Léčba tmou

Terapie tmou, pobyty ve tmě

Léčba tmou, terapie tmou, pobyty ve tmě

Vítejte na stránkách pro klidný pobytpobyt ve tmě, někdy nazývaný terapie tmou. Na zrak se spoléháme ze 70% a většinu své pozornosti věnujeme světu. Pro řešení osobních problémů je potřeba se podívat dovnitř nás a tedy „klasický“ zrak vypnout. Terapie tmou je prováděna ve svatyni (chatce), která je absolutně tmavá. Pobyt ve tmě tedy pomáhá spojit se více se svým vyšším já, se svým osobním božstvím (inteligencí, světlem, zdrojem), které umí vyřešit naše problémy. Při pobytu ve tmě se neřeší příznaky, ale vytrhávají problémy i s kořeny.

„Pro oči nevidí“ je naším motem na cestě k sebepoznání.

Pobyt ve tmě – zamykat se, či nikoli?

Když jsme v roce 2014 postavili první svatyni pro pobyt ve tmě, nechali jsme zřídit i dva klíče. Jeden z klíčů jsme si nechali my a druhý klíč jsme umístili do skříňky dovnitř svatyně na pobyt ve tmě.

Klíč svatyni terapie tmou

Tento systém fungoval dobře asi dva měsíce. Když náhodou chtěl některý praktikující ukončit dříve, vzal ze skříňky klíč a venkovní dveře svatyně odemkl zevnitř a mohl vyjít ven.

Několikrát se však stalo, že praktikující sice klíč ze skříňky vyndal, ale nebyl schopen se po tmě trefit do klíčové dírky a někdy se následně praktikující podělili, že měli i myšlenky, že jsme jim schválně dali jiný klíč 🙂

Ač je odchodů z pobytu ve tmě dříve kolem jednoho praktikujícího z deseti, nechtěli jsme nikomu odchod nijak ztěžovat a tedy jsme zcela upustili od zamykání.

Pobyt ve tmě ukončen pouhým otevřením dveří

Druhá svatyně (východní) tedy již neměla v rámu dveří ani vydlabáno na jazýček zámku. Stejně tak jsme postavili i jižní a severní svatyni. Asi tak 2x do roka se nás někdo zeptal, jestli se ve svatyni může zamknout a jednou se stalo, že jedna praktikující si před dveře do vnitřní místnosti dala postel, aby se nezvaný návštěvník nemohl dostat dovnitř.

Minulý měsíc, tedy v říjnu 2016 jsme měli 5 požadavků na zamykání a dokonce tak striktních, že by praktikující ani nepřijeli.

My víme, že strach z odemčených dveří je váš a je jen otázkou času, než strach transformujete v lásku, avšak nejsme zastánci žádných radikálních řešení, protože vše je proces a má svůj čas a tak nám byla vnuknuta varianta.

Pevný knoflík řeší volnost pobytu ve tmě

Ve spolupráci s panem Zlámalem jsme objednali výrobu 4 kusů zámkových vložek s tzv. knoflíkem (pevným klíčem uvnitř) tak, aby do všech pasoval stejný klíč a my nemuseli mít sadu 4 klíčů. Pan Zlámal odvedl skvělou práci a během týdne jsme měli k dispozici 4 vložky i s knoflíky. Pak následovalo přeměřování zadlabávacích zámků, protože to je opravdu alchymie vybrat správný zámek.

Naštěstí v OBI v Kolíně pracují fundovaní lidé a tak nám velmi dobře poradili, jaké zámky vybrat.

Instalace vložek s knoflíkem

Následně byla montáž otázkou jednoho dopoledne, sobotního, kdy se střídají turnusy, aby nově příchozí již měli dveře se zámky s knoflíky.

Použití knoflíků je tedy zcela na vaší volbě. Cítíte-li se lépe zamčeni, můžete tak učinit při nástupu na pobyt ve tmě a my vás po každodenní návštěvě opět zamkneme.

I zamčené dveře je tedy možné knoflíkem velmi snadno odemknout zevnitř a svatyni kdykoli opustit.

Stále platí, to co vám říkáme pravidelně:

„Přijdou-li emoční či myšlenkové vlny, pomáhá na to dýchat. Hluboké dýchání vás ukotví v přítomném okamžiku a emoce a myšlenky mohou projít a jít si dál svou cestou. Stále máte možnost kdykoli ve svatyni rozsvítit, nebo ji opustit. Doporučujeme však dýchat a počkat na naši návštěvu, kde si o tom můžeme promluvit.“

Věříme, že zamykání či nezamykání povede k většímu právu volby a svobodě.

Děkujeme, že k nám jezdíte a těšíme se ve tmě na viděnou

S láskou vaši průvodci Lenka a Tomáš

Knoflík na dveřích2016-11-19-12-13-342016-11-19-12-38-552016-11-19-12-13-25 2016-11-19-12-13-21

 

Tomáš – terapie tmou není třeba se bát

Ahoj Tome a Lenčo,

chci vám poděkovat, že provozujete tuto krásnou službu, pobyt ve tmě,  ostatním lidem i sobě. Téměř s jistotou si myslím, že jsem u vás nebyl naposledy. Těším se tedy, až bude následovat další půlroční vyčkávání na pobyt, jelikož i ten v mém životě cosi měnil.

Po příjezdu na onen pobyt ve tmě jsem byl přátelsky přivítán Tomem a ohromen hravostí jejich psů (tedy jednoho, druhý spíše dožívá a chová se duchovněji :D:D) a seznámil jsem se s další účastníkem pobytu. Následně se nás ujaly Roudovy krásné děti, které si z nás udělaly instantně kamarády, až jsem téměř zapomněl, proč jsem přijel. Pak už jsem šel rychle do chajdy, jinak bych s nimi zůstal do noci 🙂

Pobyt ve tmě o samotěVe tmě každý sám za sebe

Pak poslední rozhled v chajdě a zhasnout… V této části mého psaní jsem přemýšlel už při pobytu, jednak co bych o něm napsal, ale hlavně proč jsem si četl výpovědi ostatních. K tomu vedla určitá nejistota, je to něco nového a pro některé lidi nepochopitelného, tak jsem se prostřednictvím čtení výpovědí snažil „uklidnit“ a získat více odvahy. Pokud toto bude číst někdo takový, s kým toto rezonuje a zajímá se o práci na sobě v oblasti uvědomování si, sebelásky apod., tak ho chci ujistit, že se nemá čeho bát a bude to krásný zážitek 🙂 Ve tmě potká každý sám sebe, nese tam svůj svět a tma je plátno pro podvědomí, které na ní maluje důležité zážitky a situace, které je potřeba hlouběji prozkoumat a přijmout.

Jídlo bylo magické i srandovní, člověk neví jestli to jíst rukou nebo lžící (když si to nenechá říct jako já :D) a když dostanete tortillu, naučíte se ve tmě i uklízet :D. Nejsilnější chvíle, co se týče nutnosti z chatky odejít, byla po snědení výborné čočky, kdy jsem cítil nutnost nejraději jít ven a pogratulovat kuchařce 😛

Nádherné světlo, jsem zpátky

Návrat do světa světla byl nádherný, najednou je vše neskutečně detailní a díky tomu, že jste hned po pobytu s lidmi po stejném pobytu z chatek hned vedle vás, je to o to víc nádherný návrat. Cítí vše téměř stejně.

Co pobyt ve tmě dá se těžko popisuje, odehrává se to u mě na podvědomé úrovni, přesto to cítím a jsem za to vše vděčný. Buďte odvážní a správně šílení, o tom to tu asi je 🙂

Mějte se krásně a jednou se opět sejdeme všichni na jednom místě :))

Tomáš

Jitka – psycholožka na pobyt ve tmě

Zdravím vás Lenko a Tomáši,

ten týden ve tmě byl pro mne velmi náročný, párkrát jsem to už chtěla vzdát, ale pokaždé jsem si říkala „co když třeba dnes nebo zítra přijde už něco příjemné“.

Očekávání při pobytu ve tmě

Nepříjemné bylo to, že původný úmysl strávit pobyt ve tmě hlavně meditacemi se nezdařil, jaksi se mi nedařilo ponořit se do meditací, tak jsem spíš jenom relaxovala a cvičila a spala a jedla … tak kolem dokola. Po dvouch až třech dnech to byla docela nuda, pak přišly zrakové halucinace, možná by to někdo nazval vize… Ty mne vyrušovaly tím, že do té doby už „zmáknutá“ orientace v prostoru úplně zmizela, stěny i strop se bizardně měnili. No alespoň nějaké vzrůšo, i když jsem nemohla někdy trefit ani do postele.

„Někdy to bylo lepší nežtelevize“

Někdy to bylo lepší než televize, ale smysl jsem v těch obrazech nenašla. Co se týče mého přemýšlení o živote, tak to přemýšlím celý život, jsem psycholožka. Na vědomé úrovni teď nemám žádné problémy, ani nic k řešení, vlastně jsem nikdy nebyla v osobním životě tak šťasná, jako teď. A podvědomí mi ve tmě nic nenabídlo, kromě divně se měnícího prostoru…

Třeba jsem se ocitla před velkou vanou, nebo ze stropu visely stovky lamp… A tak to šlo až do konce.

Děkuji Lenko a Tomáši za starostilivost, za výborné jídlo a pití.

David – pravdu máme stále před nosem

Srdečně Vás zdravímPobyt ve tmě pravda, přátelé,

s laskavým svolením Lenči a Tomáše Roudových mám nyní možnost sdílet některé své vjemy a zážitky na pobyt ve tmě a dát tím malinko nahlédnout do mysli jedné docela obyčejné lidské bytosti, čím vším si během temného bdění/snění prochází. Nebudu Vás unavovat spoustou informací kolem a kolem, protože to, jak na Vás bude působit cesta na místo určení, samotná svatyně, její okolí či ony dvě bytosti, které Vás tmou provedou (v míře Vámi stanovené), už záleží jen a jen na vnímání Vaší mysli, protože „Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě“ (Antoine de Saint-Exupéry).

Okamžik zhasnutí je čistě na každém z nás, není tady nikdo, kdo by nutil či byl nucen, dveře ven se nezamykají, i vypínač světel máte stále na dosah a právě tato svoboda ještě více podbízí k tomu, abychom se jen tak nevzdali. Přeci jen jsme sem všichni podvědomě či vědomě přijeli (či přijedeme) něco zpracovat, něco vyřešit a postavit se tomu tváří v tvář. Možná bude někdo namlouvat, že to chtěl(chce) zkusit jen ze zvědavosti, ale po hlubší introspekci poznáte, že je tomu skutečně jinak – vše má svůj velmi dobrý důvod. Mimochodem opravdu je to doslova léčba tmou a jak se lze dočíst třeba v knize Královna Slunce (Christian Jack), tak podobnou procedurou lidé (nejen) ve starém Egyptě procházeli celkem běžně, faraoni a další státníci zastávající důležité královské funkce toto podstupovali nejméně každoročně jakožto očistný proces, který měl za úkol zjasnit a zklidnit mysl a učinit ji pak mnohem snáze ovladatelnou pro správné vykonávání dané funkce. Možná v tomto okamžiku začínáte jasněji cítit a vnímat, proč je toto pro Vás tak důležité a proč Vás to dovedlo až sem.

Pobyt ve tmě v západní svatyni

Řízením jakýchsi sil na mou osobu připadla západní svatyně, ze které jsem po zhasnutí ještě pootevřenými dveřmi pozoroval nádhernou scenérii a v poli osamocený vlčí mák, prožíval jsem něžné a smutné myšlenky na Milovanou a její přenádhernou a usměvavou tvář, následoval poslední nádech venkovního vzduchu a poté už jen klidné a pevné uzavření vstupních dveří. V ten okamžik Vás vedle tmy obklopí hluboké ticho a to, co bylo dříve uzamčené uvnitř, najednou pocítí, že brzy bude příležitost dostat se ven. Byť jsem na pobyt ve tmě nevkládal očekávání, bylo tam už poměrně zoufalé přání zodpověděť si alespoň jednu ze 3 otázek (na minulost, přítomnost a budoucnost), které mne sužovaly poslední 4 roky a které se všechny vztahovaly právě k Té, jenž je mi vším. Dostal jsem odpověď na 2 z nich a ještě něco mnohem více, ale hezky všechno popořádku…

První noc byla napěchována celou řadou různorodých snů. První 3 jsem si nepoznamenal, pak se ale stalo něco, co mě po celý zbytek pobytu převedlo na úplně jinou myšlenkovou kolej. Po skončení 3. snu jsem zcela zřetelně viděl pár dlaní, jak pod zhasnutou projekční plochou velko-obývákové velikosti, která působila jako jediný kus skla bez jakéhokoliv orámování, vkládá do nějakého zařízení cosi jako videokazetu, na které bylo napsáno „č. 4“. Měl jsem do té doby celou řadu lucidních snů i několik astrálních cest, znám a velmi si vždy užívám ty pocity, kdy se probudíte a víte, že ještě spíte, nebo procházíte místy, která důvěrně znáte, a pak „padáte“ zpátky do těla. Toto ovšem bylo něco zcela jiného – cítil jsem se jako ten, kterému patří ony dlaně, zároveň jsem ale vnímal emoce jako u testovacího panáka, na kterém má co nevidět proběhnout další pokus v novém prostředí. Velmi se v tom okamžiku prohloubil již existující rozpor ve vnímání mezi já a Já, což v dalších dnech umožnilo porozumět jiným přicházejícím informacím. Ke snům té noci ještě dodám, že 6. sen byl dvojúrovňový – kdo viděl film Inception (Počátek, r. 2010), bude rozumět: Stál jsem uprostřed noci doma v jednom pokoji vedle mé postele, která na daném místě normálně nestojí, a díky tomu jsem věděl jasně, že spím a že se chci probudit. Poté jsem se sice probral do jakési temné svatyně, ale byla to jen vyšší úroveň snu a záhy se mi s velkým rachotem zřítil kus stropu a dovnitř začalo proudit jasné ranní světlo. Ještě si pamatuji, že za chvilku jsem za dveřmi slyšel hlas Toma, jak na to nadělení říká „No to se mi snad jenom zdá!!!“ 🙂 Takže Tome promiň, fakt jsem Vám to tam nechtěl zbourat, snad to dáte brzo do kupy. 😉

Jestli je ještě noc, nebo již nastal rozbřesk, můžete rozpoznat zaposloucháním se do ptačího zpěvu, který se jemně nese i přes jinak velmi solidní zvukovou izolaci – hold přírodu člověk nezastaví. S chatičkou jsem se rychle sžil a každý její kousek mi připadal přátelský, jakoby právě s tímto záměrem byla vybudována. Další 2 dny a noci probíhaly velmi poklidně. nechával jsem většinu dne tělo odpočívat a byť jsem si před oběděm vždy tak půlhodinku lehce zacvičil (vyšší postavy fakt bacha na pokusy o stojku „s rozběhem“), první 3 dny jsem opravdu tak 18-21h denně prospal a byl jsem rád, že jsem si přibalil sportovní triko na kolo, aby se tělu v delší hibernaci lépe dýchalo. Ranní myšlenky typu „ležím do rozednění“ padaly asi tak na stejně úrodnou půdu jako hláška typu „pádlujem do setmění“, která člověku při několikatýdenním brouzdání na kajacích svalbardskými fjordy během polárního dne celkem snadno vypadne z pusy. 🙂 Jinak během bdění, cvičení a chození po chatce bude určitě mnohým rovněž příjemné oblečení na chvíli odložit – když už jste vystaveni tváří v tvář tmě a útokům svých skrytých emocí a myšlenek, jste stejně tak či tak nazí a takto to budete vnímat ještě silněji. Moc toho během toho týdne potřebovat nebudete, nicméně je fajn si věci rozložit pod postel a „vyfotit“ a ohmatat, abyste to poté hravě našli. Možná budete také semtam hledat třeba takovou zubní pastu, kterou shodíte, protože jste 1/2 vteřiny předtím nebyli dostatečně bdělí, ale zajímavé je, že některé věci uchopíte vždy s nesmírnou přesností, vnitřní prostor je velmi dobře vnímatelný i bez rozsvícených světel. Jediné, s čím jsem si příliš nerozuměl, byla klimatizace – přes veškerou snahu se mi nepodařilo uvést ji do stavu, kdy by vzduch neohřívala, ani nechladila, ale jen přiváděla venkovní vánek v nezměněné formě. No nicméně krapet za to jistě může i fakt, že jsem začal studovat ovladač až po zhasnutí.

Jídlo při pobytu ve tmě jako překvapení

Okolo poledne Vám jedna nesmírně srdečná bytost donese naprosto kouzelnou baštu a určitě neprohloupíte, když si nenecháte prozradit obsah „zásilky“, protože tím ještě více prohloubíte a zjemníte vnímání. Opatrně nést, ochutnávat a očichávat neznámé (a nesmírně lahodné) jídlo potmě je asi jako mazlení a následné usínání v objetí milované bytosti, kdy jste vedle spánku unášeni přenádhernou vůní jejích vlasů a pokožky a teplo jejího Srdce Vám přitom vhání slzy štěstí do očí… Lenča Vám asi bude tvrdit, že za to může ta tma, ale sama je v kuchyni opravdu veliký kouzelník a jistě pocítíte na vlastních smyslech, že vaří s Láskou – více snad není třeba prozrazovat.

Po 3. noci, když mi v mysli stále dokola a dokola hrála píseň od D. Deyla („…nezradím víckrát duši Tvou“), se objevila odpověď na mou první otázku – konečně jsem porozuměl, co se to tenkrát před léty vlastně stalo a že k tomu všemu vlastně zřejmě stačila jediná má lež! Nelze dost dobře popsat slovy, co se poté s mou myslí a emocemi všechno dělo, ale ucítil jsem nesmírnou úlevu, mnohaletý smutek se jako kouzelnou hůlkou rozpustil v slzy, ještě hlubší vděčnost a snad ještě silnější Lásku než doposud, pokud je vůbec něco takového možné. Jediný okamžik a jak dokázal otřást celou duší… Nebýt pobytu ve tmě, trápím se jistě ještě řadu dalších let. Úleva se projevovala ve velmi hlubokých vrstvách, v mysli jsem si poté prozpěvoval, smál se lecčemu (pardonuju se, ale tady by popis byl fakt na dlouho) a všechno dostalo zcela novou příchuť.

O 4. noci jsem měl opět velmi zvláštní sny a tentokrát jsem uviděl zcela jasně, že je během snění záměrně vytvářena konkrétní situace a přitom se testuje určitý aspekt mysli, jak na ni bude reagovat, čímž probíhá jakési studium a vývoj podobný tomu, co všichni prožíváme v běžném životě. A hlavně si znovu silně procítíte, že Vy a mysl není jedno a totéž. Měl jsem před pár lety tu čest pobývat několik dní s mistrem Nukunu, kdy mimo jiné povídal o proudu myšlenek a emocí jako o hurikánu a o tom, že jeho vnitřní, nehybným a zcela klidným středem jsme právě my. Jedna věc je slyšet a představovat si to, druhá věc je to skutečně zažít a nechat mysl tomu porozumět. Viděl jsem mysl jako shluk osobností různých povah a charakterů, viděl jsem, jak při nabývání moudrosti tato mysl bohatne a čistí se zároveň, viděl jsem vesmírné „plantáže“ plné statisíců pátravých očí stoupajících směrem k modravé záři, viděl jsem strop jemně osvícený namodralou podlahou, viděl jsem třeba i 5 různorodých myšlenek během 2 vteřin a žádná nebyla má, viděl jsem možnost volby, kterou všichni máme před smrtí, a znovu jsem prožil to, co napsal V. Megre ve své knize Obřady lásky, když v ní umíral člověk, který prožil život plný nenaplněné Lásky:

„Nepomyslím na své nové narození, jim odevzdám svou mysl pro tvoření. Odevzdám pro jejich štěstí a nadšení. Vtělujte se, potkávejte se, žijte ve staletích, Radomíre, Ljubomilo, jsem váš druh, nejsem nepřítel.“ Na trávě ležel Vedruss, nesténal. Zesláblý, ale přece dokázal přitisknout k hrudi sošku milované ženy. „Děj se dobro,“ jako v blouznění, zašeptal své milované…

Cítil jsem také velmi jasně, že když chce člověk být rodičem, měl by si nejprve velmi jasně uvědomovat svou zodpovědnost a nutnost vyléčit a vyčistit co možná nejvíce svých bolestí, bloků a trápení, aby nic z toho nepřenášel na své děti. A když už na dětech vidí své vlastní nedostatky, nezoufat a hledat v sobě odpovědi a cesty, jak vše uvést do harmonie.

Po 5. noci mi „do dlaní“ přistála odpověď na 3. otázku, zda bych Ji měl vyhledat a svěřit se se vším, co v sobě nosím. Do zápisníku jsem si poté napsal pouze „Neporuším Poslední slib“, opět se navrátil smutek a stesk, ale nyní již v jiné, smířené formě. Vybavila se mi přitom scéna ze seriálu Goro, bílý pes, který jsem sledoval jako malý kluk: Dívka z jedoucího vozu zapískala na píšťalku 2x a on věděl, co to znamená a že musí poslechnout. Věděl jsem však již dávno, že bez ohledu na to, co pro ni znamenám, budu dál brousit a leštit ten malý kamínek, dokud z něj nebude diamant, který Jí jednoho dne složím k nohám.

Pobyt ve tmě otevírá

Přátelé, mohl bych s Vámi sdílet ještě mnoho dalšího, ale i kdyby tisíce stran byly popsány tisíci zážitky, pořád to bude mysl, která bude vypravěčem, a tím bude chtě nechtě odvádět od Skutečnosti. Povím Vám snad ještě tolik, že tma je kamarádka a bude se snažit Vám pomoci otevřít se všemu, co máte v sobě. Pokud v mysli nosíte něco, na co byste nejraději zapomněli (a čemu nikdy neutečete), tma Vám pomůže to zpracovat a rozlišit, co je iluze a co je Skutečnost, zapovězené myšlenky, touhy a vášně budou stůj co stůj chtít na povrch. Můžete mít hlubokou úctu k svobodné vůli Milované bytosti a vědomi si síly lidských myšlenek a přání můžete potlačovat své sny, ale nepůjde to donekonečna. A právě tma bude tím, kdo Vám otevře oči.

A ještě zcela poslední věc, respektive poslední poznámka ze zápisníku: „Pravdu máme stálo přímo před nosem, pouze naše oči ji nevidí.“ Proto bychom se měli dívat svým Srdcem.

S láskou

David

Ivana – dospělá ženská, co si blbne ve tmě

Pobyt ve tmě a ptáčkovéMilá Lenko, milý Tomáši,

je to rok, co jsem u vás absolvovala pobyt ve tmě, co jsme se naposledy objali a já jsem odjela domů :).
Cítím, že je na čase posdílet s Vámi pár mých pocitů, situací, zážitků, kousek mého života po tmě…

Pro pobyt ve tmě jsem se rozhodla na Tři krále

Jít do tmy mi přišlo večer na Tři krále 2015, hned jsem sedla, ruka na klávesnici mně zavedla na Vaše stránky a pak jsem dlouho čekala, celých pět měsíců jsem občas bloudila po Vašich stránkách, hledala informace k pobytům ve tmě a vlastně se docela těšila. Mezi tím jsem onemocněla, operace basaliomu dopadla O.K., tak jsem na konci května sbalila pár věcí a medvědy a dorazila.
Krásné přivítání, čaj s Lenčou, povídání, nic lepšího jsem si nemohla přát.
A pak to přišlo, procházím chatku na pobyt ve tmě za světla, počítám kroky, ukládám věci, už držím ruku na vypínači, dlouho, dlouho…. Než jsem si naprosto jistá, že už na dalších pár dnů nerozsvítím. Pamatuju si všechny situace minutu po minutě 🙂 ještě nyní.

Bylo mi smutno a plakala jsem 2 dny

První dva dny jsem hodně plakala, bylo mi smutno po mých blízkých, moc mi scházelo objetí, dotyky, pohlazení, ne povídání, ale spíš fyzický kontakt. První den povídání s Lenčou jsem si uvědomila, že mi moji blízcí nemůžou nahrazovat lásku, kterou mám chovat sama k sobě. Boží lásku, kterou v sobě máme úplně všichni, jen na ni pod vlivem výchovy a různých životních karambolů prostě zapomínáme.

Co tu děláš, blbneš tady, ty dospělá ženská, máš dělat něco užitečnějšího a nevymýšlet kraviny, doma a v práci tě potřebujou…

Druhý den povídání s Tomášem, opět skvělá lekce. Proč mi pořád něco v hlavě říká, „Co tu děláš, blbneš tady, ty dospělá ženská, máš dělat něco užitečnějšího a nevymýšlet kraviny, doma a v práci tě potřebujou…“ Už, už bych vzala za kliku a vypadla, pak ale zase něco uvnitř mě říkalo ne. A co na to Tomáš? „Hele, vezmi si např. armády stojící proti sobě. Jedna je v tichosti, připravena k boji, je klidná a mírná, přesto statečná. Ta druhá hlučí, řve, dupe a rachotí, obě mají svou sílu a je jen na tobě, kterou si zvolíš. Co myslíš, že každá představuje? Ano, ta klidná a statečná, stojící s přímým, statečným pohledem, to je má duše, ta hřmoucí a děsivá je moje ego. Tak jsem si vybrala a zůstala…

A pak přišel u terapie tmou klid

Lenčo a Tome díky, pak už jsem nic nepotřebovala. Hodně jsem psala, představte si, vše, co je na papíře, se dá přečíst. Hodně jsem kreslila, sepsala jsem si svoje desatero života ve tmě :). Úplně prvním bodem bylo – ukládej vždy vše na své místo, opatruj své věci, protože ve tmě už to jinak nenajdeš :). Když se nad tím člověk zamyslí, je to tak i v běžném životě, jen to za světla vůbec nevnímáme. A je jedno, jestli opatrujeme hmotné věci, či něco úplně jiného, třeba lásku :).

A co mi na konec chybělo úplně nejvíc? Vůbec to nebylo světlo, ale na prvním místě zpěv ptáků a na druhém místě čerstvý vzduch. Přátelé, až ve tmě jsem si uvědomila, že bez ptáků by lidstvo zešílelo, je to neuvěřitelné a nepopsatelné, co jsem cítila a mám v sobě stále. Jsem si naprosto jistá, že lidskou psychiku ovlivňuje ptačí zpěv tím nejkrásnějším způsobem. A představte si, při cestě z města o Štědrém večeru (byla už tmavá noc) tak krásně zpívali ptáci, že mi vyhrkly slzy. V životě jsem nic podobného v tento čas neslyšela.
Pobyt ve tmě jsem ukončila po šesti dnech, měla jsem pěknou motolici, hodinu jsem seděla na zápraží Svatyně, hladila chlupatého hlídače a užívala si východu slunce. Upřímně, byla jsem velmi unavená…
Za rok se mi stalo spousty věcí, krásných i těch opačných. Ale díky tmě si uvědomuju, že všechny patří do našeho života a tak jako byla tma pro mne školou, tak beru i vše, co mi život přináší. Oslavila jsem 50, udělala inventuru ve svém životě a jak jen to jde se snažím pokud možno stát vždycky po boku té hodnější armády…

Co vím po roce od pobytu ve tmě?

Že se do tmy rozhodně ještě vrátím. S úctou a pokorou na dny ve tmě vzpomínám, není den, abych tam v myšlenkách nebyla…

S úctou a láskou vzpomínám rovněž na Lenču a Toma, vynikající kuchyni, krásné prostředí. Držím Vám moc palce, ať vše ve Vašem životě běží přesně tak, jak má.

Ivana

1 Komentář

  1. zajímavé ,kdo ví co po tomto v sobě objeví za možnosti skryté ? :O

Napsat komentář

© 2016 Léčba tmou

Theme by Anders NorenUp ↑

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít