Kuba – pobyt ve tmě byl SUPER!

pobyt-ve-tme-digital-antena
Image courtesy of franky242 at FreeDigitalPhotos.net

Ahoj,

bylo to u vás super! Opravdu. Ze tmy jsem neměl ani strach, ani radost, prostě neutrální pocity. Můj cíl byl jasný – odpočinout si od digitálního světa, od světla, od displejů, od elektroniky, trochu i od lidí a hlavně si vyzkoušet, zda to dám nebo pobyt ve tmě za pár hodin zabalim…

Večer jsem za tmy přijel, Tom mě rychle seznámil s mojí chatičkou, ukazál mi vše potřebné, donesl mi ovoce a čaj, v krabičce müsli, já si dal sprchu, poslal pár fotek kámošům, vypnul jsem mobil a zhasnul…

První noc jsem moc nenaspal, tipnul bych si, že jsem spal hodinu, dvě, pak hodinu čuměl do tmy a tak to chodilo v podstatě až do “rána”, kdy jsem už nezabral… Najednou se ozvalo ťuky ťuk a bylo tu první jídlo. Nechtěl jsem si nechat sdělit, co jím a všem to vřele doporučuju. Jídlo je opravdu famózní, zejména polévky, žádné dětské neochucené jak z jídelny, ale parádní vyvoněný bramboračky s houbama…fantastická čočková.. dále skvělé saláty s kozím sýrem, klasický šopák, měl jsem i palačinku s něčím sladkým :-D, skvělý rizoto… jídlo jsem si fakt užíval…

Byl to můj první pobyt ve tmě

Jelikož se jednalo o můj první pobyt ve tmě, nechtěl jsem riskovat, že tam umřu nudou, tak jsem si vzal miniaturní mp3 přehrávač, který nesvítí a nemá display…do něj jsem si nacpal starodávné rozhlasové hry a pár audioknížek, na které bych jinak neměl chuť ani čas… muziku jsem si schválně nevzal žádnou…jen to mluvený slovo a bylo to super…

Trapně jsem se taky domníval, že budu i hodně cvičit, ale za celou dobu jsem udělal jen asi 100 kliků a pár leh-sedů… Měl jsem s sebou i blok a tužku a zapsal si pár poznámek, většinou mi byly k ničemu, nic objevného jsem ve tmě nevymyslel… škoda :))

Největší trápení jsem měl asi s tím, že jsem si nemohl pořádně vyvětrat… rekuperace a větrák jsou sice moc fajn a vzduch vymění, ale trvá to… strašně jsem toužil si “v noci” otevří dveře dokořán a vyluftovat si… příště bych to udělal…třeba s šátkem na očích..

Pobyt ve tmě utekl jako voda

No a sedm dní mi takto uteklo jako voda.. Najednou mi za sprchou zapípal budík, fascinovaně jsem si otevřel dveře, pořádně se nadechl a vyšel ven… během chvilky jsme se seznámili i se sympatickejma kolegama z vedlejších domečků a šli jsme se projít celou vesnicí až někam, kde už začlo pomalu svítat a další dvě hodiny jsme jen tak stáli u silnice a čekali na sluníčko… První půlhodinu jsme se motali, jak opilí, než si oči a mozek zase zvykli na 3D svět 🙂

Lenka i Tomáš poskytují fantastické zázemí, každý svým osobitým způsobem.. Tom s vámi probere vaše niterní pocity, Lenka vám klidně řekne sprostej vtip nebo si ráda vyslechne ten váš… Každopádně jsou tam pro vás a když je chcete pomůžou, když nechcete nic, zmizí za minutu…

Pár rad pro lidi, kteří by se fakt nudili:

– čas se dá měřit (odhadovat) dle toho, jak stydne v termosce čaj… pokud je i po delším probuzení stále vařící, tak fakt není ještě ráno… vlažný čaj = každou chvilku přijde jídlo 😀

– sprcha hrozně pomůže s nudou, i když je to jen 10 minut, vždycky mi dodala nějakou zvláštní energii a čas pak utíkal mnohem rychleji

– je lepší zima než teplo, topení jsem skoro nezapínal, chatička je dobře zaizolovaná, sice při únorovým vichru trochu zima byla, ale zase se mnohem lépe spí, fakt..

– velká švanda je počítat kolik hodin už máte za sebou (odhadem) a kolik zbývá…

Pár tipů pro Toma a Lenku:

– ta švestka nebo třešeň, co je u první chatičky má už pár větviček položených na střeše a je opravdu otravné, jak celou dobu škrábou na střechu… pro psychicky labilnější to může být i trochu scary 😀

– sprchový kout je fakt pidi, hydromasáž jsem ani nezkoušel zapnout… dal bych přednost obyčejnýmu, ale prostornějšímu koutku 🙂

– matrace byla v poho, ale po týdnu je už opravdu znát, že leží na obyčejných prkýnkách a ne na roštu…stačil by obyč z IKEA za litr – ohromě to zlepší spací komfort :))

– navrtal bych pár háčků, aby bylo kam pověsit ručník a třeba i oblečení, ve kterém jsem přijel… ať se to neválí po podlaze…

– a co by bylo mega mega super (zvlášť v zimě) čekat na východ slunce v teplé vodě… (vířivka nebo obyč koupací sud…) Člověk vyleze do zimy a v zimě čeká na slunce… za tohle bych klidně platil zlatem… my jsme se zahřejvali běháním po silnici 😀 😀 Takže – zkuste si koupit/pronajmout pár m2 někde za vesnicí a udělat tam na zimu takovouhle parádu… myslím, že vás všichni budou ještě víc milovat 😀

Ahoj

Kuba

 

Lucie – stýská se mi po tmě

Pobyt ve tmě u mne nebyl jen momentální bláznivý nápad. Tato myšlenka se mi vracela stále dokola delší dobu. Shlédla jsem kdysi nějakou reportáž na netu, poté četla knihu Jaroslava Duška Tvary tmy, navštívila Nevidomou výstavu. Pak začal můj pocit, že to musím zkusit postupně sílit, až přišlo rozhodnutí “jdu do toho”. Na internetu jsem začala hledat místa, kde se tento pobyt praktikuje. Nejvíce mne zaujaly stránky Lenči a Tomáše Roudových a tak jsem si objednala  pobyt ve tmě. Měla jsem štěstí a získala termín už za necelé 4 měsíce.

Vstříc pobytu ve tmě

Vybavena zkušenostmi praktikujících, které jsem si postupně četla, jsem vyrazila vstříc novým zážitkům. Přiznám se, že den před odjezdem, když jsem si balila věci, jsem lehce znervózněla. Abych se uklidnila, zkusila jsem doma “sprchu po tmě” a zjistila, že je to vlastně hodně příjemné. A tak jsem se zase začala těšit. Měla jsem různá očekávání a představy co všechno vyřeším, těšila jsem se co všechno mi tma ukáže. Nakonec jsem si ale řekla, že když nic z toho nevyjde, alespoň si pořádně odpočinu a vyspím se (toto se mi opravdu splnilo na 100%).
Po příjezdu mi Lenča ukázala chatku a domluvily jsme se na všem potřebném. Ihned jsme si padly do oka a zjistily, že “jedeme” na podobné ne-li stejné vlně (alespoň jsem to tak cítila já). Já jsem se pak v klidu zorientovala v chatce, rozmístila si věci, snědla svačino-večeři z domova, poslala blízkým sms, vysprchovala se (už v pološeru) a pak zhasla. Spánek se dostavil okamžitě. První a druhý den jsem spala opravdu hodně. Teprve od třetího dne jsem si začala dělat nějaký denní režim.

Pobyt ve tmě utíkal rychle

Dny mi utíkaly celkem rychle a já se ani chvíli nenudila. Užívala jsem si úžasného pocitu  být teď a tady, nic nemuset, být v klidu a dělat si co právě teď chci já. Nikdo mne nerušil, nikdo nic nechtěl, nic jsem nemusela. Cvičila jsem, zpívala, meditovala, povídala si s anděly, jen tak ležela, psala deník (něco je i k přečtení 🙂 ). Došlo i na řešení nedořešených “kostlivců ve skříni”.
Každý den jsem se těšila na příchod Lenči a Tomáše. Podle toho jak přicházeli, jsem poznala, kdo z nich mi přinese zase něco dobrého  k jídlu, neboť bylo opravdu úžasné. Hodně mne bavilo zjišťovat co vlastně jím a vychutnávat si jídlo. Někdy na to vychutnávání ani nedošlo a přímo jsem jídlo hltala.
Jeden den měla Lenča více času a tak jsme si povídaly o něco déle, což bylo velmi milé a příjemné. Z tohoto povídání mi zůstala v hlavě myšlenka a jakási touha po cestě do Indie a po dalším poznávání a hledání cesty.
Pobyt utekl jako voda a já neměla ani jeden den chuť vzít za kliku a utéct ven. Naopak mne překvapilo, že jsem 2 dny před ukončením dostala strach vyjít ven. Celý den mi trvalo, než jsem se uklidnila a přesvědčila sama sebe, že je i venku mimo chatku pro mne bezpečno, že na mne doma čeká a těší se  rodina, přátelé.

Tma mi dala, co měla

S odstupem času nevím zda mi tma dala co jsem od ní očekávala. Taky jsem neměla takové zážitky jako jsem četla od ostatních praktikujících, ale vím, že mi dala v danou dobu to co měla. Být sama tady a teď, v klidu a pohodě. Vím, že není vůbec zlá, ale velmi milá (po přečtení příspěvku jedné praktikující jsem tmu nezapomněla hned na začátku poprosit, aby mne vlídně přijala a chránila mne) a láskyplná.
V každém případě vím, že hned první týden po návratu “na světlo” se mi začalo stýskat. Ten pocit občasného stesku mám i nyní víc jak měsíc po pobytu. Občas si pobyt připomenu doma alespoň sprchováním po tmě. Koupelna je totiž jediné místo, kde se dá vytvořit alespoň podobná tma jako v chatce.
Nevím, zda se do tmy ještě vrátím, ale vím, že je ve mně stále touha jít dál a hledat dál a ještě více samu sebe, své poslání.

Díky tmo, chatko, Lenčo a Tomáši za milé přijetí.

Lucie

Čištění svatyní po účastnících pobytů ve tmě od negativní energie

cisteni-pobyt-ve-tme
Image courtesy of Sujin Jetkasettakorn at FreeDigitalPhotos.net

Jeden z občasných dotazů, který dostáváme je:

“Čistíte po účastnících svatyně od negativní energie?”

Kde se negativní energie bere?

Podle terminologie různých duchovních kurzů a ezoterických pouček je, že negativní energie je taková, která nám škodí, která nám způsobuje něco, co nechceme.

Aby se toto nestávalo, zařadili jsme tyto procedury po každém účastníku pobytu ve tmě:

  1. Důkladně vyvětráme v létě i v zimě
  2. Zapálíme postupně 7 vonných tyčiněk pro spálení negativní energie a navození lásky a harmonie
  3. 7 minut větráme
  4. V geometrickém středu umístíme na podlahu ručně vyrobenou svíčku z včelího vosku na 77 minut, aby spálila poslední zbytky negativní energie
  5. 7 minut větráme
  6. Vodou z bezové kůry a lipových květů pravou rukou v pravotočivých kruzích vytíráme celou podlahu minimálně 14 minut
  7. Na vstupní dveře umísťujeme čestvě upletený věnec buď z bezového proutí a nebo smrkových větví, podle sezony
  8. Pokud byl minulý praktikující opačného pohlaví, než přijíždějící, umísťujeme na 49 minut na toaletu 7 lístků z jitrocele (na zimu máme i sušený)
  9. Se sepjatýma rukama obejdeme celou svatyni 7x dokola ve směru hodinových ručiček a naše děti 7x v protisměru hodinových ručiček
  10. 1x za 7 týdnů máme z místní školy domluvených 7 panen, které svou přítomností ve svatyních po dobu 7mi minut (v každé) rozpustí absolutně poslední zbytky negativní energie

A teď kapánek vážně 🙂

Žádná negativní energie podle nás není, stejně jako nejsou negativní myšlenky, nebo negativní emoce. Věci jsou tak jak jsou a tak jak jsou, jsou naprosto v pořádku. Je to vždy a jen mysl, která dělá rozdíl mezi negativní (nechci) a pozitivní (chci) energií.

Tak jako nechytnete pokaždé chřipku v autobuse, tak na vás nepřeskočí nic z předchozího praktikujícího.

Máme tu zkušenost s praktikujícími, že koho ani nenapadlo, že by bylo potřeba svatyni nějak čistit, tak se na nich energie předchozích praktikujících nikterak neprojevuje.

A ti, co si to připouští, tak na nich také ne 😉

My prostě věříme, že vše se děje z lásky a že udělem lidských bytostí je radost a štěstí.

S láskou Vaši průvodci pobytů ve tmě

Tomáš a Lenča

Ivana – pobyt ve tmě byl krátký

Jaké to bylo týden ve tmě?

Krátké.

Nepřemýšlela jsem dopředu o tom, jaké to ve tmě bude, věděla jsem uvnitř sebe, že to chci (a asi že to znám). Jen jednou se mi mihla myšlenka, jestli nejsem přehnaně sebevědomá a neměla bych si dojít alespoň do Kavárny ve tmě, ale nenašla jsem si čas, tak jsem prostě přijela.

Pobyt ve tmě jen pro mne

Na místě jsem měla jasný pocit, že je to nachystáno přesně pro mě. Domeček malý, dřevěný, teplý, příjemná postel, horká sprcha, na zemi karimatka na cvičení, přesně taková, jakou jsem nakonec nechala doma, abych nevozila moc věcí, dost místa na cvičení. Ocenila jsem, že jsem si mohla zhasnut sama a vybalit si a připravit se, jak jsem potřebovala.

Jinak to probíhalo asi hodně standartně.

První 2 dny jsem hodně spala (a trochu meditovala – cvičila – jedla).

Další 2 dny jsem hodně snila a představovala si konkrétní věci, ale nic převratného – třeba jak bych chtěla strávit se svou mladší dcerou 4 dni v Paříži nebo jak být veganem, aby mě to bavilo (a meditovala – cvičila – jedla). Někde uprostřed se mi zdál sen, že jsem v noci “omylem” šla běhat a tím celý pobyt pokazila; říkala jsem to Lence a pobavilo mě, když mi oznámila, že s něčím podobným jsme přišli ten den všichni.

A pak se pobyt ve tmě rozjel

Poslední 2 dny jsem na sobě konečně začala pracovat. Do té doby mi čas utíkal přiměřeně, v tu chvíli začal letět. Stalo se mi, že jsem měla pocit, že je ještě večer a Tomáš přišel s jídlem už na druhý den, což mě mírně vyděsilo. Otevřela se mi krátce před pobytem schopnost otevřít (si) minulé životy a čistit, tak jsem jela po problémech svého života a jejich kořenech, co jsem dokázala. Některé věci byly síla, ale hodně mě to bavilo, převládal pocit obrovské radosti a dobrodružství, že něco takového je možné, přes to, že člověk otevírá, co ještě nezvládl, že. Také jsem dostávala konkrétní nápady, co dál a odpovědi na otázky. Poslední odpověď přišla 10 minut před tím, než zazvonil budík; vrtalo mi delší dobou hlavou, jaký je vztah mezi spontánností a disciplinou (protože pro mě se dost vylučují, spontánnost obdivuji a k disciplině mě to táhne) a vnitřním vedením. (Kdyby to někoho náhodou zajímalo, v minulosti, 50, 100, 200, 1000 let zpátky, pokud se někdo chtěl stát duchovním mistrem nebo alespoň vědomějším, tak disciplina byla jedním z vhodných nástrojů, jak se dopracovat spojení nahoru (pokud vycházela z čistého srdce a touhy a nebyla vynucená nebo povinná). Dnes jsou jiné vibrace a spontánnost (= soulad, vnitřní vedení, pocit, že něco udělám prostě proto, že to tak cítím) je “lepší” než disciplina, má to ale drobné úskalí, aby se člověk opravdu nechal vést “tím, jak to cítí” a ne něčím jiným.

Příklad, když někdo spontánně dojde k tomu, že chce přestat kouřit, výborně a může mít to štěstí, že využije příhodný okamžik a nebude na to mít už ani chuť; může se ale taky stát, že za týden, měsíc… bude mít “pocit”, že si jednu cigaretu dá. To ale bude paměť a zvyk těla a ne ta spontánnost, kterou se má nechat vést (nechme teď stranou, jestli je zdravé přestat kouřit najednou nebo postupně). A také jsou lidé (jako třeba já), které to spontánně táhne k určité disciplině, protože jinak mají tendenci se tak rozptylovat vším možným zajímavým kolem, že aby se v tom životě vůbec někam dostali… Silnou stránkou discipliny je spolehlivost, u spontánnosti je to otevřenost pro teď a tady a kreativita. Konec odbočky.) A cvičila jsem a meditovala a jídlo poslední den spontánně vynechala.

Terapie tmou a hezké ráno

Ráno venku bylo podmračené ale hezké. Nevnímala jsem žádné intenzivní barvy ani zvuky, ale potěšilo mě, že mě zdravil a skákal na mě pes, možná víc, než na ostatní 2 účastníky – poslední 2 věci, které jsem řešila, byly o psech… Povídali jsme si chvíli ve 3, proč jsme ten týden chtěli a jak jsme ho prožili a I když ani pořádně nevím, jak se vlastně ostatní 2 účastníci jmenovali, budu si ten rozhovor pamatovat.

Je něco jiného věci nahlédnout a něco jiného převést to do reality. Některé dílčí věci (vztah dětí k pejskovi třeba) se vylepšily a děláme pro to další věci plus já líp rozumím jejich reakcím. Svoje hlavní téma mám pořád nedořešené a nedokázala jsem udělat všechny konkrétní kroky, které jsem mohla. Pak jsem měla 2 nápady, jeden jsem realizovala a povedlo se to tak na 75 procent; ta část, na které jsem začala pracovat hned po návratu, vyšla 100 procentně, to, co jsem dotáhla až po Vánocích, už nemělo tu energii. ? Nešla jsem tu noc po návratu spát a dala se do práce; ale protože jsem moc nespala ani poslední 2 dny u Tomáše a Lenky, na další nocovku jsem si už netroufla, bylo před Vánoci, týden jsem nebyla s dětmi. Kde je ta hranice…

S druhým projektem začínám doopravdy až teď, jen praktické věci jsem zařídila hned. Je to přednáška na téma 2 knih o spirituálních regresích Dolores Cannon, které jsou jen v angličtině, a teď jsem zvědavá, jestli si přitáhne své posluchače.

Tma i po návratu domů

Druhý nebo třetí den po návratu nám doma v šatně, kde nejčastěji medituju a kde není okno, shořelo trafo, takže je tam tma 🙂 Namontovali jsme tam jen malou lampičku. Ideální místo pro pokračování 🙂

A objednala jsem se v létě na další termín, snad se podaří sladit dětské akce, trochu se bojím (kde je ta hranice mezi prací na sobě a sobectvím). Týden je krátký, tak tedy 14 dní, ale za sebe cítím ideálních 10. I když se dá v chatičce hýbat a cvičit, mám strach, aby mi neodešla sebekázeň, bude mi chybět jít nebo běžet… Ale to je jen detail.

Moc děkuji Tomášovi a Lence za dobrou náladu, podporu a krásnou energii, kterou kolem sebe šíří.

Rezervace

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít