Dan – Po Tmě jsem sklouzl zase zpět ke starému

Zdravím Tomáši a Lenko.

Na začátku musím pár věcí napsat, aby byl můj text srozumitelný. Jsem praktickej chlap, neumím tak květnatě a hezky “esotericky” psát jako ostatní. Píšu pravdu a jdu přímo k věci. Meditace, rozjímání a praktické terapie (jako klient – třeba regresní terapie) mi nikdy nešly dobře, protože jsem na jedné straně logický tvor, na druhé straně mám velmi neklidnou mysl.

Aktuálně se mi vede na nic a na hovno. Efekt, který na měl měl pobyt ve Tmě, je z velké části pryč. Spadl jsem opět do kolotoče všedních dnů se stejnými frustracemi, nadějemi, sny, láskami, očekáváními a nespokojeností sám se sebou. Jsem opět neklidný a hektický. Ale možná, že mě Tma pomohla podvědomě a že to ještě nevnímám… Uvidím a nechám se překvapit.

Jsem rád za Tmu

Ale i přesto jsem velmi ale opravdu velmi rád, že jsem u Vás mohl absolvovat Tmu! Nezakusil jsem pocit, že se odhalilo něco zásadního a převratného, neodhalil jsem pravdu o vesmíru, ani smysl života. Ale přesto to stálo za to.

Před nástupem jsem váhal

Musím se přiznat, že jsem den před nástupem váhal, zda mám jet. Měl jsem strach/obavu, že se týden “nic neděláním” totálně psychicky zblázním, protože nevydržím 5 minut být v klidu (pokud nespím). Mám velmi rozevlátou mysl, která mne nenechá odpočinout. Permanentně chrlí podněty a nedá se to v podstatě zastavit. Ale jaké bylo mé překvapení, že jsem se nezbláznil! Trvalo mi sice 3 dny, než jsem se uklidnil, ale pak jsem mohl na sobě psychicky pracovat.

Poprvé v životě jsem byl schopen uklidnit mou mysl a meditovat. Mohl jsem se nerušeně bavit se svým vnitřním dítětem a dokonce i se svým poradcem.

Co mi Tma přinesla?

Tma mi přinesla jistou míru uklidnění, vyváženosti. Jistotu, že kráčím správným směrem. Přitom si vždy vzpomenu na citát, že nejmoudřejší lidé kráčí vlastním směrem. Do nejmoudřejšího člověka mám ovšem strašně daleko (asi pár tisíc světelných let)!!

Během Tmy se samozřejmě ozřejmily i mé negativní stránky osobnosti, o kterých samozřejmě vím, jen se snažím je vědomě více či méně bagatelizovat a spíše nevidět. Neobjevil jsem ale žádné démony, kterých bych se musel bát, nebo kteří by mne mohli uvrhnout do akutní psychózy.

Moje zkušenost, celkový dojem a emocionální prožitek ze Tmy? Nepřenosná/ý.

Praktické věci: vegetariánské jídlo bylo výborné – a to říkám já, přesvědčený masožrout! Chatka tak akorát velká. Teplota snadno nastavitelná. Letadla jsem slyšel, ale vůbec mne nerušila.

Důležitý postřeh na konec

Mám jeden velmi důležitý postřeh na konec: kdo můžete, jeďte vlakem, busem, lodí, ponorkou, letadlem, na slonovi, popřípadě se nechte přivézt a odvézt. Nedoporučuji, abyste řídili auto po Tmě. Já jsem zkušený řidič. Jezdím sice rychle a agresivně, ale bezpečně. Ročně najezdím okolo 40 tisíc kilometrů. V den odjezdu ráno jsem cítil divně – jako kdybych nebyl ve své kůži, nebo přesněji řečeno ve svém těle. Sedl jsem si za volant a jel jsem opravdu ale opravdu pomalu. A stejně jsem se hned v první obci málem vymlátil. Neodhadl jsem hrubě zatáčku (to se mi stalo poprvé v životě!!), a málem jsem vyletěl ze silnice. Pak jsem si musel dát na pumpě velkýho red bulla a ještě kafe, jinak bych nemohl dál jet. Na cestě domů (cca. 250 kilometrů) jsem musel 3x zastavit, protože mi bylo dál divně – jako kdybych nebyl ukotven v tomto světě.

S přáním hezkého dne a vydatného deště (pro přírodu) se s Vámi loučím

Dan

Honza – Jsem vděčný za tmu

Ahoj Lenko a Tomáši,

posílám pár řádků o svých zkušenostech z pobytu ve tmě a o tom jak se mám a cítím pár týdnů po tmě.

K rozhodnutí jsem dozrával asi půl roku. Vybírat místo jsem začal koncem srpna a i přesto, že v jiných tmách bylo volno dříve, vybral jsem Lomec u Úmonína. Byl jsem plný očekávání a představ.

Jak jsem dorazil?

Rozhodl jsem se pro cestu vlakem a zbytek pěšky. Na zastávce v Bykáňi jsem potkal kolegu který mířil do vedlejší chatky.
Trochu jsme si povídali ale byl jsem v takovém očekávání a lehce nervózní, že jsem neměl tolik chuť mluvit.

Dorazili jsme na zahradu, kde nás vítal pes štěkotem a za chvilku vyšel průvodce tmou, Tomáš.

Vysvětlil vše potřebné, hlavně kladl důraz na to jak postupovat abych nebyl oslněn při jeho příchodu když mi ponese jídlo.
Řekl mi, že mne nebude nutit do povídání ale že sdělená starost je poloviční starost, na tom jsme se shodli.

Chatka měla dvoje dveře, vnější měly oboustranný zámek. Při odchodu mě vždy zamknul a já si mohl kdykoli odemknout a odejít. Vybalil jsem si, oblečení dal na hromádky, prošel si chatku, trochu se jakoby vnitřně naladil na zhasnutí a asi po dvaceti minutách zhasnul.

Tma to byla stoprocentní

Taková tma, kterou jsem vlastně neznal. Asi po dvou hodinách kdy jsem ležel na posteli, chtěla jedna třetina mne domů, i přes to, že jsem měl nastavenu teplotu na 24 stupňů mi byla zima v teplákách, mikině a pod peřinou.
Asi pracovaly nervíky a nebo nízký tlak 🙂 . Každopádně jsem si říkal: rodina je doma v teple u televize a já jsem tady sám a je mi zima, bylo mi trochu smutno. Zároveň jsem ale někde ve své hloubce cítil, že tam chci být a že to má pro mně smysl.

Změnilo se mi vnímání času

První část ze soboty na neděli byla docela dlouhá, zvykal jsem si na jiné vnímání plynutí času.
Když přišel poprvé, prohodili jsme pár vět. Řekl jsem mu, že mi tam je docela dost zima a jak se cítím, ochotně mi zvýšil teplotu. Přinesl mi vegetariánské jídlo které bylo moc dobré, salát, moučník, čaj a doplnil ovoce.
Hlad jsem nikdy neměl.

I po zvýšení teploty jsem tam neměl teplotní komfort, tak mi Tomáš zapnul topení. Byl jsem připraven, že to bude delší fáze než ta první a hodně jsem spal takže ve výsledku ten den rychle utekl.

Bylo mi zvláštně…

Z pondělí na úterý když jsem ležel na posteli mi bylo vnitřně divně.
Poté jsem šel meditovat na karimatku ale tyto pocity přicházely znovu, snažil jsem se soustředit na svůj dech, trochu to pomohlo.

Když přišel Tomáš, popsal jsem mu co jsem vnitřního bolestivého prožíval. Poradil mi ať se pocitům nebráním a nepřesměrovávám pozornost jinam ale naopak ať si tyto pocity vyvolám, vítám je když přijdou, ať jsem jim otevřen.

Najedl jsem se na zemi za dveřmi v pokoji, opřel se o stěnu a zavnímal Tomášovo doporučení o úplném přijetí.
Přijímal jsem v sobě, že vnitřní bolest, kterou jsem nechtěl mám naopak vyvolat a přijímat.
Cítil jsem se takový rozervaný, nahý. Jsou to pocity vlastně nepopsatelné.
Od té chvíle jsem se je snažil přijímat a i si je vyvolávat.

Povídali jsme si s Tomášem

Z úterý na středu úzkosti a strachy přicházely ale ne tak silné jak jsem čekal.
Ve středu jsme si hodně povídali a já byl rád, že můžu vše říct a i když některý den neměl Tomáš čas rychle jsem se mu snažil vše říct. Za to jsem byl moc rád.

Získal jsem odhad vzdálenosti

Ze středy na čtvrtek jsem trošku chodil po pokoji. Odhad vzdálenosti již dávno nebyl problém ale úhel nasměrování jsem párkrát neodhadl 🙂 .

Zůstat, nebo jet domů? 

Ve čtvrtek a pátek se mi mísily pocity kdy jsem měl chuť zůstat i déle ale jindy jsem se již těšil domů. Tyto dva dny se mi více dařilo být v přítomnosti.
V pátek mi přišla myšlenka, že je vše vlastně jedno, ne ve smyslu beznaděje a že nemám chuť žít, ale že se stejně pořád něco děje, že prostě věci jsou tak jak jsou.
V pátek večer jsme ještě s Tomášem popovídali, sdělil jsem mu opět co jsem měl na srdci.

Cestou domů jsem si užíval ten klid…

V sobotu ráno jsem se budil budíkem necelou hodinku před svítáním.
Nejdříve jsem se připravoval na to že opustím chatku, dal si sprchu, sbalil se, pomalu se rozkoukal a vyrazil.
Jen jsem zacítil lehké motání hlavy ale jinak v pořádku.
Cesta na vlak byla nádherná, hodně jsem vše vnímal a užíval si to, ten klid, vzduch, krajinu, koukal jsem se zaujetím na traktor při práci 🙂 .

Jak se cítím po návratu?

Po návratu jsem rodině vše vyprávěl, byl jsem plný dojmů tak jsem to na ně chrlil.

Asi pět týdnů po návratu můžu říct, že si trochu víc uvědomuji přítomný okamžik. Mám trochu silnější pocit jako že už teď je to dobrý, že vlastně každý okamžik je cíl. Snažím se víc přijímat pro mne příjemné ale i nepříjemné věci, pocity a myšlenky, nic nepotlačovat. Řekl bych, že tma přispěla k mé uvolněnosti a když něco udělám např. proflákám celé odpoledne tak nemám druhý den výčitky.

Jsem vděčný za tmu, byla upřímná, nekompromisní, byl to silný zážitek a zkušenost.

Ještě jednou děkuji za povídání a opatrování Tomáši!

Honza

Jak se dostanete na terapii tmou?

Terapie tmou autobusem, vlakem
Terapie tmou autobusem, vlakem

Terapie tmou probíhá v obci Lomec u Úmonína okres Kutná Hora.

Terapie tmou autem

Z Prahy je nejlepší jet po hradecké dálnici D11 a na exitu č. 39 sjet na Kolín. Po obchvatu Kolína na Kutnou Horu silnicí č. 38. Následně z Kutné Hory směr Zbraslavice po silnici č. 126. Po 3 km odbočit doleva na Křesetice silnice č. 337, následně odbočka doleva na Úmonín a dále 2km po hlavní silnici na Lomec.

Z Brna sjedete na dálnici D1 exitem č. 56 na Zruč nad Sázavou. Dál pokračujete po silnici č. 126 a ve Štipoklasech přejedete na silnici č. 339. Projedete Červené Janovice a po 3 km odbočíte doleva na Lomeček, který projedete a za další 1 km dojedete do Lomce.

Od Hradce Králové a Pardubic je dobrá cesta přes Chrudim a Heřmanův městec po silnici číslo 17 až do Čáslavi. V Čáslavi se napojit na silnici č. 339 a po 7 km odbočit doprava na Lomeček a Lomec.

Automobil můžete u nás zdarma zaparkovat.

Terapie tmou autobusem (ne o víkendu)

Do Lomce jezdí linka 240024 Kutná Hora – Červené Janovice 6x denně. Zastávka je přímo na návsi, cca 60 metrů od naší branky. O léčbu tmou se vůbec bát nemusíte, jelikož svatyně jsou vzdálené 200 metrů od branky a ještě obklopené stromy 🙂 O víkendu jezdí autobusy do Kutné Hory a do Čáslavi, vzdálené cca 10 km.

Terapie tmou vlakem

Velmi frekventované hlavní nádraží v Kutné Hoře leží na trase Praha – Brno. K nám nejbližší vlaková zastávka je Bykáň, vzdálená pěšky 6 km, tedy asi hodinová procházka přes obec Úmonín.

Budete-li si přát, dojedeme pro vás jak do Kutné Hory, Čáslavi, tak do Bykáně autem.

Orientační mapka Lomce:

planek terapie tmou

Branka pro vstup na pobyt ve tmě má GPS pozici 49.8678117N, 15.2862292E.

Pobyt ve tmě vlakem a pěšky

Nejen v letní dnech, ale dokonce i v zimě je moc pěkná procházka před započetím pobytu ve tmě.

Pojedete-li vlakem do Bykáně, kam přijíždí vlak z Kutné Hory v 15:30, 17:30 můžete si udělat krásnou procházku a vychutnat si tu směs pocítů obav a vzrušení, jaké to při pobytu ve tmě asi bude.terapie_tmou_pobyt_ve_tme_pesky Cesta vede polní cestou kolem stohu se slámou, krátce borovým lesíkem, kolem zámku v obci Úmonín. Následuje 2km po vesnické silnici alespoň 4té třídy 🙂 do Lomce. Můžete si zobrazit interaktivní mapu s fotkami.

Terapie tmou Praha

Terapie tmou Praha
Terapie tmou Praha

Zjistili jste, že pro Vás je terapie tmou ta správná volba? Dívali jste se ve svém okolí a chtěli jste podstoupit terapii tmou v Praze a nebo alespoň v blízkém okolí Prahy?

Terapie tmou v Praze je velmi žádaná

Proč také? V Praze žije skoro 1 a půl milionu lidí. V době Facebooku a sociálních sítí a celkově internetu začíná být terapie tmou velmi populární. V době psaní tohoto článku nevím o žádné možnosti podstoupit terapii tmou v Praze.

Pro terapii tmou nemusíte jezdit daleko od Prahy.

My žijeme hodinu od Prahy v okrese Kutná hora, kde můžete praktikovat terapii tmou. Pobyt ve tmě je doporučován v násobcích 7 dní. Je však možné se domluvit i jinak. Rozumíme tomu, že lidé pracující v Praze si jen tak nevezmou týden dovolené, proto se snažíme přizpůsobit, aby i terapii tmou si mohli dovolit třeba přes víkend.

Doprava na terpaii tmou z Prahy

Můžete k nám přijet vlakem až do Kutné Hory, kde můžete přestoupit na autobus směr Petrovice, Paběnice, Zbýšov. Nebo Vás můžeme po domluvě vyzvednout autem. Stejně tak se na terapaii tmou můžete z Prahy dostat autobusem a to přes Kutnou Horu, Čáslav i Zruč nad Sázavou.

Také můžete dojet na terpaii tmou z Prahy autem za hodinu cesty a toto u nás zaparkovat. Parkovací místo je připravené a hlídané našimi pejsánky 🙂

Každopádně ať přijedete vlakem, autobuse, autem, budete na terpaii tmou hodinku od Prahy srdečně vítáni.

Máte-li dotazy k dopravě z Prahy, neváhejte nás kontaktovat.