Ahoj Lenčo a Tomáši,
nejprve bych vám chtěla poděkovat za možnost absolvovat pobyt ve tmě. Za výborné jídlo a pokec ;), když bylo potřeba. Tma mi dala možnost rozeznat co je pro mě důležité. Např. vůbec mi nevadilo, že chatka není úplně odhlučněná, protože mi konečně došlo jak silně jsem propojena s přírodou. Ještě dnes když venku zavřu oči a zaposlouchám se do zpěvu ptáků, tak jsem zpět v chatce.
Tma mi pomohla pochopit
Pomohla mi pochopit, že nejsem naprogramovaný robot s věčně pozitivní náladou, a že to k životu prostě patří. To ten boj s tím je problém. Ve tmě mě začala bolet záda, nejdřív trochu, ke konci už hodně. A to i přesto, že jsem cvičila. Po návratu domů stačila ta pomyslná poslední kapka v podobě špatného pohybu a došlo u mě k výhřezu ploténky. Nebyla to náhoda, uvědomila jsem si jak jsem léta přehlížela signály těla. Se zády mám problémy dlouho, přímo mě prosila o trochu zpomalení, jak fyzicky, tak psychicky. Nyní mě čeká cesta za uzdravením a já věřím, že to zvládnu.
Pobyt ve tmě není náhoda
Prostě teď víc než kdy dřív věřím, že nic není náhoda, že všechno má své načasování, a pokud jsem alespoň trochu vnímavá, život mi vždy ukáže, co mám dělat a kdy. Stačí se zeptat a čekat.
Tma mi připomněla co je to trpělivost, pokora, vděčnost a důvěra.
S láskou
Markéta