Léčba tmou

Terapie tmou, pobyty ve tmě

Léčba tmou, terapie tmou, pobyty ve tmě

Zabýváme se léčením pobytem ve tmě. Zrak, jako dominantní smysl, zabírá ve spoléhání mozkem přes 70%. Pokud máme vyřešit naše osobní problémy, je potřeba se podívat dovnitř nás a tedy „klasický“ zrak vypnout. Terapie tmou je prováděna ve svatyni (chatce), která je absolutně tmavá. Pobyt ve tmě nám tedy pomáhá spojit se více se svým vyšším já, se svým osobním božstvím, které umí vyléčit naše problémy. Při pobytu ve tmě se neléčí příznaky, ale vytrhávají kořeny problémů.

„Pro oči nevidí“ je naším motem na cestě k sebepoznání.

Pobyt ve tmě a ukončení světlem

Terapie tmou svíčkaZ vašich dotazů a informací na internetu jsme zjistili, že se rozmáhá ukončení pobytu ve tmě svíčkou, či sirkami.

Možnosti ukončení terapie tmou

Každý praktikující má možnost ukončit pobyt ve tmě podle svého a jak se mu zdá nejlepší. My vám jen chceme sdělit, že máme rádi, když se vše dělá na pohodu 🙂

Když si vaše oči přivyknou tmě, tak se v podstatě vypne proces přeměny zrakového pigmentu chemickou reakcí na elektrické impulzy, které umí zpracovat náš mozek a tak vnímat světlo.

Ukončení pobytu ve tmě ve dne s sebou hlavně v létě nese nezvyklou zkušenost při překotném přechody ze tmy do světla, jelikož chemická reakce zrakového pigmentu je z ničeho nic masivní a tak může docházet až k bolestem.

Při ukončení ve dne je vhodné mít několik minut zavřené oči a postupně přivykat na světlo, stejně tak se hodí sluneční brýle.

Stejná překotná reakce se děje i tehdy, pokud nejste na přímém světle, ale vidíte pouze malé intenzivní světlo např. z výše zmíněné svíčky nebo sirek. Ač je obraz snímán pouze částí oční sítnice, je nepříjemnost náhlého přijímání světla popisována stejně nepříjemně, jako vyjití na světlo.

Ukončení pobytu ve tmě v noci je mírnější pro oční sítnici hlavně tehdy, pokud opuštění chatky pro pobyt ve tmě probíhá těsně před rozbřeskem, kdy hvězdy svítí již jen mírně a postupně se zalévá obloha světlem a oči mohou pomalu začít vnímat siluety stromů a pomalu si přivykat na přicházející barvy.

Ať je ukončení pobytu ve tmě ve dne či v noci a nebo svíčkou, oči si zvyknou během několika minut, jen ukončení za rozbřesku je klidnější a bez vedlejších účinků bolesti či pálení.

Motorika a pobyt ve tmě

Pobyt ve tmě a motorika

Při pobytu ve tmě si tělo zvykne na rovnováhu pomocí svalů a ne zraku. K tomu si můžete zkusit zajímavý test. Stoupněte si na jednu nohu a s trochou cviku zjistíte, že takto můžete stát velmi dlouho a třeba i hodiny. Pak zavřete oči a během několika sekund spadnete 🙂

Tělu trvá několik minut přepnout ze svalové rovnováhy a rovnováho pomocí zraku. Skoro všichni praktikující popisují, že se jim několik minut houpe svět jako po mejdanu.

Je to jen přechodné období a během několika minut odeznívá, ač to pro někoho může být nepříjemné, kdy ještě celý den mají pocit, jakoby ráno byli na lodi.

Toto přepnutí rovnováhy se děje nejen při opuštění chatky na pobyt ve tmě, ale také při sezení či ležení a zároveň rozsvícení světla či jen svíčky.

Doporučení k ukončení terapie tmou

  1. Ukončení pobytu ve tmě si hlavně užijte s klidem a radostí
  2. Naplánujte si ukončení pobytu tak, že budete mít aspoň 2 hodiny času na rozkoukání
  3. Opustit prostor pro pobyt ve tmě těsně před rozbřeskem bez potřeby mít tmavé brýle
  4. Při motání hlavy si sednout na zem a počkat pár minut, až to přejde
  5. Pokud se bude hlava ještě trochu houpat, držte se třeba stromu

Držíme všem praktikujícím palce a přejeme krásné chvíle při ukončení pobytu ve tmě.

