Léčba tmou

Terapie tmou, pobyty ve tmě

Zbyněk – problémy na které bych nejraději zapomněl

Pobyt ve tmě ... a kladnýSvůj první pobyt ve tmě mám za sebou. Nejdřív jsem o mé zkušenosti nechtěl vůbec psát, protože pobytů ve tmě už se zúčastňuje docela hodně lidí a podobných informací se dá nalézt na Internetu spousta, ale kladný výsledek mě přiměl, abych tak učinil.

První pobyt ve tmě ... a kladný

Musím říct, že jsem vystřízlivěl ze své naivní romantické představy, kterou jsem pravděpodobně získal z děl Lobsanga Rampy, jiných knih či internetových zdrojů. Myslím, že je na místě určitá demytizace pro ty, kteří přemýšlí jít na svůj první pobyt ve tmě nebo pro jejich blízké.

Nejprve bych se chtěl zmínit o místě, které jsem pro pobyt ve tmě zvolil – Léčba tmou Tomáše a Lenky. Rodinná atmosféra, dobrá organizace, výborné jídlo a hezké prostředí. Myslím, že není třeba říkat víc. Občas sem tam nějaký hluk, který mě ale nikterak nevadil (bylo by možné použít přiložená hluchátka), takže můžu každému s klidným srdcem jen doporučit.

A nyní již k samotnému průběhu. Po příjezdu a vzájemném představení jsem zalezl do svojí chatky. Zhasínal jsem relativně pozdě, protože ačkoliv jsem si myslel, že jsem přípravu nezanedbal, tak realita byla trochu jiná 🙂 Na poslední chvíli jsem si ještě zařizoval přesměrování hovorů do hlasové schránky. Příště nechám někomu pro klid mysli i plnou moc. Za světla jsem radši vyzkoušel i sprchový kout.

První dva dny terapie tmou jsem prospal

I když jsem zpočátku nemohl usnout, tak se dá říct, že první dva dny jsem prospal i když to tedy bylo dost přerušovaně. Jsem z domova zvyklý se zachumlávat do deky 200×200, takže jsem byl rád za malý spacáček, kterým jsem doplnil deku běžné velikosti. Spíše jde jen o pocit, za celou dobu jsem si nemusel přitápět. Trhal jsem si ale vlasy, že mě nenapadlo vzít si i svůj anatomický polštář, protože s ním během týdne člověk stráví docela hodně času. I když jsem byl upozorněn na to, že je třeba si při donášce stravy zakrýt oči, protože světlo kolem dveří lehce prosvítá, tak se mi to ne vždy na 100% podařilo a ze začátku ke mě trochu světla proniklo. Příště určitě přibalím šátek nebo masku na oči.

Chvílemi mi přišlo, že se mi hlava uvaří 🙂

Třetí den mě rozbolavělé tělo donutilo k protahovacím cvičením. To se pak během týdne stalo ještě jednou, ale jinak jsem kromě cesty pro pro jídlo a za hygienou, celých 6 dní a 7 nocí proležel v posteli. Najednou už bylo spánku dost a mysl se tak nemohla bránit všemu potlačovanému balastu, který najednou začal vyplouvat.  Problémy v práci, vzpomínky z dětství, vše na co by nejraději člověk zapomněl – vše v plných barvách 🙂 Nejprve jsem to zkoušel korigovat a snažil se dostat, co nejvíce k narození, což se mi podařilo tak do věku 3 let (první kroky, učení na nočník), ale to mi vydrželo jen do dalšího dne. Pak se objevil konkrétní problém, který mě neopustil až do konce. Pro přiblížení si představte nějakou vaší nejvíce neoblíbenou konfliktní situaci, která se vám s obměnami promítá v hlavě rychlostí desítek obrazů za hodinu. Chvílemi mi přišlo, že se mi hlava asi uvaří 🙂

Čímž se dostávám ke stravování. Jak už jsem se zmínil bylo velmi chutné. K snídani pár kusů ovoce, celé vegetariánské jídlo k obědu (polévka, hlavní jídlo a dezert) a jako záloha krabice ovesných vloček. Musím říct, že množství je to dostatečné a celému procesu spíše přispívá být najeden jen do polosyta. Já jsem samozřejmě nic nepodcenil a vzal si s sebou „příkrm“ v podobě ovesných tyčinek, ořechů a sušeného ovoce, ale přiznávám se, že jsem ho využíval spíše jako únik před svojí myslí než že bych měl skutečně hlad.

Audio je únikem od tmy

Jako únik bych viděl i poslech audia, které jsem si naštěstí nevzal, ale uvažoval jsem o tom. Pravděpodobně by jen odvádělo od toho, co je třeba. Dalším rozptýlením, ale příjemným a vítaným, může být popovídání s průvodcem. Osobně jsem ho ale nijak nevyužíval a ani nepotřeboval. Různé formy meditativních cvičení, které jsem zvyklý provádět, mi moc nešly, protože jsem celou dobu pociťoval setrvalý tlak v hlavě. Lepší tedy bylo jen ležet a nedělat nic.

Chtěl bych říct, že zpětně spatřuji problém ve svých nereálných očekáváních a až moc zásadní otázky na které jsem chtěl získat odpovědi. Celý týden jsem si myslel, že dělám něco špatně a pobyt bude zbytečný. Když jsem se s tím nakonec předposlední den smířil, začal se zase těšit na věci které budu venku dělat a uvolnil se, tak k mému údivu posledních pár hodin před odchodem přišlo řešení. Rozhodl jsem se, že nebudu psát nic konkrétního, protože je to relativně dost osobní a ještě budu celý zážitek pravděpodobně dlouho zpracovávat, ale dá se říct, že spojení přicházejících obrazů, vnitřního hlasu, výkladu snů a následných událostí venku mi poskytlo jasné odpovědi.

Poslední noc byla poslána včelka, aby položila život pro posílení prožitku mojí výuky. Tím, že mě bodla do ruky a já na ní pak ještě šlápnul, jsem si na pár dalších hodin způsobil docela psycho 🙂 Trvalo než jsem se uklidnil a rozptýlil představu, jak budu uprostřed noci dezorientovaný, neschopný zapnout mobil, s probíhajícím alergickým záchvatem někde hledat pomoc. Byla to jediná chvíle, kdy jsem si myslel, že budu muset předčasně opustit chatku. Nakonec jsem ocenil, že jsem si vzal přezuvky a nemusel se tak bát dalšího pohybu v místnosti.

A příroda se probouzela

V sobotu ve 4 ráno mě vzbudil budík, kterým jsem dostal od Tomáše, abych nepromeškal rozbřesk. Všichni jsme se postupně vysoukali z chatek a vyrazili na malou vycházku po okolí. Bylo hezké vidět, jak se celá příroda probouzí. Přestože se mi hlava točila dost dlouho a já myslel, že si poté ještě půjdu lehnout, byl jsem nakonec nabitý energií. Kolem 6 hodiny jsme se rozloučili, rychle jsem se osprchoval a vyrazil také k domovu.

Takže co říci na závěr? Pocitově pobyt ve tmě vnímám jako jednu dlouhou noc, která velmi rychle utekla. Nejednalo se o žádné blairwitch, instatní osvícení či rozmluvu se zelenými mužíčky. Možná po delším časovém období než 7 dní. Intenzita bude pravděpodobně velmi záležet na tom, jak je kdo „zanešený“, ale myslím že pro někoho kdo netrpí výraznou psychickou poruchou je to zážitek relativně neškodný. Osobně by mě lákalo vidět, co se děje kolem hranice 14-21 dnů, ale to až třeba někdy příště.  Každopadně týden ve tmě poskytne člověku dostatečný prostor k tomu, aby mohl sledovat svoje mentální i fyziologické pochody a na základě toho přizpůsobit svůj další život k lepšímu. Pokud by se v budoucnu objevil nějaký problém se kterým bych potřeboval poradit, tak terapie tmou určitě opět využiji.

Zbyněk

Napsat komentář

© 2017 Léčba tmou

Theme by Anders NorenUp ↑

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít