Pobyt ve tmě jsem si užil z několika důvodů. Co se týče komfortu, chatka poskytuje ideální prostředí. Není tam nic navíc, vše je nové a čisté a i přes jednoduchost dává pocit pohodlí a bezpečí.
Podpora od Toma a Lenky je výborná, spousta hotelů by se mohla učit od jejich úrovně zákaznického servisu. 🙂
Léčba tmou jako taková splnila očekávání. Člověk se opravdu vyklidní, naladí se sám na sebe a získá nové úhly pohledu. Musí nicméně chtít, protože ten reálný posun se děje až v samém závěru (4. den a dál). To je samozřejmě taky doba, kdy už si na život ve tmě zvyknete a mozku dojdou vjemy, které Vám do té doby sám od sebe zprostředkovával. V tu chvíli pro mě osobně začalo to, proč jsem přijel.
I když jsem v průběhu pobytu několikrát pochyboval, jestli to zvládnu, ten pocit, když vylezete ven si budu dlouho pamatovat. Jestli budu někdy v budoucnu potřebovat mentální detox, určitě se vrátím.
Rád napíšu pár řádek, ale 2 noci nebyly úplně naplněné zkušenostmi 🙂
Šel jsem do tmy ze třech důvodů
Chtěl jsem zjistit jaké to je, odpočinout si a zkusit jestli to dokážu. Bohužel jsem neměl moc času a dovolené v práci tak jsem zvolil víkendový pobyt. Vím, že na každého tma a samota působí jinak. Já si dost věřil. Dokážu se skvěle zabavit sám, ale ve tmě?
Spánek a bdění
V pátek mě vřele přivítal Tom a vysvětlil průběh pobytu. První noc jsem krásně prospal a následující den tomu bylo podobně. Když jsem bděl všechno ve tmě plynulo se zajímavým nádechem pohody a rozvahy. Člověk si v absolutní tmě nepřizpůsobí zrak a tak nezbylo nic jiného než si interiér příbytku osahat a podvědomně odkrokovat, zábavné. Pobyt se zúžil na úseky mezi spánkem a bděním, které se střídaly po celý den. Když jsem byl bdělý, dělal jsem protahovací cvičení, lehce jedl, pil čaj a vodu, jednou za den si dal sprchu a přemýšlel. Čistil jsem se.
Jídlo jsem si vychutnával
Tím, že jsem neměl moc pohybu, ani hlad nepřicházel. Jedl jsem jen pomálu, ale na druhou stranu si výborné jídlo od Lenky ve tmě skvěle vychutnal. Další noc jsem vlivem setrvačnosti podvědomí opět prospal celou. Následující den proběhl jako předchozí a už na mě klepala Léňa, že pobyt končí.
Dvě noci nestačí
Dnes už vím, že 2 noci jsou svělé na odpočinek a částečné pročištění. Nedojde zde ovšem k podstatě pobytu ve tmě – k fázi řádného bdění, které přichází přibližně po třech dnech. Už se těším na další pobyt, který si už určitě naplánuji na celý týden.
Skvělé místo, škvělí lidé, skvělé jídlo. Doporučuji 🙂
Absolvovala jsem pobyt ve tmě s vědomím, že vůbec nevím, proč to dělám 🙂 Byla jsem tam tři noci a byla to síla!
Byla to velká zahrada, na které stály čtyři chatky. Všude bylo ticho. Měla jsem pocit, že už teď se mi zesílily všechny smysly. Jakoby tělo vědělo, co chci podnikat. Začala jsem se cítit nervózně a natěšeně. Slyšela jsem se v hlavě “Co tady sakra děláš? Proč to děláš?”
Tomáš mě zavedl k mé chatce a uvedl mě dovnitř. Chatička to byla krásná. Vetší než jsem si představovala, velmi útulná a teplá. Měla sprchový kout, toaletu, umyvadlo se skřínkou a pokojík s povlečenou postelí, karimatkou a meditačním polštářkem. Tomáš mi řekl všechny potřebné pokyny k pobytu, popřál mi štěstí, sílu a odešel. Bylo na mě, kdy si zhasnu. Cítila jsem zvědavost a napětí. Vybalila jsem si všechny věci podél zdi, abych k nim měla snadný přístup. Vypnula si telefon. Převlékla jsem se, přitopila si pomocí klimatizace, zhluboka se nadechla a zhasla.
Tma to byla naprostá
Takovou tmu jsem doposud nezažila. Chvíli jsem stála nehnutě, stále s rukou na vypínači a žasla nad tou plnou tmou Začala jsem šátrat kolem sebe. Došla jsem k posteli, sedla si na ní a začala si tmu užívat. Cítila jsem se bezpečně a lehce. Cítila jsem přítomnost tmy. Jako kdyby to byl černý samet a já se do něj celá ponořila. Zaslechla jsem venku ptáky. Slyšela jsem je jen slabě, chatka měla padesát centimetrů tlusté, odhlučněné zdi. Lehla jsem si na postel a užívala si klid, samotu a nic nedělání. Usnula jsem během chvíle.
Ztratila jsem pojem o čase
Nevím za jak dlouho jsem se probudila. Došlo mi, že ztrácím úplně pojem o čase. Jak dlouho jsem spala? Kolik je hodin? Je ještě den nebo už je hluboká noc? Zjistila jsem, že to je pro mě úplně nové a zvláštní netušit, kolik je hodin.
Rozhodla jsem se, že si ještě pospím. Myslím, že jsem prospala celý den. Tomáš mi v jeho průběhu donesl jídlo. Ptal se přes zavřené dveře zda chci vědět, co to je. Řekla jsem mu, že si na to zkusím přijít sama. Po jeho odchodu mi došlo jak pro mě bylo milé slyšet lidský hlas.
Špagety potmě
Vzala jsem si nejprve polévku. Byla výborná a jedla se snadno. U druhého jídla už to nebylo tolik snadné. Vzala jsem si lžíci a zajela s ní do jídla, vložila si jí do úst, ale lžíce byla prázdná. Zjistila jsem, že ji mám obráceně. Otočila jsem jí a zase zajela do jídla. Opět jsem cítila, že na lžíci něco je a šup s ní do pusy, ale zase nic. Nedalo mi to, sáhla jsem do jídla prstem. Byly to špagety 🙂 Dotápala jsem si pro vidličku a v klidu se najedla. Jíst ve tmě bylo něco. Spoustu chutí jsem nedokázala poznat a jen jsem tipovala, co to může být. A to, že jsem musela vypadat jako čuně o tom nepochybuji. Po jídle jsem se opláchla a si šla zase lehnout. Bylo mi moc dobře. Usnula jsem.
Všechno potmě
Probudila jsem se a zaslechla jsem ptáky. Říkala jsem si, že to bude ráno. Šla jsme si vyčistit zuby a tam byl “aha” moment. Jak si dát pastu na kartáček aniž by byla pasta všude okolo. Smála jsem se jak se tady setkávám se všedními věcmi v nevšední situaci. Pak jsem si chtěla zkusit zacvičit. Jaká prča byla, když jsem neustála jedinou balanční polohu z jógy. V té absolutní tmě to prostě nešlo. Padala jsem pokaždé. Zůstala jsem u klasického protahování. Pak došlo na sprchu, která byla intenzivní než kdy dříve. Víc jsem vnímala vodu, kapky a její teplotu. Užívala jsem si jí.
Nebylo kam se schovat před myšlenkami
Vrátila jsem se do postele, ale už se mi nechtělo spát. Byla jsem plná energie. Přišlo to, pro co se do tmy nejspíš chodí. Mé myšlenky v hlavě se nechtěly zastavit, nešlo jim jak utéci. V běžném životě na světle si vždy něco najdu. Jdu se projít nebo jen jdu umýt nádobí, podrbat kočky, zalít kytky, cokoliv, ale tady to nešlo. Nepomohlo zavřít otevřít oči, tma byla pořád stejná a všude. Byla jsem nucena sama sebou zůstat se svou hlavou. Věřím, že si každý aspoň trošku dokážete představit tu beznaděj 🙂
Už jsem spala méně, a více byla sama se sebou. Čas mi začal velmi pomalu utíkat. A ve chvílích, kdy jsem byla vzhůru mi nebylo dobře. Zapojovala jsem dýchání a meditaci. Začala jsem se ve tmě bát a těšila jsem se na Tomáše až mi přinese další jídlo. Když tomu tak bylo, chvilku jsem s ním mluvila a udělalo se mi o moc lépe. Donesl mi rovnou budíka na druhý den, který byl nařízený na východ slunce. Zacvičila jsem si, osprchovala se a dala si skvělé jídlo. Dokonce jsem se i nahlas smála, jak mi bylo najednou moc krásně. Tančila jsem po chatce a bavila se. Zaslechla jsem Tomáše jak mluví s mým sousedem, který byl o chatku vedle. Najednou jakoby žádné strachy a myšlenky nebyly a užívala jsem si opět tu krásnou sametovou tmu.
Za pár hodin budu volná
Vrátila jsem se do postele. Už nešlo vůbec spát. A zničeho nic mi došlo, že už jen pár hodin (i když jsem vůbec netušila kolik) a já budu volná, budu zase na světle. A v tu dobu začal očistec. Jakoby tím, že jsem věděla, že se blíží konec jsem chtěla o to víc aby už se tak stalo. Nevěděla jsem jak se zabavit, jak ten čas zkrátit. Panikařila jsem. Věděla jsem, že si mohu kdykoliv rozsvítit, ale to moje ego a můj strach nedovolil.
Seděla jsem na posteli, která byla pro mě od začátku mým útočištěm. Doslova jsem si zalézala pod peřinu, abych se cítila bezpečně. Mé strachy se začaly zhmotňovat. Byla jsem sama sebou paralyzována. Nemohla jsem se pohnout. Až síla mého vzteku mě dostala z postele a na záchod. Nepomyslela jsem jaké to je, když se mi zdá noční můra a probudím se z ní a jsem ve tmě. Netušila jsem zda ta můra skončila nebo pokračuje. Moc jsem si přála usnout, ale nešlo to. Čas se táhl neskutečně pomalu. Poslouchala jsem pečlivě, ale neslyšela už nic, krom letadel. Moje křivka paniky ze strachu rostla a moje tělo tuhlo. Nevím jakým zázrakem se mi podařilo usnout.
Viděla jsem tolik světla…
Vzbudil mě zvuk budíku a já jej zamáčkla tak rychle, že jsem opět nevěděla zda je to sen nebo ne. Zda ten budík opravdu zvonil. Nemohla jsem se na něj podívat a zjistit kolik je hodin. Rozhodla jsem se, že se mi to nezdálo, že je čas. Oblékla jsem se, opláchla a otevřela dveře.
Zamotal se mi celý svět, nahoře bylo dole. Sedla jsem si na zápraží a zírala na to “světlo”. Bylo půl šesté ráno a pro běžný život byla tma jako v pytli, ale já viděla tolik světla. Seděla jsem na zápraží a čekala na východ slunce. Postupně vše začalo dostávat barvy. Obloha byla jasnější, barvy byly sytější. Po hodině jsem se sbalila a rozloučila se s chatkou. Šla jsem pěšky a toužila po tom jít pěšky, co to půjde. Volala jsem manželovi, zda mě může vyzvednout jinde než jsme byli dohodnutí, abych mohla být chvilku sama tam venku, tam na světle!
Cestou domů jsem vychutnávala krásu okolí
To co jsem cítila na cestě je nepřenositelné. Byl to pocit obrovského štěstí, lásky, pokory k sobě samé. Vyrostla jsem o padesát metrů. Cítila jsem, že dokážu cokoliv. Smála jsem se barvám venku a zastavovala se na každém pátém kroku, abych si vychutnala okolní krásu. Poskakovala jsem si, utíkala. Vše mi přišlo neuvěřitelné a při tom tolik plné. Byla jsem jako hravé dítě. Došlo mi, co jsem udělala, co jsem dokázala, čím jsem si prošla.
Setkala jsem se se svými strachy
Ve tmě jsem našla velkou část sebe a pocítila ji. Setkala jsem se se sebou jak jsem nikdy nechtěla. Setkala jsem se se svými strachy. Vím, že se jim už nemám vyhýbat, ale přijmout je, protože jsou moje a patří ke mně. Být s nimi a prožít je. Stejně tak jako prožívám lásku, radost nebo naštvanost.
Někdo doporučuje pobyt ve tmě jako já projít si Camino Santiago de Compostela. Za mě prozatím říkám, že bych si to nezopakovala, ale za zkušenost jsem velmi vděčná 🙂
chtěla bych se s Vámi podělit o své zážitky, vjemy a pocity z pobytu ve tmě u Léni a Toma.
Prvně bych začala asi tím, že jsem se od toho nesnažila nic očekávat, jen si to prožít se vším všudy. Trochu s rezervou a opatrností jsem volila pouze třídenní pobyt, načež při posledním budíku jsem trochu smutně zareagovala: “Cožeee? Uuuuuž? “ a přiznám se, že jsem byla na jednu stranu na sebe pyšná, že jsem to zvládla a že už můžu se vztyčenou hlavou jet domů 😀 , na druhou stranu bych bývala klidně ještě pár dní zůstala. Ale vše se stalo, tak jak mělo. Byla jsem neuvěřitelně nabitá a vlastně ještě jsem. Všechno se mi v životě posunulo správným směrem.
Začalo to trochu dramaticky….
Po důkladném prozkoumání terénu jsem se tedy nadechla a zhasla, bylo to samozřejmě asi první půl hodinku dost zvláštní a člověk se s tou tmou zžívá. Já si zalezla pěkně do pelechu a nechala všechno na tmě 🙂 . Během půl hodiny nastala brutální bouřka, kdy bych přísahala, že udeřil hrom někde v blízkosti chatky, protože se celá otřásla. Tu noc se mi zdál sen, že mě někdo tahá za ruce ven z chaty. Taky paráda…
Hlava ne a ne vypnout…
Vzbudila jsem se šokem s totálně propocenýma věcma a ujistila jsem, že jsem stále tam, kde jsem byla naposled 😀 . Nicméně jsem se nenechala unést (ani doslova), tak nějak postupně podřimovala, užívala si jídlo, co mi přinesla Léňa, pokoušela se meditovat, ale hlava ne a ne vypnout… Spousta myšlenek…
Nakonec se mi do meditace nepodařilo dostat vůbec, pouze do jakýchsi vizualizací, které jsem si vytvořila, abych od sebe cosi odpoutala a nechala odejít.
Minerály
Vzala jsem si s sebou 5 minerálů, jako talismany pro různé očistné rituály, načež jsem zjistila, že je jich najednou 6. Pohmatem jsem zjistila, že jeden normálně křupnul vejpůl 😀 . Nebudu lhát, trochu mě to rozhodilo, protože když už křupne kámen, to už teda musí být sakra energie, říkám si “hmmm tak ať, asi to tak má být”.
Ztratila jsem pojem o čase
Zbytek pobytu už probíhal prakticky spaním, jídlem, snahou o meditaci a vnitřní klid, strečinkem.
Pojem o čase jsem si naivně myslela, že mám, nakonec jsem zjistila, že jsem se sekla o 3/4 dne 😀 . Poslední den mi Léňa přinesla jídlo a budík, já si dala porci, usnula a crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr…“Cože, to už jdu jako domů”? napadlo mě.
Jak jsem se cítila po pobytu ve tmě?
Ten víkend jsem si připadala neskutečně odpočatě, plná energie, dokonce jsem i vyhodnotila, že mi to sluší 😀 , celkově se mi v životě “věci” pohly kupředu, našla jsem v sobě klid a zjistila, že příště dokážu otevřít i ty “těžký dveře” a půjdu do toho znovu, protože je to nesmírně i vesmírně očišťující proces sebepoznání.
Suma sumárum, bylo mi to krátký. Rozhodně si pobyt zopakuju, chtěla bych moc poděkovat Léně a Tomovi za zprostředkování a péči těším se
Můj pobyt ve tmě probíhal na přelomu května a června. Začal příjemně dlouhým spánkem s překvapivě živými a barevnými sny. Ty mě provázely celým pobytem. Po probuzení jsem si je dokázala velmi dobře vybavit a říkala jsem si, že by každý z nich vydal na zajímavou analýzu…
Co tady budu dělat celý týden sama?
Po prvním probuzení, když jsem otevřela oči a uvědomila jsem si, že jsem tady ve tmě, přišla na mě úzkost s představou co tady budu dělat celý týden sama.… a venku tak krásně… Po chvíli jsem si na tmu zvykla, přišel pocit odevzdání se situaci, kterou jsem si taky sama zvolila a první 3 dny hooodně spala a snila. Situaci přijmout a jít krůček po krůčku. Netrápit se úvahami nad budoucností.
Do tmy jsem si sebou vzala šamanský buben, tibetskou mísu, jeden kámen, papír a pastelky.
Tma ale vůbec nebyla tmavá…
Po prvních dnech spánků jsem myslela, že jsem přirostlá k posteli. Ani na záchod se mi nechtělo vstávat. Když mi postel přestala být pohodlná, lehla jsem si na podložku na podlaze a jen tak hleděla do tmy. Tma ale vůbec nebyla tmavá, před očima se přehrávaly situace z minulého i současného života. Vybavovaly se mi v hloubce uložené zážitky z dětství. Mohla jsem to všechno sledovat jako film. Některé mi přinášely emoce radosti, některé smutku, některé jen neutrálně proplouvaly. Přinášely s sebou větší porozumění o sobě a mém životě.
Ve tmě jsem viděla tvary
To co mě postupně víc a víc odvádělo z mysli byly světla a někdy i tvary, které se mi ve tmě zobrazovaly. Nejvíce se mi opakoval útvar mozaiky ve tvaru květiny života prozařované barvami.
Světelné úkazy mě provázely stále a s postupem času se zintenzivňovaly. Vnímala jsem světlo vycházející z těla v hrudní oblasti a kolem hlavy. Začala jsem si z toho dělat srandu a říkala jsem si, že se mi postupně začalo rozsvěcovat. 🙂 Jako by někdo rozsvítil tlumené světýlko nad hlavou nebo po stranách.
Vnímala jsem…
Od 3-4 dne jsem začala ráno a večer cvičit pozdravy slunci, taichi a jiné cviky. Poté jsem meditovala, hrála na buben a mísu. Bylo krásné vnímat tóny takto nerušeně a plněji.
Všechny smysly kromě zraku (který si mohl odpočinout) jako by se ve tmě probouzely. Meditace se mi dařila prohlubovat s pro mě významnou realizaci o důležitosti otevírání srdce. Síla která se v něm skrývá je léčivá jak pro mě, tak pro blízké i vzdálené okolí. Na to bych neměla v životě nikdy zapomenout a lěčivou sílu podporovat a rozvíjet.
Dočkala jsem se!
Poslední noc před budíčkem jsem už moc nespala a vzrušeně jsem se těšila na otevření dveří a vyjití ven. Dočkala jsem se a šla jsem pozorovat východ slunce 🙂 . Ptáci přitom krásně koncertovali a já si mohla užívat čerstvý vzduch a měnící se barvy až do rozbřesku a jasného letního dne.
Pokud bych to měla popsat jedním slovem, tak… vděčnost.
do tmy som sa tešil a s blížiacim termínom som začal taktiež obmedzovať všetky neresti bežného života…žiaden alkohol, cigareta alebo káva (nie že by som to inač preháňal…ale mal som pred tmou rešpekt a chcel som tam ísť čo najviac vyčistený)
po príchode a milom privítaní sme dostali základné inštrukcie, poprechádzali sme sa ešte s Lukášom po okolí (do tmy sme šli 2 kamaráti, každý vlastná chatka samozrejme 🙂 a ponáhľal som sa zhasnúť si 😀
prvé 2 dni som veľa spal – na to som sa už tešil z domu a naozaj som spal viac ako nespal, prekvapila ma ale živosť snov, ktorá sa za celý ten čas iba stupňovala.
Zo snov som si pamätal oveľa viac, boli živšie….pre mňa boli sny počas tmy hlavný zdroj seba-analýzy
na tretí deň , keď mi Tomáš priniesol jedlo som sa priznal, že sa začínam nudiť, že veľmi neviem, čo by som mal robiť. Dostal som jednoduchú, ale veľmi trefnú odpoveď: „Nerob nič, kde inde si môžeš dovoliť ten luxus nič nerobiť ? Všetka inšpirácia prichádza k človeku, keď nerobí nič, prípadne vykonáva monotónnu činnosť a nemyslí…maliar nenamaľuje obraz rozmýšľaním…„
Odvtedy som sa SNAŽIL nerobiť nič….snažil je naschvál veľkým, lebo je to súčasť mojej najväčšej lekcie z tmy….o tom nižšie
Ďalšie dni prebiehali u mňa veľmi obdobne – cez deň som analyzoval situácie zo svojho života, občas som si poplakal, pobavil sám seba alebo sa naštval….tešil som sa vždy na jedlo, ktoré bolo skvelé a hlavne som veľa spal – bdelosť v tme, kde sa „nič“ nedialo striedali veľmi dynamické sny .
Intenzita snov sa stupňovala, často som ich vedel vedome ovládať, snívali sa mi sny na pokračovanie, alebo sny v sne, kedy som sa zo sna prebudil len do ďalšieho sna.
Pobyt som ukončil predčasne, po 6 nociach, keď už som cítil, že intenzita zážitkov je príliš vysoká a ja som sa v nich začal strácať
Von som vyšiel vyčistený od starých, nepotrebných názorov a jednoznačne odľahčený…najväčšia lekcia prišla po rozhovore v kamarátovej chatke, keď som mu prišiel oznámiť svoj predčasný odchod – rozhovore spolu s Lenčou a Tomášom, ktorí môjmu uvedomeniu veľmi pomohli – tou lekciou bola KONTROLA…
Už z predchádzajúcich riadkov je jasné, že som sa snažil mať všetko pod kontrolou, od prípravy na tmu, cez snahu o ničnerobenie, dokonca až po ovplyvňovanie priebehu vlastných snov. Až po rozhovore s týmito úžasnými ľuďmi som bol schopný precítiť neviditeľné-očividné: že veci sa dejú samé a my im môžeme jedine brániť – ako keď sa snažíme rukami zmeniť tok prúdu rieky…jediné čo dosiahneme je, že sa unavíme a aj tak sa stane to, čo sa má stať. Že dokonca aj naše myšlienky sa tvoria samotné, nie sme to my, kto ich tvorí, my ich môžeme jedine zadržiavať a tým brániť príchodu nových myšlienok
V priebehu mesiaca po tme prišlo ešte veľa nových uvedomení a moje reakcie na životné situácie sú často iné, ako predtým.
Na základe mojich skúseností by som tmu odporučil každému, kto o tom premýšľa a za seba som rád, že som si vybral práve pobyt v tme u Tomáša a Lenči.
Čo uznáte za vhodné môžete použiť aj na stránku pre ostatných, ja Vám ďakujem za pobyt 🙂
Image courtesy of franky242 at FreeDigitalPhotos.net
Ahoj,
bylo to u vás super! Opravdu. Ze tmy jsem neměl ani strach, ani radost, prostě neutrální pocity. Můj cíl byl jasný – odpočinout si od digitálního světa, od světla, od displejů, od elektroniky, trochu i od lidí a hlavně si vyzkoušet, zda to dám nebo pobyt ve tmě za pár hodin zabalim…
Večer jsem za tmy přijel, Tom mě rychle seznámil s mojí chatičkou, ukazál mi vše potřebné, donesl mi ovoce a čaj, v krabičce müsli, já si dal sprchu, poslal pár fotek kámošům, vypnul jsem mobil a zhasnul…
První noc jsem moc nenaspal, tipnul bych si, že jsem spal hodinu, dvě, pak hodinu čuměl do tmy a tak to chodilo v podstatě až do “rána”, kdy jsem už nezabral… Najednou se ozvalo ťuky ťuk a bylo tu první jídlo. Nechtěl jsem si nechat sdělit, co jím a všem to vřele doporučuju. Jídlo je opravdu famózní, zejména polévky, žádné dětské neochucené jak z jídelny, ale parádní vyvoněný bramboračky s houbama…fantastická čočková.. dále skvělé saláty s kozím sýrem, klasický šopák, měl jsem i palačinku s něčím sladkým :-D, skvělý rizoto… jídlo jsem si fakt užíval…
Byl to můj první pobyt ve tmě
Jelikož se jednalo o můj první pobyt ve tmě, nechtěl jsem riskovat, že tam umřu nudou, tak jsem si vzal miniaturní mp3 přehrávač, který nesvítí a nemá display…do něj jsem si nacpal starodávné rozhlasové hry a pár audioknížek, na které bych jinak neměl chuť ani čas… muziku jsem si schválně nevzal žádnou…jen to mluvený slovo a bylo to super…
Trapně jsem se taky domníval, že budu i hodně cvičit, ale za celou dobu jsem udělal jen asi 100 kliků a pár leh-sedů… Měl jsem s sebou i blok a tužku a zapsal si pár poznámek, většinou mi byly k ničemu, nic objevného jsem ve tmě nevymyslel… škoda :))
Největší trápení jsem měl asi s tím, že jsem si nemohl pořádně vyvětrat… rekuperace a větrák jsou sice moc fajn a vzduch vymění, ale trvá to… strašně jsem toužil si “v noci” otevří dveře dokořán a vyluftovat si… příště bych to udělal…třeba s šátkem na očích..
Pobyt ve tmě utekl jako voda
No a sedm dní mi takto uteklo jako voda.. Najednou mi za sprchou zapípal budík, fascinovaně jsem si otevřel dveře, pořádně se nadechl a vyšel ven… během chvilky jsme se seznámili i se sympatickejma kolegama z vedlejších domečků a šli jsme se projít celou vesnicí až někam, kde už začlo pomalu svítat a další dvě hodiny jsme jen tak stáli u silnice a čekali na sluníčko… První půlhodinu jsme se motali, jak opilí, než si oči a mozek zase zvykli na 3D svět 🙂
Lenka i Tomáš poskytují fantastické zázemí, každý svým osobitým způsobem.. Tom s vámi probere vaše niterní pocity, Lenka vám klidně řekne sprostej vtip nebo si ráda vyslechne ten váš… Každopádně jsou tam pro vás a když je chcete pomůžou, když nechcete nic, zmizí za minutu…
Pár rad pro lidi, kteří by se fakt nudili:
– čas se dá měřit (odhadovat) dle toho, jak stydne v termosce čaj… pokud je i po delším probuzení stále vařící, tak fakt není ještě ráno… vlažný čaj = každou chvilku přijde jídlo 😀
– sprcha hrozně pomůže s nudou, i když je to jen 10 minut, vždycky mi dodala nějakou zvláštní energii a čas pak utíkal mnohem rychleji
– je lepší zima než teplo, topení jsem skoro nezapínal, chatička je dobře zaizolovaná, sice při únorovým vichru trochu zima byla, ale zase se mnohem lépe spí, fakt..
– velká švanda je počítat kolik hodin už máte za sebou (odhadem) a kolik zbývá…
Pár tipů pro Toma a Lenku:
– ta švestka nebo třešeň, co je u první chatičky má už pár větviček položených na střeše a je opravdu otravné, jak celou dobu škrábou na střechu… pro psychicky labilnější to může být i trochu scary 😀
– sprchový kout je fakt pidi, hydromasáž jsem ani nezkoušel zapnout… dal bych přednost obyčejnýmu, ale prostornějšímu koutku 🙂
– matrace byla v poho, ale po týdnu je už opravdu znát, že leží na obyčejných prkýnkách a ne na roštu…stačil by obyč z IKEA za litr – ohromě to zlepší spací komfort :))
– navrtal bych pár háčků, aby bylo kam pověsit ručník a třeba i oblečení, ve kterém jsem přijel… ať se to neválí po podlaze…
– a co by bylo mega mega super (zvlášť v zimě) čekat na východ slunce v teplé vodě… (vířivka nebo obyč koupací sud…) Člověk vyleze do zimy a v zimě čeká na slunce… za tohle bych klidně platil zlatem… my jsme se zahřejvali běháním po silnici 😀 😀 Takže – zkuste si koupit/pronajmout pár m2 někde za vesnicí a udělat tam na zimu takovouhle parádu… myslím, že vás všichni budou ještě víc milovat 😀
Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací
Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".
