Léčba tmou

Terapie tmou, pobyty ve tmě

Archiv pro měsíc: Květen 2017

Richard – na pobyt ve tmě ze svatby

Pobyt ve tmě samotaNa pobyt ve tmě jsem vyrazil víceméně rovnou ze svatby kamarádů (tedy jakože verze on a ona :), tedy jakože druhý den poté 🙂

Cesta na pobyt ve tmě

Busem, vlakem, cestou nějaký to pivko, chvílema jsem si připadal jako alkoholik, co jede nastoupit do léčebny 🙂 Poslední plechovka na nádraží v Kutný Hoře a pak poslední kus pěšky ze stanice … na místo, kam jsem dorazil kolem sedmý večer. Přivítal mě s úsměvem Tomáš a ukázal mi chatku. Budeš jíst? Jedna z prvních otázek. Jo, něco bych si občas dal 🙂 Jednou denně ti přineseme jídlo, tady bude termoska s čajem, tady je vypínač, zhasni si, až budeš chtít. Můžeš si kdykoli rozsvítit, odejít, je to dobrovolné, užij si to 🙂 Poslední SMS, že jsem na místě a vypnul jsem mobil. Porozhlédl jsem se po chatě, kde co je a za chvilku zhasl. Nastala tma. Dal jsem si sprchu, oblékl kraťasy a tričko.

A pak to přišlo.. co jako teď? Tak jseš tu sám ve tmě, na tohle jsi čekal takovou dobu, na to ses těšil.. a teď jsem tu seděl na posteli jak ztracenec, co spadl do temné nory a nemůže vylézt. Jak jsem byl výletově naladěný cestováním a pivkem, venkovním rozjímání po známých i neznámých krajinách, měl jsem spíše chuť někam dál putovat, užívat si Sluníčka a vandrovat, sám se svými myšlenkami. Ale teď jsem byl tady a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se srovnal. Napadlo mě, jestli by nebylo lepší, zase rovnou z tý chaty vypadnout a užít si týdenní vandr. Ale moment, půl roku čekám a těším se na tuhle chvíli a teď, když nastane, nevím co s ní? Jedna z prvních věcí, co jsem si uvědomil, že ten pocit samoty není nic nového. Naopak ten pocit znám velmi dobře, a ikdyž jsem mezi lidmi, jsem zvyklý být sám.

BLA BLA BLA BLA BLA BLA…. a koho to zajímá? 🙂

Teď už mi zůstala jen jediná nezodpovězená otázka. Chci být prezident nebo král?

Buď budu budoucí kandidát na prezidenta ČR v přímých prezidentských volbách roce 2023 nebo Král! Radši bych si vybral toho Krále 🙂

Ale pro jistotu si dám časem ještě jeden pobyt ve TMĚ, jestli jsem se náhodou nespletl!:-)

Richard 🙂

PS: Lenko a Tomáši,  bylo to u vás fajn, třeba zase někdy. Zdravím taky oba Tomáše, spolutmoucí 🙂 

PS2: Nebojte, už jsem se objednal k psychologovi, volno má ale až za tři měsíce, poblázněných je nás tu hodně 🙂

Pobyt ve tmě není jen o tmě

Vážení přátelé pobytů ve tmě,

všimli jsme si, že u nás rádi trávíte nějaký čas i před pobytem ve tmě i po pobytu.

Rozhodli jsme se tedy zařídit vám i okolí svatyní tak, aby váš pobyt u nás byl co nejpříjemnější.

Vesele tedy můžete relaxovat podle libosti, někdo si rád lehne do trávy, někdo si sedne na lavičku, někdo se půjde projít do lesa, či k rybníku.

Přikládáme fotografie a jedno video z dnešního rána a ze stavění lavičky 🙂

 

Severní svatyně ze zarostlé strany

Alča – moc jsem trpěla a moc získala

Ahoj Tome a Leni,

tak jsem si konečně sedla k notebooku a píši Vám…..

zkráceně bych mohla napsat:

MOC JSEM SE TĚŠILA

MOC JSEM OČEKÁVALA

MOC JSEM TRPĚLA

MOC JSEM ZÍSKALA

Už tak dva roky jsem o terapii tmou věděla, ale rozhodnutí vykrystalizovalo postupně a já si v listopadu rezervovala týden na červen.

Ó ta doba …. v momentě, kdy jsem se rozhodla, jsem se tak moc těšila, že jsem se nemohla dočkat, až spočinu ve tmě a budu mít týden nic nedělání jenom pro sebe. Již jsem zažila několik mimosmyslových okamžiků, kdy jsem mohla nakouknout pod závoj zapomnění i napojení …. a tak jsem očekávala hlavně tuto “komunikaci”. Myslela jsem si, že to, že jsem neustále v nějakém kolotoči práce, domácnost, lidi kolem mne atd., že nemám možnost se věnovat své spiritualitě, odpočinku od shonu běžných dní a napojení sama na sebe.

A přišel pobyt ve tmě

Tak nadešel ten čas a já stála před svou chatkou. Byla jsem po noční směně a to se vždy cítím jako praštěná pytlem po hlavě 🙂 Tak jsem se cítila rozlámaná, malátná a svým způsobem “tupá” i ten den…. 

Tom mi dal instrukce, abych se zabydlela a až budu připravena, sama si zhasla a že když se dostaví pocit úzkosti, který mne bude hnát ven ze tmy (prý se dostaví téměř vždy), ať se snažím zklidnit a vydýchat to, ať mohu pokračovat.

Už když jsem vešla do chatky, tak jsem si říkala : ” ty jsi ale úplně praštěná Ali … to nedáš … to je „brutus“, ta tma je doslova hustá, že by ji mohl nejenom Rákosníček krájet ” 🙂 Dnes se pokorně usmívám, když si na ty smíšené pocity strachu, úzkosti a nejistoty vzpomenu. 

Tak jsem si vybalila tu trochu šatstva a hygienických potřeb, co jsem si přinesla a uložila tak, abych je po celý týden mohla bez potíží nalézt, osprchovala se ještě za světla, abych si to vše mohla “osahat” a … ZHASLA a šla spát ….

…. najednou jsem se vzbudila … ta absolutní tma byla tak hustá a TĚŽKÁ, že jsem opravdu cítila její tíhu na mých prsou, nemohla jsem ani dýchat  a ze strachu , že mne zadusí, jsem zběsile vyletěla z postele a plácala jsem po stěně v chodbě po vypínači NEBYL ČAS NA VYDÝCHÁVÁNÍ – sorry Tome :))) … našla jsem ho … rozsvítila … otevřela dveře chatky … a zděšeně dýchala … slyšela jsem v dálce smích dovádějících dětí Toma a Lenky u bazénu, bylo už šero … nikdo netušil, čím si zrovna teď procházím … zjistila jsem , že uplynula pouhá půlhodina, poslala jsem sousedce sms, že to asi nedám a že si dáme brzy doma zase spolu kafe a šla jsem na “DRUHÝ POKUS”

Od této chvíle jsem již nepřerušila proces léčby ve tmě i když jsem často k tomu neměla daleko.

Už jsem neměla pocit těžkosti a hutnosti tmy. Dny jsem vnímala pouze podle toho, že přišlo jídlo.

První den jsem spala 6x a další dny asi 4x za den.

Zajímavé bylo, že jsem neměla ani jedno bezesné spaní. Sny přicházely a byly opravdu živé a zajímavé bylo, že jsem si často v nich uvědomovala, že jsem ve tmě, jako by to bylo propojené a jako by každý den byl zasvěcen jedné čakře. První den jsem měla sny o uzemnění, jsem… vidím … vše jsem ve snu viděla, mnoho tváří, mnoho lidí, mnoho duší, a hluboce jsem si ve snu uvědomovala bytí těla, hmoty, byla jsem nadšená, že vidím ve tmě zcela jasně (ve snu) a chtěla to vykřičet ven.

Druhý den jsem měla sny erotické, všechny spojené se sexualitou.

Třetí den byl nejtěžší, ego, projev ega … STRACH, bála jsem se i usnout, ty sny byly tak živé, tak ohromující, sny o krokodýlech, o žralocích… likvidovali mne i moje blízké, o ohni, o vodě …ukazovaly mi mou závislost na mém životě, na lpění na něm (to mi došlo samozřejmě až zpětně daleko později) , měla jsem strach o syny, strach, že nebudu vědět, jestli jsou v pořádku, jestli se nenabourali na motorkách, že mi nikdo nedá vědět, protože jsem neřekla jejich otci, kam jedu, jen kluci to věděli a sousedka … ale co když se nabourají oba na jedné motorce? kdo mi to řekne? Co jsem to za matku? Ve snu jsem je viděla zraněné, po operaci, bolelo je to … mladší mi říkal : “mami, mně bolí noha” … a já viděla sešroubovanou stehenní kost po operaci. Jedna z nejhorších chvílí mé terapie tmou

Na pobyt ve tmě jsem nepřišla jen tak

Ten den jsem řekla Lence, která mi přinesla jídlo, že ráno odejdu. Řekla mi větu, která pro mne byla motivační: “myslela jsem si, že to řekneš. Udělej jak chceš, psa na noc uvážu, ať tě neposkáče, můžeš odejít kdykoli, aniž bys nám musela říci, ale byla by to škoda, z nějakého důvodu tady jsi. Nepřišla jsi sem jen tak ” Neměla ten den čas se vybavovat, spěchala, ale chvíli mi věnovala, aby mi řekla, že nemohu ovlivnit dění světa a nemohu mít vše pořád pod kontrolou a já najednou pochopila, že vlastně pod kontrolou nemám nic a je to tak správně. A já zůstala. 

Další dny jsem se nudila, čas mi utíkal tak pomalu, že jsem si s humorem říkala, že naše planeta je v invazi mimozemšťanů, kteří si s námi hrají a čas dilatují podle svých choutek. Jediné sledování času mi umožňovaly pouze situace, kdy jsem zaslechla nějaké hlasy dětí, ptáků, letadel a rodinky nějakých lasiček nebo myší, co si hrála na střeše chatky, říkala jsem si ” sousedka mne nenechá v klidu ani tady :)))) …zvolala jsem její jméno a říkala jsem s humorem nahlas: „ …ahoj, vítej … :))) “, když jsem neslyšela nic, byla noc. to bylo veškeré povědomí o světě mimo chatku.

Často jsem se smála sama sobě, plakala jsem, mluvila jsem sama se sebou, občas jsem si i chtěla zpívat, ale to mi nějak nešlo, jídlo bylo super a dost. Já jsem vcelku velký jedlík, ale byla jsem překvapena, že je ve tmě daleko menší potřeba jíst. Zhubla jsem 2 kg ( ty už mám samozřejmě zpátky 🙂

Jinak jsem celou dobu pobytu měla ohromné bolesti zad, krční páteře a bolesti hlavy. Často tímto trpívám i normálně, ale tady jsem si toho užila nadmíru. 

Čtvrtý a pátý den jsem viděla … byla jsem ohromena. Tmavě červené světlo osvítilo velmi jasně část mne a místnosti a já viděla, jak pohybuje moje ruka dveřmi. Ten pohyb jsem opakovala několikrát, jak jsem byla nadšená. Trvalo to asi 10 vteřin. Bylo to úžasné, doslova jsem si to nadšeně užívala. Tomáš potom říkal, že se takto otevírá třetí oko … to se mi ale asi hned zavřelo, když jsem celá nadšená, vybrala čelem futra :). Pak jsem viděla červeně ještě 2x, jednou když jsem se po sprchování utírala, tak jsem měla osvícenou celou chodbičku – koupelnu a já viděla, jak otvírám a zavírám dveře sprchového koutku a vidím obrysy celé chodby, záchod, umyvadlo, zdi … nádhera. a pak potřetí slabší vjem ještě v místnosti, ale tam už to světlo nebylo tak jasné. 

Po celou dobu terapie tmou se ukazují světelné efekty bílého a namodralého světla. Ty mi však neosvětlovaly prostor, bylo to, jako když svítí světlomety auta do husté mlhy – nic není vidět, ale světlo vnímáte. Tak tyto světelné efekty byly každý den, někdy to vypadalo, jako by světlo pronikalo přes žaluzie okna, tam ale žádné není :))) 

Jednou se mi stalo, že jsem seděla na meditačním polštářku, to mohl být tak 5., nebo 6. den, vnímám a úkosem i vidím hustý kužel bílého světla nad mou hlavou. Tak velký, že jeho nejužší část se dotýkala a plně zasahovala moji hlavu. Cítila jsem příjemné teplo, které do mne vstupovalo zároveň se světlem. Tento jev mi připadal dlouhý. Plně jsem si to vše uvědomovala, cítila jsem klid a teplo, ale bez emocí. 

Poslední den byl nejdelší, jako by nechtěl skončit. Byla jsem i naštvaná a zoufalá, že už nemohu ani spát ( byla jsem přespaná, bolavá a těšila jsem se na ráno) … prostě to nešlo.

Nakonec uplynul den a já vyšla před čtvrtou hodinou ranní ven a motala se jako opilá snad celou čtvrt hodinu. To jak oči znovu po odmlce začnou zpracovávat všechny ty informace, tak je to na mozek asi příliš moc :)))) to jsem nečekala :)))) to jsem nevěděla, o tom jsem nečetla …. :))))) … to bylo překvapení :)))

Za pobyt ve tmě děkuji

Celý pobyt jsem převážně měla bolesti a čas se mi vlekl. To jsem cítila asi nejvíc ze všeho, tu marnost mého činění a bláhovost a domýšlivost při očekávání 🙂 Zážitky, o kterých Vám tady nyní v úžasu píši, mi v té chvíli nějak zcela nedocházely, časově nenaplňovaly procentuálně mé očekávání ani den celkově. Spíše jsem vnímala hlavně bolesti, nudu a vztek sama na sebe, že nejsem raději někde na sluníčku a nedobíjím “baterky”. Tohoto vnímání bylo asi nejvíce. Proto jsem zcela otevřeně říkala, že už nikdy více. UŽ NIKDY TAKOVOU BLBOST NEUDĚLÁM :))))) 

Tomáš mi dělal společnost po celou dobu mé terapie a já jsem mu nesmírně vděčná za vše, co mi řekl, byť mne často i prudil svým postojem i názory. Ať už jsem mluvila o čemkoli, vždy byl v opozici, vždy jako by mne chtěl na něčem nachytat, připadla jsem si, jako by mi chtěl vnucovat něco, co já jsem nechtěla, co není moje … jednou jsem ho decentně i vykázala z mé pronajaté chatky … :))))))) to ho překvapilo :))))))))   ale vždy jsem se těšila, až přijde znova … Tome promiň, ale ty víš :))))))))  myslím, že i ty jsi to ode mne potřeboval. 

Mně to moc pomohlo. Tobě a tmě vděčím za to, co mi došlo … usmířila jsem se s rodiči, hlavně s tátou a jsem opravdu šťastná z toho. Děkuji Ti.

Andělé, ani moje duše se mnou nemluvili tak jak jsem doufala … z toho mi bylo smutno, že se nenaplnilo moje očekávání. Jako by mne tam nechali a smáli se mi. Takto jsem si tam připadla. Neodpovídali na mé otázky. Byla jsem na ně naštvaná, ve tmě jsem i hodně plakala. Jak je ke mně život tvrdý, jak mne nechává trpět celých těch “už” let … a nemám pomoci, jen já sama si musím pomoci.

ZÁZRAK přišel ale posléze. ODMĚNA 🙂

na druhý den po tmě se dostavil ten pocit … LÁSKA … něco, co se nedá popsat slovy … já zažila opravdovou lásku ze zdroje … lásku AGAPÉ … nepopsatelně nádherný pocit všeobjímající lásky, cítila jsem se tak volně, tak svobodně, tak lehce, nádherně, jako bych vnímala každý okamžik, každý závan větru, každou kapku deště, každý paprsek slunce … neskutečně nádherné okamžiky … a pak jsem šla do práce 🙂 … ne, dělám si legraci, jako vždy … práce ten pocit neukončila … jen odešel po třech dnech sám. Ale vím, jak to cítit, jak se napojit na přetrženou nit … když ji znova najdu :))))

Ale účinek terapie tmou stále běží…i nyní a bude běžet i každé zítra. TO JE PŘECI DOBRÁ ZPRÁVA 🙂

Celkově jsem si ve tmě uvolnila hluboké strachy a uvolnila některá svoje lpění, jsem klidnější, neřeším tolik, jako kdysi, jako by mi to bylo tak trochu jedno, nechávám “to” být. Není to však vše ještě jasné a hladké, ještě musím sama na sobě pracovat 🙂 , ještě se nechávám unést emocemi a pocity … ještě mám co zpracovávat.

Postupně jsem si prošla názory z “už nikdy víc”, přes “k něčemu mi to opravdu bylo” a “fakt dobrý” na “půjdu ještě jednou” :)))))) 

Tak to je vše, co bych Vám všem k mé terapii tmou chtěla říci. Mohla bych se ještě rozepsat, tolik vjemů mám, ale myslím, že i tak jsem Vám toho tady napsala možná až moc 🙂  

Mějte se krásně, a pokud se rozhodnete léčit se tmou, přeji Vám to, co potřebujete, každému, co jeho jest 🙂

Mnohokrát děkuji Tomášovi i Lence za vše a hlavně za to, že jsou 🙂 a taky za recept na ten skvělý dezert 🙂

Ahojky Alča

Monika – Kéž bych vám ten pocit mohla předat

Pobyt ve tmě dotekMilá Lenko a Tomáši!

Rozhodla jsem se napsat Vám své zážitky z Pobytu ve Tmě u Vás. Píšu hned večer po příjezdu domů. Jednak dokud jsou všechny vjemy ještě čerstvé a potom, i pár mých přátel a rodina, budou chtít znát každý detail a tak jim přepošlu tenhle dopis a pak už jen zodpovím případné dotazy.

Pobyt ve tmě znám již dlouho

Začnu pěkně od začátku. O léčbě Tmou vím již delší dobu. Četla jsem o tom na internetu co jsem našla, můj oblíbenec Jarda Dušek si tím taky prošel a byl nesmírně nadšený. Psalo se o tom v dobrém, vychvalovalo, ale taky s mírným despektem. Popravdě, zkoušela jsem si to představit. Zkoušela jsem si představit co by mi to mělo dát, ale převažoval strach. Týden je dlouhá doba. Celý týden……ve dne i v noci…. . ve Tmě……jen Já a Já……. my dvě a černočerná tma a ticho! Žádné zprávy z venku, žádná televize, rádio, mobil, internet, lidi, žádné rozptýlení……žádné vyrušení. No, vůbec jsem necítila ani jenom malinké přesvědčení, že tohle je něco pro mě, něco co bych zvládla. Tak jsem to odsunula stranou a nechala zrát.

Pak, za poměrně dlouhou dobu, jsem se k myšlence na Pobyt ve Tmě vrátila. Život je neuvěřitelně zábavný a vynalézavý mistr hry. Dříve nebo později vás stejně dostrká přesně tam kde potřebujete být, aby jste se posunuli kupředu, vzhůru, jak se dnes říká na vyšší level.

Prohledávala jsem internet a prozkoumala mnoho nabídek Pobytu ve Tmě. Ani jsem netušila, že toho je tolik!Po dlouhém hledání jsem si vybrala právě Vás. Z mnoha důvodu. Všechno co jsem potřebovala vědět, bylo na Vaších stránkách, popis všeho, i toho co na sebe, což je pro ženu velmi důležitá informace, i ve Tmě dobře vypadat…. . jen žertuji. Hlavně Kutnohorský kraj mě oslovil, vstřícný přístup, poloha podle mapy slibovala opravdu klid a taky jsem se pročítala příspěvky lidí, kteří již pobyt ve tmě absolvovali. Ať už byly kladné či ne, líbilo se mi, že tam dáváte všechno bez výjimky. Jednoduše jsem cítila, že tohle je to pravé místo.

Rezervovat pobyt ve tmě měla být hračka

Takže hurá zarezervovat termín. To bude hračka, zase tolik lidí se tam hlásit nebude. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že máte první volný termín až za půl roku?! No, co se dá dělat, asi to tak má být. Tak jsem se zaregistrovala, zaplatila a čekala. Snažila jsem se nějak připravit na tuhle zkoušku, podle svých vlastních představ. Tím Vás nebudu zatěžovat. Můžu jenom říct, že se na to úplně nedá připravit, pokud už tu zkušenost nemáte, protože vůbec ale vůbec nevíte co vás čeká, co přijde a jak to celé bude vypadat.

A najednou tady byl ten den. Musím říct, že jsem k Vám v sobotu v podvečer přijela s velikým respektem, ne strachem, ale respektem. Vůbec, ale ani trochu jsem si nedovedla představit do čeho jdu a co mě čeká. Jen jsem chtěla ať už se za mnou zavřou dveře a začne to a Já a Já hned zdrhneme a budeme utíkat domů. Hanba nehanba, hlavně, že nás nedostanou! Ani procházka po Kutné Hoře můj veliký respekt nijak nerozptýlila. Přijela jsem k Vám úplně první, přesně v šest večer. Ale byla jsem v takovém transu, že jsem si posléze vůbec nepamatovala jak vypadá Váš dům, zahrada, jak jsme šli k Chatce-svatyni(ten výraz se mi líbí). Trošičku se mi ulevilo, když jsem dostala instrukce co a jak bude probíhat a že Vy tam jste každý den, kdybych si potřebovala promluvit, něco rozebrat a že ze dveří můžu kdykoliv vyjít ven, odejít……světlo je jen zhasnuté, takže kdyby bylo nejhůř, můžu rozsvítit. Vždyť jsem tam z vlastní vůle a nikdo mě nenutí.

Naštěstí jsem měla Pobyt ve Tmě bez Strašidel, bez Duchů a bez štěnic a bez ramínek 😀 (teď už se mi to žertuje…. )

…a ruka na vypínač……. Blik………Tma!

Když jste odešli a popřáli mi dobrou noc, řekli jste, až budu připravená ať zhasnu a dobrodružství může začít. Prozkoumala, jsem důkladně terén, abych věděla co kde najdu, vzdálenosti. Uklidnilo mě, že mám povlečení s Ninja želvami, to mi bude dávat sílu, nemusím se ničeho bát! Pak sprcha, vyčistit zuby, svoje věci rozmístit tak abych je ve Tmě našla, kontrola………a ruka na vypínač……. Blik………Tma!

Ale tohle byla opravdu černo černá neproniknutelná Tma! No, děvče zlatý, teď se ukaž!

Nikde, ani škvírkou nepronikalo ani jenom malinká jiskřička světla. I zadek se mi ztáhl úzkostí při představě, že tady budu Já se Sebou Tichem a Tmou celý týden. Lehla jsem si na postel, koukala tam kde by měl být strop a čekala co se bude dít.

Musím říct, že k mému milému překvapení Tma mě neděsila, jak jsem se bála. Necítila jsem strach. Byla tak černá, že tam žádný prostor pro stíny a strachy nezůstal. Aspoň já jsem to tak cítila. A to celou dobu. Akorát chatička se mi různě zvětšovala a měnila tvary. Umývadlo a toaletu někdo přemisťoval, posouval zdi. Takže jednou dvakrát úplně bez problému trefím do sprchy a napotřetí je tam zeď. Tma byla tak černá, že jsem si neviděla ruku ani když jsem ji měla přímo u obličeje.

Parádně jsem se vyspala

Od soboty do úterního odpoledne, myslím (jenom podle toho, že mi Lenka přinesla jídlo, ale vlastně nevím kolik bylo hodin), jsem v jednou kuse spala. Pořád! Parádně jsem se vyspala!! Ale pak už jsem, ač po tmě, jen tak neusnula. A teď to začalo být opravdu napínavý. Přemítala jsem o všem možném, koukala do temnoty, asi dlouhé hodiny a říkala jsem si, že to byl bláznivý nápad, že to nemůžu vydržet…. . jo, dobře, tři dny, ale já tady mám být ještě celou středu, čtvrtek, pátek a až v sobotu ráno……

Nebála jsem se překvapivě temnoty, ani jsem se necítila osaměle……žádná hysterie. Ale najednou začnou na povrch vyplouvat věci ukryté kdesi hluboko ve Vás, o kterých už ani nevíte. Nejsou děsivé, jen velmi nepříjemné svou naléhavostí a neodbytností. Vycítili příležitost…. . ”a, pozor, je čas úklidu, dnes nás nemá jak zahnat do kouta, uklidit pod koberec…. nemá milá Monička vůbec ale vůbec žádné rozptýlení!”

No a tak jsem čistila a čistila a čistila…. .

”holka, to dáš!Přežiješ středu a už to pojede!”

Byla jsem nesmírně vděčná, že mám pobyt s jídlem jednou denně a ještě v různou dobu. Aspoň na chvilku mé neodbytné myšlenky a rozjímání přehlušilo hlasité kručení v břiše a taky zaťukání na chaloupku, které oznamovalo příchod Lenky, nebo Tomáše s nějakým úúúúúúúúúžasným jídlem, ovocem a hlavně, doopravdy, teplým lidským slovem! Tady je tohle klišé na místě, protože jsem za to byla nesmírně vděčná! Je to jedna z věcí, které mi pomohli vydržet a nevzdat to. A že jsem takové myšlenky měla! Říkala jsem si…. . ”holka, to dáš!Přežiješ středu a už to pojede!” Úplně to tak neplatilo, ale přece to nevzdáte, když už jste došli až sem!!!

A tak se dál čistilo a čistilo……. . má touha po světle, čerstvém vzduchu, sluníčku, šustění listí, větru na tvářích byla tak velká, že jsem ve čtvrtek a pátek tu a tam měla pocit, že tma už ani není tak černo černá, že mám čelovku, sice s velmi slabou baterii ale přece ještě svítí. Zdálo se mi, že vidím obrysy věcí, ale když jsem se chtěla podívat blíž tak mi ji někdo schválně zhasnul. To se párkrát opakovalo. Vtipná hra!

Ze ten sobotní úsvit to stálo!

Kdyby nic jiného, ale říkám kdyby…. . tak celý Pobyt ve Tmě stál za ten jeden jediný krátký a prchavý okamžik…. . a sice sobotní úsvit.

Už v pátek večer, když mi Tomáš přinesl poslední večeři (byl to oběd, ale pro mě večeře), měla jsem takovou ohromnou radost!!!! Přinesl i budík, který byl nastavený na půl šestou ráno. Krátce před tím, než začne svítat. Ovšem tenhle den a noc neutíkal tak rychle jak jsem si myslela. Naopak. A nic mi neodpustil. Jen si pěkně rovnej to v té hlavě, nebo kde všude…. .

Nakonec jsem na chvíli usnula, ale nedočkavostí vstala dřív než budík zazvonil. Těšila jsem se na svět víc než novorozeně. I bych tak křičela radostí, když budík zazvonil, ale to bych celé to kouzlo pokazila.

Tomáš říkal, že se mi bude motat hlava až otevřu dveře a že si mám sednout na zápraží než si to trochu ustane. Musím říct, že to teda házelo pěkně, jako po třech pivech, až do odpoledne.

Pobyt ve tmě se musí zažít

Ale ten báječný okamžik když po týdnu prožitém v hluboké tmě otevřete dveře chaloupky a tam svítí měsíc a hvězdy, je jasná obloha, vidíte stromy, keře, přírodu zalitou měsíčním světlem……to bylo jako za odměnu……něco nádherného…. . a já tam jen stála a cítila tak velikánskou vděčnost…. . nedá se to slovy ani popsat. Musí se to zažít!

A pak se obzor začal projasňovat…. . Kohout zakokrhal…. . a vyšlo Slunce!

Chodila jsem po zahradě (děkuji za to Tomáši, Lenko), dívala se za plot do polí jak se svět probouzí a bylo to ne jen jako, ale opravdu poprvé jinak. Ohromný klid a pokoj, všechno tak ostré a jasné…. pasoucí se srnci na dohled, v dálce jelen v říji, ptáci se předháněli ve zpěvu…. .

Kéž bych vám to mohla předat

Přála bych si mít takovou úžasnou schopnost, jako Žabák v HellBoy-ovi, že by stačil pouhý dotek dlaní a předala bych Vám své vnitřní obrazy bez toho, aby to celé kazilo zbytečně moc slov. Snad jednou……

Domů jsem dojela v pořádku, i když se stále svět houpal.

Celý svět byl osřejší a světlejší. A abych se trochu uzemnila, myslím to houpání, tak jsem se šla projít do parku a nedalekého údolí. Cítila jsem stále tak neuveřitelnou vděčnost a klid!!!!!

Zkrátka a dobře, Pobyt ve Tmě v Lomci se mnou řádně zaLomcoval a já ze srdce děkuji Lence a Tomášovi za všechnu tu Lásku a péči s jakou se o nás celou dobu starali. Srdečné díky a ať máte jen šťastné dny!!!

Je toho víc, ale mnoho zážitku a poznatku je prostě nepřenosných, nepředatelných. Díky za každý jeden. Doufám, že ještě velmi velmi dlouho, ne-li navždy, si uchovám ten nesmírný klid v duši, v sobě!

A hlubokou vděčnost za vše co mi do života přichází!

Monika

© 2017 Léčba tmou

Theme by Anders NorenUp ↑

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít