Ahoj Lenko a Tome,
sepisuji zpětnou vazbu až dva měsíce po pobytu ve tmě, dříve jsem se k tomu nedostala. Ale snad to bude taky zajímavý pohled s větším odstupem času. To, že chci jít na pobyt ve tmě ke mě přišlo z nenadání v prosinci. Cítila jsem nějakou frustraci, únavu, tlak a zjevila se mi tahle myšlenka a věděla jsem, že to potřebuju rychle. Pobyt u Lenky a Tomáše byl samozřejmě na dlouho obsazený, ale já se přihlásila jako náhradník na únor a věděla jsem, že to vyjde. A vyšlo.
Pobyt ve tmě mne transformoval
Nechci, ať to zní jako klišé, ale pobyt ve tmě mě doslova transformoval. Nechci tohle ani slibovat nikomu dalšímu, protože prožitek každého je jiný. Myslím si, že jsem spíš introvert a obecně v životě se dobíjím tím, že potřebuju být sama. Věřím, že pro sociální typy je tma ještě větší výzvou. Takže mi tam bylo dobře a první dny jsem si říkala, že vlastně zas tak o moc nejde.
Neměla jsem očekávání a jen jsem si tam tak lelkovala, cvičila, meditovala. A skrz to pomalé plynutí času a dostávání se ke svému tělu se mi v druhé polovině pobytu dostalo požehnání – zažila jsem něco neuvěřitelného. Je to těžké popsat, ale od té doby věřím, že všechno je tak, jak má být. Že mám přijímat přítomnost a nebojovat s ní. Vše přijde v ten pravý čas.
Mnohokrát jsem to četla, věty typu “žij přítomností” můj mozek už tolikrát viděl. Ale při pobytu tmě jsem to prožila. Není to pochopitelné rozumem, bylo to spíš jako prožitek duše, kdy se to nijak nedá vysvětlit, jen to člověk cítí. Cítila jsem, že svět je tu pro mě, že jsem přijímaná, vítaná, milovaná.
Jsem od tmy teda pořád happy? 🙂
Jistěže ne 😀
Krize a frustrace přicházejí pořád. Ale zdá se mi, jako bych měla nějakou kotvu. Když zavřu oči, představím si sebe tam, jak jsem tam seděla na meditačním polštářku a tohle všechno se stalo. A vím, že to je reálné a že ten ochranný duch je pořád se mnou. A situace jdou zvládat líp. Obecně jsem i víc nad věcí.
Co mi pomáhalo dostat se hluboko do sebe? Měla jsem s sebou bubínek a flétnu. Zvukové vibrace dost pomáhají. Pak vonné rozprašovače (měla jsem jich 7 na každou čakru a postupně jsem se uvolňovala). Jinak jsem si vymyslela způsob, jak ve tmě psát deník a jsem za to neskutečně vděčná, protože ač ve tmě jsou ty myšlenky jasné, teď jsem hodně ráda za to, že si je mohu znovu přečíst a vrací mě to tam.
Díky za tu možnost!
Kristýna