Jarda – šel bych do tmy znovu a rád

Absolvoval jsem svůj první pobyt ve tmě (7 nocí). Bylo velmi zajímavé být bez kontaktu s okolím a srovnat si, že je vše určitě v pořádku. Myslel jsem si, že bude nuda, budu hodně spát, cvičit a meditovat, ale opak byl pravdou.

První večer jsem se sice nějakou dobu srovnával se skutečností, ale druhý den jsem si zameditoval (jen zklidnil mysl) a dostal se do příjemného stavu, který mi vydržel, v podstatě, až do konce a proto jsem necítil potřebu moc meditovat.

Spal jsem asi kolem 8 hodin denně. Jednou denně jsem dopřál tělu protahovačky, protože můj pobyt byl jinak fyzicky velmi pasivní. Jen jsem si ležel a rozjímal. I když jsem rozjímal o věcech, ze kterých jsem měl běžně horší pocit, tady v klidu a příjemném rozpoložení jsem je mohl skrz na skrz prozkoumat a vyladit.

Jinak jsem si rovnal priority a hlouběji jsem chápal, co jsem se za 6 let vnitřního rozvoje naučil. I když ty “aha” zažívám často, tady v klidu a dlouhodobě nerozptylován jsem měl četnější poznání. Udělal jsem si asi 50 krátkých poznámek. Polovinu jsem přečetl hned v sobotu ráno po rozsvícení (zajímavé písmo 🙂 ) a zbytek jsem ještě nečetl. Také jsem čekal, jak se to tedy promítne následně do života a předpokládal jsem spíš konkrétní posuny, ale byl jsem velmi překvapen, jak znatelně jednodušší, lehčí a jasnější se mi celkově život potom zdál. I když se občas nechám strhnout okolnostmi, ten vnitřní klid je určitě větší.

Už asi po týdnu jsem si uměl představit, že bych šel do tmy znovu a rád. Pro mě byl tedy pobyt ve tmě “osvícením”. Myslím tím proces, jelikož nevnímám osvícení jako konečný stav, protože je naštěstí vždy kam pokračovat.

Jarda

Bára – Ako ma tma prijala ma do svojho náručia

Ahoj Tomáš a Lenka,

prepáčte, že odpisujem trochu neskôr, život na svetle ma trochu pohltil 🙂

Ďakujem Vám ešte raz za všetko, na celý týždeň v tme spomínam ako na mimoriadne silnú a prospešnú skúsenosť.

Do tmy som išla s rešpektom a čo nejmenšími očakávaniami.
Na každého pôsobí tma inak a ja som sa bála najmä prvého momentu po tom, čo zhasnem svetlo.
Tiež som si nevedela predstaviť, ako strávim celý týždeň sama so sebou a bez ničoho extra na práci.

Na prípravu som mala štyri mesiace. Tie som využila tak, že som sa naučila naspamäť pár zostáv cvikov z jógy, čchi-kungu, 5 Tibeťanov a nejaké cviky na dýchanie a meditáciu a pár mantier.
Prečítala som tiež pár kníh a najviac mi dala asi Tolleho Moc přítomného okamžiku.

Počas tých 4 mesiacov som pri cvičení jednotlivých prvkov a prebúdzania sa do prítomnosti niekedy nadobúdala pocit, že už tmu ani nepotrebujem, tak mi to pomáhalo už samo o sebe. Ale vedela som, že sú to len momentálne stavy a že by som tam určite ísť mala.

Preto som 29.4. nastúpila podľa dohody na 7 nocí do tmy.
Po tom, čo som si zhasla svetlo, ma tma ohromila. Bola tak intenzívna, že som pred ňou zatvárala oči. Všade som videla mžitky a nevedela som sa v priestore zorientovať.
Bol to ten prvopočiatočný šok, ktorého som sa tak bála, a asi práve preto prišiel.
No po chvíli som si sadla na posteľ a skľudnila som sa. Uvedomila som si, že som tam dobrovoľne, že tam byť predsa chcem a že tá tma vlastne nehryzie.
Postupne som sa s tmou skamarátila. Prosila som ju, aby mi dala, čo mi má dať, aby mi odhalila kúsok vlastného vnútra. A tma bola dobrá a milá. Prijala ma do svojho náručia.

Hovorí sa, že prvé dva dni človek prespí.

Ja som asi spánkový deficit veľmi nemala, a tak som sa už v prvý deň nevedela dočkať, kedy príde Tomáš s jedlom.
Po všetky dni sa mi podarilo dodržať nejaký ten režim. Keď totiž človek ide do tmy na jar, má asi tú výhodu, že do chatky prenikajú zvuky spievajúcich vtákov oznamujúcich deň a cvrlikanie cikád vymedzujúce noc. Snažila som sa chodiť spať až keď som počula cikády. Uprostred dňa zase prišiel Tomáš alebo Lenka, a tak mi dni napokon celkom ubiehali.
Cez deň som cvičila všetky tie veci, čo som sa predtým naučila a bola som rada, že mám niečo na vyplnenie času. Každý cvičebný aj relaxačný prvok som mohla natiahnuť do aleluja, pretože času som mala kopu.

V tme som mala veľa času…

Tak som sa naučila trochu spomaliť a vychutnať si každý pohyb svojho tela. Všetko mi v tme trvalo trochu dlhšie a celý čas som vôbec nevidela svoje telo. Hoci ani na svetle veľa času pred zrkadlom netrávim, bolo zaujímavé sledovať, ako funguje bez ohľadu na to, že je všade tma. Ako v ňom aj naďalej tlčie srdce, žalúdok trávi, atď. Nevidela som, či nie som špinavá alebo strapatá (česky rozcuchaná 🙂 a vôbec na tom nezáležalo. Myslím, že mám od vtedy trochu iný vzťah k vlastnému telu a viac ho počúvam.

Myšlienky mi zato vôbec neutíchli za celý čas. Pochopila som, že nám asi ozaj nepatria, keď sú tu aj bez akéhokoľvek vonkajšieho podnetu. V tme bolo všetko oveľa živšie, každá spomienka, každá ľudská tvár sa mi zjavovala s presnými črtami tváre. Mohla som sa preniesť, kam som chcela, občas som tmu úplne prestala vnímať. Tak tomu bolo prvé tri dni.

Na štvrtý deň sa myšlienky zmenili na obrazy

Už to nebolo len niečo, čo by ma napadlo. Už to boli obrazy objavujúce sa pred mojimi očami v tme rad radom bez prestania trochu ako sen, bez začiatku a bez konca, len som pritom nespala.

Boli to rôzne veci, ktorých sa bojím, od hadov cez strelné zbrane a postavy v tých predstavách som nepoznala, ale videla som ich tam veľmi živo, akoby som ich kedysi videla, len si na ne vedome nepamätám. Našťastie som sa tých predstáv veľmi nebála, pretože som videla, že keď ich budem ignorovať, vystriedajú ich ďalšie. A tak som ich začala len pozorovať, a oni sa predo mnou striedali ako upútavky k filmom. Vtedy som pocítila, že pod tými myšlienkami sa skrýva moje skutočné ja. A tým, že som svoje telo vôbec nevidela, som navyše dokázala uveriť, že sme bytosťami, ktoré siahajú oveľa ďalej za naše telesné schránky.
Niečo takéto som túžila prežiť a som za túto skúsenosť vďačná.

Začala som vidieť steny

Na štvrtý deň som tiež začala vidieť steny. Mozog si asi potreboval priestor okolo seba ohraničiť, a tak si vymyslel červené murované steny, hoci chatka je drevená a hnedá.

Inak som žiadne extra efekty nezaznamenala, iba raz som videla letieť žltý chumáč svetla popri strope a párkrát som videla oproti záchodu na stene prebliknúť svetelnú čiaru.
Pripadalo mi to, ako keby som v tej veľkej tme dokázala vidieť elektrické výboje vo vedení, ktoré je tam pravdepodobne zabudované v stene, lebo o niečo vyššie bola zásuvka. Zabudla som sa potom na to Tomáša spýtať 🙂
Celý týždeň som mala pred očami mžitky buď menej alebo viac, alebo sa tma trochu rozjasňovala potom zase stmavovala. Čiernočiernu tmu som videla málokedy.

V tme sa mi darilo aj bez problémov orientovať. Veci som si dávala k jednej stene, a tak som ich aj bez problémov našla. Len chôdza naprieč miestnosťou mi robila problém. Lepšie bolo kráčať rovnobežne so stenami.

Co som si vzala do tmy?

Do tmy som si priniesla pár kameňov, tibetskú misku, na ktorej som si občas hrala a doprevádzala svoje mantry a papiere a pastelky na písane a kreslenie. Každý večer som si písala denník, ktorý sa dá aj prečítať 🙂 a posledný deň som si skúšala intuitívne zakresliť vlastnú auru.

Jedlo bylo skvelé

Ďakujem Lenke za skvelé jedlo. Už pred tmou som počas pár jednodňových hladoviek zistila, že mi hladovanie nerobí dobre. Podľa ájurvédy som zčasti vzdušnej povahy a potrebujem neustály prísun kalórii, inak mám žalúdočné kŕče. Preto som sa rozhodla tmu absolvovať s vegetariánskou stravou bez toho, že by mi bolo dopredu povedané, aké jedlo ma čaká.
Zistila som, že na svetle jem s očakávaniami. Dopredu viem, ako ktorá potravina chutí a už kým si ju vložím do úst tak nejak viem, čo čakať a tak sa plne na jej samotnú chuť napokon nesústredím.
Tu to bolo naopak a bolo zaujímavé sledovať, ako chutí napríklad roztopená čokoláda či paradajková polievka. Tiež som si nikdy neuvedomila že udusený karfiol (česky kvéták) a brokolica majú podobnú štruktúru a chutia podobne.

 

Tomáš mi odporúčal…

Tomáš mi odporúčal, že najlepšie je v tme sedieť a nič nerobiť a pozorovať myšlienky. Mne to šlo najlepšie práve po cvičení, keď bolo telo trochu unavené. Vtedy sa mi najlepšie “meditovalo”.

V noci som mala občas hlavne zo začiatku nočné mory. V tme som si pamätala každý sen, pretože ma nič po zobudení nerozptýlilo. Na odporúčanie Tomáša som si zlý sen proste rozdýchala. Emócie z neho sa tak rozpustili.

Zotriedila som si myšlienky

Tma mi celkovo pomohla si utriediť myšlienky a prostredníctvom prítomnosti samej so sebou si všetky uplynulé pozitívne aj negatívne skúsenosti uležať v podvedomí a prestať ich znovu a znovu rozoberať.

Do chatky som si priniesla aj MP3 s nahratými meditáciami. Tie som si asi tri posledné dni po večeroch púšťala a obzvlášť dobre na mňa v tme pôsobil Sri Mooji, ktorý vedie človeka ku sprítomneniu.

Posledný deň

Posledný deň – v sobotu ráno o štvrtej – mi zazvonil budík a tak ma vyšokoval, že som pri jeho vypínaní spadla z postele a sen tej noci je jediný, ktorý si nepamätám 🙂

Zacivičila som si ešte 5 Tibeťanov a vyšla vonku do tmy. Mne to však už pripadalo ako svetlo. Prvé kroky boli ako po opici. Krátke, neisté a bolela ma hlava, najmä za očnými buľvami, pretože som očami nemusela hýbať celý týždeň. Preto asi slepci hľadia iba strnulo pred seba, lebo im ochabli očné svaly. Ešte vyše hodiny mi trvalo, kým so sa zbavila mierneho pocitu závrate.
Vtáčiky o dušu spievali, zdalo sa mi, že až moc nahlas. Šla som za dedinu pozorovať východ slnka, ale žiadny kvôli hmle vidieť nebolo.
Aj tak však bola atmosféra rána čarovná a ja som prežívala eufóriu, že som to zvládla.

Cesta domov

Cestou nazad vo vlaku mi došlo, aké je to krásne vôbec môcť vidieť všetku krásu sveta a ako všetko, čo robíme, stojí zato. Život je to najpodstatnejšie, čo musíme na tejto zemi prejaviť akýmkoľvek spôsobom túžime.

Pobyt v tme odporúčam každému, kto nad tým uvažuje.

Za celý pobyt sa mi nestalo nič “prevratné”, žiadna závažná trauma, ani chuť vybehnúť z chatky, ani ma “neosvietilo” 🙂
Ale dalo mi to veľa menších uvedomení, dovolilo mi to ukončiť si niektoré veci z minulosti, skľudniť sa, vyčistiť si hlavu a zistiť niečo viac o sebe a svojom podvedomí.

Ďakujem Vám Tomáš a Lenka za to, že ľuďom touto cestou umožňujete ponoriť sa do seba a stretnúť sa so sebou samými.

Prajem Vám krásny život!
Bára

Zdeněk – Vesmír tomu chtěl, abych strávil týden ve tmě

30oj Lenko a Tomáši,

děkuji za připomenutí a rád napíšu svou zkušenost s pobytem ve tmě.
Tma byla ke mně přívětivá. Byla pro mne krásnou a moudrou učitelkou a někdy i milenkou. Učila mne vnímat svět srdcem a pozorně naslouchat tomu, co mi ostatní chtějí sdělit.

Vybral jsem si severní svatyni

Byla to trochu náhoda, neboť jiná svatyně v tomto termínu nebyla volná, ale vesmír tomu chtěl, abych v této svatyni strávil svůj týden ve tmě. Z šamanského pohledu, severní směr se zabývá srdeční myslí a já potřeboval se na svět dívat skrze mé srdce a ne jen prostřednictvím mé mysli, která si občas se mnou zahrávala a snažila se mně svést z cesty za mým posvátným snem.

Jídlo bylo mým orientačním bodem

Z pobytu ve tmě jsem neměl strach. Po příjezdu mi Tomáš všechno vysvětlil, já jsem si za světla prošel chatku , zorientoval jsem se, zkusil jsem si pohyb v chatce nanečisto, uvědomil jsem si, kde je co rozmístěno a zhasnul jsem. Důležitým orientačním bodem bylo jídlo. Tomáš mi řekl časové rozmezí donášky, takže jsem měl alespoň +,- 4 hodiny představu o čase. Jelikož jsem systematický člověk, tak podle tohoto času jsem si mohl rozvrhnout celý den.

Tma mi pomohla se soustředit

Cvičil jsem, meditoval, odpočíval a jedl. Nic jiného se ve tmě nedá nic dělat, ale je to dostatečné k naplnění mého záměru se kterým jsem do tmy šel. Chtěl jsem zjistit, zda li cesta, na kterou jsem se vydal je ta správná, že se neženu za žádným přeludem. Věděl jsem, že musím odpojit mozek a podívat se na to přes své srdce. Ve světle jsem to neuměl, přicházelo příliš mnoho rušivých vlivů, které mi bránily se soustředit.

Tma mě učila vnímat přes srdce

Dnes už mohu říci, že tma mi v tom pomohla. Učila mě vnímat přes srdce, a zpočátku velmi drastickou metodou. 2. den jsem měl úpornou bolest hlavy a srdce mi pracovalo rychleji než je u něj obvyklé. Měl jsem pro záchranu “červené” pilulky, které mně předtím vždy pomohly, ale teď vůbec. “Co si počnout v takové situaci,” Intuitivně jsem vycítil, že si musím sednout a zhluboka dýchat. Dýchat přes srdce. Dýchal jsem dlouho (nádech + výdech = 15 s), počítal jsem si do 100 (30 minut), zhluboka dýchal, soustředil jsem se na srdce a najednou úporná bolest se rozplynula a srdce se zklidnilo. Tak to bylo báječné. Každou meditaci jsem zahajoval tímto dýcháním, to mně pomohlo uvolnit se a nahlížet hlouběji do mého srdce. Pokud se mozek, prevít jedna, chtěl vloudit do mého nitra bludnou myšlenkou, dovedl jsem ho zastavit, myšlenku zabalit, hodit ji do koše a pokračovat v meditaci. Také jsem se neskutečně čistil, snad 1/3 času celého pobytu jsem strávil na WC.

 

Nejdelší den celého pobytu

Když nastal předposlední den, Tomáš přišel o něco dříve, neboť předešlý večer se opět stal tátou a spěchal za Lenkou do porodnice. Donesl budík, který byl nastaven na 4 hodinu ráno. Můžu říci, že to byl pro mne nejdelší čas v celém pobytu. Nemohl jsem dočkat rána, a tak jsem trochu podváděl tím, že jsem si v noci nasvítil ciferník. Ukázalo mi to 02:00 hodin. Další dvě hodiny už byly v pohodě. Ve čtyři jsem se probudil, sedl jsem si před chatkou a společně s mladým kolegou z vedlejší chatky jsme se pomalu šli podívat na východ slunce.

Zažili jsme úžasný obraz.

Nad Kutnou Horou vyšlo překrásné Slunce a na západní straně byla obloha kovově šedá a skrze ní procházela úžasná duha. Svět se stal pro tuto chvíli, ale i dnes je, barevným. Už vím, že pro mne černobílé vidění světa již není. Celý den jsem pak prožil podle sebe. Ráno jsem se vykoupal v rybníce, prošel jsem se krásnou přírodou, dopřál jsem si úžasnou masáž a zamířil jsme domů za svou skvělou a krásnou ženou a krásnými a báječnými dcerami.

Radka, moje žena, mi řekla, že se mi úplně vyčistili oči a měsíc po pobytu říká, že jsem i jiný Zdeněk. Já to také tak cítím a k tomu mi pomáhá mé srdce.

Děkuji Tomášovi a Lence za péči, oba byli empatičtí a uměli naslouchat. Lenko, tobě děkuji, že si mě přesvědčila o tom, že je potřeba být trpělivý a naslouchat tmě. Bylo to pro mne překvapení, když jsi mi donesla předpředposlední den jídlo a jen tak si se zavřela zevnitř a povídala si se mnou. Bylo to asi těsně před tím, než se Ti narodilo dítě (promiň nepamatuji si, zda to byla dcera či syn). Já jsem si den předtím přál, aby si se mnou na chvíli povídala žena a přál jsem si zázvorový čaj. Vesmír splnil všechno do puntíku. Ty sis se mnou povídala a také donesla konvičku se zázvorovým čajem.

Přeji krásné dny.
Zdeněk

Mia – Do tmy půjdu znovu

Ahoj všem 🙂

chtěla bych se s Vámi podělit o své zážitky, vjemy a pocity z pobytu ve tmě u Léni a Toma.

Prvně bych začala asi tím, že jsem se od toho nesnažila nic očekávat, jen si to prožít se vším všudy. Trochu s rezervou a opatrností jsem volila pouze třídenní pobyt, načež při posledním budíku jsem trochu smutně zareagovala: “Cožeee? Uuuuuž? “ a přiznám se, že jsem byla na jednu stranu na sebe pyšná, že jsem to zvládla a že už můžu se vztyčenou hlavou jet domů 😀 , na druhou stranu bych bývala klidně ještě pár dní zůstala. Ale vše se stalo, tak jak mělo. Byla jsem neuvěřitelně nabitá a vlastně ještě jsem. Všechno se mi v životě posunulo správným směrem.

Začalo to trochu dramaticky….

Po důkladném prozkoumání terénu jsem se tedy nadechla a zhasla, bylo to samozřejmě asi první půl hodinku dost zvláštní a člověk se s tou tmou zžívá. Já si zalezla pěkně do pelechu a nechala všechno na tmě 🙂 . Během půl hodiny nastala brutální bouřka, kdy bych přísahala, že udeřil hrom někde v blízkosti chatky, protože se celá otřásla. Tu noc se mi zdál sen, že mě někdo tahá za ruce ven z chaty. Taky paráda…

Hlava ne a ne vypnout…

Vzbudila jsem se šokem s totálně propocenýma věcma a ujistila jsem, že jsem stále tam, kde jsem byla naposled 😀 . Nicméně jsem se nenechala unést (ani doslova), tak nějak postupně podřimovala, užívala si jídlo, co mi přinesla Léňa, pokoušela se meditovat, ale hlava ne a ne vypnout… Spousta myšlenek…

Nakonec se mi do meditace nepodařilo dostat vůbec, pouze do jakýchsi vizualizací, které jsem si vytvořila, abych od sebe cosi odpoutala a nechala odejít.

Minerály

Vzala jsem si s sebou 5 minerálů, jako talismany pro různé očistné rituály, načež jsem zjistila, že je jich najednou 6. Pohmatem jsem zjistila, že jeden normálně křupnul vejpůl 😀 . Nebudu lhát, trochu mě to rozhodilo, protože když už křupne kámen, to už teda musí být sakra energie, říkám si “hmmm tak ať, asi to tak má být”.

Ztratila jsem pojem o čase

Zbytek pobytu už probíhal prakticky spaním, jídlem, snahou o meditaci a vnitřní klid, strečinkem.
Pojem o čase jsem si naivně myslela, že mám, nakonec jsem zjistila, že jsem se sekla o 3/4 dne 😀 . Poslední den mi Léňa přinesla jídlo a budík, já si dala porci, usnula a crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr…“Cože, to už jdu jako domů”? napadlo mě.

Jak jsem se cítila po pobytu ve tmě? 

Ten víkend jsem si připadala neskutečně odpočatě, plná energie, dokonce jsem i vyhodnotila, že mi to sluší 😀 , celkově se mi v životě “věci” pohly kupředu, našla jsem v sobě klid a zjistila, že příště dokážu otevřít i ty “těžký dveře” a půjdu do toho znovu, protože je to nesmírně i vesmírně očišťující proces sebepoznání.

Suma sumárum, bylo mi to krátký. Rozhodně si pobyt zopakuju, chtěla bych moc poděkovat Léně a Tomovi za zprostředkování a péči těším se

Na viděnou!  🙂

Mia

Katka – Při pobytu ve tmě jsem objevila své světlo

Bože ten čas ale letí. Jakoby to bylo včera, co jsem učinila jedno z nejlepších rozhodnutí mého života, a to že jsem se rozhodla přijít k vám a vyzkoušet pobyt ve tmě. Musím říct, že ze všech těch nabídek pobytů ve tmě, jste mi byli vy a váš přístup k tomu, nejblíže k srdci.

Jak jsem se k tomu dostala

No ale jak to teda začalo. O léčbě tmou jsem se dozvěděla jak jinak, než přes mého „inspirátora“ Jaroslava Duška, který o tom veřejně mluvil již dávno a napsal o tom i knihu a velmi mě to zaujalo, nicméně na nějakou dobu mi to vyšumělo z hlavy. Tma se přihlásila v mé hlavě sama, když jsem prostě dostala z ničeho nic chuť to udělat. A netrvalo to tak dlouho, a už jsem balila baťoh na cestu.

Začalo to všechno příchodem vlaku do Bykáně a jelikož bylo krásně, tak jsem se rozhodla jít těch pár kilometrů pěšky přírodou, abych měla čas to všechno vstřebat a užít si to vzrušení před pobytem v chatce. Tak jsem zula botky a jelikož jsem nenapravitelný bosonožec, rozhodla jsem se projít si tu cestu holýma nohama. Jak se tak kochám přírodou, přidal se ke mně sympatický klučina, který shodou okolností šel tam kam já, tedy taky na pobyt ve tmě. Cesta nám uběhla velmi rychle a ani jsme si to neuvědomili a už jsme přicházeli k bráně domku, kde jsme měli strávit následující dny.

Musím říct, že prostředí mě úplně ohromilo, krásný domeček v okolí lesa, všude příroda a klid. Takhle nějak jsem si vždy představovala, že chci bydlet. V blízkosti 4 malé chatky, které čekaly na své nové hosty. Po chvíli rozkoukávání se kolem přišel Tomáš a ukázal nám, kde budeme bydlet a obeznámil nás s pravidly.

Nebylo nic, jenom tma.

Musím říct, že se mi dovnitř ještě moc nechtělo, tak jsem se potloukala ještě kolem chatky a užívala si krásu okolí. K večeru jsem se teda odhodlala, zavřela chatku a zhasla. Nedělala jsem s tím velké obstrukce, prostě jsem zhasla a čekala jsem co bude. Nebylo nic, jenom tma. Černočerná tma, která se rozprostírala všude. Začalo mě to bavit.

Pocítila jsem svobodu volnosti bytí

První co mě napadlo, byla myšlenka, že jsem se vrátila úplně na začátek, asi takhle nějak to vypadalo na počátku všeho. S touto myšlenkou přišel i nápad, svléknout se do naha, i když jsem měla nachystané věci na převléknutí, tato varianta se mi zdála daleko příznačnější a vhodnější, nebýt nikým a ničím omezována ani něčím tak obyčejným jako je oblečení. Rázem jsem pocítila tu svobodu a volnost bytí, být nahá uprostřed ničeho, kde nic nevidíte, nic neslyšíte a nikdo nevidí vás. Byl to tak osvobozující pocit. Nahá jsem nakonec zůstala po celou dobu mého pobytu. V chatce se dala regulovat teplota, takže tam bylo velmi příjemně.

Užívala jsem si ten přítomný okamžik, žádná minulost, žádná budoucnost, jenom teď a tady. To jsem potřebovala. Nebýt omezena ani časem ani prostorem. Hlava vůbec neřešila stupidity jako normálně. Zbyla jsem jenom já. V takovém stavu jsem byla snad hodiny, kdo ví. Mé první zjištění bylo to, že jsem asi mentálně naprosto v pořádku, protože u mě nenastoupily žádné návaly zoufalství ani pocity úzkosti, žádná panika ani stres či pocity klaustrofobie. Nevystoupaly na povrch žádné strachy, bloky ani negativní vzorce myšlení. Nic takové jsem necítila. Spíš naopak.

Cítila jsem se v bezpečí

Tmu jsem vnímala velmi příjemně, jako svoji kamarádku, ve které objetí jsem se cítila velmi dobře a bezpečně. Kupodivu tady v té tmě, sama daleko od domova jsem se cítila bezpečně. Mohla jsem dělat co chci, být v ten okamžik čím chci, prostě být sama sebou. Ten pocit bezpečí a klidu byl nenahraditelný.

Bylo to intenzivnější

Po nějaké době jsem usnula, vůbec nevím na jak dlouho, nebyla jsem nikým rušena, takže jsem nevěděla zdali je den či noc. A bylo mi to jedno. Popravdě mi to takhle naprosto vyhovovalo. Po probuzení jsem cítila, že mozek se už přepnul na režim čichu a hmatu, protože jsem všechno cítila daleko intenzivněji. Dotyky rukou byly intenzivnější, chuť jablíčka byla výraznější, prostě všechno bylo tak nějak jiné, opravdovější.

Co mě ale docela překvapilo bylo, že teď, víc než kdykoliv jindy, jsem tady vedle sebe chtěla mít někoho, s kým bych se mohla v té tmě objímat a hladit, jenom tak uprostřed tmy, kde cítiš jenom doteky a nevnímáš věci kolem a jenom se oddáš tomu pocitu splynutí. No musela jsem to ale velice rychle vytěsnit z hlavy, jinak bych se asi zbláznila. I když teda byl se mnou v místnosti i Orlando Bloom vytištěný na povlečení, chtělo to něco víc fyzického.

Nechala jsem se unášet okamžikem

Pak jsem zase usnula,, myslím že první dny jsem jenom spala. Další dny už se i oči přizpůsobily tmě, takže jsem čelem už nenarážela do stěn a začala se vcelku dobře orientovat v prostoru. Přes den jsem často meditovala, jelikož mi to šlo velmi lehce, snažila jsem se také ze sebe dostat odpovědi na otázky co mě poslední dobou trápily, ale nějak se nedostavovaly. Tak jsem to nechala být a opět se nechala unášet okamžikem.

Co to mělo znamenat?

Ani nevím který to byl den, kdy jsem si začala říkat, že to je asi vše, už nic jiného asi nezažiju. Seděla jsem na zemi opřená o zeď a dívala se do blba. Během několika okamžiků se ale něco začalo dít, začala vnímat své ruce jakoby zprůhledněly, i když jsem je fyzicky neviděla , zdi se začaly měnit, viděla jsem jak se přibližují a zase oddalují, dokonce měnily tvar i strukturu. To už jsem si myslela, že začínám bláznit. No ale pak to co přišlo pak, mě totálně smetlo.

Naprosto jasně jsem viděla na zdi jak se mi promítají obrazy. První obraz byl nějaké ženy v dlouhých bílých vlasech v tmavomodrém rouchu s čelenkou ve vlasech se symbolem hada. Věděla jsem, že to je nějaká kněžka. Nevím, kdo to byl nebo zdali to nebyl jeden z mých minulých životů, kdo ví. Následně na to se mi v živé formě objevil na zdi tygr, který jakoby se schovával ve vysoké trávě a viděla jsem jak na mně cení zuby a vedle něho levhart, který jen tak klidně ležel a díval se. Tento výjev jsem viděla tak živě, jako kdybych seděla v kině a koukala na plátno.

Musela jsem to dlouho vstřebávat a dodnes se marně snažím přijít na to, co mělo znamenat. Nicméně se mi stávalo, že jsem v té tmě viděla světlo, světlezelené světlo vycházející jakoby z jediného bodu. Když jsem se ale tím směrem snažila podívat, tak hned zmizlo. Věděla jsem že je to hloupost, že žádný reálný podklad pro to, aby tady někde bylo světlo, není. Ale bylo tam. Byla to hra mého mozku se mnou. Tak jsme spolu s mozkem rozehrávali partii kdo z koho, až do té doby, než nastal konec mého pobytu, který utekl velmi rychle.

Návrat do světla světa

Poslední den jsem měla nastavený budík na 3h ráno, ještě předtím než začalo svítat, aby si oči přivykly pomalu na světlo. Tahle fáze byla pro mne nejvtipnější. Můžu říct, že stav opilství jsem za střízliva nikdy neměla 😀 Motorika vůbec nefungovala a motala jsem se jak opilá. Když jsem vyšla z chatky všechno se se mnou hýbalo a svalila jsem se hned do trávy. Kdyby se na mne tehdy zvenčí někdo díval, určitě by si myslel, že mám v sobě přinejmenším 4 promile. Pak se to ale ustálilo a já se cítila klidná, spokojená a odpočinutá.

Po celou dobu jsem se tam cítila nádherně. Vysvobozená z vězení těla, času i prostoru. Byl to zážitek, na který do smrti nezapomenu. V té tmě jsem potkala sama sebe a dosáhla jsem daru sebe hodnoty. Přestala jsem porovnávat svůj život s ostatními a začala si vážit toho, co jsem sama dosáhla jak na fyzické tak i duševní úrovni. Takový dar je požehnání. Už vidím to, co jsem předtím neviděla, jak jsem vyjímečná.

V té tmě jsem objevila své světlo.

A za to vám, milá Lenko a Tomáši, nebudu moct nikdy dost dobře poděkovat.

S úctou a srdečným pozdravem Katka, Praha.

Jana – pobyt ve tmě byl pro mě mnohem pestřejší, než jsem čekala

Ahoj Tomáši,

 

od mého pobytu ve tmě již uběhl měsíc a uteklo to jako voda…

Pobyt ve tmě utekl jako voda

Pobyt ve tmě byl pro mě mnohem pestřejší, než jsem čekala. Má touha byla jen si odpočinout a “odpojit” se od světa. To se mi povedlo, vyspala jsem se a uvolnila, jak snad nikdy v životě:-)

Bonusem byly meditace, se zajímavými prožitky. A nesmím zapomenout na skvělé jídlo, jíst je po tmě bylo zážitkem, chutnalo mi opravdu moc.

 

Svou zkušenost s pobytem ve tmě jsem zúročila před dvěma týdny. A to při meditaci ve tmě, v podzemním labyrintu, v nádherné krajině Bosny. Absolutní tma byla pro mě přátelská, tak známá a prožitky, které jsem zde zažila, řadím k těm dosud nejlepším. Doteď mám pocit, že světem tančím 🙂

 

Vede se mi krásně, vnímám, jak je život úžasný a já mám velké štěstí, že jsem přesně tam, kde mám být.

 

Pobyt ve tmě u vás mohu jen doporučit

Když bych to měla shrnout, pobyt ve tmě u vás mohu jen doporučit. Jde o zážitek, který každého obohatí a posune. A u vás to bylo skvělé, starali jste se o mě dobře.

 

Tomáši, z tebe vyzařuje pocit klidu a bezpečí, který jsem zvlášť den po první noci uvítala 🙂

Pokud ještě někdy budu o pobytu ve tmě znovu uvažovat, jistě ho absolvuji znovu u vás.

 

Přeji krásné dny a jen spokojené “praktikující” :-))

 

Jana

Lenka – pobyt ve tmě mi pomohl najít vnitřní klid a mír

Klid při pobytu ve tmě
Milá Leni, milý Tomáši,

uplynulo osm měsíců, co jsem u vás strávila pobyt ve tmě a teprve teď vnímám, jak ovlivnila tma mě i můj život.

Chci Vám ještě jednou ze srdce poděkovat za to, co děláte.

Při pobytu ve tmě jsem našla hluboký klid a lásku

Po návratu “ze tmy” jsem byla cca měsíc naplněná hlubokým klidem a láskou. Cítila jsem smíření. Stále ještě ve mně doznívalo to všechno, co jsem ve tmě prožila a viděla. Postupem času jsem začala cítit touhu prožít to všechno znovu a najít a pochopit smysl věcí, které jsem nechápala. Na druhou stranu mi nějaký hlásek uvnitř našeptával, že už vím, vše, co vědět potřebuju. Byla jsem přesvědčená, že znám odpovědi a že jsem ovládla své ego a zatím začalo pomalu ovládat ono mě. To jsem si alenepřipouštěla a tak, bylo potřeba projít malou lekcí 🙂

Ego nelze ovládnout

Událo se několik situací, které mi opět otevřely oči. Byl to několika měsíční proces plný tápání, přehodnocování a slz, na jehož konci na mě čekala úleva ve formě prozření, že vím, že nic nevím.

Konečně přišla pokora, kterou jsem ve tmě nalezla a v běžném životě po návratu zase ztratila. Vlastně nebylo možné nic ztratit ani nalézt, jen si to uvědomit, protože právě uvědomování si je teď tmou i světlem mého života.

Někdy se mi po tmě stýská, po jejím sametovém obětí plném klidu, po těch nádherných vizích a pak si vzpomenu na dvě noci, kdy jsem zažila strach tak hluboký, až mě paralyzoval a dojde mi, že to nejkrásnější a nejdůležitější, co jsem si ze tmy odnesla bylo nalezení sebe sama a pochopení, že skutečně záleží jen na tom žít vědomě a užívat si naplno každý okamžik každého dne.

Tma mi pomohla najít vnitřní klid a mír, uvědomit si sebe samu a pochopit, že není třeba se bát samoty. Pomohla mi smířit se s odchodem mých milovaných, odkryla mi krásné pravdy a vhledy tak hluboké, že jsem si je mylně vykládala po svém a nechápala jejich krásu.

Dodnes to vše ve mně doznívá a já jsem neskonale vděčná a šťastná, že jsem měla možnost to všechno prožít.

Před pobytem ve tmě jsem byla plná obav

Lidé mi říkají, že jsem se změnila, že ze mě vyzařuje klid a sama to tak i cítím a to mě dělá šťastnou, protože ještě před pobytem jsem byla plná obav, očekávání, neklidu…

Nejsem lepší a ani moudřejší, jen smířená a tak nějak svobodná. Už necítím to vnitřní napětí co dřív a nerozčilují mě tolik malichernosti. Cítím se konečně šťastná bez zjevného důvodu. Občas se přistihnu, že se mi hlavou honí blbosti a padají ze mě bezduché kraviny, naštěstí už si to alespoň uvědomuju 😀

Došlo mi, že se skutečně můžu v každý okamžik rozhodnout, jaký bude můj život. Nebo spíš, jak na něj a všechno, co se v něm děje, budu nahlížet.

Pobyt ve tmě dá každému přesně to, co potřebuje. Mojí vnitřní potřebou – touhou bylo najít vnitřní klid a mír.

Děkuji Vám za to, že mi to, skrze Vás, bylo umožněno :-))

Ze srdce a s úctou k tomu, co děláte

Lenka

Natálie – Pobyt ve tmě v 8. měsíci těhotenství

Pobyt ve tmě těhotenství

Ahoj lidičky, 

na pobyt ve tmě mě přivedlo moje nenarozené děťátko. Již před jeho početím, jsem občas cítila, že je to možná moje cesta, nechávala jsem tomu volný prostor, až při jedné meditaci v 7. měsíci jsem měla jasno.

Najít pobyt ve tmě v těhotenství není snadné

Díky skvělému přístupu manželů Roudových mi bylo umožněno i v 8 měsíci těhotenství terapii tmou podstoupit, i když jiní poskytovatelé této služby mě odrazovali, kvůli možným potížím a nebo možnému předčasnému porodu.

Úžasný pobyt ve tmě na 5 dní

Ve tmě jsme s miminkem strávili 5 dní. Bylo to úžasné. Zjistila jsem, že to pro mě není žádná novinka, stejný stav, jako, když je člověk každý den doma, jen tam nemáte žádné hračky (počítač, kuchyň, uklízení atd.). Takže jste opravdu sami se sebou.

Ze začátku jsem spala a až asi 3 den, přišla první vlna, kdy se z podvědomí začaly uvolňovat mé strachy, které jsem si myslela, že už mám dávno zpracované. Objevovali se v různých formách, nejlepší z nich byla noční můra.

Světlo v sobě jsem našla při pobytu ve tmě

U takových snů mi vždy pomohlo světlo nebo objetí, ovšem zde, když se probudíte, tak jste sami a všude je tma, takže jediné světlo je ve vás samotných. A to byl ten největší poklad, který jsem v sobě našla.

Světlo ve mně, které svítí, i když je všude tma. Po skončení terapie tmou samozřejmě přišlo mnoho dalších zkoušek, mělo to zhruba 14 denní dozvuk.

Teď, po měsíci, mohu říct, že toto hluboké rodinné téma je zpracované a s láskou prožité. Moc děkuji miminku a manželům Roudovým, kteří byli moc přátelští a laskaví.

A ty obědy, mňamka 😀

Natálie

Petr – pobyt ve tmě jsem si zachoval dodnes

Pobyt ve tmě pozornostPřeji krásný den vespolek a posílám pozdravy Tomášovi a Lence!

Vzpomínky na pobyt ve tmě

Věnovat pár řádků pobytu ve tmě, který jsem loni absolvoval, mi nejdříve nepřišlo nezbytné. Vše bylo přirozené a klidné. Vnímal jsem to jako další krok v životě, kterým se dostávám dále a nebylo to nic tak velkého, abych to předal anebo reflektoval. Čas psaní si dělám až dnes, kdy na pobyt ve tmě vzpomínám.

Přípravu jsem si zpříjemnil už cestou do Lomce. Vystoupil jsem na předměstí Kutné Hory, zašel si do Chlístovice na Sion a pomalu se nasměroval k Březové. Nástup jsem měl večer a tak byl čas si vyčistit hlavu ještě před spaním.

První dny ve tmě

První den, dva byly o spaní a ztrátě přehledu o čase. Představu toho vnitřního pnutí, kdy nevíte, která vlastně bije, jsem opustil v okamžiku, kdy dostala ,,tvar.” A tím byl zvonící budík bez ručiček. Takové urputné cinkání a bez přestání, protože ten budík vlastně neví, kdy je ten správný čas. Když jsem ho vypnul, byly zbylé dny už jen o prožitcích.

Možná patřím k těm, kteří stran vjemů mají citlivost dubového pařezu. Co se do něj vryje, ale dlouho přetrvá. Tmě se to povedlo. Nosím ji s sebou i dál. Uchyluji se do ní, když se mě vír okolního i vnitřního dění pokouší strhnout. Meditace i práce je pro mě snazší. Spousta podnětů mě dokázala vyrušit snáze než dnes. Je to jako přednášet a mít hlučné publikum. Namísto snahy ho překřičet se ukázalo býti snazším zpomalit a najít jednoho dva lidi, kteří zbytek rozrušují. Oba se snadno ztratí, dokud nezaměříte pozornost na každého zvlášť. Bez anonymity pak umlknou anebo naopak nadnesou něco velmi podnětného (pro i proti mě). Obojí je bezvadné. Používám to na své myšlenky. Posiluje to nitrozpyt a prohlubuje sebepoznání. Nahlížel jsem tak ve tmě na svůj klid, vzrušení, přání odejít, přání zůstat atd. Zmizely anebo přinášely něco podnětného. To jsem si zachoval dodnes.

Pobyt ve tmě není úplně pro každého

V okolí nemám moc lidí, které pobyt ve tmě zaujal. Ta představa většinou děsí. Myslím, že jsem se neděsil před pobytem ani během něj. Svým způsobem jsem si chtěl zkusit, jestli je to postoj, kterým tma zacloumá. Nestalo se tak. Pobyt ve tmě můžu doporučit i těm, kteří se mají dobře a jen to chtějí zkusit. Tma je klidná a rušit vás nebude. Věřím však, že hraní na pohodu je dost hlučná muzika, kterou může být zajímavé vzít do tmy.

Čtu to po sobě a potřebuji dodat, že po otci jsem vznětlivý cholerik, který nejde pro slovo a vybíjení emocí daleko. To bylo, je a asi také bude. Ve tmě a bez publika se mi ale celá řada přirozených výbuchů zdála k smíchu a tak nějak bez efektu. Na tom hodlám do budoucna pracovat. Děkuji za možnost si to uvědomit.

Mějte se krásně, za tmy i jasu!

Petr

Jan – pobyt ve tmě je jedna relaxace za druhou

Pobyt ve tmě pěškyPro pobyt ve tmě jsem se rozhodl v lednu. Prošel jsem nabídky a nejvíce se mi líbila nabídka do Tomáše a Lenky. Zjistil jsem, že volný termín je až za půl roku, což mě trochu překvapilo, ale prostě jsem si počkal. V září jsem tedy vyrazil do Bykáně a odtud pěšky do Lomce. Od března chodím na boso, tedy mám někdy problém s některými cestami a ta z Bykáně opravdu nebyla úplně ta nejpříjemnější, ale dalo se to. Za Úmonínem přišla odměna v podobě aleje hrušek a jablek. Při příchodu mě překvapil klid, nikdo mě neuvítal, tak jsem se prošel po zahradě a zkoumal zda je někdo přítomen. Po nějaké době se objevil syn Tomáše a Lenky, který mi vše vysvětlil a já tedy mohl zahájit týdenní pobyt ve tmě.

Průběh pobytu ve tmě

K mému překvapení jsem se velmi rychle zorientoval a pohyb v prostoru byl úplně bez problémů. Co jsem však nedokázal, bylo cvičení prvního cviku z pěti tibeťanů v plném rozsahu. Při tomto cviku se člověk točí dokola a má udělat 21 otoček, ve tmě jsem zvládal max. 14 otoček. První den jsem prospal téměř celý a vůbec jsem spal hodně cca 14-16 hodin denně (opravdu to nevím přesně, protože čas je ve tmě úplně jiný). Úžasné bylo jídlo, které Tomáš a Lenka nosili. Nevím jestli to bylo tím, že jsem měl zbystřené ostatní smysly nebo prostě tím, že i tak bylo skvělé, ale to je asi jedno. Poslední noc už jsem mnoho nespal a těšil se na východ slunce. Bohužel přišel mírný déšť, tak jsme slunce neviděli.

V průběhu jsem zaznamenal, že se nejsem schopen moc koncentrovat na meditace, spíše jsem přecházel do nějaké formy relaxace a zbavit se myšlenek bylo těžké. Také jsem se dost nudil. Příště bych si vzal určitě nějaké pletení nebo pruty na vyrábění košů, abych mohl něco vyrábět. I když možná, že i to mělo být součástí mé terapie tmou, tedy naučit se nedělat nic.

Po pobytu ve tmě pěšky domů

Domů jsem se vydal pěšky, tentokrát přímo do Kutné hory. Vzal jsem to přes pole, lesem, potokem a bylo to delší, ale krásnější než z Bykáně. Doma vše při starém, i když možná, že nějaké změny teprve přijdou. Zatím mám pocit, že jsem trochu klidnější než dříve, ale to je asi obtížné posoudit.

Pobyt ve tmě bych doporučil každému. Osobně se asi někdy na pobyt ve tmě vrátím, ale spíše než to si každý rok vyberu týden, někde kde budu úplně sám (nebo tak nějak). Pro mě byl pobyt ve tmě parádní relax a fantasticky jsem si odpočinul.

Mějte se moc pěkně

Jan

Rezervace

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít