Jana – díky Tmě jsem přijala sebe sama

Zdravím Vás,

musím říct, že od návratu z tmy přemýšlím co bych Vám napsala. Přijde mi, že jakákoliv slova jsou zbytečná. To co cítím se slovy popsat nedá, ale posílám to k Vám v myšlenkách a věřím, že to cítíte také 🙂

Nikdy jsem nezažila takovou úplnou tmu.  V dnešní době, kdy i v noci města svítí, to pro mě byl dar. Útulná svatyně se po zhasnutí světla rázem změnila v nekonečný prostor. I přes to, že jsem pobyt ukončila dříve, což bylo i pro mě velmi neočekávané, jsem pochopila a uvědomila si spoustu věcí…

Jedno z mnoha, co mi tma přinesla, byla taková “malá smrt” mého ega… což jsem pochopila až po návratu a mělo to souvislost s dřívějším ukončením pobytu. Také jsem přijala sama sebe, odpustila jsem, cítím, že vše je správně tak, jak je, neočekávám, nechávám věci plynout jak jsou, jsem vděčná…. zkrátka “Jak uvnitř, tak vně.”

Moc děkuji za krásnou zkušenost a věřím, že jsem u Vás na pobytu ve tmě nebyla naposledy.

S láskou

Jana

Michal – Příště pojedu do tmy na dýl

Ahoj Tomáši a Lenčo,

pobyt ve tmě u Vás byl pro mne naprosto úžasný. Maximálně jsem si tmu užil. Bohužel jsem měl pobyt pouze na 5 nocí a když došlo na poslední večer, zjistil jsem, že se mi vůbec nechce ven. Tak to uteklo.. Vím, že se k Vám příští rok vrátím určitě na 7 až 10 nocí.

Chatka je bohatě dostačující na tento typ pobytu. Postel ve které se tráví hodně času mi přišla perfektní. Prostor v chatce ideální na cvičení, jogamatka se krásně vejde. Co se týče sprchy a záchodu také ideální, naprosto vyhovovalo.

Jídlo bylo skvělé a rád vzpomínám na sladké tečky, ty jsem si užíval… Ovoce byl také dostatek. Jediné co si na příští pobyt vezmu je škraboška na oči, při donášce jídla, se do místnosti dostane trochu světla, což se řešilo zavřením oček, ale to je jen drobný detail.

Jinak doporučuiji praktikujícím vzít si s sebou nějaký hudební nástroj. Já si vzal bubínek a hodně mi pomáhal, jeden den jsem doslova probubnoval…

Na pobyt u Vás budu navždy vzpomínat jen s vděčností, pokorou a láskou.

Děkuji, mějte krásné dny

Michal

Iva – Léčba tmou mi otevřela oči

Ze začátku jsem měla strach cítila jsem úzkost ale hned druhý den mě to přešlo…

Hodně jsem přemýšlela

Uvědomila jsem si tam jednu věc, že mám ráda jednoho kluka a že s nim chci být. Nikdy předtím se mi nějak nelíbil, byl to můj automechanik, on se mnou chtěl hodně krát jít ven ale odmítala jsem. Ve tmě jsem o něm nicméně pořád uvažovala.

Zrekapitulovala jsem si tam celý můj život, všechny mé vztahy, všechny chlapy v mém životě a vlezl mi do hlavy on…

Jako by to tak mělo být…

Přestože jsem to nechtěla a chtěla to potlačit, nešlo to… Jako by tak mělo být… Nedalo mi to tak jsem mu nakonec napsala a šli jsme spolu ven.

Byla to neděle. Den po tom co jsem vyšla ze tmy. Měla jsem ještě otevřenou mysl a brala vše jinak než dřív. V horoskopu jsem ten den měla, že dnes nemám sedět doma, protože bych mohla prošvihnout osudové setkání a že by mi mohla láska proklouznout mezi prsty. Jsem střelec a on je náhodou, taky střelec.

Tak jsme šli a nakonec jsme spolu skončili na trávě na sídlišti mezi domy a pozorovali asi 2 hodiny hvězdy… Čas jako by se zastavil… Bylo to krásné…

A od té doby jsme spolu…

Jako by námi projel blesk stalo se to neplánovaně a nečekaně… Po hodně dlouhé době jsem se zamilovala. A je to oboustranné, ale bylo to jiné než kdykoliv předtím.  Jako by to byl osud. Nechápala jsem to… Jako by za to mohla ta tma. Za to, že jsem si to tam uvědomila.

 

Myslím si, že kdybych do tmy nešla nikdy by se to nestalo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že skončím zrovna s ním. To bylo asi to nejlepší, co mi tma dala.

Odpustila jsem mamince

Další věc byla, že jsem odpustila mé matce moje zpackané dětství a strašně moc se nám zlepšil vztah. Už se s ní dokážu bavit normálně a nevybuchnu pokaždé, když má blbé řeči.  Přijala jsem ji takovou jaká je… Před tmou jsem pokaždé vybuchla, ale jak jsem vyšla ven, jako by mi spadl obrovský kámen ze srdce a ulevilo se mi.

Život se mi vážně zlepšil

Našla jsem si lásku a udobřila se s maminkou. To mi dala tma a jsem za to hrozně vděčná.

Taky mi hodně pomohly rozhovory s Lenčou. Povídala si se mnou a bylo to pro mě velkým přínosem.

Děkuji! Dělejte to dál, jde vám to dobře 🙂

Přeji ať se máte krásně

Iva

Pobyt ve tmě jako atrakce

Náš záměr, proč jsme v roce 2013 začali s pobyty ve tmě byl, aby měli praktikující možnost být sami se sebou v bezpečném prostoru, kde nebudou nikým rušeni běžnými povinnostmi a budou mít čas jen a jen pro sebe.

Tento čas pro sebe má pak velmi pozitivní vliv na lepší poznání sama sebe, rozpuštění nechtěných programů a zaseklých emocí.

Byli jsme svědky toho, jak nespočet praktikujících odpouští svým rodičům, partnerům a dětem. Jak lidé, jež přijíždí zcela vyhořelí a to jak vrcholoví sportovci, tak politici či učitelé a učitelky či vrátní a uklízečky.

Viděli jsme, jak takoví lidé po týdnu ve tmě odjíždějí se svítícíma očima a s chutí do života.

Počet zájemců o pobyt ve tmě byl od začátku našeho působení tak enormní, že jsme nad rámec plánů postavili další 2 svatyně na pobyty ve tmě. Každý rok přibyla jedna, abychom vám umožnili prožít si tu úžasnou zkušenost.

Pravidelně jsme na pobyt ve tmě pouštěli praktikující i přes vánoce a silvestr, aby byl každý den využitý a tak chatky nezůstávaly nevyužité.

Dokonce poslední rok se dělíme o průvodcovství s přáteli, abychom mohli jet s dětmi na dovolenou a zároveň mohli další praktikující do tmy.

Pobyt ve tmě svobodně

Celou dobu nemáme stanovený příspěvek na pobyt ve tmě, záleží na každém z vás, kolik nám na provoz chatek přispěje.  Umožňovali jsme od začátku pobyty jednotlivcům, párům, návštěvy, nástupy v průběhu celého týdne i v různé časy, abychom vám všem co nejvíce vyšli vstříc.

Myslíme si totiž, že to nejhodnotnější je svoboda a láska. Svoboda je podle nás to, co nás dělá lidmi a tak jsme vždy byli proti omezování a nějakým pravidlům.

Pobyt ve tmě jako atrakce

V poslední době se pobyt ve tmě však začíná stávat spíše atrakcí než cestou k sebepoznání, svobodě a lásce a to s námi již nesouzní.

Nemyslíme si, že pobyt ve tmě je tu od toho, aby člověk mohl mávat před kolegy v práci certifikátem a nebo šel do tmy jen proto, aby si dělal selfíčka se svatyní na tmu na “instáč”.

Pobyt ve tmě na týden

Praktikující na 2 noci “na zkoušku” často blokovali celý týden někomu, kdo by si celý týden moc rád vzal, ale nebylo volno.

Rozhodli jsme se proto pouštět do tmy praktikující jen takové, kteří chtějí do tmy vážně. Chtějí podstoupit pobyt ve tmě pro sebe, pro svoji transformaci, pro svoje sebepoznání.

Stále platí, že můžete přijet sami či v páru, můžete se postit, můžete si přivést svoji stravu a nebo vám zajistíme vegetariánskou stravu my.

 

Jen je možné podstoupit pobyt ve tmě na násobky 7 nocí, od soboty do soboty. Tedy klidně můžete přijet na 7, 14, 21 až 49 nocí, avšak vždy s nástupem v sobotu a ukončením v sobotu.

Proto prosíme ty z vás, kdo chtějí pobyt ve tmě jako atrakci, nebo na zkoušku nebo se na týden necítíte, dejte tomu prosím čas a objednejte se později.

Na pobyt ve tmě je potřeba mít vnitřní nutkání, tím si tmu užijete nejvíce.

Lída – každý si jde na pobyt ve tmě pro to svý

Ahoj, Tome 🙂

 

posílám pozdrav vám oběma do Lomce a hezkou vzpomínku…

 

Pořád si převaluju v hlavě co napsat a jak to zhodnotit, aby to mně samotný nepřipadlo divný 🙂

Pobyt ve tmě je krásný proces

Jednoznačně krásný proces. Každej si jdeme na pobyt ve tmě pro to svý… Já jsem odjížděla v pocitu očištění, zjemnění, odlehčení a v opětovném propojení s vědomím sebe sama. Znovunapojení považuju to za to nejvíc, co mi to mohlo přinést, a od té doby je to propojení stále se mnou a vede mně v každodennosti. Samozřejmě, že mám možnost si sledovat, jak se odpojuju a v tu chvíli padám do nějaké nenálady-deprese, ale když si všimnu a napojím se zpátky na “to místo” ve mně, cítím, že tam je to pravé, kdo jsem (a kdo jsme všichni).

Četla jsem větu “že si myslíme, že nás Bůh pozoruje shora, ale on nás pozoruje zevnitř”… cítím, že po pobytu ve svatyni, jsem blíž… a jsem za to pokorně vděčná.

Bezpečný pobyt ve tmě

Bezpečný pobyt ve tmě

Pokud se týká praktických věcí, moc jsem ocenila jak jste vykoumali zamykání svatyněk, paráda. Cítila jsem se bezpečně, že jsem zamčená, ale že i vy z druhé strany máte kdykoliv přístup.

Příště bych si vzala svoji peřinu na spaní, ta slaboučká mi nestačila, musela bych asi drasticky topit, a v tom mi zas není moc dobře. Lenka mě zachránila půjčením další deky, děkuju!

Ráno mi scházela možnost napít se horkého čaje, dala bych za něj snad cokoliv 🙂  Pro mně by bylo lepší dostat termosku s čajem ráno, užila bych si dobroučký čaj v průběhu celého dne, na noc už nepiju. Čaj byl ráno už jen vlažný a nakyslý. Nebo bych si příště vzala malou rychlovarnou konvici a čaj na ráno.

 

Tome, moc vám děkuju za poskytnutí tak krásného prostoru a vaší péče, neumím to ani vyslovit…

Posílám přání všeho dobrého vám všem, ano, a to věčné světlo, to je přesný 🙂

Opatrujte se,

Lída

Monika – Kéž bych vám ten pocit mohla předat

Pobyt ve tmě dotekMilá Lenko a Tomáši!

Rozhodla jsem se napsat Vám své zážitky z Pobytu ve Tmě u Vás. Píšu hned večer po příjezdu domů. Jednak dokud jsou všechny vjemy ještě čerstvé a potom, i pár mých přátel a rodina, budou chtít znát každý detail a tak jim přepošlu tenhle dopis a pak už jen zodpovím případné dotazy.

Pobyt ve tmě znám již dlouho

Začnu pěkně od začátku. O léčbě Tmou vím již delší dobu. Četla jsem o tom na internetu co jsem našla, můj oblíbenec Jarda Dušek si tím taky prošel a byl nesmírně nadšený. Psalo se o tom v dobrém, vychvalovalo, ale taky s mírným despektem. Popravdě, zkoušela jsem si to představit. Zkoušela jsem si představit co by mi to mělo dát, ale převažoval strach. Týden je dlouhá doba. Celý týden……ve dne i v noci…. . ve Tmě……jen Já a Já……. my dvě a černočerná tma a ticho! Žádné zprávy z venku, žádná televize, rádio, mobil, internet, lidi, žádné rozptýlení……žádné vyrušení. No, vůbec jsem necítila ani jenom malinké přesvědčení, že tohle je něco pro mě, něco co bych zvládla. Tak jsem to odsunula stranou a nechala zrát.

Pak, za poměrně dlouhou dobu, jsem se k myšlence na Pobyt ve Tmě vrátila. Život je neuvěřitelně zábavný a vynalézavý mistr hry. Dříve nebo později vás stejně dostrká přesně tam kde potřebujete být, aby jste se posunuli kupředu, vzhůru, jak se dnes říká na vyšší level.

Prohledávala jsem internet a prozkoumala mnoho nabídek Pobytu ve Tmě. Ani jsem netušila, že toho je tolik!Po dlouhém hledání jsem si vybrala právě Vás. Z mnoha důvodu. Všechno co jsem potřebovala vědět, bylo na Vaších stránkách, popis všeho, i toho co na sebe, což je pro ženu velmi důležitá informace, i ve Tmě dobře vypadat…. . jen žertuji. Hlavně Kutnohorský kraj mě oslovil, vstřícný přístup, poloha podle mapy slibovala opravdu klid a taky jsem se pročítala příspěvky lidí, kteří již pobyt ve tmě absolvovali. Ať už byly kladné či ne, líbilo se mi, že tam dáváte všechno bez výjimky. Jednoduše jsem cítila, že tohle je to pravé místo.

Rezervovat pobyt ve tmě měla být hračka

Takže hurá zarezervovat termín. To bude hračka, zase tolik lidí se tam hlásit nebude. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že máte první volný termín až za půl roku?! No, co se dá dělat, asi to tak má být. Tak jsem se zaregistrovala, zaplatila a čekala. Snažila jsem se nějak připravit na tuhle zkoušku, podle svých vlastních představ. Tím Vás nebudu zatěžovat. Můžu jenom říct, že se na to úplně nedá připravit, pokud už tu zkušenost nemáte, protože vůbec ale vůbec nevíte co vás čeká, co přijde a jak to celé bude vypadat.

A najednou tady byl ten den. Musím říct, že jsem k Vám v sobotu v podvečer přijela s velikým respektem, ne strachem, ale respektem. Vůbec, ale ani trochu jsem si nedovedla představit do čeho jdu a co mě čeká. Jen jsem chtěla ať už se za mnou zavřou dveře a začne to a Já a Já hned zdrhneme a budeme utíkat domů. Hanba nehanba, hlavně, že nás nedostanou! Ani procházka po Kutné Hoře můj veliký respekt nijak nerozptýlila. Přijela jsem k Vám úplně první, přesně v šest večer. Ale byla jsem v takovém transu, že jsem si posléze vůbec nepamatovala jak vypadá Váš dům, zahrada, jak jsme šli k Chatce-svatyni(ten výraz se mi líbí). Trošičku se mi ulevilo, když jsem dostala instrukce co a jak bude probíhat a že Vy tam jste každý den, kdybych si potřebovala promluvit, něco rozebrat a že ze dveří můžu kdykoliv vyjít ven, odejít……světlo je jen zhasnuté, takže kdyby bylo nejhůř, můžu rozsvítit. Vždyť jsem tam z vlastní vůle a nikdo mě nenutí.

Naštěstí jsem měla Pobyt ve Tmě bez Strašidel, bez Duchů a bez štěnic a bez ramínek 😀 (teď už se mi to žertuje…. )

…a ruka na vypínač……. Blik………Tma!

Když jste odešli a popřáli mi dobrou noc, řekli jste, až budu připravená ať zhasnu a dobrodružství může začít. Prozkoumala, jsem důkladně terén, abych věděla co kde najdu, vzdálenosti. Uklidnilo mě, že mám povlečení s Ninja želvami, to mi bude dávat sílu, nemusím se ničeho bát! Pak sprcha, vyčistit zuby, svoje věci rozmístit tak abych je ve Tmě našla, kontrola………a ruka na vypínač……. Blik………Tma!

Ale tohle byla opravdu černo černá neproniknutelná Tma! No, děvče zlatý, teď se ukaž!

Nikde, ani škvírkou nepronikalo ani jenom malinká jiskřička světla. I zadek se mi ztáhl úzkostí při představě, že tady budu Já se Sebou Tichem a Tmou celý týden. Lehla jsem si na postel, koukala tam kde by měl být strop a čekala co se bude dít.

Musím říct, že k mému milému překvapení Tma mě neděsila, jak jsem se bála. Necítila jsem strach. Byla tak černá, že tam žádný prostor pro stíny a strachy nezůstal. Aspoň já jsem to tak cítila. A to celou dobu. Akorát chatička se mi různě zvětšovala a měnila tvary. Umývadlo a toaletu někdo přemisťoval, posouval zdi. Takže jednou dvakrát úplně bez problému trefím do sprchy a napotřetí je tam zeď. Tma byla tak černá, že jsem si neviděla ruku ani když jsem ji měla přímo u obličeje.

Parádně jsem se vyspala

Od soboty do úterního odpoledne, myslím (jenom podle toho, že mi Lenka přinesla jídlo, ale vlastně nevím kolik bylo hodin), jsem v jednou kuse spala. Pořád! Parádně jsem se vyspala!! Ale pak už jsem, ač po tmě, jen tak neusnula. A teď to začalo být opravdu napínavý. Přemítala jsem o všem možném, koukala do temnoty, asi dlouhé hodiny a říkala jsem si, že to byl bláznivý nápad, že to nemůžu vydržet…. . jo, dobře, tři dny, ale já tady mám být ještě celou středu, čtvrtek, pátek a až v sobotu ráno……

Nebála jsem se překvapivě temnoty, ani jsem se necítila osaměle……žádná hysterie. Ale najednou začnou na povrch vyplouvat věci ukryté kdesi hluboko ve Vás, o kterých už ani nevíte. Nejsou děsivé, jen velmi nepříjemné svou naléhavostí a neodbytností. Vycítili příležitost…. . ”a, pozor, je čas úklidu, dnes nás nemá jak zahnat do kouta, uklidit pod koberec…. nemá milá Monička vůbec ale vůbec žádné rozptýlení!”

No a tak jsem čistila a čistila a čistila…. .

”holka, to dáš!Přežiješ středu a už to pojede!”

Byla jsem nesmírně vděčná, že mám pobyt s jídlem jednou denně a ještě v různou dobu. Aspoň na chvilku mé neodbytné myšlenky a rozjímání přehlušilo hlasité kručení v břiše a taky zaťukání na chaloupku, které oznamovalo příchod Lenky, nebo Tomáše s nějakým úúúúúúúúúžasným jídlem, ovocem a hlavně, doopravdy, teplým lidským slovem! Tady je tohle klišé na místě, protože jsem za to byla nesmírně vděčná! Je to jedna z věcí, které mi pomohli vydržet a nevzdat to. A že jsem takové myšlenky měla! Říkala jsem si…. . ”holka, to dáš!Přežiješ středu a už to pojede!” Úplně to tak neplatilo, ale přece to nevzdáte, když už jste došli až sem!!!

A tak se dál čistilo a čistilo……. . má touha po světle, čerstvém vzduchu, sluníčku, šustění listí, větru na tvářích byla tak velká, že jsem ve čtvrtek a pátek tu a tam měla pocit, že tma už ani není tak černo černá, že mám čelovku, sice s velmi slabou baterii ale přece ještě svítí. Zdálo se mi, že vidím obrysy věcí, ale když jsem se chtěla podívat blíž tak mi ji někdo schválně zhasnul. To se párkrát opakovalo. Vtipná hra!

Ze ten sobotní úsvit to stálo!

Kdyby nic jiného, ale říkám kdyby…. . tak celý Pobyt ve Tmě stál za ten jeden jediný krátký a prchavý okamžik…. . a sice sobotní úsvit.

Už v pátek večer, když mi Tomáš přinesl poslední večeři (byl to oběd, ale pro mě večeře), měla jsem takovou ohromnou radost!!!! Přinesl i budík, který byl nastavený na půl šestou ráno. Krátce před tím, než začne svítat. Ovšem tenhle den a noc neutíkal tak rychle jak jsem si myslela. Naopak. A nic mi neodpustil. Jen si pěkně rovnej to v té hlavě, nebo kde všude…. .

Nakonec jsem na chvíli usnula, ale nedočkavostí vstala dřív než budík zazvonil. Těšila jsem se na svět víc než novorozeně. I bych tak křičela radostí, když budík zazvonil, ale to bych celé to kouzlo pokazila.

Tomáš říkal, že se mi bude motat hlava až otevřu dveře a že si mám sednout na zápraží než si to trochu ustane. Musím říct, že to teda házelo pěkně, jako po třech pivech, až do odpoledne.

Pobyt ve tmě se musí zažít

Ale ten báječný okamžik když po týdnu prožitém v hluboké tmě otevřete dveře chaloupky a tam svítí měsíc a hvězdy, je jasná obloha, vidíte stromy, keře, přírodu zalitou měsíčním světlem……to bylo jako za odměnu……něco nádherného…. . a já tam jen stála a cítila tak velikánskou vděčnost…. . nedá se to slovy ani popsat. Musí se to zažít!

A pak se obzor začal projasňovat…. . Kohout zakokrhal…. . a vyšlo Slunce!

Chodila jsem po zahradě (děkuji za to Tomáši, Lenko), dívala se za plot do polí jak se svět probouzí a bylo to ne jen jako, ale opravdu poprvé jinak. Ohromný klid a pokoj, všechno tak ostré a jasné…. pasoucí se srnci na dohled, v dálce jelen v říji, ptáci se předháněli ve zpěvu…. .

Kéž bych vám to mohla předat

Přála bych si mít takovou úžasnou schopnost, jako Žabák v HellBoy-ovi, že by stačil pouhý dotek dlaní a předala bych Vám své vnitřní obrazy bez toho, aby to celé kazilo zbytečně moc slov. Snad jednou……

Domů jsem dojela v pořádku, i když se stále svět houpal.

Celý svět byl osřejší a světlejší. A abych se trochu uzemnila, myslím to houpání, tak jsem se šla projít do parku a nedalekého údolí. Cítila jsem stále tak neuveřitelnou vděčnost a klid!!!!!

Zkrátka a dobře, Pobyt ve Tmě v Lomci se mnou řádně zaLomcoval a já ze srdce děkuji Lence a Tomášovi za všechnu tu Lásku a péči s jakou se o nás celou dobu starali. Srdečné díky a ať máte jen šťastné dny!!!

Je toho víc, ale mnoho zážitku a poznatku je prostě nepřenosných, nepředatelných. Díky za každý jeden. Doufám, že ještě velmi velmi dlouho, ne-li navždy, si uchovám ten nesmírný klid v duši, v sobě!

A hlubokou vděčnost za vše co mi do života přichází!

Monika

Kamil – ve tmě jsem našel štěstí, klid a lásku

Abych to vzal úplně od začátku… O terapii tmou jsem se dozvěděl asi před 6 lety v jednom novinovém článku. Velmi mě to zaujalo a okamžitě jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych si tuto “očistnou“ metodu vyzkoušel na vlastní kůži. Očistnou píši proto, že Terapie tmou byla v tomto článku takhle interpretována. Během posledních 6 let jsem se čas od času setkal s nějakým dalším článkem a později i přečetl knihu o pobytu ve tmě. I po těchto dalších informacích jsem měl “TMU“  spojenou pouze s uspořádáním myšlenek a samozřejmě s netradičním zážitkem. Na začátku roku jsem se odhodlal a zamluvil si termín. Později jsem se pokoušel kvůli termínu dovolené, který se mi kryl s termínem pobytu ve tmě, o výměnu za nějaký uvolněný, což vyšlo a 18.června jsem měl nástup. Na pobyt ve tmě jsem se těšil a v den nástupu jsem byl od rána ve zvláštním stavu apatie.

Pobyt ve tmě pěkně po západu slunce

Po západu slunce jsem zavřel dveře chatky,  prožil jsem si poslední sprchu při světle, uspořádal věci a nakrokoval vzdálenosti. Nadechnul jsem se a byla tma… První noc jsem prospal a od rána jsem se snažil vytvořit si nějaký rozvrh, abych vyplnil předpokládaný týdenní pobyt ve tmě. Vstával jsem rozprouděním energií “ala“ tai chi, snídaně a hygiena, krátký odpočinek (který většinou přešel ve spánek), cvičení jógy, krátký odpočinek, pak většinou přišla Lenka s vynikajícím jídlem a nemohlo následovat nic jiného než zkoumání všech pochutin a konzumace části z nich (nejoblíbenější část dne), po jídle delší odpočinek, cvičení a sprcha a opět krátký odpočinek. Během dne jsem se pokoušel meditovat, ale většinou jsem usnul, což mě nijak nevyvádělo z míry a přijal jsem to. Další noc jsem spal o něco hůře, začaly mně pobolívat záda, možná z měkké postele možná to bylo způsobeno  čištěním organizmu, kdo ví… Další den jsem pokračoval v rozvrhu a přemístil se z postele na zem, kde jsem si vytvořil pohodlnější ležení.

Ve tmě jsem viděl světelné efekty

Druhý den utekl jako voda, nic zvláštního se nedělo a já jsem si na tu velmi příjemnou tmu zvykl a prožíval intimní až láskyplné pocity samoty (samozřejmě ve vší počestnosti :). Třetí den se od rána nezdál být ničím odlišný od předchozích, po ranní rozcvičce jsem však viděl blikající spáry mezi palubkama na zdi, pokračovalo to svítící čokoládou a během dne se mi začal zobrazovat nějaký světlý kruh s pravidelnou mřížkou. Po jídle už mi nad hlavou ubíhala oblaka z kamínků. Všechny tyhle “světelné efekty“ jsem bral jako reakci mozku na nedostatek světla, takže jsem se nadále věnoval dennímu rozvrhu. Během cvičení mi však už kolem hlavy létaly světla a neznámé obličeje… Dal  jsem si tedy sprchu, ulehnul na mé lože a jen jsem sledoval co mi tma dávala. Nevím jak dlouho to trvalo, ale na zrnitém plátnu před mýma očima se mi odehrával příběh nebo spíš konec životního příběhu člověka z doby dávno minulé. Třikrát dokola jsem sledoval čím si (nebo jsem si) prošel než se dostal do míst kam jednou dojdeme všichni. A kam jsem i já na pár vteřin nakouknul a pocítil bezbřehé štěstí, klid a takové množství lásky, že to slovy nelze ani přiblížit…

Celý tento příběh byl na černé plátno před mýma očima, jakoby vysílán z mnou nepoužívané části mozku a po třetím opakování už mě bolela hlava takovým způsobem, že jsem se snažil “projekci“ přerušit, ale ať jsem dělal co jsem chtěl, nedařilo se mi to.

Hvězdy po pobytu ve tměProto jsem se rozhodl pro opuštění chatky. Venku, ač bylo kolem 2. hodiny ranní, mě oslnilo měsíční světlo a pár minut trvalo než jsem byl schopen udělat pár kroků zpět do našeho světa.  Po chvíli rozkoukávání jsem si zašel pro karimatku a ulehnul pod hvězdným nebem. Takové hvězdy jsem ještě neviděl…

Do rána j sem nezamhouřil oči a s prvními slunečními paprsky, které jsem vítal se slzami v očích, jsem se znovu narodil.

Jsem jiný… …svět kolem mě je jiný… už vím kam mířím, co chci…

Ještě je stále hodně událostí v mém životě u kterých mi není jasný důvod, proč se staly. Ale nyní, už je víc těch, které zapadly do prázdných míst a jejich důvod jsem pochopil.

Každý den měním svůj život k lepšímu…  A věřím, že nejen svůj…

Díky za vše!

Kamil

David – otázky mne sužovaly roky

Srdečně zdravím, Lenčo a Tome,

o tom, jaký byl pobyt ve tmě, se dá psát hodně a ta slova měla vměstnat do jediného, znělo by jednoznačně “DĚKUJI”, protože stále velmi zřetelně vnímám hlubokou vděčnost za tento nesmírně cenný prožitek. Přicházel jsem k vám s dosti smutnou náladou, bez očekávání, a přesto s přáním nalézt uvnitř odpovědi na 3 otázky, které mne sužovaly již více než 4 roky. Jen stěží bych se pokoušel popsat ten pocit, kdy se po několika dnech objevila první odpověď týkající se minulosti – přišla za mnou jako sluneční záblesk uprostřed temné noci, protože cítila, že bez ní se stále rychleji propadám kamsi do neznáma. Doslova jsem vnímal, jak se v několika málo vteřinách jedna energie mění ve druhou, a opět jsem si uvědomil, že k záchraně lidského života stačí jediná správná myšlenka. Následovala nesmírná úleva, smích, “zpěv” a veršování ve trojsmyslech, zkrátka nechal jsem promlouvat tu část mého já, která dokáže zcela nemilosrdně rozesmát přátele a okolí, kdykoliv se jí zamane. Je opravdu velmi příjemné cítit úsměv zevnitř, tolik mi ten pocit chyběl…

Mysl se ustálí jen částečně

Byl jsem před příjezdem k vám toho dojmu, že mysl se ve tmě ustálí a ztiší svůj jinak celkem hlasitý projev, protože jí dojdou vnější podněty. Je to pravda jen částečně, a právě díky tomu má člověk možnost nasměrovat pohled dovnitř (a přitom vlastně ven) přímo mezi tu hladovou smečku debatujících entit, což mimojiné umožní najítsvá zraněná (a zranitelná) místa, pokoušet se jim porozumět a léčit je. Asi bude stačit, když napíšu slůvko Vipassana a jistě mi porozumíte.

V posledních dnech pobytu ve tmě jsem opět stejně náhle jako předním ucítil další důležitou odpověď, která se týkala budoucnosti. Nějakou dobu jsem se rozhoupával k celkem zásadnímu životnímu kroku – po létech navštívit jednu mému Srdci nesmírně vzácnou lidskou bytost – a pořád mě nakousávaly dosti různorodé pocity, jestli to mám udělat či ne. A vlastně to nebyla přímo odpověď, ale spíše velmi jasné oživení jedné důležité vzpomínky, kterou jsem zasunul kamsi hluboko a téměř na ni zapomněl. Nyní vím, že i tento slib dodržím… Vrátil se smutek, ale už je jiného charakteru, je jakoby smířlivější, protože se rozpouštějí přání, každičký můj den od pobytu ve tmě se nese ve stále větším klidu, byť nyní nemám moc ponětí, co tady vlastně dělám a jaký že to mám ještě úkol. Tak snad se vše ve vhodný okamžik ukáže.

Nejdůležitější je láska

Během pobytu ve svatyni jsem měl řadu dalších zážitků, vjemů a uvědomění, které by se jen velmi obtížně popisovaly slovy, ale ty nakonec nejsou vůbec důležité. Důležité je pouze to, že společným jmenovatelem všech mých dnů u vás, dnů minulých i budoucích byla,  je a vždy bude Láska. A jsem si tím jistý více než tím, že zítra zase vyjde slunce, mnohem více než tím, že dýchám a žiji, že Ona se mnou půjde za hranice všeho času. A protože si života nesmírně vážím, hodlám jej prožít v Přítomnosti, ať už to bude pozorování pozvolna padajících vloček, západů slunce za kopci či nálad a enerigí lidí, kteří proudí okolo. Protože být přítomný a vnímavý je asi ten nejlepší způsob, jak uctít Život sám.

Lenčo, Tome, ještě jednou Děkuji Moc, že jste mi umožnili dojít poznání, které mou existenci tady učiní smysluplnější a bohatší. Mějte se krásně, objímám.

S přátelskými pozdravy
David

David – pravdu máme stále před nosem

Srdečně Vás zdravímPobyt ve tmě pravda, přátelé,

s laskavým svolením Lenči a Tomáše Roudových mám nyní možnost sdílet některé své vjemy a zážitky na pobyt ve tmě a dát tím malinko nahlédnout do mysli jedné docela obyčejné lidské bytosti, čím vším si během temného bdění/snění prochází. Nebudu Vás unavovat spoustou informací kolem a kolem, protože to, jak na Vás bude působit cesta na místo určení, samotná svatyně, její okolí či ony dvě bytosti, které Vás tmou provedou (v míře Vámi stanovené), už záleží jen a jen na vnímání Vaší mysli, protože “Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě” (Antoine de Saint-Exupéry).

Okamžik zhasnutí je čistě na každém z nás, není tady nikdo, kdo by nutil či byl nucen, dveře ven se nezamykají, i vypínač světel máte stále na dosah a právě tato svoboda ještě více podbízí k tomu, abychom se jen tak nevzdali. Přeci jen jsme sem všichni podvědomě či vědomě přijeli (či přijedeme) něco zpracovat, něco vyřešit a postavit se tomu tváří v tvář. Možná bude někdo namlouvat, že to chtěl(chce) zkusit jen ze zvědavosti, ale po hlubší introspekci poznáte, že je tomu skutečně jinak – vše má svůj velmi dobrý důvod. Mimochodem opravdu je to doslova léčba tmou a jak se lze dočíst třeba v knize Královna Slunce (Christian Jack), tak podobnou procedurou lidé (nejen) ve starém Egyptě procházeli celkem běžně, faraoni a další státníci zastávající důležité královské funkce toto podstupovali nejméně každoročně jakožto očistný proces, který měl za úkol zjasnit a zklidnit mysl a učinit ji pak mnohem snáze ovladatelnou pro správné vykonávání dané funkce. Možná v tomto okamžiku začínáte jasněji cítit a vnímat, proč je toto pro Vás tak důležité a proč Vás to dovedlo až sem.

Pobyt ve tmě v západní svatyni

Řízením jakýchsi sil na mou osobu připadla západní svatyně, ze které jsem po zhasnutí ještě pootevřenými dveřmi pozoroval nádhernou scenérii a v poli osamocený vlčí mák, prožíval jsem něžné a smutné myšlenky na Milovanou a její přenádhernou a usměvavou tvář, následoval poslední nádech venkovního vzduchu a poté už jen klidné a pevné uzavření vstupních dveří. V ten okamžik Vás vedle tmy obklopí hluboké ticho a to, co bylo dříve uzamčené uvnitř, najednou pocítí, že brzy bude příležitost dostat se ven. Byť jsem na pobyt ve tmě nevkládal očekávání, bylo tam už poměrně zoufalé přání zodpověděť si alespoň jednu ze 3 otázek (na minulost, přítomnost a budoucnost), které mne sužovaly poslední 4 roky a které se všechny vztahovaly právě k Té, jenž je mi vším. Dostal jsem odpověď na 2 z nich a ještě něco mnohem více, ale hezky všechno popořádku…

První noc byla napěchována celou řadou různorodých snů. První 3 jsem si nepoznamenal, pak se ale stalo něco, co mě po celý zbytek pobytu převedlo na úplně jinou myšlenkovou kolej. Po skončení 3. snu jsem zcela zřetelně viděl pár dlaní, jak pod zhasnutou projekční plochou velko-obývákové velikosti, která působila jako jediný kus skla bez jakéhokoliv orámování, vkládá do nějakého zařízení cosi jako videokazetu, na které bylo napsáno “č. 4”. Měl jsem do té doby celou řadu lucidních snů i několik astrálních cest, znám a velmi si vždy užívám ty pocity, kdy se probudíte a víte, že ještě spíte, nebo procházíte místy, která důvěrně znáte, a pak “padáte” zpátky do těla. Toto ovšem bylo něco zcela jiného – cítil jsem se jako ten, kterému patří ony dlaně, zároveň jsem ale vnímal emoce jako u testovacího panáka, na kterém má co nevidět proběhnout další pokus v novém prostředí. Velmi se v tom okamžiku prohloubil již existující rozpor ve vnímání mezi já a Já, což v dalších dnech umožnilo porozumět jiným přicházejícím informacím. Ke snům té noci ještě dodám, že 6. sen byl dvojúrovňový – kdo viděl film Inception (Počátek, r. 2010), bude rozumět: Stál jsem uprostřed noci doma v jednom pokoji vedle mé postele, která na daném místě normálně nestojí, a díky tomu jsem věděl jasně, že spím a že se chci probudit. Poté jsem se sice probral do jakési temné svatyně, ale byla to jen vyšší úroveň snu a záhy se mi s velkým rachotem zřítil kus stropu a dovnitř začalo proudit jasné ranní světlo. Ještě si pamatuji, že za chvilku jsem za dveřmi slyšel hlas Toma, jak na to nadělení říká “No to se mi snad jenom zdá!!!” 🙂 Takže Tome promiň, fakt jsem Vám to tam nechtěl zbourat, snad to dáte brzo do kupy. 😉

Jestli je ještě noc, nebo již nastal rozbřesk, můžete rozpoznat zaposloucháním se do ptačího zpěvu, který se jemně nese i přes jinak velmi solidní zvukovou izolaci – hold přírodu člověk nezastaví. S chatičkou jsem se rychle sžil a každý její kousek mi připadal přátelský, jakoby právě s tímto záměrem byla vybudována. Další 2 dny a noci probíhaly velmi poklidně. nechával jsem většinu dne tělo odpočívat a byť jsem si před oběděm vždy tak půlhodinku lehce zacvičil (vyšší postavy fakt bacha na pokusy o stojku “s rozběhem”), první 3 dny jsem opravdu tak 18-21h denně prospal a byl jsem rád, že jsem si přibalil sportovní triko na kolo, aby se tělu v delší hibernaci lépe dýchalo. Ranní myšlenky typu “ležím do rozednění” padaly asi tak na stejně úrodnou půdu jako hláška typu “pádlujem do setmění”, která člověku při několikatýdenním brouzdání na kajacích svalbardskými fjordy během polárního dne celkem snadno vypadne z pusy. 🙂 Jinak během bdění, cvičení a chození po chatce bude určitě mnohým rovněž příjemné oblečení na chvíli odložit – když už jste vystaveni tváří v tvář tmě a útokům svých skrytých emocí a myšlenek, jste stejně tak či tak nazí a takto to budete vnímat ještě silněji. Moc toho během toho týdne potřebovat nebudete, nicméně je fajn si věci rozložit pod postel a “vyfotit” a ohmatat, abyste to poté hravě našli. Možná budete také semtam hledat třeba takovou zubní pastu, kterou shodíte, protože jste 1/2 vteřiny předtím nebyli dostatečně bdělí, ale zajímavé je, že některé věci uchopíte vždy s nesmírnou přesností, vnitřní prostor je velmi dobře vnímatelný i bez rozsvícených světel. Jediné, s čím jsem si příliš nerozuměl, byla klimatizace – přes veškerou snahu se mi nepodařilo uvést ji do stavu, kdy by vzduch neohřívala, ani nechladila, ale jen přiváděla venkovní vánek v nezměněné formě. No nicméně krapet za to jistě může i fakt, že jsem začal studovat ovladač až po zhasnutí.

Jídlo při pobytu ve tmě jako překvapení

Okolo poledne Vám jedna nesmírně srdečná bytost donese naprosto kouzelnou baštu a určitě neprohloupíte, když si nenecháte prozradit obsah “zásilky”, protože tím ještě více prohloubíte a zjemníte vnímání. Opatrně nést, ochutnávat a očichávat neznámé (a nesmírně lahodné) jídlo potmě je asi jako mazlení a následné usínání v objetí milované bytosti, kdy jste vedle spánku unášeni přenádhernou vůní jejích vlasů a pokožky a teplo jejího Srdce Vám přitom vhání slzy štěstí do očí… Lenča Vám asi bude tvrdit, že za to může ta tma, ale sama je v kuchyni opravdu veliký kouzelník a jistě pocítíte na vlastních smyslech, že vaří s Láskou – více snad není třeba prozrazovat.

Po 3. noci, když mi v mysli stále dokola a dokola hrála píseň od D. Deyla (“…nezradím víckrát duši Tvou”), se objevila odpověď na mou první otázku – konečně jsem porozuměl, co se to tenkrát před léty vlastně stalo a že k tomu všemu vlastně zřejmě stačila jediná má lež! Nelze dost dobře popsat slovy, co se poté s mou myslí a emocemi všechno dělo, ale ucítil jsem nesmírnou úlevu, mnohaletý smutek se jako kouzelnou hůlkou rozpustil v slzy, ještě hlubší vděčnost a snad ještě silnější Lásku než doposud, pokud je vůbec něco takového možné. Jediný okamžik a jak dokázal otřást celou duší… Nebýt pobytu ve tmě, trápím se jistě ještě řadu dalších let. Úleva se projevovala ve velmi hlubokých vrstvách, v mysli jsem si poté prozpěvoval, smál se lecčemu (pardonuju se, ale tady by popis byl fakt na dlouho) a všechno dostalo zcela novou příchuť.

O 4. noci jsem měl opět velmi zvláštní sny a tentokrát jsem uviděl zcela jasně, že je během snění záměrně vytvářena konkrétní situace a přitom se testuje určitý aspekt mysli, jak na ni bude reagovat, čímž probíhá jakési studium a vývoj podobný tomu, co všichni prožíváme v běžném životě. A hlavně si znovu silně procítíte, že Vy a mysl není jedno a totéž. Měl jsem před pár lety tu čest pobývat několik dní s mistrem Nukunu, kdy mimo jiné povídal o proudu myšlenek a emocí jako o hurikánu a o tom, že jeho vnitřní, nehybným a zcela klidným středem jsme právě my. Jedna věc je slyšet a představovat si to, druhá věc je to skutečně zažít a nechat mysl tomu porozumět. Viděl jsem mysl jako shluk osobností různých povah a charakterů, viděl jsem, jak při nabývání moudrosti tato mysl bohatne a čistí se zároveň, viděl jsem vesmírné “plantáže” plné statisíců pátravých očí stoupajících směrem k modravé záři, viděl jsem strop jemně osvícený namodralou podlahou, viděl jsem třeba i 5 různorodých myšlenek během 2 vteřin a žádná nebyla má, viděl jsem možnost volby, kterou všichni máme před smrtí, a znovu jsem prožil to, co napsal V. Megre ve své knize Obřady lásky, když v ní umíral člověk, který prožil život plný nenaplněné Lásky:

“Nepomyslím na své nové narození, jim odevzdám svou mysl pro tvoření. Odevzdám pro jejich štěstí a nadšení. Vtělujte se, potkávejte se, žijte ve staletích, Radomíre, Ljubomilo, jsem váš druh, nejsem nepřítel.” Na trávě ležel Vedruss, nesténal. Zesláblý, ale přece dokázal přitisknout k hrudi sošku milované ženy. “Děj se dobro,” jako v blouznění, zašeptal své milované…

Cítil jsem také velmi jasně, že když chce člověk být rodičem, měl by si nejprve velmi jasně uvědomovat svou zodpovědnost a nutnost vyléčit a vyčistit co možná nejvíce svých bolestí, bloků a trápení, aby nic z toho nepřenášel na své děti. A když už na dětech vidí své vlastní nedostatky, nezoufat a hledat v sobě odpovědi a cesty, jak vše uvést do harmonie.

Po 5. noci mi “do dlaní” přistála odpověď na 3. otázku, zda bych Ji měl vyhledat a svěřit se se vším, co v sobě nosím. Do zápisníku jsem si poté napsal pouze “Neporuším Poslední slib”, opět se navrátil smutek a stesk, ale nyní již v jiné, smířené formě. Vybavila se mi přitom scéna ze seriálu Goro, bílý pes, který jsem sledoval jako malý kluk: Dívka z jedoucího vozu zapískala na píšťalku 2x a on věděl, co to znamená a že musí poslechnout. Věděl jsem však již dávno, že bez ohledu na to, co pro ni znamenám, budu dál brousit a leštit ten malý kamínek, dokud z něj nebude diamant, který Jí jednoho dne složím k nohám.

Pobyt ve tmě otevírá

Přátelé, mohl bych s Vámi sdílet ještě mnoho dalšího, ale i kdyby tisíce stran byly popsány tisíci zážitky, pořád to bude mysl, která bude vypravěčem, a tím bude chtě nechtě odvádět od Skutečnosti. Povím Vám snad ještě tolik, že tma je kamarádka a bude se snažit Vám pomoci otevřít se všemu, co máte v sobě. Pokud v mysli nosíte něco, na co byste nejraději zapomněli (a čemu nikdy neutečete), tma Vám pomůže to zpracovat a rozlišit, co je iluze a co je Skutečnost, zapovězené myšlenky, touhy a vášně budou stůj co stůj chtít na povrch. Můžete mít hlubokou úctu k svobodné vůli Milované bytosti a vědomi si síly lidských myšlenek a přání můžete potlačovat své sny, ale nepůjde to donekonečna. A právě tma bude tím, kdo Vám otevře oči.

A ještě zcela poslední věc, respektive poslední poznámka ze zápisníku: “Pravdu máme stálo přímo před nosem, pouze naše oči ji nevidí.” Proto bychom se měli dívat svým Srdcem.

S láskou

David

Miluji je, jen kdyby …

Láska na zámek a pobyt ve tmě

Často se stává, že přijíždí na pobyt v tmě praktikující, jež si myslí, že svoje bližní zcela a bezpodmínečně miluje, přes to cítí, že ve vztazích neproudí láska volně a tak se ptá a hledá.

Manželku a děti bezpodmínečně miluju

Přijel kdysi praktikující, říkejme mu Petr a ten tvrdil o manželce:

“Miluju bezpodmínečně svojí ženu, jen kdyby si každý večer nepovídala po telefonu půl hodinu s maminkou a pak ještě půl hodiny s kamarádkami.”

O nejstarším synovi to znělo takto:

“Jistě, že syna miluju, dal bych za něj život, jen kdyby neseděl furt u počítače a šel třeba běhat nebo jezdit na kole.”

O nejmladší dceři Petr prohlásil:

“Dceru miluju ze všech nejvíc, tak jak to tátové umí, jen kdyby nedělala scény, pokaždé když jí nechci koupit zmrzlinu.”

Mentální obraz druhých

Petr je abslutně přesvědčen, že miluje svojí rodinu a nevidí, nevnímá svoje “jen kdyby”. Přečteme-li si pořádně, co Petr říká o své rodině a tak, že to před “jen kdyby” neplatí, získáme, že mu vadí, že manželka klábosí po telefonu, že se syn válí u počítače a dcera je převtělená siréna. To je to, co vnímá Petrovo podvědomí. Podvědomí je velmi silné a velmi řídí náš život, naše emoce a myšlenky a vysílá energii kolem nás a druzí lidé tuto energii cítí a podle ní jednají.

Petr vlastně miluje určitý obrázek svojí rodiny, miluje to, jací by měli lidé kolem něj být, ty skutečné nemiluje zcela, protože mu vadí, co dělají, vadí mu jací jsou. A pokud je někde něco, co Petrovi vadí, tak tam má odpor, odpor vytváří bloky a láska nemůže proudit.

Cestou ven je pobyt ve tmě

Tedy jedna z cest, ta co víme, že funguje. Protože při pobytu ve tmě se otevírá, přijímá, praktikující má dost času vidět více skutečnost. I Petr měl více času zaměřit se na svoje pocity při manželčiných hovorech, nebo synovo hraní her. Mohl si dovolit luxus pochybování a tak v sobě najít vzorce hodnocení a tvorby mentálních obrazů, mohl najít svůj odpor a ten rozpustit.

A to je první krok na cestě k pravé, bezpodmínečné lásce k bližním a k sobě.