O pobytu ve tmě se zmínil můj kamarád. Dlouho jsem o něm neslyšel a zničeho nic začal “házet” velké rozumy. Najednou došla řeč na léčbu tmou. Zalíbilo se mi to a začal jsem o tom jen tak ze srandy uvažovat a předhazovat to moji přítelkyni, jak na to zareaguje.
Na můj pobyt ve tmě se přítelkyně moc netvářila
Její reakce na pobyt ve tmě nebyl moc positivní. Najednou přišla myšlenka a já jsem se přihlásil. Bylo to až na květen, ale chtěl jsem dřív. Cítil jsem krizi a potřebu si odpočinout a být sám se sebou. Přišel e-mail a v něm se psalo, že se uvolnil termín v březnu. Napětí. Stres. Nemohl jsem spát, soustředit se na práci. Nervozita. Obrovská. Těšil jsem se, ale zároveň jsem měl obrovský strach. Pořád jsem se chtěl nějak tomu vyhnout. Nakonec jsem se odhodlal a odjel. Týden předtím jsem přestal řešit e-maily, telefony a začal se psychicky připravovat. Dva dny předtím jsem vypl telefon a byl jen já a přítelkyně.
Bál jsem se pobyt ve tmě odstartovat
Měl jsem obrovský strach zhasnout, nevěděl jsem co budu dělat. Člověk, který dennodenně pracuje s lidmi, volá, mluví. Je najednou sám, nevidí, neslyší a nemá téměř nic kolem sebe. První den jsem byl v pohodě, klasická hygiena a šel jsem spát. První noc jsem spal. Další dny jsem téměř nemohl usnout, zdály se mi hrozné sny, pořád se přede mnou objevovaly nějaké obrazy, někdo mě strašil, slyšel jsem zvuky atd…toto tempo se stupňovalo a bylo to čím dál horší.
Čekání na jídlo bylo pořád delší
Doba, kdy jsem se vzbudil a šel jsem snídat a pak čekal na jídlo byla delší a delší a nevěděl jsem, co dělat. Bylo to ubíjející. TMA. NESLYŠÍŠ. NEVIDÍŠ téměř nemluvíš. Takhle to bylo až do úterý a pak jsem najednou začal žít svůj život. Viděl jsem, jak jsem se narodil, školka, škola, své první lásky, rodina. Vesměs ale všechny špatné situace, které jsem v životě po*ral nebo udělal špatně a člověk je chtěl znovu prožít. Bez vzteku. Bez odporu. Nechat je projít tělem. Tlak v hlavě se stupňoval.
A já pobyt ve tmě ukončil až v sobotu
Změnilo se spousta věcí..ne HNED, ale přichází to přirozeně. Někdo nebo něco mi vnitřně říká, co mám dělat, jak to mám dělat. Co nechceš, nedělej. Více věcí dělám srdcem a dělám věci, které bych předtím nedělal. I když ti to nese peníze, nemá to smysl. Nedělej to (říká mi někdo vnitrně) Nehoň se za každou cenu pro všechno. Žij!! Nehleď do telefonu a bav se s lidma. Užij si každý svůj okamžik. Miluj. Odpouštěj. Buď upřímný. Změnila se moje vyjednávací pozice. Dostal jsem v určitých věcech větší sebevědomí. Jinak beru přítelkyni lépe. Lépe beru i rodinu. Jinak s nimi komunikuji a spousta dalších nových věcí. Mám větší trpělivost, Jsem klidnější. Více mluvím s lidma. Otevřeně. Uvědomil jsem si spoustu věcí, kterých jsem před pobytem nevnímal.
A už ani nevím, už jsem se do toho vžil a ztrácím se v tom. Není to jako článek o pobytu ve tmě, ale spíše jako zpětná vazba pro tebe Tome a Leni.
Zdraví Michal
