, nepozornost. A tohle se vlastně stávalo mně jako učitelce, matce, manželce, ženě byla příliš rychlá a zbrklá, pak mě lidé nechápali a já si kladla otázku:“ Proč jsou takoví vůči mně?!“ Proto jsem vlastně ani přesně nepostřehla, jak bude probíhat odjezd a asi nešetrně Vás vzbudila chtíc se rozloučit a poděkovat, jak se patří. Děkuji Ti za velké poučení – klid a rozvahu. Nedovedeš si představit, jak mě můj chaotismus týral. Díky, že jsem jej díky Tobě nechala ve svatyni.

Tobě, Tomáši

zase děkuji za klidný a vyrovnaný přístup. Upozornění zas a znova na zakryté oči, čas na formulaci otázek: „Proč si to vlastně myslíš?“ a vyčkání si na moji odpověď. A objasnění, co bude, až budu po terapii doma. Děkuji Ti hlavně za klid, pořádek a harmonii. Ale dokázala bych tyto vlastnosti hluboce ocenit, kdyby tu nebyl protiklad chaosu vyvolaný jiným přístupem? Nedokázala! 

Je naprosto nutné a přirozené a by dobré a zlé bylo přítomno ve všem stvoření, v každém člověku, zvířeti, rostlině… Jinak nejsme schopni prožívat, cítit, sebe a vše kolem sebe.

A člověk je boží bytost, ne stroj.

Moc vám oběma děkuji za hluboký klid duše, který jste mi Vy dva a tma poskytli.

Míša

 

 

 

 

Ondřej – Ve tmě jsem se setkal se svou vlastní duší

Šel jsem poznat své hranice 

Když jsem se rozhodl pro pobyt ve tmě u Tomáše a Lenky, k čemuž mi velikou měrou přispěla i zázračná shoda okolností, snažil jsem se připravit na všechny možné varianty toho, co by mohlo nastat. Jelikož jsem si uvědomoval, že se také mohou dít věci, které by mě ani nenapadly, již dopředu jsem si stanovil jedinou zásadní podmínku. Řekl jsem si, že i kdybych se snad měl sám ze sebe zbláznit, i kdybych toužil pobyt přerušit, neudělám to. Tolik jsem byl odhodlaný, poznat své hranice a zažít se skutečně takový, jaký jsem. A takto vybaven jsem se vydal na cestu.

Před samotným nástupem do tmy se mi samozřejmě dostalo velmi milého přijetí, ale přiznám se, že jsem události spojené s venkovním světem vnímal spíš okrajově. Byl jsem zvědavý a těšil jsem se na své veliké vnitřní dobrodružství. Po seznámení se a zrakovém ohmatání si prostoru chatičky, které jsem měl strávit následujících sedm dní, jsem se rozloučil s Tomášem a ačkoli jsem měl v plánu dočíst zhruba pět stran knihy, než se ponořím do tmy, v samém očekávání a pln nedočkavosti jsem si zhasl.

A tak začal můj pobyt ve tmě

To bylo ono. Hned z počátku bylo nejspíš vědomí, že mi tma bude po několik následujících dní dělat jedinou společnost, spouštěčem k tomu, že jsem ji nevnímal jako tmu, do které jsem ponořen, nebo v níž jsem ztracen, ale jako živoucí entitu, jako by byla jedinou další bytostí, která se mnou sdílela prostor. A zrovna tak ke mně přistupovala i sama tma. První krůčky našeho seznamování byly vlídné, něžné. A mě překvapily hnedle dvě věci.

Byl jsem připravden

Za prvé jsem byl připraven na strach, sklíčenost, na obavy, na to, jak budu čelit sám sobě, jak společně s tím, že ztratím ze zřetele celý svůj okolní svět ztratím i smysl. Byl jsem připraven čelit svým nejhorším vnitřním démonům a strachům. Protože s tím míváme tmu spojenu. Strašidla, běsy, bubáci pod postelí, kostlivci ve skříních, nepředstavitelno, prázdnota. A představe si, po dobu prvních dvou, až tří dnů se nic takového nedělo.

Byl jsem, nic víc

Seděl jsem tam připraven čelit všemu strašlivému, co na mě z té tmy mohlo přijít, seděl, a čekal, a ono se nedělo vůbec nic. Jen jsem byl. Což později nabylo na intenzitě a právě tato skutečnost byla jednou z nejkrásnějších věcí, co jsem si ze tmy přivezl. Najednou nebylo nic. Nebylo z čeho mít strach, nebylo z čeho mít obavy. Byl jsem jen já. A navíc hned zpočátku zbaven svých představ, myšlenek a očekávání.

Tma nebyla prázdná.

Nebyla tam jen ona. Byla plná mnou. Nemohlo z ní přijít nic, co by nepřišlo ze mě. A cokoli, co by přišlo ze mě, jsem byl odhodlán poznat, pochopit a přijmout. Především však jsem začal poznávat, co ono „ze mě“ vlastně skutečně je.

Mám pocit, že tak započala jistá hra na to, aby se postupně a pomalu uvolnila a opadla veškerá má očekávání. Ačkoli se dostavovala některá témata (jiná, než která jsem si naplánoval) a práce na sobě byla velice zajímavá, až zhruba po třech dnech přišel jistý znatelný zlom.

Tma mě vzala do nitra

Jako kdyby si mě tma nejprve uklidnila, počkala až strhnu své ochranné bariéry, a až teprve v pocitu naprostého bezpečí mě začala brát na odvážnější cesty. Všechny ty cesty vedly do mého nitra, někam za mě, za tu fyzickou bytost jevící se nějak druhým, kterou jsem doposud znal. Z nedostatku vnějších věmů se má mysl začala nudit, zklidnila se, až se mé myšlenky téměř vyply.

Pak začala cesta do nitra. Lidské vědomí se potřebuje dívat, vnímat, poznávat. A nemáte-li nic, co by šlo poznávat kolem; bez záplavy jevů, tlaků, představ a potřeb vašeho okolí, se zklidníte, a najednou se otevřou dveře do vašeho vnitřního bytí.

Bylo to metafyzické a nádherné. Až ve tmě jsem měl, možná poprvé od chvíle, kdy jsem se nadechl na tomto světě, skutečný prostor být sám sebou. Do té doby jsem sám sebe potkával, poznával, ale nikdy jsem se nemohl poznat doopravdy. Chyběla mi jedna veliká část, ta část, která se mnou byla vždy, ta veliká část v níž jsem ponořen každý den, tak automaticky, že jsem ji téměř přestal jasně vnímat, a ač jsem si jí byl vědom. Prostě jsem o ní tak nějak automaticky věděl, už jsem jí ale tolik neprožíval.

Ve tmě jsem se setkal se svou vlastní duší

a zjistil, jaké mnohé poklady pro mě ukrývá, kdybych jí více naslouchal a kdybych se více věnoval momentům, jako byl tento. Jako by tma umožnila mou rozlétanou pozornost navrátit zpět k sobě. Nikoli k té bytosti, která funguje v různých vztazích a vzorcích, nýbrž k podstatě mne samotného. K čistému bytí zde.

Je lepší si to zažít “na vlastní kůži” 

Mohl bych tu popsat celý pobyt, se všemi prožitky a věcmi, které se mi odhalily. Je možné, že tento svůj krátký popis ještě doplním. Ale věřím, že je mnohem lepší zažít si to na vlastní kůži. Ano, dostavily se i dva složité, či těžší momenty. Na vše ale vždy pomáhala přítomnost. Člověk se do ní prostě musel nějak vrátit, a to byl velice dobrý trénink. Ty momenty vycházely z toho, že se má mysl, nebo duše, zdržovaly jinde, než kde jsem byl právě já. Právě ono ukotvení v přítomnosti bylo jedním z největších přínosů, ačkoli zdaleka ne tím nejhlubíším a nejkrásnějším. Ty momenty se dostavily přesně v tu správnou chvíli, až když jsem získal v přítomost, i v sebe naprostou důvěru.

Zopakoval bych si to

Rád bych si tmu někdy zopakoval, třeba i na dva týdny. Záleží asi na jednotlivci, ale chcete-li poznat sami sebe, tak vězte, že ten vnější svět skrze nějž se poznáváme je tu pořád. Je dobré poznat i ten vnitřní a uvědomit si, kdo že to vlastně ten vnější svět poznává. Chcete-li si vyřešit nějaké téma, může vás tma překvapit. Bez vnější podpory vaší představivosti vás totiž nevezme tam, kde si myslíte, že je problém, ale ukáže vám místo, kde problém skutečně je, a vy náhle naprosto jistě víte, že byl skutečně v něčem jiném, než jste se domnívali.

Chcete-li poznat odkud pramení vaše inspirace, můžete zažít napojení na nekonečný zdroj, s nímž jste ve své vlastní podstatě jedním, což je úžasné, jste-li tvůrčí.

Co je na tmě nejtěžší?

Co je na tmě asi nejtěžší, je návrat na světlo. Tma, pobyt se sebou samým a v sobě samém, je snažší, než světlo, než čelit tomu světu tam venku. Ve tmě jste to skutečně vy. Neschováte se za žádnou roli. Venku pak vnímáte, jak jste vstoupili zpět na jeviště, kde jen někteří si jsou vědomi toho, že vlastně hrají.

Tak jako se střídá den a noc, je dobré zažít si sám sebe na světle, i ve tmě. Poznat se z obou stran, a spatřit, že tam uvnitř je jeden celý veliký vesmír k poznávání a objevování. Jsem za tu zkušenost velice rád. Možná bych snad jen teď v „reálném životě“ uvítal více příležitostí a prostoru hledět do sebe, a nemuset všechnu svou energii téměř neustále soustředit na věci kolem. Jelikož při jakémkoli pobytu, i v tom ve tmě, by si měl člověk uvědomit, že jde především o pobyt v sobě. Že všechno to kolem i uvnitř je pobyt „ve mně“.

Z hloubi duše Vám přeji krásný pobyt 🙂

Ondřej

Jana – díky Tmě jsem přijala sebe sama

Zdravím Vás,

musím říct, že od návratu z tmy přemýšlím co bych Vám napsala. Přijde mi, že jakákoliv slova jsou zbytečná. To co cítím se slovy popsat nedá, ale posílám to k Vám v myšlenkách a věřím, že to cítíte také 🙂

Nikdy jsem nezažila takovou úplnou tmu.  V dnešní době, kdy i v noci města svítí, to pro mě byl dar. Útulná svatyně se po zhasnutí světla rázem změnila v nekonečný prostor. I přes to, že jsem pobyt ukončila dříve, což bylo i pro mě velmi neočekávané, jsem pochopila a uvědomila si spoustu věcí…

Jedno z mnoha, co mi tma přinesla, byla taková “malá smrt” mého ega… což jsem pochopila až po návratu a mělo to souvislost s dřívějším ukončením pobytu. Také jsem přijala sama sebe, odpustila jsem, cítím, že vše je správně tak, jak je, neočekávám, nechávám věci plynout jak jsou, jsem vděčná…. zkrátka “Jak uvnitř, tak vně.”

Moc děkuji za krásnou zkušenost a věřím, že jsem u Vás na pobytu ve tmě nebyla naposledy.

S láskou

Jana

Ivana – Pobyt ve tmě: Mír, pokora, trpělivost

Proč jsem šla do Tmy? 

Do Tmy jsem si přišla , bude-li dovoleno, pro harmonii mezi mnou: Světlem a mým Tělem… Bohužel až od určité etapy mého života si uvědomuji důležitost mé tělesné schránky, a to, že to ona mi dovoluje tady a teď prožívat a učit se.

Ne vždy je mezi mojí Duší a Tělem pevná vazba, pohybují se občas každá na jiných úrovních, především ve stresu…, důsledkem toho je oslabení, nemoc….

Je to momentálně moje učební parketa. Věřím, že nahlas vyslovené, vejde do reality. Omlouvám se proto při té příležitosti svým sousedům ve Tmě, neboť jsem někdy musela pěkně od plic hulákat a plakat.  Taky se smát… bez ohledu na čas…

Stromy života 

Věděla jsem a také se stalo, že k tomu budu používat čistící techniku Bílého světla, energii, kdy se od prstů noh systematicky pokračuje vzhůru, nejdříve mechanicky. Soustředěna na dech, posléze převezme dění Univerzum a vede scénář tak, aby to bylo v souladu s vývojem všech…. je žádoucí se vědomě dobře zakořenit do Matky Země (jinak se může stát, že člověk ulítne a místo domů jede do Havlíčkova Brodu)

Jsem v souladu s faktem, že jsme Stromy života, vzájemně propojeny (proto nám okolí zrcadlí , co zrovna žijeme), naše kořeny souvisí s jádrem Země a naše koruna s Univerzem…

Strom Života má několik bran, chci zmínit Bránu Lidí v místě bránice a Bránu Bohů v místě krku… neproudí-li energie volně dolů a nahoru, nahoru a dolů, městná a zakládáme na nemoci.

Univerzum je pro mě přirozenost , teprve nedávno mi ale došlo, že opačný směr má rovnocennou důležitost… to je ta harmonie, která mi schází….

Úcta a obdiv

Hned po prvním dni stráveném ve Tmě  – obrovská úcta a obdiv k nevidomým.

Obdiv, úcta k síle a touze po životě lidí, kteří prošli koncentrákem…v jedné chvíli jsem najednou ležela na tvrdé pryčně v pruhovaném oblečku a bylo mi zima, měla jsem hlad, žmoulala v kapse svoji kůrčičku na ještě horší časy, ale tak nějak jsem byla obdivuhodně silná, beze strachu, s vírou v dobrý konec

O co jsem si řekla, to jsem ve finále dostala…

Moje pochopení šlo skrze tělo se všemi důsledky, které jsou lidské a netřeba jich jmenovat 🙂 . Plnou měrou nastoupily, když jsem otevřela dveře chatky, prožila jsem něco čemu se říká restart…

Naštěstí můj muž ví o co jde, zachoval klid a postaral se o mě. Teď už to bude pouze o mě, jestli profit z toho uvědomění uvedu do svého bytí tady a teď.

Jsem pesimista

Bylo celkem bolestivé a překvapivé zjištění, že nevidím sklenici polo-plnou, ale polo-prázdnou a jak to ovlivňuje celé moje bytí, plánování, reakce.

Myslela jsem, že toto mám již dávno zmáknuté…. jistě ano na určitých úrovních, ale všichni víme, že těch úrovní je nekonečno… 🙂 Přijímám tuto skutečnost a tím otvírám dveře k tomu, aby se to mohlo proměnit.

Uvědomení z mých prožitků

Vynořily se mi ve snech i ze Tmy při plném vědomí dávno zapomenuté vzpomínky, i nepříjemné zážitky, zásadní, životní. Respektovala jsem to a dovolila jsem si říct, co jsem tenkrát neudělala, pěkně od plic. Znovu je prožít…

Hodně jsem praktikovala Ho´ oponopono… cvičila pár cviků z Čchi kungu, což mi pomáhalo s bolestmi zad a hlavy. Příště si určitě nechám k jídlu nosit pouze ovoce, oříšky, čaj… a buchty 🙂

Děkuji za trpělivost a vstřícnost mému Tělu, teprve teď mohu láskyplně říct “přijímám tě”… Dovolit si pustit emoce a užít si to, v dobrém slova smyslu.

Děkuji za bohatství, kterého se mi, t.č. dostává v materiálním i duševním světě, radost z bytí, z maličkostí, z mateřství… svoboda, volnost, partnerství… příležitost učit se…

Mír Pokora a trpělivost, moudrost Matky rodu, Láska bez podmínek

objímám

Ivana

Dana – Pobyt ve Tmě byl pro mně zlomovým okamžikem

Hezký večer, Leni a Tomáši.

Pobyt ve Tmě byl pro mně zlomovým okamžikem. Jakobych prošla totální proměnou. Nevnímala jsem to okamžitě, ale až nyní, s odstupem několika týdnů…

Před samotným nástupem

Léčbu Tmou jsem objednávala na konci května… netušila jsem,co bude předcházet před samotným nástupem…
Přicházely postupně myšlenky, aby mě odradily… je to pro tebe moc peněz, nezbude ti téměř žádná dovolená, přijede syn, žijící ve Skotsku, na dovolenou právě v tomto termínu… a další… až se vše vystupňovalo psychickým onemocněním staršího syna…

Měla jsem v sobě panický strach o něho a zvažovala zrušení pobytu ve Tmě. Teprve poslední den jsem se rozhodla. Synovi bych v tomto stavu nepomohla. Podpořila mě Tomášova slova: ,, Nejdřív musíš být v pořádku ty a pak můžeš pomoci synovi”.

Jak probíhaly mé první dny? 

První den jsem nepospíchala se zhasnutím. Mapovala jsem si prostředí, rozložila si věci, abych je potom snadno našla. Zhasla jsem až kolem deváté večer. Byla jsem hodně unavená uplynulými stresovými dny a okamžitě jsem usnula.

Probudila jsem se pravděpodobně brzy ráno, jak jsem zvyklá vstávat do práce (vstávám kolem páté) . Vím, jak fungují biologické hodiny a první dny jsem se podle nich přibližně orientovala. Když jsem se tedy poprvé probudila, usoudila jsem, že je ještě brzy a usnula jsem. Pak už jsem jen přibližně odhadovala čas.

To, že nevím, kolik je hodin, mě vůbec netrápilo.

První den jsem se nudila. Cvičila jsem, zpívala jsem si (uvědomila jsem si, jak málo znám písniček…), čekala na jídlo. A čekala se zvědavostí, co bude dál, co se bude dít… nedělo se nic… na prosbu zvědomění čehokoli jsem dostala odpověď : ,,Až se dostaneš za mysl, pak přijde odpověď”. A tak jsem nechala myškenky plynout a pouštěla je.

Druhá noc

2.noc, z neděle na pondělí se začalo projevovat fyzické čištění, i když jsem si to ještě neuvědomovala. Budila mě nepříjemná bolest zad. Myslela jsem, že je to způsobeno prvním dnem nečinnosti a tak jsem v pondělí dopoledne hodně cvičila a uvolňovala jsem si bolavá místa protahovacími cviky. Bolest během dne vymizela. Ale hned další den nad ránem mě vzbudila řezavá bolest břicha. Pracuji s Reiki, tak jsem s pomocí této energie opět bolest rozpustila. Postupně se začala rozvíjet úporná bolest hlavy a kolem oběda jsem cítila horečku. Zachumlala jsem se do spacáku a usnula jsem. Po probuzení už jsem nic nepociťovala. Ve středu ráno (tedy po probuzení) se čištění zakončilo lehkým průjmem. Od té chvíle už mě bylo dobře.

Odpovědi na mé otázky

Začala jsem víc meditovat. Přicházely odpovědi na moje otázky, někdy hned, někdy formou snu. Přišly vize z některých oblastí života i nasměrování jak dál v dosud nerozhodnutelných situacích. Když se objevila úzkost a přišla myšlenka na nemocného syna, pomáhalo mi dýchání… prodýchávala jsem slova
SVĚTLO – LÁSKA, prodýchávala jsem jimi jednotlivé čakry nebo používala prastarý trojzvuk AUM…

Co jsem si ze tmy odnesla? 

Během pobytu jsem silně procítila Lásku, Pokoru a Vděčnost za vše, co je… načerpala jsem klid a mír do duše, potrénovala trpělivost… to vše byly do této doby moje slabé stránky…
Pochopila jsem, co je být skutečně přítomná. Přenesla jsem svoje poznatky a zvědomění do každodennosti. Vypustila jsem obavy z toho, co ještě nenastalo a řeším situaci až když skutečně přichází.

Díky síle, klidu a rovnováze, kterou jsem načerpala a naučila se nacházet během pobytu ve Tmě, jsem byla schopná zvládnout velice těžké situace, které následovaly téměř okamžitě po návratu domů… snad ze všech oblastí… jako by mě zavalila lavina… tak moc těžké….

K provozu jen dodám: jídlo bylo dobré. Místo čaje jsem poprosila Lenču o horkou vodu. Měla jsem svůj čaj i směs kávy, hrnícek a lžičku a chystala jsem si čajít nebo caro sama.

Ve Tmě jsem se cítila dobře. Cítila jsem klid a bezpečí.

Leni a Tome, moc děkuji za možnost projít touto zkušeností…

S Láskou
Dana

Lucie – Tma mi dala přesně to, co mi dát měla

Dobrý den Tomáši a Lenko,

Na pobyt ve tmě a vás s láskou a velikou vděčností vzpomínám a ráda o něm mluvím (to mi jde kupodivu lépe než psaní).

Tma mi dala přesně to co mi dát měla a udeřila na místa kam měla. Až po roce a půl se dokážu pousmát nad tím, že mé ego hrozně rozčílilo a bolelo pár vět, které jste mi řekli. Nemohla jsem to unést a měla jsem vztek a křičela ne, ne tak to přece není oni mi lžou. Opravdu, měla jsem pocit, že jste mi můj pobyt ve tmě zkazili a že už vás nikdy nechci vidět ani slyšet. Ale já si pro to tam šla 😀 hodně dlouho mi trvalo si uvědomit, že to s vámi nemá nic společného a že tohle jsem potřebovala a že jsem vás o to požádala už dávno!

Děkuji!

Přeji klidné dny Lucie

Jiří – Pobyt ve tmě je osvobozující

Život přináší spousty situací a chvilek, kdy v sobě jasně a přesně vnímáte, co bude následovat.

V mém případě je to dnešní sobotní večer kdy signál z „nitra“ vyslal informaci, abych napsal něco k mému pobytu ve tmě, (který ještě malinko doplním o myšlenky, které jsem si při pobytu psal tužkou do bloku, tak jak to tu radili někteří přede mnou). 

Už jsou to čtyři měsíce, kdy jsem odjel z týdenního pobytu ve tmě a rozhodně nechci psát jen o tom, jak jsem se změnil, nebo jak to změnilo můj život.

Tato životní cesta je natolik individuální a osobní, že je vlastně nepřenosná a těžko popsatelná.

„Každý máme na počátku zrození jasně dáno, jakým směrem se bude náš život ubírat. nMyslet si snad, že můžeme vše ovlivnit, … Tak tím se dopouštíme proti vesmíru zcela nesmyslného pokusu změnit proud energií, manipulovat s přítomností a být zcela odpojen od zdroje všeho“.

Jak to tak bývá, jedno dopoledne v práci mi můj vnitřní hlas jasně řekl – je čas, teď je ten čas.

Pobyt ve tmě pro mne nebyl ničím neznámým

O pobytu ve tmě jsem věděl již řadu let, ale zřejmě až teď mi proud života přinesl do cesty jasnou informaci.

Byl duben a termín jsem dostal na 18. listopad. Již nějakou dobu jsem zvyklý být v tichosti a sám, navíc podle indiánů je 52 rok života tím zlomovým, takže jsem ze tmy obavu neměl, spíše jsem cítil nějaký respekt, nebo tak něco a těšil se úplně nejvíc nato, že nebudu konečně vnímat čas a neustálé hranice odněkud někam apod… To jsem ještě vůbec netušil, jaká nádhera to bude a co tím v sobě zažiji.

ČAS NENÍ NUTNÝ – když se s ním plyne, je všeho akorát. Jen je potřeba se vnímat a s tím i okolí. Pak je rovnováha a harmonie.

Pobyt mne naprosto uchvátil. Mám pro něj pouze jediné slovo – osvobozující.

A k pobytu?

Vidiny nebo obrazce v prostoru okolo mne jako mívají jiní, kteří zažili pobyty ve tmě jsem neměl. – Tomáš mi řekl, že je to prý individuální. Samozřejmě vizualizace v sobě jsem vnímal naprosto zřetelně, včetně některých aktérů…

JEN POZORUJ!
Je jedno, kdo a jak hraje. Jaké jsou role. Je jedno, jestli je to drama, nebo komedie.

TY JSI TO DIVADLO
Jen pozoruj!
Buď nezúčastněný!
Pozoruj a nehodnoť

JSI DIVADLEM

VNÍMEJ VELIKOST VELIKÉHO
Vše je jedno, jakmile se mysl oddělí od těla – není v jednotě
Vše je vším – veliké, nekonečné

(na to jsem dostal vysvětlení hned druhý den – velmi osobní J )

Všechno vnímám…

Přímé hlasy jsem také neslyšel, ale například hluboké sténání starého stromu vedle chatky, (domnívám se, že to byl strom) tak s ním jsem mluvil možná celý den, všechno mi to řekl, postěžoval si a tak. 

Ovšem to vnímání všeho, že já jsem vším, že vše je mnou, že si mohu veškeré myšlenky prohlédnou jako ve 3D, uvidět vše zcela jinak, překulit se z postele do prostoru vedle mne, do hmoty, která vůbec není černá, plavat v ní, užívat si že jsem – ano, to je ono, že jsem!

Tak na tenhle popis stavu slova prostě nestačí a hlavně nejsou.

Dostal jsem odpovědi i na věci, o kterých jsem vůbec netušil, že jsou v hloubce mé duše tak silně zakořeněny a nedořešeny.

Jít po společné cestě je nesmysl.

Lze jít pouze vedle sebe, každý máme cestu svou a hlavně naše děti. Nesnažit se nikoho nutit jít po naší cestě. Jedině to je svoboda, to je poskytnutí lásky, volnosti a svobody. Každý vesmír jednotlivce pluje společným vesmírem…

Celý týden jsem si navíc náramně užil za zvuku tibetských misek, cvičení Jin jógy a meditací.

Vaše cesta, Vaše rozhodnutí

Takže pokud se někdo cítí „vnitřně“ prázdný (byť má ženu, děti, milenku, majetek a další bla, bla), a poslouchá svoje vnitřní dítě, které mu jasně sděluje, co chce a je tam i zmínka o tom, že tma může být cesta, pak věřte a jděte.

Je to Vaše cesta, Vaše rozhodnutí a rozhodně si do toho nenechte mluvit od druhých, hlavně těch, kteří to nezkusili, ale rozhodně ví, že je to blbost, za kterou si ještě platíte.

Co jsem řekl na otázky svým kolegům po návratu ze tmy?

„Pokud o tom budete přemýšlet, nebo pochybovat, bude Vám chybět mobil, internet a další naprosto zbytečné věci, které vás odvádějí od přítomnosti, očekávat že Vám to něco dá … pak to nepodstupujte. Cesta do tmy, je cestou Vašeho osobního rozvoje… Cesta vědomí, na jejímž konci Vás čeká překrásné světlo a pochopení té hry, která se okolo Vás hraje“.

Poslední poznámka před opuštěním svatyně

Na závěr jedna z posledních poznámek před opuštěním svatyně. Ve tmě děláš vše vědomě. I věci odkládáš naprosto vědomě a v přítomnosti. Vše má své místo (myslím předměty), i když klika mi někdy odjede o ½ metru sem a tam.

Jsou tady úžasné vůně – Dřevo, čaje… je tu obrovský klid a pocit hojnosti a bezpečí. Zpomal tempo – uvolníš tlak, tím vzniká větší prostor a čas pro řešení, nebo vyplynutí stavu věcí. Pořád sleduj, pozoruj a volni tlak a napětí. Nenaléháš, nezávodíš, nepoměřuješ – plyneš a užíváš si to. Nikomu do ničeho nevstupuj. Nech ho dělat věci svým způsobem a jen pozoruj. Můžeš být součástí všeho, ale zároveň můžeš kdykoliv odejít. Kamkoliv, bez důvodu a vysvětlování.

Závěrem…

Mé velké osobní poděkování patří Tomášovi a Lence, kteří se postarali o to, že jsem se ve svém životě mohl zastavit a uvědomit si, co je důležité a hlavně, HLAVNĚ se osvobodit od programů mysli a nesmyslných scénářů mých domněnek.

Pochopit své rodiče, své děti, své nefunkční vztahy a proč se vše děje a opakuje tak, jak se to děje…a hlavně proč!

Děkuji za skvělé jídlo, které jsem sice neviděl, ale chuť byla úžasná a dodnes mi chybí 🙂 . Lenka je skvělá kuchařka. Tomáši, tobě pak zvláště za velmi přínosné rozhovory!

Tome, určitě se přijedu ještě někdy odpojit z tohoto „Matrixu“ kolem mne 😀 a budu zase chvíli doma, v sobě.

Jirka

 

Martin – Říká se, že si ve tmě každý najde odpověď…

Ahoj Lenko a Tomáši,

především bych vám chtěl poděkovat za vynikající podmínky, které jste pro pobyt vytvořili. Přestože pobyt ve tmě je “duchovní” záležitost, takže by materiální zajištění nemělo být podstatné, myslím, že naopak podmínky pobytu jsou klíčové pro dobrý prožitek.

Pobyt ve tmě je totiž dost náročný a mysl je v tomto stavu velice náchylná na jakýkoliv “problém”, což může vést k nepříjemným, stále se opakujícím myšlenkám, které celý pobyt mohou negativně ovlivnit.

Do tmy podruhé

K vám jsem přišel na svůj druhý pobyt ve tmě. Z předchozího, který proběhl v jiném centru, jsem si odnesl právě tuto nepříjemnou zkušenost. Proto byl pro mne velice důležitý pocit, že je na vás spolehnutí a je s vámi vynikající domluva.
Vzhledem k tomu, že jsem šel do tmy po druhé, zážitek již nebyl tak intenzivní, zároveň byl však pobyt mnohem jednodušší.

Co jsem ve tmě dělal? 

Po celou dobu pobytu jsem meditoval, cvičil a praktikoval dechová a energetická cvičení, takže jsem neměl moc času se nudit a nádherně jsem se vyladil. Myslím, že neexistuje jiné místo, kde by člověk mohl jít tak do hloubky sama sebe, zastavit se a vidět jasně a srozumitelně svoji momentální situaci.

Našel jsem odpovědi 

Říká se, že si ve tmě každý najde odpověď na důležité otázky a pro mne to platí beze zbytku. Překvapilo mne však na obou pobytech, že i ty samotné otázky, na které si potřebuji najít odpověď jsem před vstupem do tmy neznal. Až teprve ve chvíli kdy se vše zklidní, se vyjeví to podstatné a je to najednou tak jasné a jednoduché.

Každý by to měl zažít…

Myslím, že by si každý člověk měl opakovaně dopřát tuto zkušenost. Umím si představit, že pokud by si skutečně každý člověk touto zkušeností dobrovolně prošel, naše planeta by vypadala o dost jinak…

Mějte se hezky, přeji ať se vám daří dobře v tom co děláte a doufám, že se u vás za pár let znovu potkáme 🙂

Martin