Dnes jsem po 7mi nocích konečně vylezla ze svatyně určené pro terapii tmou.

Tak strašně jsem se těšila až léčbu tmou ukončím, ale nakonec jsem zjistila, že mám obavu se do světa zase podívat. Přeci jen, když jsem vstupovala do svatyně terapie tmou bylo to pro mne něco nového. Po 7mi dnech jsem svatyni již znala, kousek po kousku jsem ji poznávala a teď mám zase opustit konfortní zónu?

Terapie tmou bylo dost, jde se do světa!

Uf, tak jsem do dokázala a jsem opravdu venku. Jestli si přejete znovu projít svým narozením, kdy vám vše připadá jako nové, zajděte si do svatyně, terapie tmou je právě pro vás. Celý svět je pro mne nový. Přistihla jsem se, že půl hodiny jen tak čumím na strom, za svatyní 🙂

“Maruš, buď v pohodě, to se tu stává běžně”, chlácholí mne průvodce 🙂

Co mne přivedlo na léčbu tmou?

Přistihla jsem se u toho, že se můj život řítí z kopce jako lavina. Ani jsem si nebyla jistá, jestli jsem za to mohla já, osud nebo příbuzní. Prostě jsem ráno vstala a těšila se na večer, kdy budu moci padnout do postele do kómatu.

Dnes je to ale jiné. Po tom týdenním “odpočinku” vidím, že je mnohem důležitější prožívat si každý okamžik, být tady a teď.

Moc děkuji za terapii tmou a určitě někdy na shledanou.

Marie, Liberec