Kateřina – Ve tmě jsem našla velkou část sebe

 

Absolvovala jsem pobyt ve tmě s vědomím, že vůbec nevím, proč to dělám 🙂 Byla jsem tam tři noci a byla to síla!

Byla to velká zahrada, na které stály čtyři chatky. Všude bylo ticho. Měla jsem pocit, že už teď se mi zesílily všechny smysly. Jakoby tělo vědělo, co chci podnikat. Začala jsem se cítit nervózně a natěšeně. Slyšela jsem se v hlavě “Co tady sakra děláš? Proč to děláš?”

Tomáš mě zavedl k mé chatce a uvedl mě dovnitř. Chatička to byla krásná. Vetší než jsem si představovala, velmi útulná a teplá. Měla sprchový kout, toaletu, umyvadlo se skřínkou a pokojík s povlečenou postelí, karimatkou a meditačním polštářkem. Tomáš mi řekl všechny potřebné pokyny k pobytu, popřál mi štěstí, sílu a odešel. Bylo na mě, kdy si zhasnu. Cítila jsem zvědavost a napětí. Vybalila jsem si všechny věci podél zdi, abych k nim měla snadný přístup. Vypnula si telefon. Převlékla jsem se, přitopila si pomocí klimatizace, zhluboka se nadechla a zhasla.

 

Tma to byla naprostá

Takovou tmu jsem doposud nezažila. Chvíli jsem stála nehnutě, stále s rukou na vypínači a žasla nad tou plnou tmou Začala jsem šátrat kolem sebe. Došla jsem k posteli, sedla si na ní a začala si tmu užívat. Cítila jsem se bezpečně a lehce. Cítila jsem přítomnost tmy. Jako kdyby to byl černý samet a já se do něj celá ponořila. Zaslechla jsem venku ptáky. Slyšela jsem je jen slabě, chatka měla padesát centimetrů tlusté, odhlučněné zdi. Lehla jsem si na postel a užívala si klid, samotu a nic nedělání. Usnula jsem během chvíle.

Ztratila jsem pojem o čase

Nevím za jak dlouho jsem se probudila. Došlo mi, že ztrácím úplně pojem o čase. Jak dlouho jsem spala? Kolik je hodin? Je ještě den nebo už je hluboká noc? Zjistila jsem, že to je pro mě úplně nové a zvláštní netušit, kolik je hodin.

Rozhodla jsem se, že si ještě pospím. Myslím, že jsem prospala celý den. Tomáš mi v jeho průběhu donesl jídlo. Ptal se přes zavřené dveře zda chci vědět, co to je. Řekla jsem mu, že si na to zkusím přijít sama. Po jeho odchodu mi došlo jak pro mě bylo milé slyšet lidský hlas.

Špagety potmě 

Vzala jsem si nejprve polévku. Byla výborná a jedla se snadno. U druhého jídla už to nebylo tolik snadné. Vzala jsem si lžíci a zajela s ní do jídla, vložila si jí do úst, ale lžíce byla prázdná. Zjistila jsem, že ji mám obráceně. Otočila jsem jí a zase zajela do jídla. Opět jsem cítila, že na lžíci něco je a šup s ní do pusy, ale zase nic. Nedalo mi to, sáhla jsem do jídla prstem. Byly to špagety 🙂 Dotápala jsem si pro vidličku a v klidu se najedla. Jíst ve tmě bylo něco. Spoustu chutí jsem nedokázala poznat a jen jsem tipovala, co to může být. A to, že jsem musela vypadat jako čuně o tom nepochybuji. Po jídle jsem se opláchla a si šla zase lehnout. Bylo mi moc dobře. Usnula jsem.

Všechno potmě

Probudila jsem se a zaslechla jsem ptáky. Říkala jsem si, že to bude ráno. Šla jsme si vyčistit zuby a tam byl “aha” moment. Jak si dát pastu na kartáček aniž by byla pasta všude okolo. Smála jsem se jak se tady setkávám se všedními věcmi v nevšední situaci. Pak jsem si chtěla zkusit zacvičit. Jaká prča byla, když jsem neustála jedinou balanční polohu z jógy. V té absolutní tmě to prostě nešlo. Padala jsem pokaždé. Zůstala jsem u klasického protahování. Pak došlo na sprchu, která byla intenzivní než kdy dříve. Víc jsem vnímala vodu, kapky a její teplotu. Užívala jsem si jí. 

Nebylo kam se schovat před myšlenkami

Vrátila jsem se do postele, ale už se mi nechtělo spát. Byla jsem plná energie. Přišlo to, pro co se do tmy nejspíš chodí. Mé myšlenky v hlavě se nechtěly zastavit, nešlo jim jak utéci. V běžném životě na světle si vždy něco najdu. Jdu se projít nebo jen jdu umýt nádobí, podrbat kočky, zalít kytky, cokoliv, ale tady to nešlo. Nepomohlo zavřít otevřít oči, tma byla pořád stejná a všude. Byla jsem nucena sama sebou zůstat se svou hlavou. Věřím, že si každý aspoň trošku dokážete představit tu beznaděj 🙂
 

Už jsem spala méně, a více byla sama se sebou. Čas mi začal velmi pomalu utíkat. A ve chvílích, kdy jsem byla vzhůru mi nebylo dobře. Zapojovala jsem dýchání a meditaci. Začala jsem se ve tmě bát a těšila jsem se na Tomáše až mi přinese další jídlo. Když tomu tak bylo, chvilku jsem s ním mluvila a udělalo se mi o moc lépe. Donesl mi rovnou budíka na druhý den, který byl nařízený na východ slunce. Zacvičila jsem si, osprchovala se a dala si skvělé jídlo. Dokonce jsem se i nahlas smála, jak mi bylo najednou moc krásně. Tančila jsem po chatce a bavila se. Zaslechla jsem Tomáše jak mluví s mým sousedem, který byl o chatku vedle. Najednou jakoby žádné strachy a myšlenky nebyly a užívala jsem si opět tu krásnou sametovou tmu.

Za pár hodin budu volná

Vrátila jsem se do postele. Už nešlo vůbec spát. A zničeho nic mi došlo, že už jen pár hodin (i když jsem vůbec netušila kolik) a já budu volná, budu zase na světle. A v tu dobu začal očistec. Jakoby tím, že jsem věděla, že se blíží konec jsem chtěla o to víc aby už se tak stalo. Nevěděla jsem jak se zabavit, jak ten čas zkrátit. Panikařila jsem. Věděla jsem, že si mohu kdykoliv rozsvítit, ale to moje ego a můj strach nedovolil.

Seděla jsem na posteli, která byla pro mě od začátku mým útočištěm. Doslova jsem si zalézala pod peřinu, abych se cítila bezpečně. Mé strachy se začaly zhmotňovat. Byla jsem sama sebou paralyzována. Nemohla jsem se pohnout. Až síla mého vzteku mě dostala z postele a na záchod. Nepomyslela jsem jaké to je, když se mi zdá noční můra a probudím se z ní a jsem ve tmě. Netušila jsem zda ta můra skončila nebo pokračuje. Moc jsem si přála usnout, ale nešlo to. Čas se táhl neskutečně pomalu. Poslouchala jsem pečlivě, ale neslyšela už nic, krom letadel. Moje křivka paniky ze strachu rostla a moje tělo tuhlo. Nevím jakým zázrakem se mi podařilo usnout. 

Viděla jsem tolik světla… 

Vzbudil mě zvuk budíku a já jej zamáčkla tak rychle, že jsem opět nevěděla zda je to sen nebo ne. Zda ten budík opravdu zvonil. Nemohla jsem se na něj podívat a zjistit kolik je hodin. Rozhodla jsem se, že se mi to nezdálo, že je čas. Oblékla jsem se, opláchla a otevřela dveře.

Zamotal se mi celý svět, nahoře bylo dole. Sedla jsem si na zápraží a zírala na to “světlo”. Bylo půl šesté ráno a pro běžný život byla tma jako v pytli, ale já viděla tolik světla. Seděla jsem na zápraží a čekala na východ slunce. Postupně vše začalo dostávat barvy. Obloha byla jasnější, barvy byly sytější. Po hodině jsem se sbalila a rozloučila se s chatkou. Šla jsem pěšky a toužila po tom jít pěšky, co to půjde. Volala jsem manželovi, zda mě může vyzvednout jinde než jsme byli dohodnutí, abych mohla být chvilku sama tam venku, tam na světle! 

Cestou domů jsem vychutnávala krásu okolí

To co jsem cítila na cestě je nepřenositelné. Byl to pocit obrovského štěstí, lásky, pokory k sobě samé. Vyrostla jsem o padesát metrů. Cítila jsem, že dokážu cokoliv. Smála jsem se barvám venku a zastavovala se na každém pátém kroku, abych si vychutnala okolní krásu. Poskakovala jsem si, utíkala. Vše mi přišlo neuvěřitelné a při tom tolik plné. Byla jsem jako hravé dítě. Došlo mi, co jsem udělala, co jsem dokázala, čím jsem si prošla.

Setkala jsem se se svými strachy

Ve tmě jsem našla velkou část sebe a pocítila ji. Setkala jsem se se sebou jak jsem nikdy nechtěla. Setkala jsem se se svými strachy. Vím, že se jim už nemám vyhýbat, ale přijmout je, protože jsou moje a patří ke mně. Být s nimi a prožít je. Stejně tak jako prožívám lásku, radost nebo naštvanost. 
Někdo doporučuje pobyt ve tmě jako já projít si Camino Santiago de Compostela. Za mě prozatím říkám, že bych si to nezopakovala, ale za zkušenost jsem velmi vděčná 🙂

A teď si jdu rozsvítit 🙂

Blog autorky naleznete zde 🤗❤

Mia – Do tmy půjdu znovu

Ahoj všem 🙂

chtěla bych se s Vámi podělit o své zážitky, vjemy a pocity z pobytu ve tmě u Léni a Toma.

Prvně bych začala asi tím, že jsem se od toho nesnažila nic očekávat, jen si to prožít se vším všudy. Trochu s rezervou a opatrností jsem volila pouze třídenní pobyt, načež při posledním budíku jsem trochu smutně zareagovala: “Cožeee? Uuuuuž? “ a přiznám se, že jsem byla na jednu stranu na sebe pyšná, že jsem to zvládla a že už můžu se vztyčenou hlavou jet domů 😀 , na druhou stranu bych bývala klidně ještě pár dní zůstala. Ale vše se stalo, tak jak mělo. Byla jsem neuvěřitelně nabitá a vlastně ještě jsem. Všechno se mi v životě posunulo správným směrem.

Začalo to trochu dramaticky….

Po důkladném prozkoumání terénu jsem se tedy nadechla a zhasla, bylo to samozřejmě asi první půl hodinku dost zvláštní a člověk se s tou tmou zžívá. Já si zalezla pěkně do pelechu a nechala všechno na tmě 🙂 . Během půl hodiny nastala brutální bouřka, kdy bych přísahala, že udeřil hrom někde v blízkosti chatky, protože se celá otřásla. Tu noc se mi zdál sen, že mě někdo tahá za ruce ven z chaty. Taky paráda…

Hlava ne a ne vypnout…

Vzbudila jsem se šokem s totálně propocenýma věcma a ujistila jsem, že jsem stále tam, kde jsem byla naposled 😀 . Nicméně jsem se nenechala unést (ani doslova), tak nějak postupně podřimovala, užívala si jídlo, co mi přinesla Léňa, pokoušela se meditovat, ale hlava ne a ne vypnout… Spousta myšlenek…

Nakonec se mi do meditace nepodařilo dostat vůbec, pouze do jakýchsi vizualizací, které jsem si vytvořila, abych od sebe cosi odpoutala a nechala odejít.

Minerály

Vzala jsem si s sebou 5 minerálů, jako talismany pro různé očistné rituály, načež jsem zjistila, že je jich najednou 6. Pohmatem jsem zjistila, že jeden normálně křupnul vejpůl 😀 . Nebudu lhát, trochu mě to rozhodilo, protože když už křupne kámen, to už teda musí být sakra energie, říkám si “hmmm tak ať, asi to tak má být”.

Ztratila jsem pojem o čase

Zbytek pobytu už probíhal prakticky spaním, jídlem, snahou o meditaci a vnitřní klid, strečinkem.
Pojem o čase jsem si naivně myslela, že mám, nakonec jsem zjistila, že jsem se sekla o 3/4 dne 😀 . Poslední den mi Léňa přinesla jídlo a budík, já si dala porci, usnula a crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr…“Cože, to už jdu jako domů”? napadlo mě.

Jak jsem se cítila po pobytu ve tmě? 

Ten víkend jsem si připadala neskutečně odpočatě, plná energie, dokonce jsem i vyhodnotila, že mi to sluší 😀 , celkově se mi v životě “věci” pohly kupředu, našla jsem v sobě klid a zjistila, že příště dokážu otevřít i ty “těžký dveře” a půjdu do toho znovu, protože je to nesmírně i vesmírně očišťující proces sebepoznání.

Suma sumárum, bylo mi to krátký. Rozhodně si pobyt zopakuju, chtěla bych moc poděkovat Léně a Tomovi za zprostředkování a péči těším se

Na viděnou!  🙂

Mia

Karel – druhý pobyt ve tmě je hlubší

Když jsem se na pobyt ve tmě vydal podruhé, věděl jsem již, co mohu očekávat. Pobyt jsem si naplno užíval od první minuty – jen co se za mnou zavřely dveře chatky a já zhasnul světlo, začala mě mysl zahlcovat fantaskními výjevy, surrealistickými animacemi,  takřka psychedelickými vizemi, do nichž jsem se vpíjel, ztrácel se v nich a opět se vynořoval do běžného vědomí.

Hlubší a kosmičtější zážitek

Snový život byl po celou dobu pobytu nesmírně bohatý – hned první noc jsem spontánně zažil sedm lucidních snů! Během následujících dnů se mysl postupně vyprazdňovala, já prožíval hluboké meditativní stavy, vychutnával všeobjímající ticho, příležitostně se zamýšlel nad nejrůznějšími tématy, věnoval se čím dál hlubším a plastičtějším výjevům z nejrůznějších mytologií či náboženství, případně sám sebe bavil vymýšlením “inteligentních nesmyslů”, bizarních příběhů a ukázek kosmické ironie. Příznivé účinky pobytu ve tmě jsem intenzivně cítil ještě několik dní po návratu do reality a z dlouhodobých přínosů žiji doteď.

Dám si pobyt ve tmě po třetí?

Ve tmě jsem určitě nebyl naposledy a doufám, že příští pobyt bude ještě hlubší a opět o něco “závaznější” ve vztahu ke každodenní existenci.

S pozdravem

Karel

Návod na pobyt ve tmě – rozhovor

Tento obrázek je příhodný k tomu, jak někteří praktikující mají v hlavě myšlenkový uragán 🙂

Jak si můžete přečíst ve zkušenostech ze tmy, jsou praktikující, jež mají zvýšenou intenzitu myšlenek a jiní zase nikoli a celý týden si užívají, jako by byli na růžovém obláčku.

Typ praktikujícího na pobyt ve tmě

V zásadě se dá říci, že někdo je více logický a někdo více pocitový. Logika je více mužská energie (jang), kdežto pocity jsou více ženská energie (jin). Což nesouvisí s pohlavím, ale s užíváním té či oné stránky životní energie.

V zásadě je jedno, jestli vlny energie v těle vnímáte jako více myšlenek či více pocitů a tak věříme, že se v některých následujících situacích najdete.

Vlny při pobytu ve tmě

Předpokládejme, že praktikující hodlá zůstat na pobyt ve tmě celý týden od soboty do soboty. Co asi tak může praktikující v hlavě napadnout? V zásadě říkáme při nástupu každému, že mysl (ty hlasy v hlavě) udělá cokoli, aby vás ze tmy dostala ven. Praktikující tedy může zažívat následující situace.

“Již jsem získal vše, pro co jsem přišel a proto mohu domů již ve středu”.
Velmi obvyklá myšlenka, která obvykle znamená, že se uvnitř praktikujícího odhaluje něco, co mysl nechce vidět. Naše doporučení OSvS.

“Kde se tenhle pocit bere?”
Obvyklý manévr mysli hledat příčinu a tím odvracet pozornost od právě probíhajícího pocitu (přítomnosti). Naše doporučení OSvS.

“Co tady vůbec dělám?”
Zpochybňování vlastního rozhodnutí pomáhá mysli odvrátit pozornost od přítomnosti a směruje vás do minulosti k neustálému přetřásání vlastních rozhodnutí. Naše doporučení OSvS.

“Půjdu domů již v úterý, zabírám totiž místo potřebnějším.”
Srovnání své životní situace s druhými je oblíbená technika mysli, abyste odvrátili pozornost od přítomnosti a raději se zabývali, jak to mají druzí. Naše doporučení OSvS.

“Nic se neděje, můžu jít domů již ve čtvrtek.”
Mysl každého člověka vytváří očekávání bez ohledu na to, jestli si to uvědomuje nebo ne. Tedy srovnávání právě probíhající životní situace s předem namalovaným očekáváním má za úkol snížit aktuální prožitek. Naše doporučení OSvS.

“Kolik je hodin?”
Moje obvyklá otázko-odpověď, “Jestli potřebuješ znát aktuální čas ke svému dalšímu duchovnímu vývoji, tak ti to prozradím.”, obvykle zabírá a praktikující se začne hlasitě smát. Naše doporučení OSvS.

“Mám tušení, že mne doma potřebují.”
Strach je pro mysl pomyslné eso v rukávu a obvykle zabírá k odvedení pozornosti z přítomnosti k rodině, blízkým či přátelům. Naše doporučení OSvS.

“Doma mám hodně práce.”
Někdo prožívá pobyt ve tmě jako zahálení, kdy vlastně může být činný, jako obvykle a ve tmě vlastně ztrácí čas. Naše doporučení OSvS.

“Doma mám hodně práce.”
Někdo prožívá pobyt ve tmě jako zahálení, kdy vlastně nemůže být činný, jako obvykle a ve tmě vlastně ztrácí čas. Při pobytu ve tmě má tělo čas pracovat samo na sobě a to někdy i neznatelně. Naše doporučení OSvS.

“Ve svatyni je moc zima/horko.”
“Ve svatyni je moc prachu.”
“Ve svatyni je moc/málo místa.”
“Ve svatyni je moc měkká/moc tvrdá  matrace.”
“…”
Takto bychom mohli pokračovat hodiny. Je to přirozené, mysl si najde cokoli a pak to neustále omílá dokola, aby odvedla vaši pozornost z přítomného okamžiku. Naše doporučení OSvS.

Možná vám teď vrtá v hlavě, co to je to OSvS.

Opustit Svatyni v Sobotu … tedy užít si celý týden ve tmě 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lenka – pobyt ve tmě je v pravdě světlem

Milá Lenčo, milý Tome,

moc vám oběma děkuju za možnost prožít u vás ten báječný týden, pobyt ve tmě, za skvělé jídlo a prozření, kterého se mi dostalo.

 

Tobě Leni děkuji za Tvou úžasnou dynamickou energii, která mi doslova vlila krev do žil a lásku, se kterou připravuješ jídlo, které je tak naprosto nezapomenutelné, Tobě Tome za Tvou jemnou, klidnou energii, která umocnila prožitek hlubokého klidu a míru, za hluboká slova, díky nimž jsem měla možnost podívat se na své prožitky a myšlenky z jiného úhlu a dojít tak smíření.
Není den, abych nevzpomněla na Tmu, na Vás…

Pobyt ve tmě = cesta k sobě, tak to vidím a cítím.

Jen těžko bych hledala slova, která by vyjádřila, co jsem při pobytu ve tmě prožila, viděla, cítila…
Nemám potřebu ani touhu popisovat, co mi pobyt ve tmě odhalil. Prožitky jsou nepřenosné a jsou jen mé. Jen těžko by někdo mohl pochopit…
O co se podělím ráda je fakt, že tma je v pravdě světlem a že to, co hledáme, máme v sobě samých.
Tma každému dá právě to, co je třeba. Je krásná, hebká přítelkyně, která Tě obklopí láskou a vyjeví Ti holou pravdu. Obnaží Tě a najednou stojíš nahý sám před sebou bez masek a postojů, které nasazuješ tam venku…

Tma každému dá právě to, co je třeba.

Tma mi dala zakusit to “nejhorší i nejlepší” ze mě samé, abych pochopila, že nic není ani špatné ani dobré. Srazila mě na kolena a dala mi pocítit pokoru, bezpodmínečnou lásku, jednotu a hluboký klid.

Poprvé ve svém životě se cítím být šťastná. Cítím hluboký klid a smíření po celou dobu od pobytu a je to nádherné a pro mě dosud nepoznané. Našla jsem ve tmě cestu k sobě, samu sebe. Jsem vděčná za to, že jsem měla možnost prožít každičký okamžik pobytu, i když byly dvě noci, které jsem v danou chvíli vnímala jako negativní prožitek. Dnes vím, že to byl dar a jsem za něj neskonale vděčná (za to díky i Tobě Tome, za Tvá slova…)

Strach jít na pobyt ve tmě?

Do tmy jsem se těšila mimo jiné na to, že se vyspím a smáznu tak svůj spánkový deficit. Z celého týdne jsem spala jednu noc. Další překvapení pro mě byla orientace ve tmě, se kterou jsem neměla nejmenší problém. A strach ze tmy? Cítila jsem se ve tmě v naprostém bezpečí a svobodná.
Prošla jsem tolika kurzy, semináři, přečetla tolik duchovních knih, stála jsem ale cítila rozpor, nenaplnění a silné nutkání, volání vyvěrající z hloubi mě samé. Až ve tmě jsem prožila to, o čem jsem jen tušila…našla cestu domů, k sobě.

Žila jsem jako otrok své mysli a ega. Že Já není mysl ani tělo jsem zacítila až ve tmě.

Je tolik slov a žádné nemůže vyjádřit můj dík za ten hluboký týden.

Děkuji.

S láskou, pokorou a úctou

Lenka