Ahoj Tome,
píšu abych se podělil o zážitek ze tmy.
Prvně jsem se setkal s křesťanstvím ve svých 8 až 9 letech a to mě minulo.
Když mi bylo 12 řekl mi o rok starší kamarád o reinkarnaci ve kterou jsem okamžitě spontánně uvěřil a věděl, že to tak je. Ale celé roky jsem o ní věděl jen to, že po smrti odcházím do duchovního světa a pak se opět narodím, a nepátral po hlubším významu. Postupem let se občas ke mě něco málo dostávalo a obzor se pomaličku rozšiřoval, ale probuzení přišlo až po té co jsem se dostal do vězení na dlouhých 12,5 roku kdy mi došlo, že se stalo co se stát nemělo a že bych měl změnit svůj život.
Nejsem šťastný za to co se stalo, ale za ty roky šťastný jsem, protože mi hodně daly. Našel jsem svou duchovní Cestu a odvedl velký kus práce na sobě.
Poslední 4 roky ve vězení jsem pracoval jako pečovatel u fyzicky postižených vězňů v Pardubické věznici a byl jsem odhodlán udělat vše abych mohl pečovatele dělat i venku. Po propuštění jsem si udělal sanitářský kurz a kurz pracovníka v sociálních službách a jsem přesvědčen, že jsem udělal vše abych pečovatele dělal, ale neuspěl jsem.
Věděl jsem, že to budu mít těžké a že bych měl hledat alternativu kde bych se našel stejně jako v pečovateli. Přemýšlel jsem o této alternatívě, ale nepřišel jsem na nic a byl zaseklí v pečovateli.
Začátkem března mě kamarád říkal, že o velikonocích jede na holotropní dýchání a jestli bych nejel též, ale já mu řekl, že již jsem na něj měl jet před 3 roky a nakonec nejel z důvodu, že se na to necítím a odmítl jsem což kamarád respektoval.
Pak jsem, ale viděl film Dítě džungle který ve mě obrovsky zarezonoval a přivedl k rozhodnutí hledat své poslání a svou podstatu abych našel alternativní práci a na holotropní dýchání jsem s kamarádem jel. Po dalších třech týdnech jsem jel znova a pak šel i do regrese. V srpnu znovu holotropní dýchání a hned na to týden tanců dávných tradic.
Na tomto tanečním týdnu jsem byl po druhé po dvou letech a zde jsem poznal a uvědomil kolik jsem udělal na sobě práce. Snaha která začla velikonocemi není skákání z jednoho na druhé, ale spontánní postupná práce která do sebe zapadá, navazuje a má smysl.
A do toho přišlo rozhodnutí projít léčbou tmou a cítil jsem, že i ona by měla být součástí a to mě přivedlo k tobě.
Na pobyt ve tmě jsem měl očekávání
Do tmy jsem přijel s očekáváním, s očekáváním, že i tma mi pomůže na této Cestě a to cítím, že splnila a hodně mi dala. Konkrétní očekávání co při pobytu ve tmě zažiji jsem neměl a nechával to na ní.
Od nástupu v sobotu do noci na přelomu pondělka a úterka jsem hodně spal a ve chvílích kdy jsem nespal jsem si říkal jestli to nebude stejné jako u ženy která též byla týden ve tmě a řekla mi, že jí to nic nedalo, že byla bez zážitku, prostě byla jen ve tmě. A tak jsem měl obavy abych to neměl stejné, ale pak jsem se od Lenky dozvěděl, že i kdyby tomu tak bylo do budoucna to má význam a přinese co přinést má. Což mě uklidnilo a dalo sílu vytrvat a že to má smysl. A dalším tématem který jsem v těchto chvílích kdy jsem nespal byly úvahy o možná novým vztahu mne se ženou o kterou mám zájem. V těchto úvahách převažoval rozumový prvek a já to viděl spíše negativně. A v úterý kdy už jsem nespal přišla spontánní vize kdy já hned pochopil, že mi chce dodat sílu a říct, že vztah má krásnou budoucnost. Tato vize pak byla ve mě a dokázal jsem i zvětší části vyložit celý její význam.
Po té jsem byl jen ve tmě a viděl občas periferní světlo z boku a nebo světlo v očích které blikalo.
Pátý den pobytu ve tmě přišly obrazy
Ve čtvrtek když jsem se probouzel potýkal jsem se se snem, který na mě působil nepříjemně a já si musel uvědomovat, že to byl sen a kde jsem. Toto vyvolalo sled obrazů které se mi začly objevovat, byly to koláže jdoucí jeden za druhým působily nepříjemně a prvý pocit byl, že bych s toho měl utýct, ale zapřel jsem se pocit změnil a se slovy tak pojď jsem byl odhodlán do toho jít a byl rád, že se něco děje. Obrazy šly dál, přestaly působit nepříjemně, ale pak začli slábnout až zmizeli. Zkusil jsem znovu usnout s tím, že při probouzení se obrazy vrátí což se mi i povedlo, ale ne s takovou intenzitou a brzy zase zmizeli a skončilo. Na potřetí se mi to již nepovedlo a já nějak tak pochopil, že svou snahou jít do toho jsem to odehnal.
Nějakou dobu po našem rozhovoru mi znova začaly chodit obrazy, které jsem viděl jak se zavřenýma tak otevřenýma očima a tentokrát jsem je jen pozoroval a nic víc. Nejdříve chodily pěkný a hlavně ze zvířecí říše. Dosti jsem viděl svá silová zvířata se kterými pracuji v šamanismu, ale i jiná. Přišly i negativní a hrůzostrašné. Viděl jsem i různé podoby pekla. Ale všechny obrazy mě nechaly v klidu. Byl jsem jen divák a ani ty hrůzostrašné mě neděsily a nevyvolávaly emoce. Spíš u některých těch pozitivních jsem cítil příjemné emoce když se třeba jednalo o mě známé silové zvíře či jiný obraz když mě oslovil.
V pátek večer jsem měl další vize v podobě obrazů, stromy a zvířata. Jednotlivé obrazy vydržely déle než ve čtvrtek kdy šly celkem rychle za sebou, ale tentokrát byla celková doba o hodně kratší. V obou dnech jsem si i nějakou dobu při těchto obrazech hrál na flétnu.
Poslední noc terapie tmou, než zazvonil budík, byla dlouhá, moc dlouhá a ke konci přišly další vize v podobě obrazů. Tentokrát hodně děsivé a byly hlavně v červené a černé barvě. Hlava projetá železem, různě poskládané lebky v té hrůzostrašné podobě a další podobné motivy-válka, boj, hrůza a děs, ale spíše starší valka než ty novodobé 20 století. Tyto obrazy šly pomalu a nechávaly mi dostatek času na vnímání. Neděsily mě, byl jsem v klidu a opět neučastněný divák a nějak mi bylo jasný, že patří k tématu strachu o kterém jsme mluvili. Co mě mrzelo bylo to, že jsem vnímal, že brzy bude zvonit budík a že pobyt ve tmě mám zakončit tímto negativním a tak jsem se to pokusil změnit, což jsem zas brzo nechal, protože mi došlo, že bych to zhoršil. A tak jsem si jen přál aby vše bylo zakončeno něčím pozitivním což mi bylo vyhověno a pár momentů konce bylo pozitivních.
Terapie tmou byla zakončena nocí ozářenou Lunou
Vyjítí na zahradu po zazvonění budíku kdy byla ještě tma a na nebi ubývající čtvrť Luny s hvězdami byla nádherá. A chvíle rozednívání úžasné a já byl šťastný, že jsem na světle, užívám si přírody a že jsem pobyt ve tmě dotáhl do konce.
Po dobu pobytu ve tmě jsem měl pár momentů kdy jsem zapřemýšlel, že bych to ukončil, ale né tak silných abych s tím musel bojovat. Jak přišly tak odešly. Negativní emoce z nitra mi nešly a vydržel jsem sám se sebou v pohodě.
Náš rozhovor cestou kdy si mě vezl do Čáslavi mi dál plně pochopit tvůj postoj a pohled na svět a hodně mi to dalo a ukázalo. A i za to ti moc děkuji, protože to je obohacující.
Pokud chceš mé zdílení zveřejnit můžeš, zveřejni co uznáš za v hodné a pokud chceš zveřejni celé, nemám s tím problém.
Moc ti a Lence za všechno děkuji, moc jste mi pomohli.
Přeji pěkné dny a hodně štěstí na vaší Cestě
Tomáš