Léčba tmou

Terapie tmou, pobyty ve tmě

Léčba tmou, terapie tmou, pobyty ve tmě

Vítejte na stránkách pro klidný pobytpobyt ve tmě, někdy nazývaný terapie tmou. Na zrak se spoléháme ze 70% a většinu své pozornosti věnujeme světu. Pro řešení osobních problémů je potřeba se podívat dovnitř nás a tedy „klasický“ zrak vypnout. Terapie tmou je prováděna ve svatyni (chatce), která je absolutně tmavá. Pobyt ve tmě tedy pomáhá spojit se více se svým vyšším já, se svým osobním božstvím (inteligencí, světlem, zdrojem), které umí vyřešit naše problémy. Při pobytu ve tmě se neřeší příznaky, ale vytrhávají problémy i s kořeny.

„Pro oči nevidí“ je naším motem na cestě k sebepoznání.

Kamil – ve tmě jsem našel štěstí, klid a lásku

Abych to vzal úplně od začátku… O terapii tmou jsem se dozvěděl asi před 6 lety v jednom novinovém článku. Velmi mě to zaujalo a okamžitě jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych si tuto “očistnou“ metodu vyzkoušel na vlastní kůži. Očistnou píši proto, že Terapie tmou byla v tomto článku takhle interpretována. Během posledních 6 let jsem se čas od času setkal s nějakým dalším článkem a později i přečetl knihu o pobytu ve tmě. I po těchto dalších informacích jsem měl “TMU“  spojenou pouze s uspořádáním myšlenek a samozřejmě s netradičním zážitkem. Na začátku roku jsem se odhodlal a zamluvil si termín. Později jsem se pokoušel kvůli termínu dovolené, který se mi kryl s termínem pobytu ve tmě, o výměnu za nějaký uvolněný, což vyšlo a 18.června jsem měl nástup. Na pobyt ve tmě jsem se těšil a v den nástupu jsem byl od rána ve zvláštním stavu apatie.

Pobyt ve tmě pěkně po západu slunce

Po západu slunce jsem zavřel dveře chatky,  prožil jsem si poslední sprchu při světle, uspořádal věci a nakrokoval vzdálenosti. Nadechnul jsem se a byla tma… První noc jsem prospal a od rána jsem se snažil vytvořit si nějaký rozvrh, abych vyplnil předpokládaný týdenní pobyt ve tmě. Vstával jsem rozprouděním energií “ala“ tai chi, snídaně a hygiena, krátký odpočinek (který většinou přešel ve spánek), cvičení jógy, krátký odpočinek, pak většinou přišla Lenka s vynikajícím jídlem a nemohlo následovat nic jiného než zkoumání všech pochutin a konzumace části z nich (nejoblíbenější část dne), po jídle delší odpočinek, cvičení a sprcha a opět krátký odpočinek. Během dne jsem se pokoušel meditovat, ale většinou jsem usnul, což mě nijak nevyvádělo z míry a přijal jsem to. Další noc jsem spal o něco hůře, začaly mně pobolívat záda, možná z měkké postele možná to bylo způsobeno  čištěním organizmu, kdo ví… Další den jsem pokračoval v rozvrhu a přemístil se z postele na zem, kde jsem si vytvořil pohodlnější ležení.

Ve tmě jsem viděl světelné efekty

Druhý den utekl jako voda, nic zvláštního se nedělo a já jsem si na tu velmi příjemnou tmu zvykl a prožíval intimní až láskyplné pocity samoty (samozřejmě ve vší počestnosti :). Třetí den se od rána nezdál být ničím odlišný od předchozích, po ranní rozcvičce jsem však viděl blikající spáry mezi palubkama na zdi, pokračovalo to svítící čokoládou a během dne se mi začal zobrazovat nějaký světlý kruh s pravidelnou mřížkou. Po jídle už mi nad hlavou ubíhala oblaka z kamínků. Všechny tyhle “světelné efekty“ jsem bral jako reakci mozku na nedostatek světla, takže jsem se nadále věnoval dennímu rozvrhu. Během cvičení mi však už kolem hlavy létaly světla a neznámé obličeje… Dal  jsem si tedy sprchu, ulehnul na mé lože a jen jsem sledoval co mi tma dávala. Nevím jak dlouho to trvalo, ale na zrnitém plátnu před mýma očima se mi odehrával příběh nebo spíš konec životního příběhu člověka z doby dávno minulé. Třikrát dokola jsem sledoval čím si (nebo jsem si) prošel než se dostal do míst kam jednou dojdeme všichni. A kam jsem i já na pár vteřin nakouknul a pocítil bezbřehé štěstí, klid a takové množství lásky, že to slovy nelze ani přiblížit…

Celý tento příběh byl na černé plátno před mýma očima, jakoby vysílán z mnou nepoužívané části mozku a po třetím opakování už mě bolela hlava takovým způsobem, že jsem se snažil “projekci“ přerušit, ale ať jsem dělal co jsem chtěl, nedařilo se mi to.

Hvězdy po pobytu ve tměProto jsem se rozhodl pro opuštění chatky. Venku, ač bylo kolem 2. hodiny ranní, mě oslnilo měsíční světlo a pár minut trvalo než jsem byl schopen udělat pár kroků zpět do našeho světa.  Po chvíli rozkoukávání jsem si zašel pro karimatku a ulehnul pod hvězdným nebem. Takové hvězdy jsem ještě neviděl…

Do rána j sem nezamhouřil oči a s prvními slunečními paprsky, které jsem vítal se slzami v očích, jsem se znovu narodil.

Jsem jiný… …svět kolem mě je jiný… už vím kam mířím, co chci…

Ještě je stále hodně událostí v mém životě u kterých mi není jasný důvod, proč se staly. Ale nyní, už je víc těch, které zapadly do prázdných míst a jejich důvod jsem pochopil.

Každý den měním svůj život k lepšímu…  A věřím, že nejen svůj…

Díky za vše!

Kamil

Pobyt ve tmě v přítomnosti

Pobyt ve tmě v přítomnostiMilí přátelé pobytů ve tmě,

jezdíte k nám z různých částí naší země a dokonce i ze zahraničí. Jezdíte k nám v různých období života, ve věkovém rozpětí 18 – 85 let a také různě daleko na cestě životem, jinými slovy někdo z vás je na duchovní cestě déle a někdo zas tak dlouho ne.

Pobyt ve tmě teď a tady

Transformace vědomí je možná skrze prožívání přítomnosti takové, jaká je. Bez porovnávání s minulostí či smíchávání strachů z budoucnosti či melancholických představ. Proto vám každému ještě před pobytem ve tmě říkáme, že dýchání je klíčem k věnování pozornosti tělu. Věnujete-li pozornost svému tělu, prožíváte přítomnost.

Mnoho praktikujících popisuje stav, kdy díky dýchání a prožívání přítomnosti zažili bezdůvodnou radost a lásku jen tak …. z bytí, z toho, že existují.

Není to o tom vypnout myšlenky, ono to ani nejde, jde o to, věnovat pozornost tomu, co je tady a teď a pokud přicházejí nějaké myšleny či emoce a vy se soustředíte na dech a tělo, tak mohou zase myšlenky a emoce odejít, mohou jakoby proplout, projít jako dým komínem nebo jako projde jednotlivec davem.

Znalosti jako překážka přítomnosti

Přijíždějí i ti z vás, kteří jsou na duchovní cestě již déle, třeba i několik let či desetiletí hledají štěstí, radost a lásku. Stává se, že jsou to velmi vzdělaní a znalí lidé a právě takoví jsou často chyceni do pasti znalostí.

Vědět, že něco nějak je, je něco jiného, než to žít.

Je to podobné jako s jídlem, které ve tmě chutná intenzivněji, protože když vaše oči vidí jídlo dříve, než ho ochutnáte, tak vlastně mysl již ví, jak to má chutnat a proto to není překvapení.

Proto při pobytu ve tmě můžete zkoumat sami sebe a být pozorní k myšlenkám a slovům jako: „To vím“ nebo „To znám“ či „Jo jo, to jsem četl“.

Je to jakoby naší mysli stačilo znát a k prožívání již nedojde a proto se stává, že nadále trpíte.

Co s tím?

Nic 🙂 Dýchat a nechat to být, ono si to samo udělá, co potřebuje.

Tím v sobě i rozvíjíte důvěru, že se děje, co má a že je to tak v pořádku.

My rádi přivítáme praktikující znalé i neznalé, protože věříme, že pobyt ve tmě je pro každého, že každý dostane přesně to, co má a je nám ctí, že u toho můžeme být <3

Alex – panika a válečné trauma

Pobyt ve tmě a válečné traumaUž je to skoro dva týdny, co mě Lenka s Tomášem zkontaktovali, jestli bych nenapsal něco o svém pobytu ve tmě. Sice jsem okamžitě věděl, že minimálně pár řádek napsat chci, ale ta správná slova úplně nepřicházela, protože jak jednoduše popsat pocit?

Pobyt ve tmě pro nováčka

Nevěděl jsem do čeho jdu, ale tmy jsem se nebál, protože jsem si říkal, že tma je žena, a že si tak určitě budeme dobře rozumět. Jak je tato žena záludná jsem poznal hned deset minut po zhasnutí světla, protože se mi podařilo ztratit se ve sprchovém koutě (a i po další dny bylo toto místo pro mě hotovým Bermudským trojúhelníkem).

LOL První dva dny proběhly úplně v pohodě, zato třetí den se ukázalo, že se opravdu každý dostane do tmy přesně v ten pro něj nejvhodnější okamžik.

Venku začaly hodně přelétávat stíhačky (což prý v takové míře bylo neobvyklé), a v kombinaci s bouřkou a tím, že se mi ten den úplně rozhodily biologické hodiny, a já tak ztratil pojem o čase, jsem se dostal do stavu poměrně velké paniky a spustilo mi to „válečné trauma“, které jsem už párkrát řešil třeba na rodinných konstelacích.

Před očima mi probleskovaly obrazy nebe s válečnými letouny a podobné věci, pocity to byly hodně intenzivní, a dokonce jsem se začal ve dveřích shýbat (jako kdyby to ve mně evokovalo vzpomínky na nějaký nízký strop), ale cítil jsem, že tím dochází k léčení.

Přemýšlíte ve tmě o tom kdo jste a kam jdete

Samozřejmě, že člověk má spoustu času přemýšlet o různých věcech, o tom kdo je a kam jde, a řekl bych, že mi to v tomhle ohledu hodně pomohlo utřídit si myšlenky a ujasnit si, co opravdu v životě chci. Navíc mi ta tma dodala určitý nadhled, až odvahu, protože si říkám, že když už jsem zvládl ten týdenní pobyt ve tmě, že už v životě zvládnu cokoli; a zatím mi to celkem vychází. 🙂

Děkuji Vám oběma za všechno a chci speciálně poděkovat za vynikající jídlo, asi nejvíce bych vyzvedl kuskus se sušenými rajčaty (mňam), a za trpělivost se kterou mě Lenka vyslechla, když jsem si chtěl povídat.

Nakonec se ještě podělím o poslední větu, kterou jsem si ve tmě zapsal do svého deníku:

„Děkuji ti tmo za všechno, byl to super zážitek.“

S láskou Alex

David – otázky mne sužovaly roky

Srdečně zdravím, Lenčo a Tome,

o tom, jaký byl pobyt ve tmě, se dá psát hodně a ta slova měla vměstnat do jediného, znělo by jednoznačně „DĚKUJI“, protože stále velmi zřetelně vnímám hlubokou vděčnost za tento nesmírně cenný prožitek. Přicházel jsem k vám s dosti smutnou náladou, bez očekávání, a přesto s přáním nalézt uvnitř odpovědi na 3 otázky, které mne sužovaly již více než 4 roky. Jen stěží bych se pokoušel popsat ten pocit, kdy se po několika dnech objevila první odpověď týkající se minulosti – přišla za mnou jako sluneční záblesk uprostřed temné noci, protože cítila, že bez ní se stále rychleji propadám kamsi do neznáma. Doslova jsem vnímal, jak se v několika málo vteřinách jedna energie mění ve druhou, a opět jsem si uvědomil, že k záchraně lidského života stačí jediná správná myšlenka. Následovala nesmírná úleva, smích, „zpěv“ a veršování ve trojsmyslech, zkrátka nechal jsem promlouvat tu část mého já, která dokáže zcela nemilosrdně rozesmát přátele a okolí, kdykoliv se jí zamane. Je opravdu velmi příjemné cítit úsměv zevnitř, tolik mi ten pocit chyběl…

Mysl se ustálí jen částečně

Byl jsem před příjezdem k vám toho dojmu, že mysl se ve tmě ustálí a ztiší svůj jinak celkem hlasitý projev, protože jí dojdou vnější podněty. Je to pravda jen částečně, a právě díky tomu má člověk možnost nasměrovat pohled dovnitř (a přitom vlastně ven) přímo mezi tu hladovou smečku debatujících entit, což mimojiné umožní najítsvá zraněná (a zranitelná) místa, pokoušet se jim porozumět a léčit je. Asi bude stačit, když napíšu slůvko Vipassana a jistě mi porozumíte.

V posledních dnech pobytu ve tmě jsem opět stejně náhle jako předním ucítil další důležitou odpověď, která se týkala budoucnosti. Nějakou dobu jsem se rozhoupával k celkem zásadnímu životnímu kroku – po létech navštívit jednu mému Srdci nesmírně vzácnou lidskou bytost – a pořád mě nakousávaly dosti různorodé pocity, jestli to mám udělat či ne. A vlastně to nebyla přímo odpověď, ale spíše velmi jasné oživení jedné důležité vzpomínky, kterou jsem zasunul kamsi hluboko a téměř na ni zapomněl. Nyní vím, že i tento slib dodržím… Vrátil se smutek, ale už je jiného charakteru, je jakoby smířlivější, protože se rozpouštějí přání, každičký můj den od pobytu ve tmě se nese ve stále větším klidu, byť nyní nemám moc ponětí, co tady vlastně dělám a jaký že to mám ještě úkol. Tak snad se vše ve vhodný okamžik ukáže.

Nejdůležitější je láska

Během pobytu ve svatyni jsem měl řadu dalších zážitků, vjemů a uvědomění, které by se jen velmi obtížně popisovaly slovy, ale ty nakonec nejsou vůbec důležité. Důležité je pouze to, že společným jmenovatelem všech mých dnů u vás, dnů minulých i budoucích byla,  je a vždy bude Láska. A jsem si tím jistý více než tím, že zítra zase vyjde slunce, mnohem více než tím, že dýchám a žiji, že Ona se mnou půjde za hranice všeho času. A protože si života nesmírně vážím, hodlám jej prožít v Přítomnosti, ať už to bude pozorování pozvolna padajících vloček, západů slunce za kopci či nálad a enerigí lidí, kteří proudí okolo. Protože být přítomný a vnímavý je asi ten nejlepší způsob, jak uctít Život sám.

Lenčo, Tome, ještě jednou Děkuji Moc, že jste mi umožnili dojít poznání, které mou existenci tady učiní smysluplnější a bohatší. Mějte se krásně, objímám.

S přátelskými pozdravy
David

Pobyt ve tmě – zamykat se, či nikoli?

Když jsme v roce 2014 postavili první svatyni pro pobyt ve tmě, nechali jsme zřídit i dva klíče. Jeden z klíčů jsme si nechali my a druhý klíč jsme umístili do skříňky dovnitř svatyně na pobyt ve tmě.

Klíč svatyni terapie tmou

Tento systém fungoval dobře asi dva měsíce. Když náhodou chtěl některý praktikující ukončit dříve, vzal ze skříňky klíč a venkovní dveře svatyně odemkl zevnitř a mohl vyjít ven.

Několikrát se však stalo, že praktikující sice klíč ze skříňky vyndal, ale nebyl schopen se po tmě trefit do klíčové dírky a někdy se následně praktikující podělili, že měli i myšlenky, že jsme jim schválně dali jiný klíč 🙂

Ač je odchodů z pobytu ve tmě dříve kolem jednoho praktikujícího z deseti, nechtěli jsme nikomu odchod nijak ztěžovat a tedy jsme zcela upustili od zamykání.

Pobyt ve tmě ukončen pouhým otevřením dveří

Druhá svatyně (východní) tedy již neměla v rámu dveří ani vydlabáno na jazýček zámku. Stejně tak jsme postavili i jižní a severní svatyni. Asi tak 2x do roka se nás někdo zeptal, jestli se ve svatyni může zamknout a jednou se stalo, že jedna praktikující si před dveře do vnitřní místnosti dala postel, aby se nezvaný návštěvník nemohl dostat dovnitř.

Minulý měsíc, tedy v říjnu 2016 jsme měli 5 požadavků na zamykání a dokonce tak striktních, že by praktikující ani nepřijeli.

My víme, že strach z odemčených dveří je váš a je jen otázkou času, než strach transformujete v lásku, avšak nejsme zastánci žádných radikálních řešení, protože vše je proces a má svůj čas a tak nám byla vnuknuta varianta.

Pevný knoflík řeší volnost pobytu ve tmě

Ve spolupráci s panem Zlámalem jsme objednali výrobu 4 kusů zámkových vložek s tzv. knoflíkem (pevným klíčem uvnitř) tak, aby do všech pasoval stejný klíč a my nemuseli mít sadu 4 klíčů. Pan Zlámal odvedl skvělou práci a během týdne jsme měli k dispozici 4 vložky i s knoflíky. Pak následovalo přeměřování zadlabávacích zámků, protože to je opravdu alchymie vybrat správný zámek.

Naštěstí v OBI v Kolíně pracují fundovaní lidé a tak nám velmi dobře poradili, jaké zámky vybrat.

Instalace vložek s knoflíkem

Následně byla montáž otázkou jednoho dopoledne, sobotního, kdy se střídají turnusy, aby nově příchozí již měli dveře se zámky s knoflíky.

Použití knoflíků je tedy zcela na vaší volbě. Cítíte-li se lépe zamčeni, můžete tak učinit při nástupu na pobyt ve tmě a my vás po každodenní návštěvě opět zamkneme.

I zamčené dveře je tedy možné knoflíkem velmi snadno odemknout zevnitř a svatyni kdykoli opustit.

Stále platí, to co vám říkáme pravidelně:

„Přijdou-li emoční či myšlenkové vlny, pomáhá na to dýchat. Hluboké dýchání vás ukotví v přítomném okamžiku a emoce a myšlenky mohou projít a jít si dál svou cestou. Stále máte možnost kdykoli ve svatyni rozsvítit, nebo ji opustit. Doporučujeme však dýchat a počkat na naši návštěvu, kde si o tom můžeme promluvit.“

Věříme, že zamykání či nezamykání povede k většímu právu volby a svobodě.

Děkujeme, že k nám jezdíte a těšíme se ve tmě na viděnou

S láskou vaši průvodci Lenka a Tomáš

Knoflík na dveřích2016-11-19-12-13-342016-11-19-12-38-552016-11-19-12-13-25 2016-11-19-12-13-21

 

1 Komentář

  1. zajímavé ,kdo ví co po tomto v sobě objeví za možnosti skryté ? :O

Napsat komentář

© 2017 Léčba tmou

Theme by Anders NorenUp ↑

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít