Jak se cítím po pobytu ve tmě?

Pobyt ve tmě byl před měsícem a půl

Už je to měsíc a půl, co jsem pobyt ve tmě absolvovala, a musím říct, že mi je mnohem lépe, než před pobytem... Do tmy jsem šla pro to, že jsem cítila potřebu se nějakým způsobem zastavit, žila jsem v obrovském chaosu a neuměla jsem odpočívat. Také jsem si chtěla promyslet nějaké věci, hlavně vztahy. Měla jsem z toho dost strach, 6 dní a nocí být zavřená sama se sebou a bez možnosti rozptýlení. Doma jsem sama už nevydržela ani hodinu a pořád jen hledala důvod, proč tam nebýt, lítala z akce na akci, sportovat, za kulturou, a doma prakticky jen přespávala, a to taky špatně, měla jsem už dva měsíce velké problémy se spánkem a spala tak 2-3 hodiny denně. Pořád jsem byla strašně  unavená, ale zastavit jsem se nedokázala. Od pobytu ve tmě jsem si tudíž slibovala mimo jiné i to, že si pořádně odpočinu...

Při pobytu ve tmě jsem moc nespala

Takže: spánek se téměř nedostavoval, spala jsem málo jako doma a  zdálo se mi, že to nemohu nikdy vydržet, protože čas se skoro zastavil a já byla jen se svýma myšlenkama. Ke všemu mě z měkké postele třetí den hrozným způsobem chytla záda, takže jsem uvažovala, že to vzdám a docela vážně jsem se o sebe bála, protože se to stalo chvíli po tom, co mi Lenka donesla jídlo a já věděla, že Tomáš přijde až cca za 24 hodin. Ležela jsem na zemi, nemohla se hnout, bála jsem se té bolesti, věděla jsem, že když zůstanu, už si do konce pobytu ani nebudu moci zacvičit a čas bude plynout ještě pomaleji. Nakonec jsem se dočkala Tomáše, dokonce se mi podařilo udělat provizorní ležení na zemi na karimatce, kterou jsem vystlala zimní bundou a svetrem. Tak jsem ležela až do konce pobytu, měkká postel byla pro mě vyloučená. I záchod a sprchu jsem nakonec zvládla.

A pak jsem byla tady a teď

Myšlenky se mi začaly pomalu zpomalovat, bylo jich méně a méně a předposlední den pobytu jsem najednou s údivem zjistila, že nepřemýšlím vůbec o ničem, jen o tom, co je teď a tady. Bylo to pro mě jako zjevení, tenhle pocit si ve svém životě nepamatuji. I dnes, více než dva měsíce od pobytu, jsem klidnější, vyrovnanější, vztahy s lidmi kolem se zlepšily sami od sebe, aniž jsem je vlastně při pobytu řešila, a je mi víceméně fajn. Dokonce mi občas hlavou probleskne myšlenka, že se na pobyt ve tmě ještě někdy vydám.

A ještě jedna věc: zjistila jsem, že jídlo chutná mnohem lépe, když nepoužíváte oči, sníte ho méně a podařilo se mi shodit tři kila, aniž jsem pro to něco dělala. Nikdy jsem nesnědla vše, co jsem dostala, což je pro mě jev nevídaný 🙂

Děkuji Tomáši, i za to povídání každý den, když jsi mi přinesl jídlo, moc mi to pomáhalo. Přeji Vám oběma lásku, klid a ať se vám tato úžasná činnost daří.

S láskou

Míla