O pobytu ve tmě jsem slyšela poprvé od své kamarádky, zhruba necelý rok předtím než jsem se rozhodla pobyt, tedy pobyt ve tmě, podstoupit. Rozhodujícím tenkrát pro mě bylo shlédnutí videa s Jaroslavem Duškem, ve kterém odpovídal na otázky ohledně jeho pobytu ve tmě. V tomto okamžiku bylo jasné, že to musím podstoupit také. Termíny byly už vyčerpané, tak jsem si musela pár měsíců počkat na volný termín. Zvolila jsem si první termín, který vycházel až za tři měsíce od okamžiku mého rozhodnutí, ale pak jsem ho musela udělala nějaké změny v mých plánech a nakonec z toho bylo půlroční čekání.

Potřebuji pobyt ve tmě

Tenkrát jsem si prožívala různé životní změny a měla jsem pocit, že prostě potřebuji jít do tmy hned. Teď s odstupem času vím, že všechno mělo svůj čas a že nic není samosebou a termín mi vyšel až na podzim. Dokonce si i zpětně uvědomuji, že v době prvního termínu v létě jsem si prožívala opět další důležité životní situace. Kdybych v takové fázi měla jít do tmy, tak bych měla všeho plnou hlavu a tolik bych si pobyt neužila.

Čím více se blížil termín nástupu mého pobytu, tím jsem se nemohla dočkat. Nejspíš jsem od toho očekávala nějakou životní změnu. O mém pobytu jsem informovala jen pár blízkých. Oni příliš nechápali, co se tam dá celý týden dělat a tvrdili, že by se tam „zbláznili“. Já jsem řešila jedinou obavu a to byl jistý strach ze tmy samotné. K čemuž se ještě vrátím později.

 Rozhovory a pobyt ve tmě

Již setkání s Lenkou a Tomášem bylo pro mě velmi stěžejní, jak na začátku mého příjezdu k nim domů, i posléze hovory s oběma během mého týdnu v chatce. Probírala jsem s nimi své myšlenky, což bylo pro mě velmi důležité. Každý z nich se v tématech dotkl něčeho jiného, ale pro mě zásadního. Ráda bych tímto dala radu těm, kteří si nejsou jistí, zda chtějí udržovat kontakt či být v úplné izolaci. Dle mé zkušenosti se nebraňte tomuto kontaktu. Myslím si, že krátký rozhovor může naopak pomoci v rychlejším procesu, který se v člověku odehrává a rychleji se lze někam posunout a mnohé dojde na úrovni myšlení.

Z celého pobytu jsem si především odnesla uvědomění přítomného okamžiku. V čemž mi pomohl svými slovy Tomáš. A Lenka mi zase pomohla v tom, abych svůj dosavadní život přijala tak jak je. Zamyslela se nad ním z pohledu karmického a přijala vše co se mi v životě děje nebo se už stalo.

Pobyt ve tmě a jídlo

Nesmím zapomenout pochválit Lenky báječnou a chutnou kuchyni. Během toho týdnu stráveného o samotě se pro mě její pokrmy stávaly úplným pohlazením na duši, protože si troufám říci, že Lenka vařila s láskou. Já jsem s jídlem trochu experimentovala, protože jsem si nikdy nenechala říct, co jsem dostala k jídlu ani k pití:o) Je to další zajímavý způsob poznání a zároveň i legrace.

 Strach ze tmy

Nyní se vrátím k mému již zmiňovanému strachu ze tmy. Již po pár hodinách ve tmě bylo pro mě úžasné zjištění, že je tma bezpečná a začalo mi být v ní dobře. Možná to bylo způsobeno tím prostorem, který byl uzavřený a zamknutý. Cítíla jsem jakoby mě tma zahalila do svého náručí a můj strach šel pryč. I nyní vnímám tmu jinak, například když si jdu večer lehnout a zavřu oči, tak mnou projede pocit bezpečí a klidu, který jsem pociťovala během svého pobytu v chatce.

Dle mých zkušeností nemohu říci, že jsem prožila nějak nepříjemné okamžiky. Spíše je to strach z neznáma, co se může stát. Měla jsem dva sny, které mi sice nedávaly žádný smysl a byly tak pocitově nepříjemné, že jsem se z nich probudila s ošklivým pocitem, skoro až strachem. Pravdou je, že asi po třech dnech jsem si začala pokládat otázky „Proč tu jsem a zda mám zapotřebí tohle podstupovat?“ Jenže to je asi takové překlenovací období, kterým se musí projít.

Co jsem při pobytu ve tmě dělala?

Svůj pobyt ve tmě jsem si spíše osobně užila, než aby tam bylo něco zlomového v mém životě, co mě probudilo do života a uvědomění. Myslím si, že toto je velmi individuální a každý si prožije svou tmu úplně jinak. Záleží na životní fázi každého z nás a osobně si myslím, že již průběh prvního pobytu ve tmě pozitivně ovlivní jakékoliv podstoupené terapie či jiné sezení před vstupem do tmy. Mám tím na mysli dlouhodobější práci na sobě.

Hodnotila jsem tam hodně svůj život a hlavně jsem si ujasňovala to, co chci do budoucna dále dělat. I když jsem mnohé věděla už předtím, ale nějak vše dostalo jakousi formu a vneslo mi to do života větší klid. Byla to pro mě netradiční dovolená, kdy jsem toho hodně prospala, dělala si dechové cvičení či nějaké meditace, cvičila nebo si jen tak přemýšlela. Nevědomost času a velký časový prostor mi pomáhal si uvědomat sebe samotnou a hlavně nikam nespěchat.

Ukončení terapie tmou

Jako poslední bych chtěla popsat mé pocity po tom, co jsem z chatky vyšla. Byla to sobota a byl naprosto krásný a slunečný den. Rozloučila jsem se s Lenkou a Tomášem a rozhodla jsem se strávit den v Kutné Hoře. Ty první pocity, které jsem měla byly naprosto nezapomenutelné a zvláštní. Připadala jsem si jako z jiné planety, zvlášť při návratu mezi lidi. Trvá to ale chvilku a člověk se vrátí do každodenního normálu. V takovém klidu a spokojenosti jsem si užila celý ten den sama se sebou, na což budu dlouho vzpomínat. Druhý den jsem strávila celý den se svou rodinou a opravdu musím říct, že jsem prožívala neskutečné štěstí toho okamžiku být s nimi. Oni to brali jako normální den, ale já to vnímala velmi intenzivně a cítila jsem se šťastná.

Zajímavé bylo pozorovat, co všechno se událo další týden nebo respektive kolik věcí může člověk stihnout za týden. Dávalo mi to možnost si to dobře porovnat s týdnem ve tmě s následujícím týdnem po mém pobytu. I nějak se mi ve všem dařilo a šlo to více od ruky:o)

Na úplný závěr bych chtěla říct, abychom si každý z nás více dávali pozor na okolní ruch, starosti lidí, ale i ty naše starosti a aby nás ten svět příliš nesmetl. Došlo mi, že nejvíce mě zatěžují stížnosti okolí včetně vlivu médií, které si příliš nechávám vnášet do svého života. Přitom jsem sama spokojená se sebou a s tím co dělám a mám. Proto je určitě dobré dělat nějaké meditace nebo trávit hodně času v přírodě, což já takto řeším.

Doufám, že trocha mých slov může pomoci někomu se rozhodnout podstoupit pobyt ve tmě a udělat změnu ve svém životě. Je to změna, určitě ano a jak jsem řekla, tak to každý prožije jinak. Proto není nutné hledat nějakou odpověď, co mi to vlastně dá a jak to tam budu prožívat. Každý jsme v jiné fázi života a každý jsme jiné povahy. Také je dobré od toho příliš neočekávat! Nechat, ať to pracuje samo a nesnažme se pořád něco řídit, jak to často děláme v tomto uspěchaném světě.

Děkuji Tmě a rodině Roudových.

Pavla