Hanka – Tma mě obrovsky obdarovala

Milá Lenko, milý Tomáši

Dnešního jitra jsem od vás odjela bez rozloučení.

Věřím, že moje chováni, při vší moudrosti, nechápete jako nezdvořilost a tudíž vás nemrzí. Čekání na vaše probuzení přemohla moje touha po domově.

Teď doma, uprostřed noci, se můj spánek ztratil pod přemírou vracejícich se prožitků ze tmy a z dnešních setkání, emocí, z množství vjemů, zvuků, slov a činností tady “venku”.

A tak píšu. Dlužím vám to rozloučení. A poděkování.

Jak popsat nepopsatelné, aby to neznělo banálně…

Jméno vaší (a chvilku mojí) temné chýše – Severni svatyně, jsem zcela pochopila teprve uvnitř. Posvátný čas. Nerušený, terapeutický, plný ve své prázdnotě….

Možnost být jen sama se sebou mám ráda. Nazývám to podle pana Hrabala Moje příliš hlučná samota 🙂 . Tady byla ale navíc dlouhá a po celou dobu obestřená hlubokým vnitřním pocitem míru.

Určitému očekávání, ač jsem se snažila, se nedalo ubránit.

Nic moc z toho se zde nekonalo.

Zírání do absolutni tmy, pozorování myšlenek, naslouchání tichu, meditace a modlitby, jemná jóga – sjednocení těla, dechu a mysli, trpělivost střídající neklid, procházky podél stěn, tělesné potřeby, jídlo, přemýšlení, zpívání, snění – bdění…

Dokola, sedm dnů a nocí, jako v pohádce.

Dnů a noci, mezi nimiž se ztrácí hranice. Jedna věc v jednom čase. A času je dost 🙂 Je čas zaslechnout v tichu odpověď na svou otázku, čas odevzdat staré bolesti, rozpustit zacyklené myšlenky, čas na čisté bytí, otevření srdce..

Ve spacáku bytostný pocit larvy vážky, metamorfóza.

Usmívám se nad zrcadlením. I tady je 🙂

Rodina

Spolehlivý termostat, který tiše vrní, spíná a vypíná, aby bylo příjemně teplo (s vyjímkou, kdy si svou zbrklou manipulací s ním způsobím chladnou chvilku). Občasný zpěv ptáčka zvenku, radost přinášející, tak milý a vzácný. Vítr se svými náladami, hvízdající, až strašidelně skučící, kvílící, a zase se ztišíci. Jídlo, na které čekáš, nevíš kdy a jaké bude, s vděčností přijímáš rozmanitost chutí..

Přátelé

Vzácné maličkosti, které obrovsky pomáhají: korálková mála, tmavá čokoláda, hlaďoučký drahokámen, citrus, cedr a levandule, teplý čaj, meditační polštářek…

Další společenství

Mravenec v borůvkách, noční myš pod chýškou a její přehlasité hryzání znemožňujíci spánek, kvokající slípka, vracejíci mě do časové reality.

Patálie, která mě vyhnala ven a vzápětí přinutila přemýšlet o svých pošetilostech. Návrat a slzy vděčnosti.

Tma mě obrovsky obdarovala

Pár překvapujících vhledů ve snech a meditacích. Hluboké pocity lásky, míru a pokory. Kéž si získaný poklad dokážu uchovat. Kéž přinese užitek i ostatním.

O tom dny příští…

Venku zahvizdal kos. Je čas jít spát 🙂

A tak se s vámi loučim. A mnohokrát děkuju. Za svatyni, za vaši láskyplnou péči, za vše… díky, díky, díky.

Už ne larva a ještě ne vážka. Proměna není snadná,

Hanka

Lenka – pobyt ve tmě mi pomohl najít vnitřní klid a mír

Klid při pobytu ve tmě
Milá Leni, milý Tomáši,

uplynulo osm měsíců, co jsem u vás strávila pobyt ve tmě a teprve teď vnímám, jak ovlivnila tma mě i můj život.

Chci Vám ještě jednou ze srdce poděkovat za to, co děláte.

Při pobytu ve tmě jsem našla hluboký klid a lásku

Po návratu „ze tmy“ jsem byla cca měsíc naplněná hlubokým klidem a láskou. Cítila jsem smíření. Stále ještě ve mně doznívalo to všechno, co jsem ve tmě prožila a viděla. Postupem času jsem začala cítit touhu prožít to všechno znovu a najít a pochopit smysl věcí, které jsem nechápala. Na druhou stranu mi nějaký hlásek uvnitř našeptával, že už vím, vše, co vědět potřebuju. Byla jsem přesvědčená, že znám odpovědi a že jsem ovládla své ego a zatím začalo pomalu ovládat ono mě. To jsem si alenepřipouštěla a tak, bylo potřeba projít malou lekcí 🙂

Ego nelze ovládnout

Událo se několik situací, které mi opět otevřely oči. Byl to několika měsíční proces plný tápání, přehodnocování a slz, na jehož konci na mě čekala úleva ve formě prozření, že vím, že nic nevím.

Konečně přišla pokora, kterou jsem ve tmě nalezla a v běžném životě po návratu zase ztratila. Vlastně nebylo možné nic ztratit ani nalézt, jen si to uvědomit, protože právě uvědomování si je teď tmou i světlem mého života.

Někdy se mi po tmě stýská, po jejím sametovém obětí plném klidu, po těch nádherných vizích a pak si vzpomenu na dvě noci, kdy jsem zažila strach tak hluboký, až mě paralyzoval a dojde mi, že to nejkrásnější a nejdůležitější, co jsem si ze tmy odnesla bylo nalezení sebe sama a pochopení, že skutečně záleží jen na tom žít vědomě a užívat si naplno každý okamžik každého dne.

Tma mi pomohla najít vnitřní klid a mír, uvědomit si sebe samu a pochopit, že není třeba se bát samoty. Pomohla mi smířit se s odchodem mých milovaných, odkryla mi krásné pravdy a vhledy tak hluboké, že jsem si je mylně vykládala po svém a nechápala jejich krásu.

Dodnes to vše ve mně doznívá a já jsem neskonale vděčná a šťastná, že jsem měla možnost to všechno prožít.

Před pobytem ve tmě jsem byla plná obav

Lidé mi říkají, že jsem se změnila, že ze mě vyzařuje klid a sama to tak i cítím a to mě dělá šťastnou, protože ještě před pobytem jsem byla plná obav, očekávání, neklidu…

Nejsem lepší a ani moudřejší, jen smířená a tak nějak svobodná. Už necítím to vnitřní napětí co dřív a nerozčilují mě tolik malichernosti. Cítím se konečně šťastná bez zjevného důvodu. Občas se přistihnu, že se mi hlavou honí blbosti a padají ze mě bezduché kraviny, naštěstí už si to alespoň uvědomuju 😀

Došlo mi, že se skutečně můžu v každý okamžik rozhodnout, jaký bude můj život. Nebo spíš, jak na něj a všechno, co se v něm děje, budu nahlížet.

Pobyt ve tmě dá každému přesně to, co potřebuje. Mojí vnitřní potřebou – touhou bylo najít vnitřní klid a mír.

Děkuji Vám za to, že mi to, skrze Vás, bylo umožněno :-))

Ze srdce a s úctou k tomu, co děláte

Lenka

Martin – pobyt ve tmě na problémy z dětství

Pobyt ve tmě a dětstvíZ pobytu ve tmě jsem měl nejdříve strach, jak už to tak u věci neznámých pro člověka bývá.

Po zabrání termínu cca půl roku před pobytem ve tmě jsem se jal něco si o tom zjistit, načíst a tak vůbec.

Netušil jsem co mám od terapie tmou čekat, ale sliboval jsem si od toho vyřešení různých zasutých problémů z dětství. Obecně věci, které mě v každodenním životě ovlivňují, ale přitom netuším, proč se někdy nějak v nějaké situaci zachovám.

Pobyt ve tmě spustil proces předem

V průběhu čekání na příchod termínu se mi spousta vzpomínek a nějakým způsobem traumatizujících témat v hlavě otevřela a postupně i vyřešila.

Když přišel očekávaný termín, vydal jsem se na cestu lehce nervózní, ale stoprocentně natěšený – BUĎ A NEBO! 😉 Vydal jsem se veřejné dostupnými dopravními prostředky a na samotné místo konání pobytu ve tmě jsem šel z nádraží pěšky.

Už samotné hledání cesty (s pomoci vytisknuté mapky, nejsem příznivcem chytrých telefonu a mobilních zařízení obecně) bylo zážitek a cítil jsem, že prostě se věci v tu chvíli dějí v životě poprvé správné a jdu si za svým cílem naplno.

Na místo jsem dorazil těsně před 19. hodinou a Tomáš mě vřele přivítal a ihned zavedl do chatky. Uvnitř bylo útulno, vše mi přišlo na svém místě (opravdu zmáknuté uspořádání, aby se člověk po tmě dobře orientoval)… a ta VÚÚÚNĚ dřeva!

Pobyt ve tmě jak potřebuju

Dostal jsem pár základních instrukcí o fungování pobytu, zařízení chatky a denním režimu. Nějaké ovoce pro přežití do rána. A hlavně uklidnění, že vše bude tak, jak já sám vnitřně potřebuju, aby to bylo. Dál jsem si rychlou sprchu a zhasnul…

Co se dělo následující týden se nedá nijak předat ani zprostředkovat. Postupně se mi tak rozvolnilo myšlení a já pouze existoval. Beze strachu, který jsem zjistil, že je mi denodennim souputníkem v mém běžném životě. Bez potřeby cokoliv dělat (cvičební nástroje a hlavolamy pro situace, kdy bych se snad nudil, jsem ani nevyndal z batohu).

Hlavním programem dne (krom nekonečného rozjímání a propadání se do větších a větších hloubek svého nitra) se pro mne stalo jídlo. To zesílení vnímání chutí způsobené vyřazením zraku, navíc podpořené tou variací dobrůtek, které Tomáše a Lenča každý den nosili …

Za celou dobu mě nepřepadl ani jeden záchvat paniky, negativní myšlenky nebo snad chuť toho nechat a odejít. Nepocítil jsem potřebu být v kontaktu dokonce ani s mými ubytovateli. Ve tmě jsem zjistil, že bych tam vlastně mohl zůstat a cítil bych se naprosto skvěle (jak v hotelu svých snů). Za celou dobu mi zachybela jediná věc – hudba, která je nedílnou součástí mého života 🙂

Při pobytu ve tmě jsem poznal světlo

Ve tmě jsem poznal jenom absolutní a hřejivé světlo, klid a mír, který mi v životě na světle chybí. To je asi můj hlavní vjem po měsíci od pobytu. Samozřejmě jsem se ráno po vylezeni na světlo domluvil na dalším pobytu někdy v zimních měsících. Stal jsem se na tmě závislým 😉

Mohu každému tuto zkušenost a tedy pobyt ve tmě jenom doporučit, protože nahlédnete sami do sebe a navíc se o vás budou ve tmě starat dvě sluníčka Tomáš a Lenča jako o vlastního!

Martin