Abych to vzal úplně od začátku... O terapii tmou jsem se dozvěděl asi před 6 lety v jednom novinovém článku. Velmi mě to zaujalo a okamžitě jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych si tuto “očistnou“ metodu vyzkoušel na vlastní kůži. Očistnou píši proto, že Terapie tmou byla v tomto článku takhle interpretována. Během posledních 6 let jsem se čas od času setkal s nějakým dalším článkem a později i přečetl knihu o pobytu ve tmě. I po těchto dalších informacích jsem měl “TMU“  spojenou pouze s uspořádáním myšlenek a samozřejmě s netradičním zážitkem. Na začátku roku jsem se odhodlal a zamluvil si termín. Později jsem se pokoušel kvůli termínu dovolené, který se mi kryl s termínem pobytu ve tmě, o výměnu za nějaký uvolněný, což vyšlo a 18.června jsem měl nástup. Na pobyt ve tmě jsem se těšil a v den nástupu jsem byl od rána ve zvláštním stavu apatie.

Pobyt ve tmě pěkně po západu slunce

Po západu slunce jsem zavřel dveře chatky,  prožil jsem si poslední sprchu při světle, uspořádal věci a nakrokoval vzdálenosti. Nadechnul jsem se a byla tma. První noc jsem prospal a od rána jsem se snažil vytvořit si nějaký rozvrh, abych vyplnil předpokládaný týdenní pobyt ve tmě. Vstával jsem rozprouděním energií “ala“ tai chi, snídaně a hygiena, krátký odpočinek (který většinou přešel ve spánek), cvičení jógy, krátký odpočinek, pak většinou přišla Lenka s vynikajícím jídlem a nemohlo následovat nic jiného než zkoumání všech pochutin a konzumace části z nich (nejoblíbenější část dne), po jídle delší odpočinek, cvičení a sprcha a opět krátký odpočinek. Během dne jsem se pokoušel meditovat, ale většinou jsem usnul, což mě nijak nevyvádělo z míry a přijal jsem to. Další noc jsem spal o něco hůře, začaly mně pobolívat záda, možná z měkké postele možná to bylo způsobeno  čištěním organizmu, kdo ví... Další den jsem pokračoval v rozvrhu a přemístil se z postele na zem, kde jsem si vytvořil pohodlnější ležení.

Ve tmě jsem viděl světelné efekty

Druhý den utekl jako voda, nic zvláštního se nedělo a já jsem si na tu velmi příjemnou tmu zvykl a prožíval intimní až láskyplné pocity samoty (samozřejmě ve vší počestnosti :). Třetí den se od rána nezdál být ničím odlišný od předchozích, po ranní rozcvičce jsem však viděl blikající spáry mezi palubkama na zdi, pokračovalo to svítící čokoládou a během dne se mi začal zobrazovat nějaký světlý kruh s pravidelnou mřížkou. Po jídle už mi nad hlavou ubíhala oblaka z kamínků. Všechny tyhle “světelné efekty“ jsem bral jako reakci mozku na nedostatek světla, takže jsem se nadále věnoval dennímu rozvrhu. Během cvičení mi však už kolem hlavy létaly světla a neznámé obličeje... Dal  jsem si tedy sprchu, ulehnul na mé lože a jen jsem sledoval co mi tma dávala. Nevím jak dlouho to trvalo, ale na zrnitém plátnu před mýma očima se mi odehrával příběh nebo spíš konec životního příběhu člověka z doby dávno minulé. Třikrát dokola jsem sledoval čím si (nebo jsem si) prošel než se dostal do míst kam jednou dojdeme všichni. A kam jsem i já na pár vteřin nakouknul a pocítil bezbřehé štěstí, klid a takové množství lásky, že to slovy nelze ani přiblížit...

Celý tento příběh byl na černé plátno před mýma očima, jakoby vysílán z mnou nepoužívané části mozku a po třetím opakování už mě bolela hlava takovým způsobem, že jsem se snažil “projekci“ přerušit, ale ať jsem dělal co jsem chtěl, nedařilo se mi to.

Hvězdy po pobytu ve tměProto jsem se rozhodl pro opuštění chatky. Venku, ač bylo kolem 2. hodiny ranní, mě oslnilo měsíční světlo a pár minut trvalo než jsem byl schopen udělat pár kroků zpět do našeho světa.  Po chvíli rozkoukávání jsem si zašel pro karimatku a ulehnul pod hvězdným nebem. Takové hvězdy jsem ještě neviděl...

Do rána j sem nezamhouřil oči a s prvními slunečními paprsky, které jsem vítal se slzami v očích, jsem se znovu narodil.

Jsem jiný... ...svět kolem mě je jiný... už vím kam mířím, co chci...

Ještě je stále hodně událostí v mém životě u kterých mi není jasný důvod, proč se staly. Ale nyní, už je víc těch, které zapadly do prázdných míst a jejich důvod jsem pochopil.

Každý den měním svůj život k lepšímu...  A věřím, že nejen svůj...

Díky za vše!

Kamil