Léčba tmou

Terapie tmou, pobyty ve tmě

Archiv pro štítek: zhubnout

Míla – uvažovala jsem, že pobyt ve tmě vzdám

Jak se cítím po pobytu ve tmě?

Pobyt ve tmě byl před měsícem a půl

Už je to měsíc a půl, co jsem pobyt ve tmě absolvovala, a musím říct, že mi je mnohem lépe, než před pobytem… Do tmy jsem šla pro to, že jsem cítila potřebu se nějakým způsobem zastavit, žila jsem v obrovském chaosu a neuměla jsem odpočívat. Také jsem si chtěla promyslet nějaké věci, hlavně vztahy. Měla jsem z toho dost strach, 6 dní a nocí být zavřená sama se sebou a bez možnosti rozptýlení. Doma jsem sama už nevydržela ani hodinu a pořád jen hledala důvod, proč tam nebýt, lítala z akce na akci, sportovat, za kulturou, a doma prakticky jen přespávala, a to taky špatně, měla jsem už dva měsíce velké problémy se spánkem a spala tak 2-3 hodiny denně. Pořád jsem byla strašně  unavená, ale zastavit jsem se nedokázala. Od pobytu ve tmě jsem si tudíž slibovala mimo jiné i to, že si pořádně odpočinu…

Při pobytu ve tmě jsem moc nespala

Takže: spánek se téměř nedostavoval, spala jsem málo jako doma a  zdálo se mi, že to nemohu nikdy vydržet, protože čas se skoro zastavil a já byla jen se svýma myšlenkama. Ke všemu mě z měkké postele třetí den hrozným způsobem chytla záda, takže jsem uvažovala, že to vzdám a docela vážně jsem se o sebe bála, protože se to stalo chvíli po tom, co mi Lenka donesla jídlo a já věděla, že Tomáš přijde až cca za 24 hodin. Ležela jsem na zemi, nemohla se hnout, bála jsem se té bolesti, věděla jsem, že když zůstanu, už si do konce pobytu ani nebudu moci zacvičit a čas bude plynout ještě pomaleji. Nakonec jsem se dočkala Tomáše, dokonce se mi podařilo udělat provizorní ležení na zemi na karimatce, kterou jsem vystlala zimní bundou a svetrem. Tak jsem ležela až do konce pobytu, měkká postel byla pro mě vyloučená. I záchod a sprchu jsem nakonec zvládla.

A pak jsem byla tady a teď

Myšlenky se mi začaly pomalu zpomalovat, bylo jich méně a méně a předposlední den pobytu jsem najednou s údivem zjistila, že nepřemýšlím vůbec o ničem, jen o tom, co je teď a tady. Bylo to pro mě jako zjevení, tenhle pocit si ve svém životě nepamatuji. I dnes, více než dva měsíce od pobytu, jsem klidnější, vyrovnanější, vztahy s lidmi kolem se zlepšily sami od sebe, aniž jsem je vlastně při pobytu řešila, a je mi víceméně fajn. Dokonce mi občas hlavou probleskne myšlenka, že se na pobyt ve tmě ještě někdy vydám.

A ještě jedna věc: zjistila jsem, že jídlo chutná mnohem lépe, když nepoužíváte oči, sníte ho méně a podařilo se mi shodit tři kila, aniž jsem pro to něco dělala. Nikdy jsem nesnědla vše, co jsem dostala, což je pro mě jev nevídaný 🙂

Děkuji Tomáši, i za to povídání každý den, když jsi mi přinesl jídlo, moc mi to pomáhalo. Přeji Vám oběma lásku, klid a ať se vám tato úžasná činnost daří.

S láskou

Míla

Jana – pobyt ve tmě je osobní prožitek

Na pobyt ve tmě jsem se těšila.
Dala jsem si ho jako dárek – sama sobě – k narozeninám.
Pojala jsem to celé jako takový wellness — hlavně si odpočinout.

Vystoupit z každodenního kolotoče, odpojit se od světa, užít si poklid, ticho, vegetariánské jídlo a “vypnout”.
Tím jsem se vlastně ZCELA připojila k sobě……….:-)

Tma je můj dobrý přítel

Umím být sama, tma je můj dobrý přítel, žádný zásadní životní krok k řešení nebyl.

Říkala jsem si, zkusíš to a uvidíš………..co to s tebou udělá………..jestli to dáš.

První tři dny byly aklimatizační, tělo si zvykalo na jiný režim…….jsem ráda, že jsem se rozhodla pro celý týden, protože první tři dny pro mě byla jen taková příprava na to, co přišlo pak…..naučit se dělat NIC vyžaduje dostatečný čas;-)

Žádná panika, ani balení a úprk se nekonal.

Naopak – když jsem věděla, že jsem tu poslední den, dostavilo se rozladění, že pobyt ve tmě už končí.

Na svou rodinu jsem se těšila………….ale ten klid a pokoj, který jsem zažívala tady, byl blažený.

Bylo to jako bych byla ve stavu před narozením. U maminky v bříšku. Nechtělo se mi ven.

pobyt ve tmě - hvězdy

Image courtesy of Just2shutter at FreeDigitalPhotos.net

Ukončit pobyt ve tmě byl “porod”

“Porod” znovu na svět – to teprve byl očistec! Těžší pro mě osobně byl přechod ze tmy než do tmy.

Venku mi byla hrozná zima, hvězdná obloha se mnou zamávala tak, že jsem si musela sednout. Nemohla jsem chodit, nohy se mi třásly.

Ani se nedivím miminkům, že při narození křičí……světlo – vlastně šero a chlad je šok.

Motala jsem se, všechno se se mnou točilo. Trvalo mi několik hodin, než jsem se přeřadila do funkčního režimu, tělo si opět zvykalo na změnu – fungovat a reagovat – na světlo, pohyb, hluk, činnost, mluvu………..

Zopakuji si pobyt ve tmě?

Zopakovat si to?

ROZHODNĚ a s radostí…….spíš však někdy na jaře nebo v létě, abych se znovu zrodila do tepla 🙂 a mohla si lehnout do trávy.

…..bylo to velmi očistné nejen po tělesné, ale i psychické stránce — říkám si, kolik energetického odpadu tam po každém zůstane, protože já sama tam nechala stát u dveří dva velké pytle zátěže…které už odmítám dál s sebou životem táhnout.

Z naší skupiny tří jsme celý týden absolvovali všichni a zůstali do konce.

To mě potěšilo.

Zajímavé pro mě bylo dodatečné zjištění, že jsme si všichni tři psali potmě deník.

Velké poděkování za činnost – nevím, zda se to dá nazvat prací — spíš posláním, kterou děláte pro ostatní lidi.

Nedivím se, že je u vás tak dlouhý čekací pořadník a potěšující je zjištění z emailu, že hodláte zbudovat severní svatyni.

Občas se soukromě vracím do tmy a ticha a snažím si navodit ten klid a pohodu, kterou jsem poznala u vás.

S přáním všeho nejlepšího zdravím a pozdravuji

Jana

P.S. to, že jsem nic neděláním a skvělou stravou zhubla 2 kila, beru jako zvláště humorný vedlejší jev:-D

© 2017 Léčba tmou

Theme by Anders NorenUp ↑

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít