To už je měsíc od mého ukončení pobytu ve tmě?
V mém vesmíru je ten čas nějaký zrychlený 🙂

Ve tmě to bylo černé a měkké

Jaké to bylo ve tmě? Černé. Kupodivu velmi černé a velmi měkké. Čas plyne jaksi pomaleji, když jseš v sobě. Zvláštní je, jak si člověk uvědomí rozdíl mezi otevřenýma a zavřenýma očima. Vidíš stejný kulový tak, jako tak, ovšem ten pocit sounáležitosti se sebou samým je velice zvláštní.
Než jsem šla do tmy, nahrála jsem si na MP 3 nějaké meditace a cvičení. Celkem "náhodný výběr" dá se říct, moc jsem nemeditovala, tak jsem neměla nic vyhraněného. Ale protože nejsem včerejší, a vím, že žádné náhody prostě neexistují, a ve tmě se pro mně nic zvláštního nedělo, naštěstí žádní "Bubáci" a tak, říkám si proč tedy.

Člověk to vidí většinou až zpětně, proč mu život postaví do cesty některé lidi, nebo situace. Je velice moudrý, tak proč se mu vzpírat, tak, či tak si to odžiješ, pouze intenzita se stupňuje.  Některé meditace mě zaujali natolik, že si prostě i tady "venku" udělám čas na to, abych se na chvíli zastavila v sobě. To co by byla kdysi "ztráta času" (pro pobyt ve tmě, hláška jaksi úsměvná), mi teď připadá mnohem důležitější. Svět je jaksi krásnější, nezdá se Vám?

Pobyt ve tmě nění ztráta času

Myslím, ne vím, že si život v biologickém těle mnohem víc užívám. Vždyť život je jenom hra, tak proč si ji patřičně neužít.

Pobyt ve tmě byla pro mě zvláštní a krásná epizoda a určitě zkušenost k nezaplacení. Moc Vám za ni děkuji.

Až budu mít "NÁHODOU" cestu kolem... však to znáte. Telefonní číslo mám uloženo.

Jste úžasní lidé, mám Vás moc ráda
S láskou v srdci Vás objímám

Anička