Pěkný den Tomáši a Lenko,
děkuji Vám za to jak jste se o mě starali 🙂

Jsou to už dva měsíce od ukončení mého pobytu. Měl jsem teda dost času na přemýšlení a vstřebávání zážitků. Má zkušenost s pobytem ve tmě bude nejspíš stejně jako u ostatních dost odlišná a osobitá. Tak tedy...

Pobyt ve tmě jsem oznámil rodině

Asi před osmi měsíci jsem se po roce rozhodl že si splním takový sen, že půjdu na pobyt ve tmě na týden. Když jsem o tom řekl doma, že jsem si opravdu zarezervoval termín tak byli hodně překvapení, do té doby jsem o tom jenom mluvil. Přišli od nich i ode mě samého otázky a různé představy, jak tam budu jíst, jak se budu sprchovat, že si tam nebudu moct číst :).

Během následujícího půl roku se mě pár lidí ptalo, co tam budu takovou dobu dělat. Já odpovídal, že budu přemýšlet, užívat si klid a čas. Někdy se mě ptali co to má za význam. Já úplně nevěděl, jen jsem věděl, že to bude něco nevídaného, co člověk jen tak nezažije. Jak se termín pobytu blížil, tak přibývalo otázek jak se tam těším a jestli nejsem nervózní. Moc jsem to nechápal, protože jsem nad tím nepřemýšlel, nechával jsem tomu volný průběh, aby se nestalo, že bych byl zklamaný. Během čekání na termín pobytu ve tmě se mi ale dost změnil život. Tři měsíce před začátkem jsem zažil okolnosti, které mě přivedly na víru v Ježíše Krista. Stal jsem se křesťanem. Během těchto tří měsíců které následovali jsem udělal mnoho změn ve svém životě, které jsem měl v plánu po pobytu. Přestal jsem po 5 letech kouřit cigarety, kouřit marihuanu, pít alkohol. To jsem dělal opravdu každý den. Našel jsem zodpovědnost ke svému životu a hlavně ke svým rozhodnutím. Člověk se má totiž moc dobře, může si zvolit, ale také musí potom nést zodpovědnost za to, jak se rozhodl. Můj život a vůbec přemýšlení o životě a vnímání se změnilo. Každé ráno, které jsem se vzbudil se stalo Božím darem a každá chvíle možností se rozhodnout být blíž k Bohu nebo se od něj oddělit. Ze začátku to nebylo lehké, občas sem dostal chuť dát si cigaretu a opít se.. nakonec vše vedlo k uvědomení, velkému uvědomění jak to vlastně opravdu niterně potřebuji a ne to co jakože chci.

Plynul čas a já se najednou ocitl pár dní před začátkem pobytu, ani jsem si to pořádně neuvědomil díky tomu jak se mi změnil život to uběhlo opravdu rychle. Povídal jsem si o tom pobytu s kamarádkou, která mi povídala o víře a díky jejímu inspirativnímu příběhu, který je opravdu silný, nebudu ho tu psát, ale kdyby to šlo bylo by to lepší než to co tu teď píšu já, asi by to polovinu z Vás co to čtete rozbrečelo a druhou polovinu vedlo k opravdové změně hodnot v životě. Ona mi pověděla, že toto není cesta, kterou by měl jít křesťan. Já jsem o tom přemýšlel a napadlo mě, že tam prožiji pokání. Chvíle, ve kterých si člověk uvědomuje své hříchy ( konání proti Bohu ) a vyznává je Bohu, protože to co je řečeno a v pravdě vyznáno může být odpuštěno. Napadlo mě tedy, že to bude dobrá příležitost, odvrátit se od hříchu a přiklonit se k Bohu.

Když sem byl s rodiči na cestě, zastavili jsme se ještě v Kutné Hoře, projít si město a trochu si užít té krásy. Přijeli jsme do města a psal mi sms jeden "starý" známý ( 70 let ) seznámili jsme se, když jsem potřeboval pomoct s léčením atopického ekzému, hodně mě a mé rodině pomohl. Je to křesťan katolík a známe se už asi 3 roky. Ty dva roky jsem to nějak nebral moc v potaz, jeho víru, ale už jsem dost pochopil. Ten pán mi na začátku našeho setkávání hodně pomohl, skrze modlitby a bylinné čaje mi zmizel během měsíce ekzém na obličeji a tak sem se potom už cítil o mnoho lépe mezi lidmi. Psal jestli jsem doma, že by se zastavil, já mu napsal kde jsem a kam jedu a ihned mě zásoboval informacemi, že to není dobrý nápad, že to není cesta pro křesťana. Byl jsem z toho trochu opařený, měl sem možnost si vybrat a dostávali se ke mě informace, které nasvědčovali tomu, že bych tam neměl jít.

Mé rozhodnutí bylo, že tam půjdu a že tam budu až do konce. Rodičům jsem neřekl nic o tom co mi říkali mí věřící kamarádi, taťka ani nevěděl, že věřím. Když jsme dorazili byl jsem mile překvapený prostředím a atmosférou. Jedna taková perlička byla ta, že jsme se tam sešli jako 3 Tomášové, 2 k pobytu 1 tam bydlí stále :). Do tmy jsem šel o pár minut později než jsem mohl.

Pobyt ve tmě nabral sílu po zhasnutí

pobyt-ve-tme-hrichKdyž sem si zhasl tak to konečně nabralo tu sílu. Vše pro co jsem se rozhodl najednou bylo tam. První dvě hodiny jsem měl pocit, že neusnu. Seděl jsem na posteli a užíval si to. Potom jsem si ale řekl, že budu mít dost času a tak sem vyzkoušel i spánek. Nevím jak dlouho jsem spal ale bylo to příjemné. Když sem se probudil už to nebylo takové jako hned na začátku. Bylo to zvláštní. Během prvních pár dnů jsem snědl vše co jsem měl s sebou a vždy jsem se dost těšil na to jídlo, co mi donesli. Bylo výborné.. Moje zkušenost se tmou byla, že jsem se den ode dne víc a víc bořil do svých myšlenek, myšlenkových pochodů, mé chování a přístup k životu den ode dne to naplňovalo můj prostor.. nebylo to pro mě nic moc příjemného...v hlavě se mi vybavoval můj starý život, během těch pěti let jsem toho dost vypil a zažil mnoho zážitků, většinou dost bláznivých ale radostných... byl jsem zmáhán tím co jsem opustil... každý den mě to dostávalo víc až jsem v tom byl opravdu ponořený.. někdy v polovině mého pobytu, tuším, že to byla středa jsem usínal s tím, že jsem se modlil k Bohu aby mi dal nějaké znamení,zjevení do snu, modlil jsem se dost srdečně až jsem usnul... najednou jsem byl převlečený do sportovního oblečení v ruce jsem držel florbalku na které byly pověšené boty na přezutí a já stál před halou, kterou máme vedle internátu... čekal sem až začne florbal... začalo pršet.. zničehonic se všude začal rozléhat nádherný zvuk , byl to zvuk, který mne zahřál v srdci tak, že se celé tělo uvedlo do šimravého, hřejivého tepla, z deště se stal sníh .. já sem odhodil florbalku a běžel jsem za tím zvukem, bylo to něco jako varhany ale omnoho silnější a hezčí.. ihned jsem doběhl k velkému chrámu který připomínal kostel, byli tam velké dřevěné dveře, které jsem otevřel a viděl zástupy lidí, stáli ve frontě a pomalu se posouvali směrem k velkému dřevěnému stolu, kde sedělo asi 6 stařenek.. po chvilce pozorování jsem viděl, že od nich odchází s talířem polévky... bylo mi to zvláštní, myslel jsem, že tam bude nějaký koncert nebo tak... zařadil jsem se a postupoval... dost jsem se rozhlížel po stěnách a tak, až nakonec přede mnou nikdo nebyl, jen ten stůl a stařenky... když sem udělal posledních pár kroků viděl jsem, že ta stařenka co dávala jídlo si už také vzala talíř a už byla připravená jíst, jak jsem ale přistoupil a ona si mne všimla ihned mi přisunula talíř ať si dám její porci... já jsem si k ní klenul a řekl sem jí, že se jí chci zeptat... ,, To tady jsou všichni ti lidé kvůli jídlu ? " .. ona odpověděla: ,,Nejen kvůli jídlu, ale hlavně kvůli spasení..." naplnilo mě to klidem, už sem to věděl... tak jsem jí objal a pověděl jí že svou práci dělá moc dobře..

Když sem o tom snu přemýšlel a někomu ho vyprávěl došlo mi mnoho významů které pro mě uchovává vzpomínka na ten sen.. To, že člověk věří v Ježíše Krista jakožto spasitele je pro člověka důležitým mezníkem od jeho starého života k novému životu, ve kterém odevzdává svůj život Bohu a odvrací se od vlastních tužeb k tomu co by od něj potřeboval Bůh aby dělal, aby využíval své vlastnosti tak jak si to přeje... a není to jenom kvůli tomu aby se člověk cítil dobře a byl tedy tím živen ale hlavně a proto aby člověk došel ke spasení..

Pobyt ve tmě je moje zodpovědnost

Od této chvíle mi už bylo o něco lépe, a už jsem se těšil na konec... abych to shrnul, tak jsem nesl zodpovědnost za to že jsem do tmy šel, s odstupem mohu opravdu říct, že to není zrovna ta správná cesta pro křesťana, i když jsem tam došel k jistým uvědomením... byl jsem tam zmáhán svou minulostí a hodně sem procítil to, že ať si člověk myslí jak není dobrý, tak před Bohem jsme všichni hříšní, neměli bychom stagnovat, je stále co vylepšovat a stále bude... po takovémto týdnu na mne ale čekal neuvěřitelný pohled na "tmu venku" vstal jsem asi o půl hodiny dřív než bylo v plánu a koukal jsem na měsíční krajinu a u toho jsem si dával moc dobrou zcukernatělou hrušku, barvy,vůně všechno bylo dokonalé a já si po týdnu odpočinul od své hlavy... to bylo moc ulevující

Následujících pár dní pro mne bylo dost těžkých, protože jsme se přestali bavit s tou kamarádkou... během následujících pár týdnů jsem prožíval velkou bolest a odloučení ... během kterých jsem po čtvrt roce v jeden den vykouřil krabičku,vypil asi 10 piv a dal si špíčka abych Vám napsal pravdu, nepomohlo to, o to horší bylo mé osobní zklamání z mých rozhodnutí

Sám jsem si potom slíbil, že už nikdy nebudu kouřit ani hulit a že rok nebudu pít datováno od 12.6.2016 abych prožil rok ve víře a upevnil svůj vztah s Bohem a jestli budu potom pít nebo ne to se rozhodnu potom.

Uplynuly dva měsíce od konce pobytu ve tmě a má víra stále sílí, co bych Vám ale také chtěl napsat je, že s tou slečnou bychom se chtěli vzít, moc si přejeme spolu být celý život a pomalu ale jistě se nám to i plní i když je to tak neuvěřitelně napínavá a nejistá cesta, že vede k velkému zamýšlení, rozhodování a uvědomování, k velké změně srdce... opravdu se máme moc rádi ale ještě spolu ani nechodíme, dáváme si dost času, nejdříve je důležité se upevnit ve víře, dostat na první místo Boha potom se uvidí jestli spolu budeme, jestli to tak má být, já hodně doufám, že ano protože se k sobě hodíme a jestli Bůh dá, tak pár měsíců po novém roce bychom spolu už mohli chodit, bude to rok co jsem uvěřil... možná se Vám to zdá zvláštní, mě se to také tak připadalo, ale každým dnem to chápu víc a víc, Bůh existuje a když mu odevzdáte svůj život tak Vám pomůže dosáhnout toho co opravdu potřebujete

Mějte se krásně
s pozdravem Tomáš ( 20 ) 🙂
Bůh s Vámi