Na pobyt ve tmě jsem se těšila.
Dala jsem si ho jako dárek - sama sobě - k narozeninám.
Pojala jsem to celé jako takový wellness --- hlavně si odpočinout.

Vystoupit z každodenního kolotoče, odpojit se od světa, užít si poklid, ticho, vegetariánské jídlo a "vypnout".
Tím jsem se vlastně ZCELA připojila k sobě..........:-)

Tma je můj dobrý přítel

Umím být sama, tma je můj dobrý přítel, žádný zásadní životní krok k řešení nebyl.

Říkala jsem si, zkusíš to a uvidíš...........co to s tebou udělá...........jestli to dáš.

První tři dny byly aklimatizační, tělo si zvykalo na jiný režim.......jsem ráda, že jsem se rozhodla pro celý týden, protože první tři dny pro mě byla jen taková příprava na to, co přišlo pak.....naučit se dělat NIC vyžaduje dostatečný čas;-)

Žádná panika, ani balení a úprk se nekonal.

Naopak - když jsem věděla, že jsem tu poslední den, dostavilo se rozladění, že pobyt ve tmě už končí.

Na svou rodinu jsem se těšila.............ale ten klid a pokoj, který jsem zažívala tady, byl blažený.

Bylo to jako bych byla ve stavu před narozením. U maminky v bříšku. Nechtělo se mi ven.

pobyt ve tmě - hvězdy

Image courtesy of Just2shutter at FreeDigitalPhotos.net

Ukončit pobyt ve tmě byl "porod"

"Porod" znovu na svět - to teprve byl očistec! Těžší pro mě osobně byl přechod ze tmy než do tmy.

Venku mi byla hrozná zima, hvězdná obloha se mnou zamávala tak, že jsem si musela sednout. Nemohla jsem chodit, nohy se mi třásly.

Ani se nedivím miminkům, že při narození křičí......světlo - vlastně šero a chlad je šok.

Motala jsem se, všechno se se mnou točilo. Trvalo mi několik hodin, než jsem se přeřadila do funkčního režimu, tělo si opět zvykalo na změnu - fungovat a reagovat - na světlo, pohyb, hluk, činnost, mluvu...........

Zopakuji si pobyt ve tmě?

Zopakovat si to?

ROZHODNĚ a s radostí.......spíš však někdy na jaře nebo v létě, abych se znovu zrodila do tepla 🙂 a mohla si lehnout do trávy.

.....bylo to velmi očistné nejen po tělesné, ale i psychické stránce --- říkám si, kolik energetického odpadu tam po každém zůstane, protože já sama tam nechala stát u dveří dva velké pytle zátěže...které už odmítám dál s sebou životem táhnout.

Z naší skupiny tří jsme celý týden absolvovali všichni a zůstali do konce.

To mě potěšilo.

Zajímavé pro mě bylo dodatečné zjištění, že jsme si všichni tři psali potmě deník.

Velké poděkování za činnost - nevím, zda se to dá nazvat prací -- spíš posláním, kterou děláte pro ostatní lidi.

Nedivím se, že je u vás tak dlouhý čekací pořadník a potěšující je zjištění z emailu, že hodláte zbudovat severní svatyni.

Občas se soukromě vracím do tmy a ticha a snažím si navodit ten klid a pohodu, kterou jsem poznala u vás.

S přáním všeho nejlepšího zdravím a pozdravuji

Jana

P.S. to, že jsem nic neděláním a skvělou stravou zhubla 2 kila, beru jako zvláště humorný vedlejší jev:-D