Lenka – na pobyt ve tmě kvůli zdraví, vyprahlosti a vyčerpanosti

Pobyt ve tmě a únavaAhoj Lenčo a Tomáši,

je to  dva měsíce co jsem absolvovala pobyt ve tmě a právě nyní mi celá zkušenost, celá doba, kterou jsem ve vaší láskyplné péči pobyla, připadá jako sen.

Již od roku 2015 chci na pobyt ve tmě

Když jsem v srpnu 2015 pocítila potřebu na pobyt ve tmě, řešila jsem zdravotní potíže a určitou vyprahlost z uspěchaného způsobu života. Přetížení informacemi a podněty, které už ani vědomě nevnímám, jen cítím jak mne stále více vyčerpávají .
Čím dál tím jasněji se ve mě formuje jistota, že jediný způsob jak si vychutnat a vůbec vnímat krásy a radosti, které mi tento svět nabízí je z pevného bodu svého nitra.
Možná, že tento návrat či setkání se „sebou“ je to co jsem měla v úmyslu hledat ve tmě.
Slovu tma a temnota se občas, možná že  často, přikládá význam zlo. Já to tak nevnímám, symbol tma, temnota  ve mne vzbuzuje pocit měkkosti, jemnosti a hojnosti.
A to je také to čeho se  mi ve svatyni dostalo. Přivítání, péče a laskavost.

Terapie tmou nebyla o strachu

Jen dvakrát za celý týden jsem pocítila úzkost  nebo strach.
Jednou jsem si k pocitu úzkosti dopomohla sama, protože jsem si v druhé polovině pobytu ve tmě řekla, že je pěkné jak si užívám, ale je potřeba „pracovat“ řešit problémy. Tak jsem se posadila do meditativní polohy a „odpovědně“  začala vyvolávat co mě v životě tíži ….a překvapivě 🙂 tíži jsem zažila.  Tak jsem se párkrát zhluboka nadechla a nechala myšlenky a pocity opět volně plynout a vrátila se k užívání si krásy tmy a odpočinku.
Podruhé jsem, před usnutím, pocítila  jako by se tma formovala do něčeho nepříjemného . Začínala jsem mít strach, ale určitá část ve mě si racionálně uvědomovala, že pokud se začnu tmy bát nemohu zůstat . Začala jsem se soustředit na svůj dech a opakovat si slova  Hoóponopona.  Zklidnila jsem se a opět jsem pocítila bezpečí .

Pobyt ve tmě tady a teď

Při pobytu ve tmě bylo pro mně příjemné možná překvapivé a nebo úžasné, nemohu najít výstižný  výraz, uvědomělé jednání, plném soustředění na to co v daný moment dělám,  vychutnání si každé činnost.  Obrovská úleva že nic a nikam nemusím, jen tak být.
Vyspala jsem se, odpočinula a překvapivě jsem shodila 2 kila 😉
Překvapivě, protože jídlo, to by si zasloužilo samostatnou reakci. Každé jedno výborné, dodnes vzpomínám na ten šopák nebo ovocný salát.
Neuvažovali jsi zveřejnit recepty? I když samotný recept stačit nebude. Důležitá součást je jistě péče a láska s kterou pro nás jídlo zajišťujete.

S současné době, opět v plném pracovním nasazení, je pro mě vzpomínka na pobyt ve tmě  úlevná.
Vědomí, že to jde i jinak, že se mám kam utéct, když vnějšího světa bude příliš.
Chci pobyt ve tmě zavést do svého života jako pravidelnou „terapii“ nebo výstižnější by bylo nejspíš napsat jako dovolenou na zotavenou 🙂 kterou si alespoň jednou za rok dopřeji.

Přeji Vám krásné dny a děkuji, že jste pro nás možnost pro pobyt ve tmě připravili

S láskou  Lenka

Míla – uvažovala jsem, že pobyt ve tmě vzdám

Jak se cítím po pobytu ve tmě?

Pobyt ve tmě byl před měsícem a půl

Už je to měsíc a půl, co jsem pobyt ve tmě absolvovala, a musím říct, že mi je mnohem lépe, než před pobytem… Do tmy jsem šla pro to, že jsem cítila potřebu se nějakým způsobem zastavit, žila jsem v obrovském chaosu a neuměla jsem odpočívat. Také jsem si chtěla promyslet nějaké věci, hlavně vztahy. Měla jsem z toho dost strach, 6 dní a nocí být zavřená sama se sebou a bez možnosti rozptýlení. Doma jsem sama už nevydržela ani hodinu a pořád jen hledala důvod, proč tam nebýt, lítala z akce na akci, sportovat, za kulturou, a doma prakticky jen přespávala, a to taky špatně, měla jsem už dva měsíce velké problémy se spánkem a spala tak 2-3 hodiny denně. Pořád jsem byla strašně  unavená, ale zastavit jsem se nedokázala. Od pobytu ve tmě jsem si tudíž slibovala mimo jiné i to, že si pořádně odpočinu…

Při pobytu ve tmě jsem moc nespala

Takže: spánek se téměř nedostavoval, spala jsem málo jako doma a  zdálo se mi, že to nemohu nikdy vydržet, protože čas se skoro zastavil a já byla jen se svýma myšlenkama. Ke všemu mě z měkké postele třetí den hrozným způsobem chytla záda, takže jsem uvažovala, že to vzdám a docela vážně jsem se o sebe bála, protože se to stalo chvíli po tom, co mi Lenka donesla jídlo a já věděla, že Tomáš přijde až cca za 24 hodin. Ležela jsem na zemi, nemohla se hnout, bála jsem se té bolesti, věděla jsem, že když zůstanu, už si do konce pobytu ani nebudu moci zacvičit a čas bude plynout ještě pomaleji. Nakonec jsem se dočkala Tomáše, dokonce se mi podařilo udělat provizorní ležení na zemi na karimatce, kterou jsem vystlala zimní bundou a svetrem. Tak jsem ležela až do konce pobytu, měkká postel byla pro mě vyloučená. I záchod a sprchu jsem nakonec zvládla.

A pak jsem byla tady a teď

Myšlenky se mi začaly pomalu zpomalovat, bylo jich méně a méně a předposlední den pobytu jsem najednou s údivem zjistila, že nepřemýšlím vůbec o ničem, jen o tom, co je teď a tady. Bylo to pro mě jako zjevení, tenhle pocit si ve svém životě nepamatuji. I dnes, více než dva měsíce od pobytu, jsem klidnější, vyrovnanější, vztahy s lidmi kolem se zlepšily sami od sebe, aniž jsem je vlastně při pobytu řešila, a je mi víceméně fajn. Dokonce mi občas hlavou probleskne myšlenka, že se na pobyt ve tmě ještě někdy vydám.

A ještě jedna věc: zjistila jsem, že jídlo chutná mnohem lépe, když nepoužíváte oči, sníte ho méně a podařilo se mi shodit tři kila, aniž jsem pro to něco dělala. Nikdy jsem nesnědla vše, co jsem dostala, což je pro mě jev nevídaný 🙂

Děkuji Tomáši, i za to povídání každý den, když jsi mi přinesl jídlo, moc mi to pomáhalo. Přeji Vám oběma lásku, klid a ať se vám tato úžasná činnost daří.

S láskou

Míla

Milena – co jsem nedokázala za léta se vyřešilo v jednom dni

Milá Lenko a Tomáši, omlouvám se, že jsem se neozvala dříve, ale nebyla jsem na to správně nastavená, tak až teď. Posílám svůj příspěvek všem, kdo chtějí na pobyt ve tmě, ale přesto váhají.

O terapii tmou vím roky

Já jsem s touhle myšlenkou tak trochu koketovala už kolik let, ale bylo to spíš ze zvědavosti. Ale v posledních dvou letech, tak jak můj život a některé problémy v něm nabíraly na obrátkách a zhruba po půl roce se ve mně ozvalo „běž do tmy“, ale zase to zapadlo, ještě nebyl ten strávený čas. Až koncem roku, kdy ve mně vrcholila krize s manželem, ozvalo se to znovu a mnohem naléhavěji a já věděla, že teď je ta správná chvíle. Hned jsem sedla, objednala termín, ale volno bylo až v červenci. No budiž, řekla jsem si, je to jak to má být. Svou krizi jsem se v lednu rozhodla řešit alespoň dočasným odstěhováním od manžela. Jenom na vysvětlenou: po 42 letech jsem se cítila nějak vycucnutá, bez radosti ze života, víceméně jsme žili vedle sebe, ne spolu a já jsem cítila, že to je špatně, že takhle přece nemůžeme žít třeba dalších 10, 20 let, ale nedokázala jsem to změnit, i když jsem na sobě hodně pracovala. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, uvolnil se termín na 13.února, v té době jsem byla už týden odstěhovaná, manžel procházel totálním zhroucením, protože sám nepociťoval, že by bylo něco špatně. Ale musím říct, že jsme spolu pořád komunikovali, manžel sám procházel několika stadii, od mého definitívního vyhnání, rozvod až po smíření se situací. Věděl, že jdu do tmy a hodně si od toho sliboval, jak nás tam budu řešit.

A přišel nástup na pobyt ve tmě

A přišel den D, těšila jsem se na to po těch vypjatých dnech. Do chatky mně uvedl Tomáš, se vším seznámil a když odešel, nahromádkovala jsem si věci, osprchovala se, vypla mobil a-zhasla. Ulehla na postel, tma byla úžasná. Po nějaké době jsem si zvykla tak, že mi až taková tma nepřipadla, hlavně se mi zdála tak nějak kulatá, ten prostor mně nádherně objímal. První dva dny jsem taky skoro prospala, ale už druhý den se začala ozývat duše, přicházely myšlenky, ale ne na mého muže, na toho jsem si za celý týden nevzpomněla. Moje duše chtěla řešit naléhavější věci: moji potřebu mít věci pod kontrolou, můj vztah k penězům, můj vztah k sobě samé jako ženě. Přiznám se, že při řešení té první věci se zapojilo i mé tělo a nebylo to zrovna příjemné. Prošla jsem si dost bolestivým procesem, ale ustála jsem to a díky sdílení s Tomášem, vždy když mi přinesl jídlo, jsem se posunovala dál a dál, až jsem se dostala do svého dětství a k tatínkovi. A to, co jsem nedokázala za léta, jsem vyřešila za jediný den ve tmě, kdy jsem pochopila, jak strašně mi chyběla láska ke mně jako k děvčeti, protože naši chtěli kluka. A jak jsem se já jako holka celý život až do teď potlačovala a z toho pak vyplývaly moje problémy s muži jako takovými a tedy i s tím mým. Nedostatek lásky k sobě, můj celoživotní problém.

A pak jsem si pobyt ve tmě užívala

Přišel pátek a já už jsem si jenom užívala. Musím říct, že vůbec nevím, jestli jsem ty poslední 2 dny spala, bylo to spíš něco mezi spaním, sněním a bděním. Často mi chodily různé obrazy, bylo to moc zajímavé. Byla jsem nastavená na těch 7 dní, takže pro mně byly akorát, ale kdybych se tak nelimitovala, určitě bych vydržela déle. Proč ne, živá strava byla vynikající, nic mi nechybělo. Ráno bylo úžasné, i když svítání přišlo dříve, než jsem očekávala, takže jsem vyšla do světla, nicméně východ slunce jsem si vychutnala od začátku do konce.

A návrat do reality?

Druhý den za mnou přijel manžel s kyticí rudých růží a poděkoval mi, že jsem se odstěhovala, protože teprve teď pochopil, jak jsme žili a co je vlastně důležité. Byl trochu zklamaný, když jsem mu řekla, co jsem ve tmě řešila. Jenže až při dalších a dalších rozhovorech pochopil, že abych si vyřešila svůj podíl na našem vztahu, musela jsem vyřešit tatínka a další jiné vztahy.

Každému, kdo se mně zeptá, co mi pobyt ve tmě přinesl, říkám: je život před a potom. Mně to přineslo opravdovou radost do každého dne, sebelásku a hlavně žiju teď a tady. A manžel? Nestačím se divit, kde se to všechno, jak dnes myslí, v něm vzalo. V té nejhlubší krizi před tmou se mně prostřední syn zeptal: Mamčo, stojí ti to za to takhle trápit taťku a sebe v těchhle letech, když nevíš, jak ještě dlouho tady budete? Po tolika letech společného života? Já jsem mu na to řekla, ano, stojí mi to za to, protože život chci prožít a ne proživořit. A dnes jsme s manželem zajedno, že to opravdu stálo za to, i kdyby to bylo jen na jeden jediný rok.

Z upřímného srdce vám děkuji, Tomáši a Lenko, děkuji za to, že jste a že pomáháte lidem. I když dnes vím, že ten „zázrak“, co se stal je souhrnem energií mnoha, mnoha lidí.

Děkuji všem a děkuji Bohu, že mi dal tuto zkušenost.

Milena

Marcel – pobyt ve tmě obé pocity

Ahoj Lenko a Tomáši,

reaguji na váš email abych vám napsal pár řádků ohledně mé zkušenosti s “pobytem ve tmě”. Popravdě řečeno ony pocity jsou a jsou obé, jak kladné, tak i ty negativní, které ale převládají.
Z mého úhlu pohledu, se onen pobyt ve tmě stal jakousi módní záležitostí a myslím, že i já jsem podlehl onomu pokušení si to zkusit. Moc jsem o tom nečetl a snažil jsem se před mojim nástupem nehledat kdo co napsal a jak to probíhá.

Pobyt ve tmě jako mučící nástroj

Ano, člověk má různé informace, obzvláště dnes v internetové době, ale pokud je lehce nadprůměrně vzdělaný, má už něco odžito a nějaký svůj pohled na svět, pak ví, že to byl a někde i dnes stále je také mučící nástroj. Moc jsem o tom neuvažoval a šel jsem do toho rovnou po hlavě s jasným cílem: “Vyzkoušet sebe a dát oněch 7 dní ve tmě.”
Uvědomění si reality nastalo už samotným příjezdem. Rychlé rozhlédnutí v domku, zhasnutí a začátek “rozkoukávání”. První noc jsem tušil, že člověk prospí, ale já se často budil a začal jsem se Já, mé tělo, duše a mysl svírat do sebe. Neměl jsem nikdy žádnou zkušenost s meditací, nepatřím k žádné náboženské ideologii a ani nežiji život podle přikázání. Zkrátím to, vydržel jsem 3,5 dne!
Pro někoho málo, pro někoho mnoho.

A co mi pobyt ve tmě dal?

Jednu velkou a další životní zkušenost. Myslím si, že i další pohledy na sebe samého, na myšlenky, názory a také i uvědomění si, že vždy může být ještě hůř. Žijeme si zde všichni v nadbytku, přebytku a stále nadáváme, jak to stojí za h….o. Může být i lépe, ale musíme proto něco udělat pouze jen my sami!!! Každý máme svůj názor, svůj pohled na svět, svou úroveň hrdosti a cti.
Opravdu jsem se snažil, bojoval jsem abych vydržel, ale pak převládlo více negativních indicií a já rozsvítil. Ptal jsem se sám sebe, proč si mám dělat takové útrapy dobrovolně? Třetí den jsem zkoušel třeba stát na jednom místě úplně stejně jako hradní stráž. A odpověď? Proč někdo mocný vymyslel takovou věc, že tam voják musí nehybně stát po celou hodinu??? Pro koho je to dobrý a ještě k tomu v dnešní době??? A tak jsem si udělal takovou malou soukromou revoluci! Vztyk, blik a budiž světlo!
Dnes se na to dívám stále s obrovským respektem a myslím, že už to nezkusím.

Děkuji a mějte se moc a moc krásně, protože tady na světle je opavdu nádherně.

Marcel

PS: A přeji si vystavit mé řádky. 🙂

1 Komentář

  1. zajímavé ,kdo ví co po tomto v sobě objeví za možnosti skryté ? :O

Napsat komentář

© 2016 Léčba tmou

Theme by Anders NorenUp ↑

Hide

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít