Tma. Přijala mě takovou, jaká jsem, se všemi mými strachy, pochybnostmi a nejistotami. Nesoudila mě, ani nehodnotila, ale tiše a klidně mě do sebe zahalila a trpělivě mi jeden strach za druhým ukazovala tak dlouho, dokud jsem nepochopila, že vůbec nejsou moje.

A pak si ty strachy ode mě stejně tiše a klidně vzala. Díky tmě se tak ve mně nakonec rozlilo světlo.

Cítím klid, vděk a lásku. Ke tmě, ke světu, k sobě samé.

Děkuji, děkuji, děkuji.