pochybnosti Archivy - Léčba tmou

12.8.20235.10.2023

Martin – pobyt ve tmě jako iniciační rituál

Moje krize běží asi osmým rokem. V loňském roce jsem o pobytu ve tmě začal uvažovat, ale nebyl jsem připraven. Letos jsem cítil potřebu tomu opět nějak pomoci. Zvažoval jsem různé akce, ale nic mi většinou nerezonuje. I zvažovaný vision quest mi přišel “moc organizovaný”, a na vlastní pěst zase moc komplikovaný. Neumím chodit na terapii – pracuji většinou sám.

Pobyt ve tmě je jen o mně

Na pobytu ve tmě mě zaujalo, že je to jen na mě. Nastavím si to podle sebe. Předpokládal jsem, že nebudu chtít ani konzultace s průvodci, a to se i naplnilo. Nevyužil jsem té možnosti.

Přestože necvičím jógu a rozhodně nejsem ani nijak pokročilý v meditaci, týden ve tmě jsem zvládl. Samozřejmě krize byly. Asi jako u většiny lidí první po vyčerpání spánkového dluhu. V tu chvíli jsem o nápadu začal pochybovat. Druhá krize přišla v druhé polovině pobytu, kdy se intenzivněji ozvaly mé panicko-depresivní stavy. S ohledem na zkušenosti z posledních let jsem to ale rozdýchal. Intuice byla správná – byl jsem připraven to zvládnout.

Pár věcí mi při terapii tmou docvaklo

Přestože se v mém případě nejednalo o velký vývojový skok, jsem za ten pobyt moc rád. Pár věcí přece jen do sebe zapadlo. Šel jsem tam bez záměru a nechal tomu volný průběh. Ale zpětně tam přeci jen zajímavý, asi původně nevědomý, záměr vidím. Prožil jsem tu zkušenost jako iniciační rituál. K čemu asi není podstatné, ale pro mě to byl možná hlavní význam tmy. Rituál, který není organizovaný, řízený zvenku. Samota zesiluje, i posiluje ;o)

Doporučení na pobyt ve tmě

Doporučení vzít si nějaký nástroj je všeobecně známé – v mém případě to byla kytara. Určitě to pomůže. Doporučuji také vyzkoušet protihluková sluchátka, která jsou součástí vybavení svatyně. Přes počáteční odpor to byla zajímavá zkušenost – pocit jako pod vodní hladinou. No a s ohledem na moje zkušenosti s problematickou termoregulací ve vazbě na psychické výkyvy (zimnice i v teplém létě) jsem přibalil spacák. To se ukázalo jako dobrá volba. Pocitově pomohl více, než kdybych se snažil situaci kompenzovat přenastavením klimačky.

Nejsem vegetarián, nicméně vege strava mi moc vyhovovala a chutnala. Po návratu jsem dočasně maso odmítal a vracel se k němu postupně. Ale situace není stejná, jako před pobytem. Vnímám maso jinak a jím ho méně často.

Ještě jednou díky za tu možnost.

Martin

23.10.20201.11.2020

Milan – občas se mi po Tmě stýská

Ahoj Tomáši a Lenko,

Jak jsem se o pobytu ve tmě dozvěděl?

O pobytu ve tmě jsem se z nějakého článku dozvěděl už před lety a bylo to pro mě zajímavé čtení . Vůbec mi v té době nenapadlo, že se toho i já osobně zůčastním. Teď to beru tak, že to ve mně zaselo semínko, který muselo vyklíčit v hlavě a uzrát, aby se vydralo do popředí myšlení , při všech těch denních starostech atd.

Uteklo to jako voda… a byl jsem ve Tmě

Když už jsem se pro pobyt rozhodl, tak jsem byl rád, že ta čekací doba byla dlouhá a já se mezitím budu moct na to připravit a popřemýšlet do čeho jsem se to uvrtal. No najednou to bylo tady a já stejně nic nevymyslel. Doma jsem měl plnou podporu, tak mi to usnadnilo konečné rozhodnutí, jestli to nevzdat…

Příjezd

Po příjezdu jste mě uvedli do chatky, vysvětlili pár organizačních nezbytností a nechali na mě, kdy tedy zhasnu. Bylo tam připraveno nějaké musli a ovoce. A v tom jsem se zamyslel nad tím pomerančem. Jak já tě vlastně sním po tmě? Tak jsem ho pro jistotu ještě snědl za světla 🙂 .

Stiskl jsem vypínač… a bylo to tady

Po zhasnutí jsem si začal všechno zkoušet. Ze začátku jsem chodil víc podél stěn, ale netrvalo to moc dlouho a člověk se začal orientovat celkem bez problémů – najít jídlo, záchod, vysprchovat se . Dokonce jsem měl i takovou malou trhačku, kam jsem si psal poznámky, nálady, myšlenky atp. Dá se to úplně v pohodě přečíst. Takhle hezky skoro nepíšu ani když vidím…

Proč jsem vlastně tu?

První přibližně tři dny se mi opravdu honily hlavou otázky proč jsem tu, když je doma tolik práce, kterou bych mohl dělat, proč jsem si kvůli tomu (vyplácal) dovolenou v práci na začatku roku atd. Takže jsem to chtěl několikrát vzdát a rozsvítit si a odjet. Naštěstí jsem to ale neudělal.

Pojem o čase jsem opravdu neměl ani trochu, protože v té době řádil venku velký vítr a já neměl nic čeho bych se chytil alespoň přibližně. Sice jsem věděl, že může být odpoledne nebo těsně po obědě, když jsem dostal jídlo, ale pak jsem třeba šel spát a netušil jsem vůbec, jestli jsem spal 2 nebo 8 hodin…

Lepší je úplně se izolovat

Největší chybu jsem udělal, že jsem na začátku Tomášovi dovolil, že mi může předat zprávu z domova jestli moje jedna dcera udělala státnice a druhá jestli v pořádku doletěla do Irska. Teď už bych to nechtěl a počkal bych, až rozsvítím…

Kdo mě tam posunul?

Nevím přesně dobu, kdy mi pobyt ve tmě začal opravdu bavit, ale to je asi jedno. Pravidelně jsem si cvičil jako jsem zvyklý i doma a na trénicích (taekwondo) . Stejně ale přišel čas, kdy už nebylo ani co jíst ani co dělat jiného a v té době začaly proudit myšlenky. Vybavila se mi spousta lidí i z dětství na který už jsem dávno zapomněl a uvědomil jsem si, jak a kam mě kdo nasměroval nebo ovlivnil během života…

Co mi to dalo?

Hlavně jsem se srovnal sám se sebou a věděl jsem co je v životě důležitý, jak já ho chci vnímat… Není to ale teď po delší době tak, že jsem se ve tmě všechno dozvěděl a teď už je všechno ok. Není, ale vím, jak s tím pracovat…

Dalo mi to strašně moc a byla to moje jedna dlouhá dovolená kolem světa, i když jsem byl v jedné chatce. Ve tmě se mi před očima zobrazovaly různé barevné ornamenty, klenby, obrazce… Dělaly tak kolem mě prostředí asi abych se neztratil v nekonečné tmě.

Už to nebyla ta stejná tma

Po tom co jsem se dozvěděl, že po rozsvícení mi může být špatně a točit se hlava, tak jsem si po svém uvážení pro jistotu rozsvítil již v pátek odpoledne – potřeboval jsem odjet už brzy ráno v sobotu, tak aby ta dlouhá cesta byla v klidu. Zvláštní na tom bylo to, že když jsem pak znovu zhasnul, abych se do rána ještě prospal, tak už tam nebyla ta MOJE tma se kterou jsem tam byl téměř týden. Byla jiná, byla neosobní, cizí a naštěstí jen krátká. Asi to chce čas než si navzájem na sebe zvykneme… třeba někdy příště… 🙂

Už teď mám chvíle, kdy se mi po tmě stýská. Po tom klidu a času na všechno bez vnějších vlivů…

Ještě jednou díky za všechno!!!
Milan

27.6.202025.6.2020

Daniela – Šla jsem do tmy pro uzdravení a vylezla s uvědoměním

Je to rok, co jsem absolvovala týdenní pobyt ve tmě. Vlastně ani nevím, jestli se mi už podařilo zpracovat vše, co přinesl. I po všem, co jsem si před nástupem do tmy a samoty přečetla, jsem měla jen mlhavou představu o jeho průběhu. Realita byla stejně na hony vzdálená veškerým popisům i představám.

Proč jsem se rozhodla do tmy jít?

Chtěla jsem si “promluvit” se svou nemocí a pochopit, odkud přišla a co skrývá. Čeho jsem se obávala? Jsem trochu posera, tak tma byla výzva sama o sobě. Pak taky, čím naplním všechen ten čas. Dnes se mi tyhle obavy zdají legrační.

Největší “hrůza” byla potkat se se svými vnitřními démony, strachy a s hlubokou vnitřní bolestí. A to jsem jen nahlédla do některých tajemných komnat. Máme v sobě totiž nějaký filtr nebo ventil, který nedovolí překročit únosnou mez. Přesto jsem byla na pokraji zhroucení. Jen těžko se mi hledaly síly. A to jsem netušila, že to nejhorší mě teprve čeká…

Jaký byl průběh?

První tři dny byly celkem v pohodě. Mysl je totiž stačila “umyslet”. Koncem třetího dne však začaly dotírat pocity a tělo je ochotně zesilovalo fyzickými symptomy. Nepomáhalo cvičení ani meditace. Ještě nikdy jsem nevyplakala tolik slz, ještě nikdy jsem necítila takovou hrůzu z budoucnosti, strach ze smrti, bolest ze ztráty a očekávané ztráty, strach z umírání, pocit marnosti a nicotnosti.

Musím se ale pochválit, že mi nepřišlo na mysl, pobyt předčasně ukončit. Docela příjemné zjištění, neboť mým zvykem vždy bylo utíkat.

Jaký byl návrat na světlo?

Nejhorší zážitek z celého pobytu. Na konec jsem se těšila v domnění, že s prvními slunečními paprsky najdu znovu pevnou půdu pod nohama. Jenže přišlo něco, co mě dostalo na dno: ” Pane Bože, co já na tom světě vlastně chci? Co si na něm počnu?” To byla rána!

Šla jsem do tmy pro uzdravení, a vylezla s uvědoměním, že vlastně nevím proč ani jak žít, s poznáním, že života se bojím víc než smrti. Byla to taková hrůza, že jsem si dokonce cestou domů představovala (jen jsem se to bála přiznat), jak zemřu při dopravní nehodě. Jen jsem nechtěla, aby se něco stalo tatínkovi, který mě vezl.

No a jak to mám po roce?

Těžko říct, jestli si pořád něco nenamlouvám, ale, ač je nemoc stále tady, dokážu žít. Strach nezmizel a já vím, že tady bude vždycky. Stejně jako pocity marnosti, nicoty, lítosti. Ale jsou tady i jejich opaky. Pořád se bojím smrti, umírání, ztráty, bolesti i života, ale žiju a baví mě to. Ještě jsem se úplně nezbavila vnitřních omezení, ale je jich podstatně méně. Občas mívám pocit, že je všechno na nic, že dělám všechno špatně, ale vždycky se objeví něco, co mi dá pocítit, že to tak zlé není. Život mi stále klade do cesty překážky, ale já už se z nich tolik nehroutím, dokonce mám dost často odvahu a sílu jim čelit. Uviděla jsem sama sebe a zjistila, že to, kým jsem nezávisí na vzdělání, pohlaví, aktuálním zdravotním stavu, nýbrž na postoji k sobě, k životu. Tady mám ještě spoustu práce. A já chci pracovat a mým největším přáním je dílo dokončit.

Vám oběma, Tomáší a Lenko děkuji za všechno, přeju, ať se daří.

Daniela

19.6.2020

Veronika – Ve tmě jsem našla léčivou sílu

Můj pobyt ve tmě probíhal na přelomu května a června. Začal příjemně dlouhým spánkem s překvapivě živými a barevnými sny. Ty mě provázely celým pobytem. Po probuzení jsem si je dokázala velmi dobře vybavit a říkala jsem si, že by každý z nich vydal na zajímavou analýzu…

Co tady budu dělat celý týden sama?

Po prvním probuzení, když jsem otevřela oči a uvědomila jsem si, že jsem tady ve tmě, přišla na mě úzkost s představou co tady budu dělat celý týden sama.… a venku tak krásně… Po chvíli jsem si na tmu zvykla, přišel pocit odevzdání se situaci, kterou jsem si taky sama zvolila a první 3 dny hooodně spala a snila. Situaci přijmout a jít krůček po krůčku. Netrápit se úvahami nad budoucností.

Do tmy jsem si sebou vzala šamanský buben, tibetskou mísu, jeden kámen, papír a pastelky.

Tma ale vůbec nebyla tmavá…

Po prvních dnech spánků jsem myslela, že jsem přirostlá k posteli. Ani na záchod se mi nechtělo vstávat. Když mi postel přestala být pohodlná, lehla jsem si na podložku na podlaze a jen tak hleděla do tmy. Tma ale vůbec nebyla tmavá, před očima se přehrávaly situace z minulého i současného života. Vybavovaly se mi v hloubce uložené zážitky z dětství. Mohla jsem to všechno sledovat jako film. Některé mi přinášely emoce radosti, některé smutku, některé jen neutrálně proplouvaly. Přinášely s sebou větší porozumění o sobě a mém životě.

Ve tmě jsem viděla tvary

To co mě postupně víc a víc odvádělo z mysli byly světla a někdy i tvary, které se mi ve tmě zobrazovaly. Nejvíce se mi opakoval útvar mozaiky ve tvaru květiny života prozařované barvami.
Světelné úkazy mě provázely stále a s postupem času se zintenzivňovaly. Vnímala jsem světlo vycházející z těla v hrudní oblasti a kolem hlavy. Začala jsem si z toho dělat srandu a říkala jsem si, že se mi postupně začalo rozsvěcovat. 🙂 Jako by někdo rozsvítil tlumené světýlko nad hlavou nebo po stranách.

Vnímala jsem…

Od 3-4 dne jsem začala ráno a večer cvičit pozdravy slunci, taichi a jiné cviky. Poté jsem meditovala, hrála na buben a mísu. Bylo krásné vnímat tóny takto nerušeně a plněji.
Všechny smysly kromě zraku (který si mohl odpočinout) jako by se ve tmě probouzely.
Meditace se mi dařila prohlubovat s pro mě významnou realizaci o důležitosti otevírání srdce. Síla která se v něm skrývá je léčivá jak pro mě, tak pro blízké i vzdálené okolí. Na to bych neměla v životě nikdy zapomenout a lěčivou sílu podporovat a rozvíjet.

Dočkala jsem se!

Poslední noc před budíčkem jsem už moc nespala a vzrušeně jsem se těšila na otevření dveří a vyjití ven. Dočkala jsem se a šla jsem pozorovat východ slunce 🙂 . Ptáci přitom krásně koncertovali a já si mohla užívat čerstvý vzduch a měnící se barvy až do rozbřesku a jasného letního dne.

Pokud bych to měla popsat jedním slovem, tak… vděčnost.

Děkuji…

Veronika

2.1.2019

Daniela – pobyt ve tmě vše v jednom týdnu odkryl

Děkuji Lenko a Tomáši,

ta tma byla pro mne velmi přínosná, skryté aspekty na světlo vynesla.

I když více než tmu jsem poustevnu hledala ,ta tma mne pochybností zbavila.
Vzala mne pod černá křídla noci, ukázala skryté jádro věci, kterými jsem se víc než pár měsíců trápila, tma vše v jednom týdnu odkryla.

Ukázala mi světlo mé, tak hluboko v sobě ukryté a schované. Světlo co svítí na lidi a pomáhá jim uzdravovat životy.

Ukázala mi jakou moc v sobě mám, a nastínila jak naložit s ní mám.

Děkuji Vám i jižní svatyni, za ten týden tmy jediný. Za Vaši péči i podporu, co vynesla mne k jiným obzorům.

Zážitky, které jsem tam měla, však pro sebe si ponechám, jsou osobní a jako takové je zatím v sobě uschovám.

Ještě jednou díky za cestu tmou, co byla víc než jednotýdenní dovolenou.

S láskou a úctou Vám přeji spoustu krásných dní – Daniela ,praktikující v jižní svatyni

12.9.20132.12.2021

Jak poznám, že mám podstoupit terapii tmou?

jit_na_pobyt_ve_tme — Photo by Danilo Rizzuti by freedigitalphotos.net

Jak poznáte, že jste se zamilovali? Je to podobná otázka. Někdo to cítí velmi silně, jiný slaběji, ale cítí to každý.

Příznaky, že potřebujete léčbu tmou

Cítíte se v jednom kole a potřebujete “vysadit”
Potřebu “vysazení” cítíte i na dovolené, kde jen odpočíváte
Cítíte vnitřní neklid a nervozitu
Cítíte, že vám něco schází, ale nevíte co
Zažili jste blízkou tragédii a potřebujete být sami
Hledáte světlo a lásku a stále nenacházíte
Již jste zkusili “všechno” a pořád se cítíte uvnitř smutní a prázdní

Kdy konkrétně praktikovat pobyt ve tmě?

Touhu jít na pobyt ve tmě ucítíte přímo v sobě
Snahy mysli o tom, že je to zbytečné, můžete vesele ignorovat 🙂
Příchozí myšlenky o nepotřebnosti pobytu ve tmě jsou zcela normální
Emoce jako třeba panika a strach jsou také normální
Obavy z nudy po dobu pobytu ve tmě jsou také normální
Pobyt ve tmě je nelogický, nepochopitelný a nepřirozený … i toto je normální

Stále máte pochybnosti o léčení tmou?

Napište nám na e-mail, nebo se podívejte na náš Facebook a my se vám pokusíme poradit, jak nejlépe dovedeme.

!!! Pozor na chytráky !!!

Nechejte si prosím poradit od někoho, kdo již pobyt ve tmě absolvoval. Člověk, který ve tmě nebyl není v žádném případě kompetentní o tom mluvit, sdělí vám akorát směs předsudků a domněnek.

Zkušenosti praktikujících pobyt ve tmě

Již dlouhá řádka praktikujících sdílí své zkušenosti s pobytem ve tmě.