Po pobytu ve tmě vím, co je pro mě důležité

Pobyt ve tmě důvěra

Ahoj Lenčo a Tomáši,

nejprve bych vám chtěla poděkovat za možnost absolvovat pobyt ve tmě. Za výborné jídlo a pokec ;), když bylo potřeba. Tma mi dala možnost rozeznat co je pro mě důležité. Např. vůbec mi nevadilo, že chatka není úplně odhlučněná, protože mi konečně došlo jak silně jsem propojena s přírodou. Ještě dnes když venku zavřu oči a zaposlouchám se do zpěvu ptáků, tak jsem zpět v chatce.

Tma mi pomohla pochopit

Pomohla mi pochopit, že nejsem naprogramovaný robot s věčně pozitivní náladou, a že to k životu prostě patří. To ten boj s tím je problém. Ve tmě mě začala bolet záda, nejdřív trochu, ke konci už hodně. A to i přesto, že jsem cvičila. Po návratu domů stačila ta pomyslná poslední kapka v podobě špatného pohybu a došlo u mě k výhřezu ploténky. Nebyla to náhoda, uvědomila jsem si jak jsem léta přehlížela signály těla. Se zády mám problémy dlouho, přímo mě prosila o trochu zpomalení, jak fyzicky, tak psychicky. Nyní mě čeká cesta za uzdravením a já věřím, že to zvládnu.

Pobyt ve tmě není náhoda

Prostě teď víc než kdy dřív věřím, že nic není náhoda, že všechno má své načasování, a pokud jsem alespoň trochu vnímavá, život mi vždy ukáže, co mám dělat a kdy. Stačí se zeptat a čekat.

Tma mi připomněla co je to trpělivost, pokora, vděčnost a důvěra.

S láskou
Markéta

Vlastimila – Chtěla jsem si pobyt ve Tmě zažít na vlastní kůži

Ahoj Lenko a Tomáši,

pro mě byl pobyt ve tmě okamžitý nápad. Hledala jsem na inernetu meditace v Praze a objevila vaše stránky ve chvíli, kdy byly všechny svatyně volné v jediném termínu, kdy jsem mohla přijet. Náhoda? Samozřejmě, že ne. Na náhody už nevěřím. Mám za sebou svoje osobní peklo, ze kterého jsem se těžko a dlouho dostávala. Přesto jsem se na nic nepřipravovala, nic jsem nechystala, ale taky jsem nic neočekávala. Prostě jsem v sobotu přijela, všechno jsem si prohlédla, odložila brýle, a zhasla světlo.

Rozhodnutá zažít na vlastní kůži, co to se mnou udělá. Rozhodnutá prožít týden jen s tím, kdo je pro mě nejdůležitější-sama se sebou.

Tma je nádherná

Čistá, teplá a objímající. Necítila jsem se nijak omezená a díky velikosti svatyně jsem neměla žádný problém s orientací. Od druhého dne se mi zdály krásné, dlouhé a klidné barevné sny a zdají se mi stále.

Všechno bylo v jednom cyklu

Můj režim se ustálil na „rytmu radiátoru“. Po sepnutí jsem si sedla zády k teplu a prováděla dechová cvičení. Až topení přestalo hřát, pokračovala jsem v procvičení celého těla. Následoval malý odpočinek a stále dokola.

Jestli Vám to připadá divné, tak musím napsat, že já nikdy v životě dobrovolně necvičila. (Dechová cvičení mi předepsali už před dvěma lety 🙂 ) . Změna nastala jen po jídle. To se cvičit nedá, takže jsem se uvelebila na postel a nedělala nic. Opravdu NIC.

Se zhasnutím světla ve mě zhasly i všechny myšlenky.

Nepamatuju se , že bych někdy měla pocit úplně prázdné hlavy. Je zvláštní to popisovat. Jak mám vyjádřit opravdové NIC?

Moje hlava byla jen jediná uzavřená buňka naplněná tmou. Byl to úžasný a silný odpočinek. Možná jsem Tomáše vyděsila, když jsem mu poslední den řekla, že se cítím jako v lázních…

Do tmy jsem si přivezla přání

Jen jedno přání jsem si do tmy vezla-změnit můj vztah k jídlu. Díky tmě jsem nepociťovala hlad, což bylo báječné. Ale jídlo, které vaří Lenka, je tak fantastické, že jsem prostě snědla všechno. Na tom budu muset ještě zapracovat…

Cestou ze Tmy 

Venku zatím napadl sníh. Mrzlo a já cestou ze tmy viděla jeden z nejnádhernějších východů slunce. Kromě vodorovných pruhů svítání i sloup světla mířící rovnou vzhůru do tmavého mraku.

Můj pobyt u Vás byl vlastně takový jednoduchý a obyčejný. Možná mi dal najevo, že to špatné už mám za sebou. Možná to, že se nemám čeho bát. Možná i to, že ať jsem kdekoli, vždycky je se mnou někdo důležitý-JÁ.

Vlastimila