Publikováno Od Pobyt ve tmě

Luboš – Stejně jak těžké bylo zhasnout, bylo i rosvítit

Ahoj Tomáši  a Léňo,

posílám pár řádků, jako odezvu Vám, za to co děláte, a taky pro ty, co se rozhodují či hledají důvody, proč jít do tmy.

 Jaký jsem měl pobyt ve tmě?

Je to skoro měsíc co jsem opustil svatyni, ta krásná euforie z návratu je bohužel pryč, ale ne vše z terapie tmou pominulo. Naopak mnohé je nové. Nebo se mi to alespoň po pobytu ve tmě jako nové zdá.

Mnoho lidí se mě ptá, jaké to bylo. Moje odpověď se ustálila na konstatování, že: „Stejně jak těžké bylo zhasnout, bylo i rosvítit.”

Tak jako mnozí neumí definovat důvody proč chtěli jít do tmy, tak ani já jsem nevěděl přesně co to je, co mě tam táhne. Ted už to vím. Byl to neuvěřitelný klid ve všech podobách, jaký si člověk nezasvěcený tmou nedovede představit. To byl hlavní důvod proč jsem vyhledal tmu. Potřeboval jsem vypnout, odpočinout si, zastavit všechno kolem mě. Moje tělo a mysl už nevěděli jak mi dát najevo, že se něco uvnitř mě děje. Od nespavosti, přes žaludeční potíže, věčný neklid všech končetin, zapomínání, neúměrné reakce vůči okolí a rodině až po drobná a zbytečná zranění….. a tělo řvalo…. něco se s tebou děje, dělej s tím něco! No jo ale, co? Dovolená, kamarádi, koníčky, rodina, to vše pomohlo jen na chvíli a tak nějak povrchně, bez chuti, prožitků nebo radosti z čehokoli. Rozhodnutí jít na pobyt ve tmě bylo velice snadné. Byl to totiž poslední pokus jak z toho ven.

Mé obavy před tmou byly tak nějak na půl. Jak to dám ten týden ve tmě, ale hlavně, co když mi to nepomůže? Co dál?

Co dál po pobytu ve tmě?

Dal jsem si pár týdnů odstup, abych si to v hlavě trochu urovnal.

A dneska už vím, že můj pobyt ve tmě byl za minutu dvanáct a to nejlepší co jsem mohl udělat.

Jak se mi po pobytu ve tmě daří?

Je to zvláštní, ale buď se od mého návratu nic špatného nestalo, nebo vše kolem mě plyne dál jako před tím, jen já to vidím tak nějak jinak, v klidu, bez emocí, pozitivně, s čistou hlavou, klidným rozhodováním, bez nervů.

Do tmy jsem si šel odpočinout. To jsem si splnil na 100%. Co ale beru jako maximální bonus, je přítomnost Vás, průvodců tmou.

Sám jsem si odpočinul, ale Vám děkuji za to, že jste mi ukázali cestu jak dál.

Až k slzám sám nad sebou, mě dostalo uvědomění si, jak jednoduchá ta cesta může být a jak jsem se v tom zbytečně plácal.

Každý den ráno se zastavím, zavřu oči, zhluboka dýchám a vzpomínám na to „nepopsatelné klidné čisté bytí ve tmě“ a pomáhá to.

Takže díky.

Luboš

Jedna odpověď na “Luboš – Stejně jak těžké bylo zhasnout, bylo i rosvítit”

Komentáře jsou uzavřeny.

Rezervace

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít