Tomáš – na terapii tmou po 12ti letech vězení

Ahoj Tome,

píšu abych se podělil o zážitek ze tmy.

Prvně jsem se setkal s křesťanstvím ve svých 8 až 9 letech a to mě minulo.

Když mi bylo 12 řekl mi o rok starší kamarád o reinkarnaci ve kterou jsem okamžitě spontánně uvěřil a věděl, že to tak je. Ale celé roky jsem o ní věděl jen to, že po smrti odcházím do duchovního světa a pak se opět narodím, a nepátral po hlubším významu. Postupem let se občas ke mě něco málo dostávalo a obzor se pomaličku rozšiřoval, ale probuzení přišlo až po té co jsem se dostal do vězení na dlouhých 12,5 roku kdy mi došlo, že se stalo co se stát nemělo a že bych měl změnit svůj život.

Nejsem šťastný za to co se stalo, ale za ty roky šťastný jsem, protože mi hodně daly. Našel jsem svou duchovní Cestu a odvedl velký kus práce na sobě.

Poslední 4 roky ve vězení jsem pracoval jako pečovatel u fyzicky postižených vězňů v Pardubické věznici a byl jsem odhodlán udělat vše abych mohl pečovatele dělat i venku. Po propuštění jsem si udělal sanitářský kurz a kurz pracovníka v sociálních službách a jsem přesvědčen, že jsem udělal vše abych pečovatele dělal, ale neuspěl jsem.

Věděl jsem, že to budu mít těžké a že bych měl hledat alternativu kde bych se našel stejně jako v pečovateli. Přemýšlel jsem o této alternatívě, ale nepřišel jsem na nic a byl zaseklí v pečovateli.

Začátkem března mě kamarád říkal, že o velikonocích jede na holotropní dýchání a jestli bych nejel též, ale já mu řekl, že již jsem na něj měl jet před 3 roky a nakonec nejel z důvodu, že se na to necítím a odmítl jsem což kamarád respektoval.

day_lily_jailPak jsem, ale viděl film Dítě džungle který ve mě obrovsky zarezonoval a přivedl k rozhodnutí hledat své poslání a svou podstatu abych našel alternativní práci a na holotropní dýchání jsem s kamarádem jel. Po dalších třech týdnech jsem jel znova a pak šel i do regrese. V srpnu znovu holotropní dýchání a hned na to týden tanců dávných tradic.

Na tomto tanečním týdnu jsem byl po druhé po dvou letech a zde jsem poznal a uvědomil kolik jsem udělal na sobě práce. Snaha která začla velikonocemi není skákání z jednoho na druhé, ale spontánní postupná práce která do sebe zapadá, navazuje a má smysl.

A do toho přišlo rozhodnutí projít léčbou tmou a cítil jsem, že i ona by měla být součástí a to mě přivedlo k tobě.

Na pobyt ve tmě jsem měl očekávání

Do tmy jsem přijel s očekáváním, s očekáváním, že i tma mi pomůže na této Cestě a to cítím, že splnila a hodně mi dala. Konkrétní očekávání co při pobytu ve tmě zažiji jsem neměl a nechával to na ní.

Od nástupu v sobotu do noci na přelomu pondělka a úterka jsem hodně spal a ve chvílích kdy jsem nespal jsem si říkal jestli to nebude stejné jako u ženy která též byla týden ve tmě a řekla mi, že jí to nic nedalo, že byla bez zážitku, prostě byla jen ve tmě. A tak jsem měl obavy abych to neměl stejné, ale pak jsem se od Lenky dozvěděl, že i kdyby tomu tak bylo do budoucna to má význam a přinese co přinést má. Což mě uklidnilo a dalo sílu vytrvat a že to má smysl. A dalším tématem který jsem v těchto chvílích kdy jsem nespal byly úvahy o možná novým vztahu mne se ženou o kterou mám zájem. V těchto úvahách převažoval rozumový prvek a já to viděl spíše negativně. A v úterý kdy už jsem nespal přišla spontánní vize kdy já hned pochopil, že mi chce dodat sílu a říct, že vztah má krásnou budoucnost. Tato vize pak byla ve mě a dokázal jsem i zvětší části vyložit celý její význam.

Po té jsem byl jen ve tmě a viděl občas periferní světlo z boku a nebo světlo v očích které blikalo.

Pátý den pobytu ve tmě přišly obrazy

Ve čtvrtek když jsem se probouzel potýkal jsem se se snem, který na mě působil nepříjemně a já si musel uvědomovat, že to byl sen a kde jsem. Toto vyvolalo sled obrazů které se mi začly objevovat, byly to koláže jdoucí jeden za druhým působily nepříjemně a prvý pocit byl, že bych s toho měl utýct, ale zapřel jsem se pocit změnil a se slovy tak pojď jsem byl odhodlán do toho jít a byl rád, že se něco děje. Obrazy šly dál, přestaly působit nepříjemně, ale pak začli slábnout až zmizeli. Zkusil jsem znovu usnout s tím, že při probouzení se obrazy vrátí což se mi i povedlo, ale ne s takovou intenzitou a brzy zase zmizeli a skončilo. Na potřetí se mi to již nepovedlo a já nějak tak pochopil, že svou snahou jít do toho jsem to odehnal.

Nějakou dobu po našem rozhovoru mi znova začaly chodit obrazy, které jsem viděl jak se zavřenýma tak otevřenýma očima a tentokrát jsem je jen pozoroval a nic víc. Nejdříve chodily pěkný a hlavně ze zvířecí říše. Dosti jsem viděl svá silová zvířata se kterými pracuji v šamanismu, ale i jiná. Přišly i negativní a hrůzostrašné. Viděl jsem i různé podoby pekla. Ale všechny obrazy mě nechaly v klidu. Byl jsem jen divák a ani ty hrůzostrašné mě neděsily a nevyvolávaly emoce. Spíš u některých těch pozitivních jsem cítil příjemné emoce když se třeba jednalo o mě známé silové zvíře či jiný obraz když mě oslovil.

V pátek večer jsem měl další vize v podobě obrazů, stromy a zvířata. Jednotlivé obrazy vydržely déle než ve čtvrtek kdy šly celkem rychle za sebou, ale tentokrát byla celková doba o hodně kratší. V obou dnech jsem si i nějakou dobu při těchto obrazech hrál na flétnu.

Poslední noc terapie tmou, než zazvonil budík, byla dlouhá, moc dlouhá a ke konci přišly další vize v podobě obrazů. Tentokrát hodně děsivé a byly hlavně v červené a černé barvě. Hlava projetá železem, různě poskládané lebky v té hrůzostrašné podobě a další podobné motivy-válka, boj, hrůza a děs, ale spíše starší valka než ty novodobé 20 století. Tyto obrazy šly pomalu a nechávaly mi dostatek času na vnímání. Neděsily mě, byl jsem v klidu a opět neučastněný divák a nějak mi bylo jasný, že patří k tématu strachu o kterém jsme mluvili. Co mě mrzelo bylo to, že jsem vnímal, že brzy bude zvonit budík a že pobyt ve tmě mám zakončit tímto negativním a tak jsem se to pokusil změnit, což jsem zas brzo nechal, protože mi došlo, že bych to zhoršil. A tak jsem si jen přál aby vše bylo zakončeno něčím pozitivním což mi bylo vyhověno a pár momentů konce bylo pozitivních.

Terapie tmou byla zakončena nocí ozářenou Lunoumidwest_moon

Vyjítí na zahradu po zazvonění budíku kdy byla ještě tma a na nebi ubývající čtvrť Luny s hvězdami byla nádherá. A chvíle rozednívání úžasné a já byl šťastný, že jsem na světle, užívám si přírody a že jsem pobyt ve tmě dotáhl do konce.

Po dobu pobytu ve tmě jsem měl pár momentů kdy jsem zapřemýšlel, že bych to ukončil, ale né tak silných abych s tím musel bojovat. Jak přišly tak odešly. Negativní emoce z nitra mi nešly a vydržel jsem sám se sebou v pohodě.

Náš rozhovor cestou kdy si mě vezl do Čáslavi mi dál plně pochopit tvůj postoj a pohled na svět a hodně mi to dalo a ukázalo. A i za to ti moc děkuji, protože to je obohacující.

Pokud chceš mé zdílení zveřejnit můžeš, zveřejni co uznáš za v hodné a pokud chceš zveřejni celé, nemám s tím problém.

Moc ti a Lence za všechno děkuji, moc jste mi pomohli.

Přeji pěkné dny a hodně štěstí na vaší Cestě

Tomáš

Týna – cítím se úžasně i po odjezdu

Milí přátelé v Lomci,

dala jsem si pár dnů na čas, než se mé myšlenky usadily a teď si myslím, že mohu s odstupem formulovat to, co mi pobyt ve tmě přinesl.

Pobyt ve tmě začal už když jsem vystoupila z vlaku

004Všechno začalo už ve chvíli, kdy jsem vystoupila v Bykáni na zastávce na znamení. Slunko svítilo a já se dívala na tabuli s názvem a zjišťovala, že stojím uprostřed „ničeho“. Naštěstí odtud vedla jen jedna cesta. Tak jsem vytáhla trekové hole a vydala se po ní. Jakmile jsem se dostala do obce Bykáň, už jsem se vcelku orientovala. Šla jsem pomalu, rozhlížela se po kraji, fotila čmeláky na bodláku, vnímala jsem atmosféru krásného teplého dne.

Hned 006na okraji obce Lomec mě vítal kříž a na návsi další. Chvíli jsem si sedla na lavičku na autobusové zastávce. Opřela jsem se a zavřela oči. No a pak jsem vzala mobil a volala. Tomáš mě navedl na správný směr. Šla jsem do mírného kopečka a po cestě mi běžel vstříc malý chlapec a velký pes. Clapec volal: „Ahoj Týno“. Nádherné uvítání.

Nahoře u roubenky čekal Tomáš. Podali jsme si ruce a já věděla, že mi tam bude dobře. Podívala jsem se na svatyni, která na mě čekala. Dostala jsem všechny potřebné informace a dva banány a ještě chvíli jsem se rozhlížela po okolí.

Přišel čas na pobyt ve tmě

010No a pak nastal čas vstoupit dovnitř. Uložila jsem si věci vedle postele, prohlédla a osahala si celý domeček, dala si sprchu, chvilku poseděla na posteli a pak jsem prostě vstala a šla zhasnout. Opatrně jsem se vrátila na postel a hleděla do tmy doširoka otevřenýma očima.

Cestování dvěma rychlíky a osobním vláčkem a pak i pěší cesta z Bykáně –to mě poněkud uondalo. Natáhla jsem se a usnula. Po probuzení jsem ještě chvíli ležela se zavřenýma očima. A pak jsem je otevřela do tmy. Neměla jsem ani to nejmenší ponětí o tom, kolik je hodin.

Zážitky z pobytu ve tmě?

Ty moje vlastní, osobní, prozrazovat nebudu nebudu. Jsou zkrátka jen hluboce moje a jako takové v podstatě nesdělitelné. Už proto, že každý si životem neseme prožitky, o nichž zhusta víme jen my sami nebo naši nejbližší lidé. Těžko čekat, že by je někdo cizí pochopil.

Takže jsem se rozhodla napsat jen nějaké postřehy a dojmy.

-Co je to tma? Tma je vším, čím vaše podvědomí chce, aby byla. Máte týden na to, aby se vaše podvědomí dohodlo s vědomím. Aby si to navzájem ujasnili a sjednotili se.

-Hned první den se mi v mysli vynořila vzpomínka na jednu debatu, jíž jsem byla přítomná před asi čtyřiceti lety. Tenkrát mi to připadalo hluboce filozofické. Byla nastolena možnost, že to, co se nám ve spánku zdá, je skutečný život. Zatímco to, o čem jsme přesvědčeni že žijeme, je sen. Byla z toho hodně bouřlivá debata, do níž jsem se nevměšovala, jen jem naslouchala, chvílemi si v duchu klepala na čela a myslela si svoje. Celá léta jsem na to nemyslela. A najednou se to vynořilo. Kolem mě byla neproniknutelná tma, žádný „děj“, ale sny byly živé, samozřejmě barevné, velmi realistické, jiné než bývají doma.

-Čas se stal pouhým pojmem bez obsahu. Jednou denně přišel Tomáš nebo Lenka s jídlem. Ale netušila jsem kolik může být hodin. Zvuků pronikalo do svatyně jen málo. Slyšela jsem občas zaštěkání psa, zvuk čtyřtaktního nebo dvoutaktního motoru, letadlo. Ale nic z toho se nedalo nějak časově identifikovat. Jediný údaj, který měl hodnotu, bylo 18.30 v sobotu, kdy jsem do svatyně vstoupila. A od toho okamžiku pak až následující sobotu ve 4.00 , kdy zapípal budík do tmy a hlásil, že je čas otevřít dveře do světa.

-Zajímavý postřeh prvního dne byl, že stále zavírám oči, když se nad něčím zamýšlím. Tak, jako doma, když člověk potřebuje zavřít oči a tím se oddělit od vnějších rušivých věcí. Třeba od obrazů na stěně. Nějakou dobu to trvalo, než si mozek uvědomil, že zavírat oči netřeba.

-Překvapilo mě, jak moc jsem ve tmě ztratila prostorovou orientaci. Myslela jsem, že jsem se třeba otočila o 180 stupňů. Ale ukázalo se, že jsem obrat třeba maličko nedotočila a najednou přišla trochu panika, když jsem po dvou krocích nebyla tam, kde jsem čekala.

Strava byla vynikající a mě si po mnoha letech stalo, že jsem neměla pocit hladu. Ano, znám se. Proto jsem byla vybavená. Vzala jsem si sebou několik balíčků plátkového sýru, pár sušenek, slané sýrové oplatky. Za celý týden jsem na ně vůbec nepomyslela. Žádný hlad, ani chuť na cokoliv jiného, než to, co jsem dostala. Všechen proviant jsem zase odvezla.

Když se mě přátelé ptali, co jsem ve svatyni stále dělala, odpovídám, že jsem skládala puzzle. Použila bych to jako podobenství. Velká krabice plná dílků. A na víku žádný obrázek. Samozřejmě, že jsem si v životě kus toho obrazu už poskládala. Ale ve tmě se ukázalo, že některé části byly špatně. Napasovala jsem do sebe něco, co nesedělo správně a najednou jsem viděla, že to patří jinam. „Obrázek“ se navíc rozšířoval na všechny strany, ačkoliv jsem si myslela, že okraje jsou dané. Někdy jsem ani nemohla uvěřit tomu, co se objevilo. Ale najednou jsem porozumněla spoustě věcí, které mě potkaly. A začala se těšit na další dílky. Jako bych je brala do ruky a prohlížela si je s úžasem.

Problém jsem měla se sopustředěním. Myšlenky se několikrát rozeběhly na všechny strany. Pochytala jsem je pomocí kamenů a řeckých korálků. Jakmile jsem je vzala do ruky a prsty si s nimi začaly hrát, myšlenky se vrátily. „Sesedly“ se do kruhu a zůstaly. To se to pak skládalo.

V pátek jsem spolu s jídlem dostala také pokyn k ránu. Budík, o němž mi bylo řečeno, že je nařízený na čtvrtou. Bála jsem se na něj sáhnout, abych zvonění nevypla. Nebyly vidět ani rafičky, ani jiné značky. Opatrně jsm ho postavila na podlahu a snažila se na něj nemyslet.

Těšila jsem se na otevření dveří

020

A pak se najednou začalo ozývat pípání. Sedla jsem si na posteli a spustila nohy na podlahu. Dívala jsem se do tmy a čekala na chvíli, kdy budu chtít otevřít dveře. Těšila jsem se na to. Věděla jsem, že Měsíc je v úplňku, takže nebude tak docela tma. Přesto jsem se šla napřed ještě potmě vysprchovat. Teprve pak jsem otevřela vnitřní a po nich i vnější dveře. Nadechla jsem se příjemného vzduchu.

Vyšla jsem ven a připadalo mi, jako bych byla opilá. První mě přivítal pes. Nádherný pocit v prstech zabořených do husté srsti.Venku už byl také „kolega“ z vedlejší svatyně. Sdělovali jsme si dojmy. Ten pocit opojení jsme měli oba. Zvolna jsem chodila a držela se stromů. Pak jsem chvíli jen tak seděla venku a když jsem nabyla jistotu, vydala jsem se slunci vstříc. Východ je na druhé straně Lomce, než roubenka. Tak jsem vyšla nahoru a po polní cestě šla stále směrem na východ. Až jsem došla na konec kukuřičného pole a tam jsem si sedla na pařez a dívala se na mraky osvětlované pomalu blížícím se Sluncem. Vítala jsem to Slunce a ono vítalo mne.

Děkuji za pobyt ve tmě

Teď už zbývá jen znovu s pokorou poděkovat Tomášovi a Lenče za tu poskytnutou šanci, za přijetí, za jídlo. Za souznění a pochopení. Za všechno, co mi bylo dáno prožít a procítit. Za to, co jsem pobytem ve tmě získala i za to, čeho jsem se zbavila.

Také chci poděkovat Západní Svatyni. Za to, že otevřela svou měkkou, teplou a dřevem vonící náruč a dovolila mi schoulit se do ní.

Nikdy nezapomenu ani na „vítacího“ psa. Na jeho přátelské přijetí, na podanou tlapu, pohled očí.008007

Přeji všem, kteří k vám přijedou, aby se cítili tak úžasně jako já. Nejen v době pobytu, ale i po odjezdu.

DĚKUJI

Týna

Týdenní pobyt ve tmě

Často se stává, že pokud se rozhodnete podstoupit pobyt ve tmě (terapie tmou), položíte si otázku: “Na jak dlouho mám do tmy jít?“.

Každý pobyt ve tmě je jiný a každý praktikující cítí potřebu pobytu ve tmě jinak. I přes to je možné nalézt společné znaky a průběhy. Následující popisy tedy spíše berte, jak soupis našich zkušeností.

Pobyt ve tmě na den

Praktikující nastupuje na pobyt ve tmě často kolem oběda a kolem oběda druhý den končí. Tedy ve tmě zůstává 20 – 24 hodin. Ač se někomu může zdát, že je to času málo, naše zkušenosti ukazují, že se praktikující minimálně pořádně vyspí. Spousta lidí totiž žije ve spánkovém dluhu, v noci nemají tmu a ještě k tomu spí málo hodin a také nekvalitně. Jedna noc ve tmě také pomáhá praktikujícím, kteří mají panickou hrůzu ze tmy. Při jedné noci si mohou vyzkoušet, že tma je ve skutečnosti klidná, všeobjímající.

Pobyt ve tmě na 3 noci

Ač se hormon melatonin, který pomáhá k zvýraznění schopnosti dívat se do sebe, tvoří až mezi druhou a třetí nocí, je jeho hladina již dostatečně vysoká. Ač je toto také individuální, protože někdo má vysokou hladinu již první den a někdo až čtvrtý. Zkrátka pobyt ve tmě na 3 noci je příznivý pro ty praktikující, kteří si nemohou dovolit celý týden. Po 3 nocích pobytu ve tmě je tělo již dostatečně odpočaté a praktikující je více vzhůru a může pozorovat účinky pobytu ve tmě i při bdělém stavu. Po 3 nocích se ještě neobjevuje ztráta rovnováhy po ukončení pobytu ve tmě.

Pobyt ve tmě na týden

2015-02-21 18.05.31Jedná se o nejobvyklejší délku terapie tmou. Předpokládáme, že je to i z důvodu, že náš organismus je zvyklý na 7mi denní cykly. 7 nocí je již dostatečná doba k tomu, aby se praktikující pořádně vyspal, kdy zvýšenou spavost je možné sledovat až 4 dny. Po čtyřech dnech již často nastupuje uvažování nad sebou, procházení svého života a prožívání situací, které si praktikující s sebou nese z dětství či dospívání. Někteří praktikující volí i den či několik dní bez stravy, pouze na vodě, tak zvaný půst. Ukončení pobytu ve tmě je často po týdnu ráno. Ještě za rozbřesku, kdy pomalu předává noc svou vládu slunci a svět se zabarvuje. Po ukončení pobytu ve tmě se již objevuje mírná ztráta rovnováhy, kdy tělo praktikujícího přepíná z rovnováhy svalové na rovnováhu zrakovou. Proces přepínání rovnováhy trvá obvykle 15 minut, výjimečně až hodinu.

Pobyt ve tmě na dva týdny

Jestliže není pobyt ve tmě ukončen po týdnu, ale praktikující si naplánoval týdny dva, je vidět nejvyšší přínos v tom, že má praktikující více času. Ač 99% praktikujících tvrdí, že nemělo žádné očekávání, tak při pobytu ve tmě na 14 dní právě nemají kam spěchat a tzv. netlačí na pilu. Tedy přínos dvou týdnů oproti jednomu praktikující popisují jako mít více prostoru pro sebe.

Pobyt ve tmě na 7 týdnů

Toto je zatím u nás nejdéle praktikovaný pobyt a můžeme ho doporučit jen tehdy, pokud po pobytu v této délce opravdu toužíte a cítíte, že to tak má být. Ukončení pobytu ve tmě po 2 měsících je standardně ráno před rozbřeskem a průběh zvykání si na světlo je skoro stejný jako po týdnu.

Na závěr můžeme říci, že to není tak, že týden je lepší než 3 dny, nebo měsíc je lepší než týden. Délka pobytu je individuální a záleží na každém praktikujícím.

Z hlediska statistiky volí 98% praktikujících délku 1 týden.

    Uvolněný termín na 4 dny – 3 noci od 9.9. do 12.9.

    Milí přátelé pobytu ve tmě,

    aktuálně se uvolnil pobyt ve tmě ode dneška 9.9. do soboty 12.9.

    Pobyt je určený pro ty z vás, kdo chtějí do tmy “hned”, můžete začít pobyt ve tmě ještě dnes.

    Příjezd může být dnes (středa) do 14:30 hodin nebo ve večerních hodinách po 21 hodině.

    Stejně tak je možné přijet zítra (čtvrtek) do 16ti hodin a nebo večer po 20 hodině.

    Ukončení by bylo standardě v sobotu dopoledne.

    Terapie tmou hned i vlakem

    Nemáte-li auto, dojedeme pro vás do Bykáně či Kutné Hory na vlakové či autobusové nádraží.

    Pobyt ve tmě na 3 noci a hned

    V případě zájmu se “vrhnout do tmy hned” rezervujte v kontaktech. Výše příspěvku za pobyt je jako obvykle dobrovolná.

    Budeme respektovat prvního rezervovaného, náhradníky budeme informovat kolikátí jsou v pořadí.

    Rezervace

    Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

    Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

    Zavřít