David – Do tmy jsem šel plný očekávání

Ahoj Tomáši, Lenko,

Do tmy jsem šel plný očekávání

Čekal jsem, jak zažiju pocit vyrovnanosti, klidu, stavu bez myšlenek a třeba že si leccos uvědomím co by mi ukázalo směr kam se ve svém životě ubírat. Nyní si uvědomuji, že právě ono očekávání nebylo na místě, protože se nic z toho v podstatě nedostavilo. Nejvíce mě překvapilo, že stav bez myšlenek jsem nepocítil až na pár chvilek. Naopak hlavou se mi honilo tolik věcí až jsem se sám divil.

Pomohla mi rozprava s Tomášem

Během pobytu mi Tomáš  vysvětlil, to co jsem už slyšel a četl mnohokrát, ale asi jsem to evidentně potřeboval slyšet znovu: “Myšlenky jsou kolem nás neustále a vždy se honit hlavou budou, důležité je jim nevěnovat pozornost”. To bylo moje cvičení. Zároveň jsem velmi často cvičil jogu a snažil se upřít pozornost na přítomnost. Dařilo se mi to bohužel jen částečně.

Čas?

Velmi jsem ocenil pocit plynutí času. Stalo se mi, že se mi zdálo, že uplynulo jen pár hodin a pak jsem zjistil, když mi přinesli jídlo, že uplynul celý další den. Během pobytu jsem se v podstatě vůbec nenudil.

Vnímal jsem jinými smysly

Užíval jsem si pocit, že nevidím a vše musím vnímat pouze hmatem, čichem. Prostor se dal celkem rychle osahat pak jsem se pohyboval, celkem s jistotou, ikdyž pár kopancům do stěn či postele jsem se nevyhnul 🙂 .  Stejně jsem si užíval jídlo, vnímané pouze čichem, hmatem a chutí. Jídlo bylo úžasné. K tomuto vjemu se snažím často vracet když jím.

Slyšel jsem, co se děje kolem mě 

Obával jsem se že mě budou rušit okolní zvuky. I přesto že je v chatce slyšet když někdo na dvorku nastartuje auto, nebo když soused který má plot hned vedle chatek jezdí s traktorem. Slyšel jsem i občas jak zaduněl zvuk ze sousední chatky (chatky jsou celkem dost blízko u sebe). Tyto zvuky mě nakonec vůbec nerušily. Naopak jsem si užíval zpěv ptáků.

Hodně jsem si užíval toho že jsem spal a vstával když jsem pocítil chuť či potřebu. Neřídil jsem se časem, světlem, povinnostmi. Krásný pocit.

Velmi chci poděkovat Tomášovi za rozhovor po skončení pobytu, za který jsem mu byl vděčný. Lence i Tomášovi chci poděkovat za prostor který vybudovali a jak se o mě starali.

Když jsem pak odjížděl udržel jsem si během jízdy autem i po celý zbytek dne, pocit klidu vyrovnanosti a ztišení. Druhý den jsem tento pocit klidu už vymizel.

David

Míša – Jsem vděčna tmě, ale i vám dvěma

Milá Lenko a milý Tomáši,

Velice vám děkuji za pobyt ve tmě ve vaší kouzelné jižní svatyni.

Chtěla bych zhodnotit, co mi zatím (protože to bude jistě ještě, jak cítím pokračovat, neboť se nyní řídím srdcem a to je tesy síla) odhalila tma. Jsem za to velice vděčna tmě, ale i vám dvěma.

Emoce, slzy již pozvolna opadají a zůstává a prohlubuje se pocit klidu v duši. Pochybnosti, které dříve kolotaly hlavou, jakoby okamžitě dostávaly odpověď proč to tak to, či ono je a zase duše upadá do hlubokého klidu bez pocitu viny: „Co jsem to vlastně řekla, udělala“. Je to prostě „tak a hotovo“

Budu naprosto konkrétní, protože jinak to už prostě nejde: Je úžasné, že jste oba takoví, jací jste.

Tobě, Lenko

děkuji za Tvoji překotnou, občas chaotickou a hlučnou mluvu. Pokud bych ji totiž nezažila, neprožila bych si, co dokáže ona překotnost vyvolat v člověku, který je tiše ve tmě: chaos, nepozornost. A tohle se vlastně stávalo mně jako učitelce, matce, manželce, ženě byla příliš rychlá a zbrklá, pak mě lidé nechápali a já si kladla otázku:“ Proč jsou takoví vůči mně?!“ Proto jsem vlastně ani přesně nepostřehla, jak bude probíhat odjezd a asi nešetrně Vás vzbudila chtíc se rozloučit a poděkovat, jak se patří. Děkuji Ti za velké poučení – klid a rozvahu. Nedovedeš si představit, jak mě můj chaotismus týral. Díky, že jsem jej díky Tobě nechala ve svatyni.

Tobě, Tomáši

zase děkuji za klidný a vyrovnaný přístup. Upozornění zas a znova na zakryté oči, čas na formulaci otázek: „Proč si to vlastně myslíš?“ a vyčkání si na moji odpověď. A objasnění, co bude, až budu po terapii doma. Děkuji Ti hlavně za klid, pořádek a harmonii. Ale dokázala bych tyto vlastnosti hluboce ocenit, kdyby tu nebyl protiklad chaosu vyvolaný jiným přístupem? Nedokázala! 

Je naprosto nutné a přirozené a by dobré a zlé bylo přítomno ve všem stvoření, v každém člověku, zvířeti, rostlině… Jinak nejsme schopni prožívat, cítit, sebe a vše kolem sebe.

A člověk je boží bytost, ne stroj.

Moc vám oběma děkuji za hluboký klid duše, který jste mi Vy dva a tma poskytli.

Míša

 

 

 

 

Ivana – Pobyt ve tmě: Mír, pokora, trpělivost

Proč jsem šla do Tmy? 

Do Tmy jsem si přišla , bude-li dovoleno, pro harmonii mezi mnou: Světlem a mým Tělem… Bohužel až od určité etapy mého života si uvědomuji důležitost mé tělesné schránky, a to, že to ona mi dovoluje tady a teď prožívat a učit se.

Ne vždy je mezi mojí Duší a Tělem pevná vazba, pohybují se občas každá na jiných úrovních, především ve stresu…, důsledkem toho je oslabení, nemoc….

Je to momentálně moje učební parketa. Věřím, že nahlas vyslovené, vejde do reality. Omlouvám se proto při té příležitosti svým sousedům ve Tmě, neboť jsem někdy musela pěkně od plic hulákat a plakat.  Taky se smát… bez ohledu na čas…

Stromy života 

Věděla jsem a také se stalo, že k tomu budu používat čistící techniku Bílého světla, energii, kdy se od prstů noh systematicky pokračuje vzhůru, nejdříve mechanicky. Soustředěna na dech, posléze převezme dění Univerzum a vede scénář tak, aby to bylo v souladu s vývojem všech…. je žádoucí se vědomě dobře zakořenit do Matky Země (jinak se může stát, že člověk ulítne a místo domů jede do Havlíčkova Brodu)

Jsem v souladu s faktem, že jsme Stromy života, vzájemně propojeny (proto nám okolí zrcadlí , co zrovna žijeme), naše kořeny souvisí s jádrem Země a naše koruna s Univerzem…

Strom Života má několik bran, chci zmínit Bránu Lidí v místě bránice a Bránu Bohů v místě krku… neproudí-li energie volně dolů a nahoru, nahoru a dolů, městná a zakládáme na nemoci.

Univerzum je pro mě přirozenost , teprve nedávno mi ale došlo, že opačný směr má rovnocennou důležitost… to je ta harmonie, která mi schází….

Úcta a obdiv

Hned po prvním dni stráveném ve Tmě  – obrovská úcta a obdiv k nevidomým.

Obdiv, úcta k síle a touze po životě lidí, kteří prošli koncentrákem…v jedné chvíli jsem najednou ležela na tvrdé pryčně v pruhovaném oblečku a bylo mi zima, měla jsem hlad, žmoulala v kapse svoji kůrčičku na ještě horší časy, ale tak nějak jsem byla obdivuhodně silná, beze strachu, s vírou v dobrý konec

O co jsem si řekla, to jsem ve finále dostala…

Moje pochopení šlo skrze tělo se všemi důsledky, které jsou lidské a netřeba jich jmenovat 🙂 . Plnou měrou nastoupily, když jsem otevřela dveře chatky, prožila jsem něco čemu se říká restart…

Naštěstí můj muž ví o co jde, zachoval klid a postaral se o mě. Teď už to bude pouze o mě, jestli profit z toho uvědomění uvedu do svého bytí tady a teď.

Jsem pesimista

Bylo celkem bolestivé a překvapivé zjištění, že nevidím sklenici polo-plnou, ale polo-prázdnou a jak to ovlivňuje celé moje bytí, plánování, reakce.

Myslela jsem, že toto mám již dávno zmáknuté…. jistě ano na určitých úrovních, ale všichni víme, že těch úrovní je nekonečno… 🙂 Přijímám tuto skutečnost a tím otvírám dveře k tomu, aby se to mohlo proměnit.

Uvědomení z mých prožitků

Vynořily se mi ve snech i ze Tmy při plném vědomí dávno zapomenuté vzpomínky, i nepříjemné zážitky, zásadní, životní. Respektovala jsem to a dovolila jsem si říct, co jsem tenkrát neudělala, pěkně od plic. Znovu je prožít…

Hodně jsem praktikovala Ho´ oponopono… cvičila pár cviků z Čchi kungu, což mi pomáhalo s bolestmi zad a hlavy. Příště si určitě nechám k jídlu nosit pouze ovoce, oříšky, čaj… a buchty 🙂

Děkuji za trpělivost a vstřícnost mému Tělu, teprve teď mohu láskyplně říct “přijímám tě”… Dovolit si pustit emoce a užít si to, v dobrém slova smyslu.

Děkuji za bohatství, kterého se mi, t.č. dostává v materiálním i duševním světě, radost z bytí, z maličkostí, z mateřství… svoboda, volnost, partnerství… příležitost učit se…

Mír Pokora a trpělivost, moudrost Matky rodu, Láska bez podmínek

objímám

Ivana

Lucie – Tma mi dala přesně to, co mi dát měla

Dobrý den Tomáši a Lenko,

Na pobyt ve tmě a vás s láskou a velikou vděčností vzpomínám a ráda o něm mluvím (to mi jde kupodivu lépe než psaní).

Tma mi dala přesně to co mi dát měla a udeřila na místa kam měla. Až po roce a půl se dokážu pousmát nad tím, že mé ego hrozně rozčílilo a bolelo pár vět, které jste mi řekli. Nemohla jsem to unést a měla jsem vztek a křičela ne, ne tak to přece není oni mi lžou. Opravdu, měla jsem pocit, že jste mi můj pobyt ve tmě zkazili a že už vás nikdy nechci vidět ani slyšet. Ale já si pro to tam šla 😀 hodně dlouho mi trvalo si uvědomit, že to s vámi nemá nic společného a že tohle jsem potřebovala a že jsem vás o to požádala už dávno!

Děkuji!

Přeji klidné dny Lucie

Iva – Léčba tmou mi otevřela oči

Ze začátku jsem měla strach cítila jsem úzkost ale hned druhý den mě to přešlo…

Hodně jsem přemýšlela

Uvědomila jsem si tam jednu věc, že mám ráda jednoho kluka a že s nim chci být. Nikdy předtím se mi nějak nelíbil, byl to můj automechanik, on se mnou chtěl hodně krát jít ven ale odmítala jsem. Ve tmě jsem o něm nicméně pořád uvažovala.

Zrekapitulovala jsem si tam celý můj život, všechny mé vztahy, všechny chlapy v mém životě a vlezl mi do hlavy on…

Jako by to tak mělo být…

Přestože jsem to nechtěla a chtěla to potlačit, nešlo to… Jako by tak mělo být… Nedalo mi to tak jsem mu nakonec napsala a šli jsme spolu ven.

Byla to neděle. Den po tom co jsem vyšla ze tmy. Měla jsem ještě otevřenou mysl a brala vše jinak než dřív. V horoskopu jsem ten den měla, že dnes nemám sedět doma, protože bych mohla prošvihnout osudové setkání a že by mi mohla láska proklouznout mezi prsty. Jsem střelec a on je náhodou, taky střelec.

Tak jsme šli a nakonec jsme spolu skončili na trávě na sídlišti mezi domy a pozorovali asi 2 hodiny hvězdy… Čas jako by se zastavil… Bylo to krásné…

A od té doby jsme spolu…

Jako by námi projel blesk stalo se to neplánovaně a nečekaně… Po hodně dlouhé době jsem se zamilovala. A je to oboustranné, ale bylo to jiné než kdykoliv předtím.  Jako by to byl osud. Nechápala jsem to… Jako by za to mohla ta tma. Za to, že jsem si to tam uvědomila.

 

Myslím si, že kdybych do tmy nešla nikdy by se to nestalo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že skončím zrovna s ním. To bylo asi to nejlepší, co mi tma dala.

Odpustila jsem mamince

Další věc byla, že jsem odpustila mé matce moje zpackané dětství a strašně moc se nám zlepšil vztah. Už se s ní dokážu bavit normálně a nevybuchnu pokaždé, když má blbé řeči.  Přijala jsem ji takovou jaká je… Před tmou jsem pokaždé vybuchla, ale jak jsem vyšla ven, jako by mi spadl obrovský kámen ze srdce a ulevilo se mi.

Život se mi vážně zlepšil

Našla jsem si lásku a udobřila se s maminkou. To mi dala tma a jsem za to hrozně vděčná.

Taky mi hodně pomohly rozhovory s Lenčou. Povídala si se mnou a bylo to pro mě velkým přínosem.

Děkuji! Dělejte to dál, jde vám to dobře 🙂

Přeji ať se máte krásně

Iva

Honza – Jsem vděčný za tmu

Ahoj Lenko a Tomáši,

posílám pár řádků o svých zkušenostech z pobytu ve tmě a o tom jak se mám a cítím pár týdnů po tmě.

K rozhodnutí jsem dozrával asi půl roku. Vybírat místo jsem začal koncem srpna a i přesto, že v jiných tmách bylo volno dříve, vybral jsem Lomec u Úmonína. Byl jsem plný očekávání a představ.

Jak jsem dorazil?

Rozhodl jsem se pro cestu vlakem a zbytek pěšky. Na zastávce v Bykáňi jsem potkal kolegu který mířil do vedlejší chatky.
Trochu jsme si povídali ale byl jsem v takovém očekávání a lehce nervózní, že jsem neměl tolik chuť mluvit.

Dorazili jsme na zahradu, kde nás vítal pes štěkotem a za chvilku vyšel průvodce tmou, Tomáš.

Vysvětlil vše potřebné, hlavně kladl důraz na to jak postupovat abych nebyl oslněn při jeho příchodu když mi ponese jídlo.
Řekl mi, že mne nebude nutit do povídání ale že sdělená starost je poloviční starost, na tom jsme se shodli.

Chatka měla dvoje dveře, vnější měly oboustranný zámek. Při odchodu mě vždy zamknul a já si mohl kdykoli odemknout a odejít. Vybalil jsem si, oblečení dal na hromádky, prošel si chatku, trochu se jakoby vnitřně naladil na zhasnutí a asi po dvaceti minutách zhasnul.

Tma to byla stoprocentní

Taková tma, kterou jsem vlastně neznal. Asi po dvou hodinách kdy jsem ležel na posteli, chtěla jedna třetina mne domů, i přes to, že jsem měl nastavenu teplotu na 24 stupňů mi byla zima v teplákách, mikině a pod peřinou.
Asi pracovaly nervíky a nebo nízký tlak 🙂 . Každopádně jsem si říkal: rodina je doma v teple u televize a já jsem tady sám a je mi zima, bylo mi trochu smutno. Zároveň jsem ale někde ve své hloubce cítil, že tam chci být a že to má pro mně smysl.

Změnilo se mi vnímání času

První část ze soboty na neděli byla docela dlouhá, zvykal jsem si na jiné vnímání plynutí času.
Když přišel poprvé, prohodili jsme pár vět. Řekl jsem mu, že mi tam je docela dost zima a jak se cítím, ochotně mi zvýšil teplotu. Přinesl mi vegetariánské jídlo které bylo moc dobré, salát, moučník, čaj a doplnil ovoce.
Hlad jsem nikdy neměl.

I po zvýšení teploty jsem tam neměl teplotní komfort, tak mi Tomáš zapnul topení. Byl jsem připraven, že to bude delší fáze než ta první a hodně jsem spal takže ve výsledku ten den rychle utekl.

Bylo mi zvláštně…

Z pondělí na úterý když jsem ležel na posteli mi bylo vnitřně divně.
Poté jsem šel meditovat na karimatku ale tyto pocity přicházely znovu, snažil jsem se soustředit na svůj dech, trochu to pomohlo.

Když přišel Tomáš, popsal jsem mu co jsem vnitřního bolestivého prožíval. Poradil mi ať se pocitům nebráním a nepřesměrovávám pozornost jinam ale naopak ať si tyto pocity vyvolám, vítám je když přijdou, ať jsem jim otevřen.

Najedl jsem se na zemi za dveřmi v pokoji, opřel se o stěnu a zavnímal Tomášovo doporučení o úplném přijetí.
Přijímal jsem v sobě, že vnitřní bolest, kterou jsem nechtěl mám naopak vyvolat a přijímat.
Cítil jsem se takový rozervaný, nahý. Jsou to pocity vlastně nepopsatelné.
Od té chvíle jsem se je snažil přijímat a i si je vyvolávat.

Povídali jsme si s Tomášem

Z úterý na středu úzkosti a strachy přicházely ale ne tak silné jak jsem čekal.
Ve středu jsme si hodně povídali a já byl rád, že můžu vše říct a i když některý den neměl Tomáš čas rychle jsem se mu snažil vše říct. Za to jsem byl moc rád.

Získal jsem odhad vzdálenosti

Ze středy na čtvrtek jsem trošku chodil po pokoji. Odhad vzdálenosti již dávno nebyl problém ale úhel nasměrování jsem párkrát neodhadl 🙂 .

Zůstat, nebo jet domů? 

Ve čtvrtek a pátek se mi mísily pocity kdy jsem měl chuť zůstat i déle ale jindy jsem se již těšil domů. Tyto dva dny se mi více dařilo být v přítomnosti.
V pátek mi přišla myšlenka, že je vše vlastně jedno, ne ve smyslu beznaděje a že nemám chuť žít, ale že se stejně pořád něco děje, že prostě věci jsou tak jak jsou.
V pátek večer jsme ještě s Tomášem popovídali, sdělil jsem mu opět co jsem měl na srdci.

Cestou domů jsem si užíval ten klid…

V sobotu ráno jsem se budil budíkem necelou hodinku před svítáním.
Nejdříve jsem se připravoval na to že opustím chatku, dal si sprchu, sbalil se, pomalu se rozkoukal a vyrazil.
Jen jsem zacítil lehké motání hlavy ale jinak v pořádku.
Cesta na vlak byla nádherná, hodně jsem vše vnímal a užíval si to, ten klid, vzduch, krajinu, koukal jsem se zaujetím na traktor při práci 🙂 .

Jak se cítím po návratu?

Po návratu jsem rodině vše vyprávěl, byl jsem plný dojmů tak jsem to na ně chrlil.

Asi pět týdnů po návratu můžu říct, že si trochu víc uvědomuji přítomný okamžik. Mám trochu silnější pocit jako že už teď je to dobrý, že vlastně každý okamžik je cíl. Snažím se víc přijímat pro mne příjemné ale i nepříjemné věci, pocity a myšlenky, nic nepotlačovat. Řekl bych, že tma přispěla k mé uvolněnosti a když něco udělám např. proflákám celé odpoledne tak nemám druhý den výčitky.

Jsem vděčný za tmu, byla upřímná, nekompromisní, byl to silný zážitek a zkušenost.

Ještě jednou děkuji za povídání a opatrování Tomáši!

Honza

Zdeněk – Vesmír tomu chtěl, abych strávil týden ve tmě

30oj Lenko a Tomáši,

děkuji za připomenutí a rád napíšu svou zkušenost s pobytem ve tmě.
Tma byla ke mně přívětivá. Byla pro mne krásnou a moudrou učitelkou a někdy i milenkou. Učila mne vnímat svět srdcem a pozorně naslouchat tomu, co mi ostatní chtějí sdělit.

Vybral jsem si severní svatyni

Byla to trochu náhoda, neboť jiná svatyně v tomto termínu nebyla volná, ale vesmír tomu chtěl, abych v této svatyni strávil svůj týden ve tmě. Z šamanského pohledu, severní směr se zabývá srdeční myslí a já potřeboval se na svět dívat skrze mé srdce a ne jen prostřednictvím mé mysli, která si občas se mnou zahrávala a snažila se mně svést z cesty za mým posvátným snem.

Jídlo bylo mým orientačním bodem

Z pobytu ve tmě jsem neměl strach. Po příjezdu mi Tomáš všechno vysvětlil, já jsem si za světla prošel chatku , zorientoval jsem se, zkusil jsem si pohyb v chatce nanečisto, uvědomil jsem si, kde je co rozmístěno a zhasnul jsem. Důležitým orientačním bodem bylo jídlo. Tomáš mi řekl časové rozmezí donášky, takže jsem měl alespoň +,- 4 hodiny představu o čase. Jelikož jsem systematický člověk, tak podle tohoto času jsem si mohl rozvrhnout celý den.

Tma mi pomohla se soustředit

Cvičil jsem, meditoval, odpočíval a jedl. Nic jiného se ve tmě nedá nic dělat, ale je to dostatečné k naplnění mého záměru se kterým jsem do tmy šel. Chtěl jsem zjistit, zda li cesta, na kterou jsem se vydal je ta správná, že se neženu za žádným přeludem. Věděl jsem, že musím odpojit mozek a podívat se na to přes své srdce. Ve světle jsem to neuměl, přicházelo příliš mnoho rušivých vlivů, které mi bránily se soustředit.

Tma mě učila vnímat přes srdce

Dnes už mohu říci, že tma mi v tom pomohla. Učila mě vnímat přes srdce, a zpočátku velmi drastickou metodou. 2. den jsem měl úpornou bolest hlavy a srdce mi pracovalo rychleji než je u něj obvyklé. Měl jsem pro záchranu “červené” pilulky, které mně předtím vždy pomohly, ale teď vůbec. “Co si počnout v takové situaci,” Intuitivně jsem vycítil, že si musím sednout a zhluboka dýchat. Dýchat přes srdce. Dýchal jsem dlouho (nádech + výdech = 15 s), počítal jsem si do 100 (30 minut), zhluboka dýchal, soustředil jsem se na srdce a najednou úporná bolest se rozplynula a srdce se zklidnilo. Tak to bylo báječné. Každou meditaci jsem zahajoval tímto dýcháním, to mně pomohlo uvolnit se a nahlížet hlouběji do mého srdce. Pokud se mozek, prevít jedna, chtěl vloudit do mého nitra bludnou myšlenkou, dovedl jsem ho zastavit, myšlenku zabalit, hodit ji do koše a pokračovat v meditaci. Také jsem se neskutečně čistil, snad 1/3 času celého pobytu jsem strávil na WC.

 

Nejdelší den celého pobytu

Když nastal předposlední den, Tomáš přišel o něco dříve, neboť předešlý večer se opět stal tátou a spěchal za Lenkou do porodnice. Donesl budík, který byl nastaven na 4 hodinu ráno. Můžu říci, že to byl pro mne nejdelší čas v celém pobytu. Nemohl jsem dočkat rána, a tak jsem trochu podváděl tím, že jsem si v noci nasvítil ciferník. Ukázalo mi to 02:00 hodin. Další dvě hodiny už byly v pohodě. Ve čtyři jsem se probudil, sedl jsem si před chatkou a společně s mladým kolegou z vedlejší chatky jsme se pomalu šli podívat na východ slunce.

Zažili jsme úžasný obraz.

Nad Kutnou Horou vyšlo překrásné Slunce a na západní straně byla obloha kovově šedá a skrze ní procházela úžasná duha. Svět se stal pro tuto chvíli, ale i dnes je, barevným. Už vím, že pro mne černobílé vidění světa již není. Celý den jsem pak prožil podle sebe. Ráno jsem se vykoupal v rybníce, prošel jsem se krásnou přírodou, dopřál jsem si úžasnou masáž a zamířil jsme domů za svou skvělou a krásnou ženou a krásnými a báječnými dcerami.

Radka, moje žena, mi řekla, že se mi úplně vyčistili oči a měsíc po pobytu říká, že jsem i jiný Zdeněk. Já to také tak cítím a k tomu mi pomáhá mé srdce.

Děkuji Tomášovi a Lence za péči, oba byli empatičtí a uměli naslouchat. Lenko, tobě děkuji, že si mě přesvědčila o tom, že je potřeba být trpělivý a naslouchat tmě. Bylo to pro mne překvapení, když jsi mi donesla předpředposlední den jídlo a jen tak si se zavřela zevnitř a povídala si se mnou. Bylo to asi těsně před tím, než se Ti narodilo dítě (promiň nepamatuji si, zda to byla dcera či syn). Já jsem si den předtím přál, aby si se mnou na chvíli povídala žena a přál jsem si zázvorový čaj. Vesmír splnil všechno do puntíku. Ty sis se mnou povídala a také donesla konvičku se zázvorovým čajem.

Přeji krásné dny.
Zdeněk

Michal – Pobyt ve tmě mi pomohl dělat věci srdcem

 

Pobyt ve tmě kudy a jak
O pobytu ve tmě se zmínil můj kamarád. Dlouho jsem o něm neslyšel a zničeho nic začal “házet” velké rozumy. Najednou došla řeč na léčbu tmou. Zalíbilo se mi to a začal jsem o tom jen tak ze srandy uvažovat a předhazovat to moji přítelkyni, jak na to zareaguje.

Na můj pobyt ve tmě se přítelkyně moc netvářila

Její reakce na pobyt ve tmě nebyl moc positivní. Najednou přišla myšlenka a já jsem se přihlásil. Bylo to až na květen, ale chtěl jsem dřív. Cítil jsem krizi a potřebu si odpočinout a být sám se sebou. Přišel e-mail a v něm se psalo, že se uvolnil termín v březnu. Napětí. Stres. Nemohl jsem spát, soustředit se na práci. Nervozita. Obrovská. Těšil jsem se, ale zároveň jsem měl obrovský strach. Pořád jsem se chtěl nějak tomu vyhnout. Nakonec jsem se odhodlal a odjel. Týden předtím jsem přestal řešit e-maily, telefony a začal se psychicky připravovat. Dva dny předtím jsem vypl telefon a byl jen já a přítelkyně.

Bál jsem se pobyt ve tmě odstartovat

Měl jsem obrovský strach zhasnout, nevěděl jsem co budu dělat. Člověk, který dennodenně pracuje s lidmi, volá, mluví. Je najednou sám, nevidí, neslyší a nemá téměř nic kolem sebe. První den jsem byl v pohodě, klasická hygiena a šel jsem spát. První noc jsem spal. Další dny jsem téměř nemohl usnout, zdály se mi hrozné sny, pořád se přede mnou objevovaly nějaké obrazy, někdo mě strašil, slyšel jsem zvuky atd…toto tempo se stupňovalo a bylo to  čím dál horší.

Čekání na jídlo bylo pořád delší

Doba, kdy jsem se vzbudil a šel jsem snídat a pak čekal na jídlo byla delší a delší a nevěděl jsem, co dělat. Bylo to ubíjející. TMA. NESLYŠÍŠ. NEVIDÍŠ téměř nemluvíš. Takhle to bylo až do úterý a pak jsem najednou začal žít svůj život. Viděl jsem, jak jsem se narodil, školka, škola, své první lásky, rodina. Vesměs ale všechny špatné situace, které jsem v životě po*ral nebo udělal špatně a člověk je chtěl znovu prožít. Bez vzteku. Bez odporu. Nechat je projít tělem.  Tlak v hlavě se stupňoval.

A já pobyt ve tmě ukončil až v sobotu

Změnilo se spousta věcí..ne HNED, ale přichází to přirozeně. Někdo nebo něco mi vnitřně říká, co mám dělat, jak to mám dělat. Co nechceš, nedělej. Více věcí dělám srdcem a dělám věci, které bych předtím nedělal. I když ti to nese peníze, nemá to smysl. Nedělej to (říká mi někdo vnitrně) Nehoň se za každou cenu pro všechno. Žij!! Nehleď do telefonu a bav se s lidma. Užij si každý svůj okamžik. Miluj. Odpouštěj. Buď upřímný. Změnila se moje vyjednávací pozice. Dostal jsem v určitých věcech větší sebevědomí. Jinak beru přítelkyni lépe. Lépe beru i rodinu. Jinak s nimi komunikuji a spousta dalších nových věcí. Mám větší trpělivost, Jsem klidnější. Více mluvím s lidma. Otevřeně. Uvědomil jsem si spoustu věcí, kterých jsem před pobytem nevnímal.

A už ani nevím, už jsem se do toho vžil a ztrácím se v tom. Není to jako článek o pobytu ve tmě, ale spíše jako zpětná vazba pro tebe Tome a Leni.

Zdraví Michal

Pobyt ve tmě a mluvení

Při pobytu ve tmě je praktikující umístěn sám ve zcela tmavém prostoru bez přístupu světla. Zvukové odstínění nebývá cílem, jen bonusem.

Jak ale probíhá pobyt ve tmě, když praktikující nechce mluvit ani s průvodcem? Pobyt ve tmě bychom mohli rozdělit dle touhy si popovídat.

Pobyt ve tmě jako debatní kroužek

meeting-106591_640

Jelikož je nejčastěji doporučováno provádět při praktikování pobytu ve tmě nic, dochází často k tomu, že se praktikující začne nudit. Tuto nudu praktikující zahání tím, že po přinesení jídla si touží s průvodcem popovídat o čemkoli, co ho napadá. Záměrem není se něčeho dozvědět, či něco sdílet, záměrem je ukrátit si čas. Může tak nastat až hodinových monologů o své práci, partnerském vztahu, dětech, sousedech či vlastním názoru na teorii superstrun. Někdy to bývá vývojová fáze a někdy to bývá dennodenní zkušenost. Dalším nejčastějším záměrem je získávání pozornosti, kdy ani tak nejde o ukrácení času, ale o postěžování si těžkosti svého života, nebo naopak pochlubení se svými úspěchy.

Pobyt ve tmě s kontaktem

Nejčastěji zkušenost ukazuje, že při kontaktu s průvodcem praktikující mluví. Minimálně si vymění pozdrav a pár slov o tom, jak spal, jak se mu daří a podobně. Krátké sdílení svého snu, nebo aktuálního stavu prožívání sebe sama je také zcela běžné. Velmi zajímavá je část kontaktu, kdy si praktikující nechce nechat sdělit, co má dnes za stravu, že si na to přijde sám. Tedy se někdy dotazuje, co to vlastně včera bylo za jídlo 🙂

Pobyt ve tmě bez kontaktu

Tento durh pobytu ve tmě je možné praktikovat pro kohokoli a v různých úrovních podle pocitu praktikujícího. Průvodce pouze pozdraví, přinese potravu a odchází. Dokonce je možné na praktikujícího vůbec nemluvit. Jediným kontaktem může být zaklepání se zpětným zaklepáním od praktikujícího, že je ok.

Nejvyšší forma bezkontaktní terapie tmou je tehdy, pokud si praktikující přeje na celý pobyt stravu předem, většinou ovoce a nebo drží očistný půst a dokonce si nepřeje mít jakýkoli kontakt. V takovém případě je po celou dobu pobytu ve tmě nerušen a často praktikujcí hlásí, že ani nevěděli co je kdy za den a jsou překvapeni, že pobyt ve tmě již končí, když nastane čas svatyni opustit.

Pobyt ve tmě je přínosný pro všechny mluvící typy praktikujících.

Bez ohledu na to, jak hodně chce praktikující mluvit či být v tichosti. Obvykle praktikující komunikuje ve vlnách. Vždy je podstatné, že to praktikující si řídí míru komunikace. Když praktikující chce ticho, má ho, když chce sdílet, může. Průvodce nikdy nevyzvídá, nebo nepřemlouvá k mluvení, když praktikujcí chce ticho a opačně.

Rezervace

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít