Pobyt ve tmě v přítomnosti

Pobyt ve tmě v přítomnostiMilí přátelé pobytů ve tmě,

jezdíte k nám z různých částí naší země a dokonce i ze zahraničí. Jezdíte k nám v různých období života, ve věkovém rozpětí 18 – 85 let a také různě daleko na cestě životem, jinými slovy někdo z vás je na duchovní cestě déle a někdo zas tak dlouho ne.

Pobyt ve tmě teď a tady

Transformace vědomí je možná skrze prožívání přítomnosti takové, jaká je. Bez porovnávání s minulostí či smíchávání strachů z budoucnosti či melancholických představ. Proto vám každému ještě před pobytem ve tmě říkáme, že dýchání je klíčem k věnování pozornosti tělu. Věnujete-li pozornost svému tělu, prožíváte přítomnost.

Mnoho praktikujících popisuje stav, kdy díky dýchání a prožívání přítomnosti zažili bezdůvodnou radost a lásku jen tak …. z bytí, z toho, že existují.

Není to o tom vypnout myšlenky, ono to ani nejde, jde o to, věnovat pozornost tomu, co je tady a teď a pokud přicházejí nějaké myšleny či emoce a vy se soustředíte na dech a tělo, tak mohou zase myšlenky a emoce odejít, mohou jakoby proplout, projít jako dým komínem nebo jako projde jednotlivec davem.

Znalosti jako překážka přítomnosti

Přijíždějí i ti z vás, kteří jsou na duchovní cestě již déle, třeba i několik let či desetiletí hledají štěstí, radost a lásku. Stává se, že jsou to velmi vzdělaní a znalí lidé a právě takoví jsou často chyceni do pasti znalostí.

Vědět, že něco nějak je, je něco jiného, než to žít.

Je to podobné jako s jídlem, které ve tmě chutná intenzivněji, protože když vaše oči vidí jídlo dříve, než ho ochutnáte, tak vlastně mysl již ví, jak to má chutnat a proto to není překvapení.

Proto při pobytu ve tmě můžete zkoumat sami sebe a být pozorní k myšlenkám a slovům jako: “To vím” nebo “To znám” či “Jo jo, to jsem četl”.

Je to jakoby naší mysli stačilo znát a k prožívání již nedojde a proto se stává, že nadále trpíte.

Co s tím?

Nic 🙂 Dýchat a nechat to být, ono si to samo udělá, co potřebuje.

Tím v sobě i rozvíjíte důvěru, že se děje, co má a že je to tak v pořádku.

My rádi přivítáme praktikující znalé i neznalé, protože věříme, že pobyt ve tmě je pro každého, že každý dostane přesně to, co má a je nám ctí, že u toho můžeme být <3

Alex – panika a válečné trauma

Pobyt ve tmě a válečné traumaUž je to skoro dva týdny, co mě Lenka s Tomášem zkontaktovali, jestli bych nenapsal něco o svém pobytu ve tmě. Sice jsem okamžitě věděl, že minimálně pár řádek napsat chci, ale ta správná slova úplně nepřicházela, protože jak jednoduše popsat pocit?

Pobyt ve tmě pro nováčka

Nevěděl jsem do čeho jdu, ale tmy jsem se nebál, protože jsem si říkal, že tma je žena, a že si tak určitě budeme dobře rozumět. Jak je tato žena záludná jsem poznal hned deset minut po zhasnutí světla, protože se mi podařilo ztratit se ve sprchovém koutě (a i po další dny bylo toto místo pro mě hotovým Bermudským trojúhelníkem).

LOL První dva dny proběhly úplně v pohodě, zato třetí den se ukázalo, že se opravdu každý dostane do tmy přesně v ten pro něj nejvhodnější okamžik.

Venku začaly hodně přelétávat stíhačky (což prý v takové míře bylo neobvyklé), a v kombinaci s bouřkou a tím, že se mi ten den úplně rozhodily biologické hodiny, a já tak ztratil pojem o čase, jsem se dostal do stavu poměrně velké paniky a spustilo mi to “válečné trauma”, které jsem už párkrát řešil třeba na rodinných konstelacích.

Před očima mi probleskovaly obrazy nebe s válečnými letouny a podobné věci, pocity to byly hodně intenzivní, a dokonce jsem se začal ve dveřích shýbat (jako kdyby to ve mně evokovalo vzpomínky na nějaký nízký strop), ale cítil jsem, že tím dochází k léčení.

Přemýšlíte ve tmě o tom kdo jste a kam jdete

Samozřejmě, že člověk má spoustu času přemýšlet o různých věcech, o tom kdo je a kam jde, a řekl bych, že mi to v tomhle ohledu hodně pomohlo utřídit si myšlenky a ujasnit si, co opravdu v životě chci. Navíc mi ta tma dodala určitý nadhled, až odvahu, protože si říkám, že když už jsem zvládl ten týdenní pobyt ve tmě, že už v životě zvládnu cokoli; a zatím mi to celkem vychází. 🙂

Děkuji Vám oběma za všechno a chci speciálně poděkovat za vynikající jídlo, asi nejvíce bych vyzvedl kuskus se sušenými rajčaty (mňam), a za trpělivost se kterou mě Lenka vyslechla, když jsem si chtěl povídat.

Nakonec se ještě podělím o poslední větu, kterou jsem si ve tmě zapsal do svého deníku:

“Děkuji ti tmo za všechno, byl to super zážitek.”

S láskou Alex

David – otázky mne sužovaly roky

Srdečně zdravím, Lenčo a Tome,

o tom, jaký byl pobyt ve tmě, se dá psát hodně a ta slova měla vměstnat do jediného, znělo by jednoznačně “DĚKUJI”, protože stále velmi zřetelně vnímám hlubokou vděčnost za tento nesmírně cenný prožitek. Přicházel jsem k vám s dosti smutnou náladou, bez očekávání, a přesto s přáním nalézt uvnitř odpovědi na 3 otázky, které mne sužovaly již více než 4 roky. Jen stěží bych se pokoušel popsat ten pocit, kdy se po několika dnech objevila první odpověď týkající se minulosti – přišla za mnou jako sluneční záblesk uprostřed temné noci, protože cítila, že bez ní se stále rychleji propadám kamsi do neznáma. Doslova jsem vnímal, jak se v několika málo vteřinách jedna energie mění ve druhou, a opět jsem si uvědomil, že k záchraně lidského života stačí jediná správná myšlenka. Následovala nesmírná úleva, smích, “zpěv” a veršování ve trojsmyslech, zkrátka nechal jsem promlouvat tu část mého já, která dokáže zcela nemilosrdně rozesmát přátele a okolí, kdykoliv se jí zamane. Je opravdu velmi příjemné cítit úsměv zevnitř, tolik mi ten pocit chyběl…

Mysl se ustálí jen částečně

Byl jsem před příjezdem k vám toho dojmu, že mysl se ve tmě ustálí a ztiší svůj jinak celkem hlasitý projev, protože jí dojdou vnější podněty. Je to pravda jen částečně, a právě díky tomu má člověk možnost nasměrovat pohled dovnitř (a přitom vlastně ven) přímo mezi tu hladovou smečku debatujících entit, což mimojiné umožní najítsvá zraněná (a zranitelná) místa, pokoušet se jim porozumět a léčit je. Asi bude stačit, když napíšu slůvko Vipassana a jistě mi porozumíte.

V posledních dnech pobytu ve tmě jsem opět stejně náhle jako předním ucítil další důležitou odpověď, která se týkala budoucnosti. Nějakou dobu jsem se rozhoupával k celkem zásadnímu životnímu kroku – po létech navštívit jednu mému Srdci nesmírně vzácnou lidskou bytost – a pořád mě nakousávaly dosti různorodé pocity, jestli to mám udělat či ne. A vlastně to nebyla přímo odpověď, ale spíše velmi jasné oživení jedné důležité vzpomínky, kterou jsem zasunul kamsi hluboko a téměř na ni zapomněl. Nyní vím, že i tento slib dodržím… Vrátil se smutek, ale už je jiného charakteru, je jakoby smířlivější, protože se rozpouštějí přání, každičký můj den od pobytu ve tmě se nese ve stále větším klidu, byť nyní nemám moc ponětí, co tady vlastně dělám a jaký že to mám ještě úkol. Tak snad se vše ve vhodný okamžik ukáže.

Nejdůležitější je láska

Během pobytu ve svatyni jsem měl řadu dalších zážitků, vjemů a uvědomění, které by se jen velmi obtížně popisovaly slovy, ale ty nakonec nejsou vůbec důležité. Důležité je pouze to, že společným jmenovatelem všech mých dnů u vás, dnů minulých i budoucích byla,  je a vždy bude Láska. A jsem si tím jistý více než tím, že zítra zase vyjde slunce, mnohem více než tím, že dýchám a žiji, že Ona se mnou půjde za hranice všeho času. A protože si života nesmírně vážím, hodlám jej prožít v Přítomnosti, ať už to bude pozorování pozvolna padajících vloček, západů slunce za kopci či nálad a enerigí lidí, kteří proudí okolo. Protože být přítomný a vnímavý je asi ten nejlepší způsob, jak uctít Život sám.

Lenčo, Tome, ještě jednou Děkuji Moc, že jste mi umožnili dojít poznání, které mou existenci tady učiní smysluplnější a bohatší. Mějte se krásně, objímám.

S přátelskými pozdravy
David

Rezervace

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít