Lenka – na pobyt ve tmě kvůli zdraví, vyprahlosti a vyčerpanosti

Pobyt ve tmě a únavaAhoj Lenčo a Tomáši,

je to  dva měsíce co jsem absolvovala pobyt ve tmě a právě nyní mi celá zkušenost, celá doba, kterou jsem ve vaší láskyplné péči pobyla, připadá jako sen.

Již od roku 2015 chci na pobyt ve tmě

Když jsem v srpnu 2015 pocítila potřebu na pobyt ve tmě, řešila jsem zdravotní potíže a určitou vyprahlost z uspěchaného způsobu života. Přetížení informacemi a podněty, které už ani vědomě nevnímám, jen cítím jak mne stále více vyčerpávají .
Čím dál tím jasněji se ve mě formuje jistota, že jediný způsob jak si vychutnat a vůbec vnímat krásy a radosti, které mi tento svět nabízí je z pevného bodu svého nitra.
Možná, že tento návrat či setkání se “sebou” je to co jsem měla v úmyslu hledat ve tmě.
Slovu tma a temnota se občas, možná že  často, přikládá význam zlo. Já to tak nevnímám, symbol tma, temnota  ve mne vzbuzuje pocit měkkosti, jemnosti a hojnosti.
A to je také to čeho se  mi ve svatyni dostalo. Přivítání, péče a laskavost.

Terapie tmou nebyla o strachu

Jen dvakrát za celý týden jsem pocítila úzkost  nebo strach.
Jednou jsem si k pocitu úzkosti dopomohla sama, protože jsem si v druhé polovině pobytu ve tmě řekla, že je pěkné jak si užívám, ale je potřeba “pracovat” řešit problémy. Tak jsem se posadila do meditativní polohy a “odpovědně”  začala vyvolávat co mě v životě tíži ….a překvapivě 🙂 tíži jsem zažila.  Tak jsem se párkrát zhluboka nadechla a nechala myšlenky a pocity opět volně plynout a vrátila se k užívání si krásy tmy a odpočinku.
Podruhé jsem, před usnutím, pocítila  jako by se tma formovala do něčeho nepříjemného . Začínala jsem mít strach, ale určitá část ve mě si racionálně uvědomovala, že pokud se začnu tmy bát nemohu zůstat . Začala jsem se soustředit na svůj dech a opakovat si slova  Hoóponopona.  Zklidnila jsem se a opět jsem pocítila bezpečí .

Pobyt ve tmě tady a teď

Při pobytu ve tmě bylo pro mně příjemné možná překvapivé a nebo úžasné, nemohu najít výstižný  výraz, uvědomělé jednání, plném soustředění na to co v daný moment dělám,  vychutnání si každé činnost.  Obrovská úleva že nic a nikam nemusím, jen tak být.
Vyspala jsem se, odpočinula a překvapivě jsem shodila 2 kila 😉
Překvapivě, protože jídlo, to by si zasloužilo samostatnou reakci. Každé jedno výborné, dodnes vzpomínám na ten šopák nebo ovocný salát.
Neuvažovali jsi zveřejnit recepty? I když samotný recept stačit nebude. Důležitá součást je jistě péče a láska s kterou pro nás jídlo zajišťujete.

S současné době, opět v plném pracovním nasazení, je pro mě vzpomínka na pobyt ve tmě  úlevná.
Vědomí, že to jde i jinak, že se mám kam utéct, když vnějšího světa bude příliš.
Chci pobyt ve tmě zavést do svého života jako pravidelnou “terapii” nebo výstižnější by bylo nejspíš napsat jako dovolenou na zotavenou 🙂 kterou si alespoň jednou za rok dopřeji.

Přeji Vám krásné dny a děkuji, že jste pro nás možnost pro pobyt ve tmě připravili

S láskou  Lenka

Míla – uvažovala jsem, že pobyt ve tmě vzdám

Jak se cítím po pobytu ve tmě?

Pobyt ve tmě byl před měsícem a půl

Už je to měsíc a půl, co jsem pobyt ve tmě absolvovala, a musím říct, že mi je mnohem lépe, než před pobytem… Do tmy jsem šla pro to, že jsem cítila potřebu se nějakým způsobem zastavit, žila jsem v obrovském chaosu a neuměla jsem odpočívat. Také jsem si chtěla promyslet nějaké věci, hlavně vztahy. Měla jsem z toho dost strach, 6 dní a nocí být zavřená sama se sebou a bez možnosti rozptýlení. Doma jsem sama už nevydržela ani hodinu a pořád jen hledala důvod, proč tam nebýt, lítala z akce na akci, sportovat, za kulturou, a doma prakticky jen přespávala, a to taky špatně, měla jsem už dva měsíce velké problémy se spánkem a spala tak 2-3 hodiny denně. Pořád jsem byla strašně  unavená, ale zastavit jsem se nedokázala. Od pobytu ve tmě jsem si tudíž slibovala mimo jiné i to, že si pořádně odpočinu…

Při pobytu ve tmě jsem moc nespala

Takže: spánek se téměř nedostavoval, spala jsem málo jako doma a  zdálo se mi, že to nemohu nikdy vydržet, protože čas se skoro zastavil a já byla jen se svýma myšlenkama. Ke všemu mě z měkké postele třetí den hrozným způsobem chytla záda, takže jsem uvažovala, že to vzdám a docela vážně jsem se o sebe bála, protože se to stalo chvíli po tom, co mi Lenka donesla jídlo a já věděla, že Tomáš přijde až cca za 24 hodin. Ležela jsem na zemi, nemohla se hnout, bála jsem se té bolesti, věděla jsem, že když zůstanu, už si do konce pobytu ani nebudu moci zacvičit a čas bude plynout ještě pomaleji. Nakonec jsem se dočkala Tomáše, dokonce se mi podařilo udělat provizorní ležení na zemi na karimatce, kterou jsem vystlala zimní bundou a svetrem. Tak jsem ležela až do konce pobytu, měkká postel byla pro mě vyloučená. I záchod a sprchu jsem nakonec zvládla.

A pak jsem byla tady a teď

Myšlenky se mi začaly pomalu zpomalovat, bylo jich méně a méně a předposlední den pobytu jsem najednou s údivem zjistila, že nepřemýšlím vůbec o ničem, jen o tom, co je teď a tady. Bylo to pro mě jako zjevení, tenhle pocit si ve svém životě nepamatuji. I dnes, více než dva měsíce od pobytu, jsem klidnější, vyrovnanější, vztahy s lidmi kolem se zlepšily sami od sebe, aniž jsem je vlastně při pobytu řešila, a je mi víceméně fajn. Dokonce mi občas hlavou probleskne myšlenka, že se na pobyt ve tmě ještě někdy vydám.

A ještě jedna věc: zjistila jsem, že jídlo chutná mnohem lépe, když nepoužíváte oči, sníte ho méně a podařilo se mi shodit tři kila, aniž jsem pro to něco dělala. Nikdy jsem nesnědla vše, co jsem dostala, což je pro mě jev nevídaný 🙂

Děkuji Tomáši, i za to povídání každý den, když jsi mi přinesl jídlo, moc mi to pomáhalo. Přeji Vám oběma lásku, klid a ať se vám tato úžasná činnost daří.

S láskou

Míla

Milena – co jsem nedokázala za léta se vyřešilo v jednom dni

Milá Lenko a Tomáši, omlouvám se, že jsem se neozvala dříve, ale nebyla jsem na to správně nastavená, tak až teď. Posílám svůj příspěvek všem, kdo chtějí na pobyt ve tmě, ale přesto váhají.

O terapii tmou vím roky

Já jsem s touhle myšlenkou tak trochu koketovala už kolik let, ale bylo to spíš ze zvědavosti. Ale v posledních dvou letech, tak jak můj život a některé problémy v něm nabíraly na obrátkách a zhruba po půl roce se ve mně ozvalo “běž do tmy”, ale zase to zapadlo, ještě nebyl ten strávený čas. Až koncem roku, kdy ve mně vrcholila krize s manželem, ozvalo se to znovu a mnohem naléhavěji a já věděla, že teď je ta správná chvíle. Hned jsem sedla, objednala termín, ale volno bylo až v červenci. No budiž, řekla jsem si, je to jak to má být. Svou krizi jsem se v lednu rozhodla řešit alespoň dočasným odstěhováním od manžela. Jenom na vysvětlenou: po 42 letech jsem se cítila nějak vycucnutá, bez radosti ze života, víceméně jsme žili vedle sebe, ne spolu a já jsem cítila, že to je špatně, že takhle přece nemůžeme žít třeba dalších 10, 20 let, ale nedokázala jsem to změnit, i když jsem na sobě hodně pracovala. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, uvolnil se termín na 13.února, v té době jsem byla už týden odstěhovaná, manžel procházel totálním zhroucením, protože sám nepociťoval, že by bylo něco špatně. Ale musím říct, že jsme spolu pořád komunikovali, manžel sám procházel několika stadii, od mého definitívního vyhnání, rozvod až po smíření se situací. Věděl, že jdu do tmy a hodně si od toho sliboval, jak nás tam budu řešit.

A přišel nástup na pobyt ve tmě

A přišel den D, těšila jsem se na to po těch vypjatých dnech. Do chatky mně uvedl Tomáš, se vším seznámil a když odešel, nahromádkovala jsem si věci, osprchovala se, vypla mobil a-zhasla. Ulehla na postel, tma byla úžasná. Po nějaké době jsem si zvykla tak, že mi až taková tma nepřipadla, hlavně se mi zdála tak nějak kulatá, ten prostor mně nádherně objímal. První dva dny jsem taky skoro prospala, ale už druhý den se začala ozývat duše, přicházely myšlenky, ale ne na mého muže, na toho jsem si za celý týden nevzpomněla. Moje duše chtěla řešit naléhavější věci: moji potřebu mít věci pod kontrolou, můj vztah k penězům, můj vztah k sobě samé jako ženě. Přiznám se, že při řešení té první věci se zapojilo i mé tělo a nebylo to zrovna příjemné. Prošla jsem si dost bolestivým procesem, ale ustála jsem to a díky sdílení s Tomášem, vždy když mi přinesl jídlo, jsem se posunovala dál a dál, až jsem se dostala do svého dětství a k tatínkovi. A to, co jsem nedokázala za léta, jsem vyřešila za jediný den ve tmě, kdy jsem pochopila, jak strašně mi chyběla láska ke mně jako k děvčeti, protože naši chtěli kluka. A jak jsem se já jako holka celý život až do teď potlačovala a z toho pak vyplývaly moje problémy s muži jako takovými a tedy i s tím mým. Nedostatek lásky k sobě, můj celoživotní problém.

A pak jsem si pobyt ve tmě užívala

Přišel pátek a já už jsem si jenom užívala. Musím říct, že vůbec nevím, jestli jsem ty poslední 2 dny spala, bylo to spíš něco mezi spaním, sněním a bděním. Často mi chodily různé obrazy, bylo to moc zajímavé. Byla jsem nastavená na těch 7 dní, takže pro mně byly akorát, ale kdybych se tak nelimitovala, určitě bych vydržela déle. Proč ne, živá strava byla vynikající, nic mi nechybělo. Ráno bylo úžasné, i když svítání přišlo dříve, než jsem očekávala, takže jsem vyšla do světla, nicméně východ slunce jsem si vychutnala od začátku do konce.

A návrat do reality?

Druhý den za mnou přijel manžel s kyticí rudých růží a poděkoval mi, že jsem se odstěhovala, protože teprve teď pochopil, jak jsme žili a co je vlastně důležité. Byl trochu zklamaný, když jsem mu řekla, co jsem ve tmě řešila. Jenže až při dalších a dalších rozhovorech pochopil, že abych si vyřešila svůj podíl na našem vztahu, musela jsem vyřešit tatínka a další jiné vztahy.

Každému, kdo se mně zeptá, co mi pobyt ve tmě přinesl, říkám: je život před a potom. Mně to přineslo opravdovou radost do každého dne, sebelásku a hlavně žiju teď a tady. A manžel? Nestačím se divit, kde se to všechno, jak dnes myslí, v něm vzalo. V té nejhlubší krizi před tmou se mně prostřední syn zeptal: Mamčo, stojí ti to za to takhle trápit taťku a sebe v těchhle letech, když nevíš, jak ještě dlouho tady budete? Po tolika letech společného života? Já jsem mu na to řekla, ano, stojí mi to za to, protože život chci prožít a ne proživořit. A dnes jsme s manželem zajedno, že to opravdu stálo za to, i kdyby to bylo jen na jeden jediný rok.

Z upřímného srdce vám děkuji, Tomáši a Lenko, děkuji za to, že jste a že pomáháte lidem. I když dnes vím, že ten “zázrak”, co se stal je souhrnem energií mnoha, mnoha lidí.

Děkuji všem a děkuji Bohu, že mi dal tuto zkušenost.

Milena

Marcel – pobyt ve tmě obé pocity

Ahoj Lenko a Tomáši,

reaguji na váš email abych vám napsal pár řádků ohledně mé zkušenosti s “pobytem ve tmě”. Popravdě řečeno ony pocity jsou a jsou obé, jak kladné, tak i ty negativní, které ale převládají.
Z mého úhlu pohledu, se onen pobyt ve tmě stal jakousi módní záležitostí a myslím, že i já jsem podlehl onomu pokušení si to zkusit. Moc jsem o tom nečetl a snažil jsem se před mojim nástupem nehledat kdo co napsal a jak to probíhá.

Pobyt ve tmě jako mučící nástroj

Ano, člověk má různé informace, obzvláště dnes v internetové době, ale pokud je lehce nadprůměrně vzdělaný, má už něco odžito a nějaký svůj pohled na svět, pak ví, že to byl a někde i dnes stále je také mučící nástroj. Moc jsem o tom neuvažoval a šel jsem do toho rovnou po hlavě s jasným cílem: “Vyzkoušet sebe a dát oněch 7 dní ve tmě.”
Uvědomění si reality nastalo už samotným příjezdem. Rychlé rozhlédnutí v domku, zhasnutí a začátek “rozkoukávání”. První noc jsem tušil, že člověk prospí, ale já se často budil a začal jsem se Já, mé tělo, duše a mysl svírat do sebe. Neměl jsem nikdy žádnou zkušenost s meditací, nepatřím k žádné náboženské ideologii a ani nežiji život podle přikázání. Zkrátím to, vydržel jsem 3,5 dne!
Pro někoho málo, pro někoho mnoho.

A co mi pobyt ve tmě dal?

Jednu velkou a další životní zkušenost. Myslím si, že i další pohledy na sebe samého, na myšlenky, názory a také i uvědomění si, že vždy může být ještě hůř. Žijeme si zde všichni v nadbytku, přebytku a stále nadáváme, jak to stojí za h….o. Může být i lépe, ale musíme proto něco udělat pouze jen my sami!!! Každý máme svůj názor, svůj pohled na svět, svou úroveň hrdosti a cti.
Opravdu jsem se snažil, bojoval jsem abych vydržel, ale pak převládlo více negativních indicií a já rozsvítil. Ptal jsem se sám sebe, proč si mám dělat takové útrapy dobrovolně? Třetí den jsem zkoušel třeba stát na jednom místě úplně stejně jako hradní stráž. A odpověď? Proč někdo mocný vymyslel takovou věc, že tam voják musí nehybně stát po celou hodinu??? Pro koho je to dobrý a ještě k tomu v dnešní době??? A tak jsem si udělal takovou malou soukromou revoluci! Vztyk, blik a budiž světlo!
Dnes se na to dívám stále s obrovským respektem a myslím, že už to nezkusím.

Děkuji a mějte se moc a moc krásně, protože tady na světle je opavdu nádherně.

Marcel

PS: A přeji si vystavit mé řádky. 🙂

Jana – pobyt ve tmě je osobní prožitek

Na pobyt ve tmě jsem se těšila.
Dala jsem si ho jako dárek – sama sobě – k narozeninám.
Pojala jsem to celé jako takový wellness — hlavně si odpočinout.

Vystoupit z každodenního kolotoče, odpojit se od světa, užít si poklid, ticho, vegetariánské jídlo a “vypnout”.
Tím jsem se vlastně ZCELA připojila k sobě……….:-)

Tma je můj dobrý přítel

Umím být sama, tma je můj dobrý přítel, žádný zásadní životní krok k řešení nebyl.

Říkala jsem si, zkusíš to a uvidíš………..co to s tebou udělá………..jestli to dáš.

První tři dny byly aklimatizační, tělo si zvykalo na jiný režim…….jsem ráda, že jsem se rozhodla pro celý týden, protože první tři dny pro mě byla jen taková příprava na to, co přišlo pak…..naučit se dělat NIC vyžaduje dostatečný čas;-)

Žádná panika, ani balení a úprk se nekonal.

Naopak – když jsem věděla, že jsem tu poslední den, dostavilo se rozladění, že pobyt ve tmě už končí.

Na svou rodinu jsem se těšila………….ale ten klid a pokoj, který jsem zažívala tady, byl blažený.

Bylo to jako bych byla ve stavu před narozením. U maminky v bříšku. Nechtělo se mi ven.

pobyt ve tmě - hvězdy
Image courtesy of Just2shutter at FreeDigitalPhotos.net

Ukončit pobyt ve tmě byl “porod”

“Porod” znovu na svět – to teprve byl očistec! Těžší pro mě osobně byl přechod ze tmy než do tmy.

Venku mi byla hrozná zima, hvězdná obloha se mnou zamávala tak, že jsem si musela sednout. Nemohla jsem chodit, nohy se mi třásly.

Ani se nedivím miminkům, že při narození křičí……světlo – vlastně šero a chlad je šok.

Motala jsem se, všechno se se mnou točilo. Trvalo mi několik hodin, než jsem se přeřadila do funkčního režimu, tělo si opět zvykalo na změnu – fungovat a reagovat – na světlo, pohyb, hluk, činnost, mluvu………..

Zopakuji si pobyt ve tmě?

Zopakovat si to?

ROZHODNĚ a s radostí…….spíš však někdy na jaře nebo v létě, abych se znovu zrodila do tepla 🙂 a mohla si lehnout do trávy.

…..bylo to velmi očistné nejen po tělesné, ale i psychické stránce — říkám si, kolik energetického odpadu tam po každém zůstane, protože já sama tam nechala stát u dveří dva velké pytle zátěže…které už odmítám dál s sebou životem táhnout.

Z naší skupiny tří jsme celý týden absolvovali všichni a zůstali do konce.

To mě potěšilo.

Zajímavé pro mě bylo dodatečné zjištění, že jsme si všichni tři psali potmě deník.

Velké poděkování za činnost – nevím, zda se to dá nazvat prací — spíš posláním, kterou děláte pro ostatní lidi.

Nedivím se, že je u vás tak dlouhý čekací pořadník a potěšující je zjištění z emailu, že hodláte zbudovat severní svatyni.

Občas se soukromě vracím do tmy a ticha a snažím si navodit ten klid a pohodu, kterou jsem poznala u vás.

S přáním všeho nejlepšího zdravím a pozdravuji

Jana

P.S. to, že jsem nic neděláním a skvělou stravou zhubla 2 kila, beru jako zvláště humorný vedlejší jev:-D

Kuba – pobyt ve tmě byl SUPER!

pobyt-ve-tme-digital-antena
Image courtesy of franky242 at FreeDigitalPhotos.net

Ahoj,

bylo to u vás super! Opravdu. Ze tmy jsem neměl ani strach, ani radost, prostě neutrální pocity. Můj cíl byl jasný – odpočinout si od digitálního světa, od světla, od displejů, od elektroniky, trochu i od lidí a hlavně si vyzkoušet, zda to dám nebo pobyt ve tmě za pár hodin zabalim…

Večer jsem za tmy přijel, Tom mě rychle seznámil s mojí chatičkou, ukazál mi vše potřebné, donesl mi ovoce a čaj, v krabičce müsli, já si dal sprchu, poslal pár fotek kámošům, vypnul jsem mobil a zhasnul…

První noc jsem moc nenaspal, tipnul bych si, že jsem spal hodinu, dvě, pak hodinu čuměl do tmy a tak to chodilo v podstatě až do “rána”, kdy jsem už nezabral… Najednou se ozvalo ťuky ťuk a bylo tu první jídlo. Nechtěl jsem si nechat sdělit, co jím a všem to vřele doporučuju. Jídlo je opravdu famózní, zejména polévky, žádné dětské neochucené jak z jídelny, ale parádní vyvoněný bramboračky s houbama…fantastická čočková.. dále skvělé saláty s kozím sýrem, klasický šopák, měl jsem i palačinku s něčím sladkým :-D, skvělý rizoto… jídlo jsem si fakt užíval…

Byl to můj první pobyt ve tmě

Jelikož se jednalo o můj první pobyt ve tmě, nechtěl jsem riskovat, že tam umřu nudou, tak jsem si vzal miniaturní mp3 přehrávač, který nesvítí a nemá display…do něj jsem si nacpal starodávné rozhlasové hry a pár audioknížek, na které bych jinak neměl chuť ani čas… muziku jsem si schválně nevzal žádnou…jen to mluvený slovo a bylo to super…

Trapně jsem se taky domníval, že budu i hodně cvičit, ale za celou dobu jsem udělal jen asi 100 kliků a pár leh-sedů… Měl jsem s sebou i blok a tužku a zapsal si pár poznámek, většinou mi byly k ničemu, nic objevného jsem ve tmě nevymyslel… škoda :))

Největší trápení jsem měl asi s tím, že jsem si nemohl pořádně vyvětrat… rekuperace a větrák jsou sice moc fajn a vzduch vymění, ale trvá to… strašně jsem toužil si “v noci” otevří dveře dokořán a vyluftovat si… příště bych to udělal…třeba s šátkem na očích..

Pobyt ve tmě utekl jako voda

No a sedm dní mi takto uteklo jako voda.. Najednou mi za sprchou zapípal budík, fascinovaně jsem si otevřel dveře, pořádně se nadechl a vyšel ven… během chvilky jsme se seznámili i se sympatickejma kolegama z vedlejších domečků a šli jsme se projít celou vesnicí až někam, kde už začlo pomalu svítat a další dvě hodiny jsme jen tak stáli u silnice a čekali na sluníčko… První půlhodinu jsme se motali, jak opilí, než si oči a mozek zase zvykli na 3D svět 🙂

Lenka i Tomáš poskytují fantastické zázemí, každý svým osobitým způsobem.. Tom s vámi probere vaše niterní pocity, Lenka vám klidně řekne sprostej vtip nebo si ráda vyslechne ten váš… Každopádně jsou tam pro vás a když je chcete pomůžou, když nechcete nic, zmizí za minutu…

Pár rad pro lidi, kteří by se fakt nudili:

– čas se dá měřit (odhadovat) dle toho, jak stydne v termosce čaj… pokud je i po delším probuzení stále vařící, tak fakt není ještě ráno… vlažný čaj = každou chvilku přijde jídlo 😀

– sprcha hrozně pomůže s nudou, i když je to jen 10 minut, vždycky mi dodala nějakou zvláštní energii a čas pak utíkal mnohem rychleji

– je lepší zima než teplo, topení jsem skoro nezapínal, chatička je dobře zaizolovaná, sice při únorovým vichru trochu zima byla, ale zase se mnohem lépe spí, fakt..

– velká švanda je počítat kolik hodin už máte za sebou (odhadem) a kolik zbývá…

Pár tipů pro Toma a Lenku:

– ta švestka nebo třešeň, co je u první chatičky má už pár větviček položených na střeše a je opravdu otravné, jak celou dobu škrábou na střechu… pro psychicky labilnější to může být i trochu scary 😀

– sprchový kout je fakt pidi, hydromasáž jsem ani nezkoušel zapnout… dal bych přednost obyčejnýmu, ale prostornějšímu koutku 🙂

– matrace byla v poho, ale po týdnu je už opravdu znát, že leží na obyčejných prkýnkách a ne na roštu…stačil by obyč z IKEA za litr – ohromě to zlepší spací komfort :))

– navrtal bych pár háčků, aby bylo kam pověsit ručník a třeba i oblečení, ve kterém jsem přijel… ať se to neválí po podlaze…

– a co by bylo mega mega super (zvlášť v zimě) čekat na východ slunce v teplé vodě… (vířivka nebo obyč koupací sud…) Člověk vyleze do zimy a v zimě čeká na slunce… za tohle bych klidně platil zlatem… my jsme se zahřejvali běháním po silnici 😀 😀 Takže – zkuste si koupit/pronajmout pár m2 někde za vesnicí a udělat tam na zimu takovouhle parádu… myslím, že vás všichni budou ještě víc milovat 😀

Ahoj

Kuba

 

Lucie – stýská se mi po tmě

Pobyt ve tmě u mne nebyl jen momentální bláznivý nápad. Tato myšlenka se mi vracela stále dokola delší dobu. Shlédla jsem kdysi nějakou reportáž na netu, poté četla knihu Jaroslava Duška Tvary tmy, navštívila Nevidomou výstavu. Pak začal můj pocit, že to musím zkusit postupně sílit, až přišlo rozhodnutí “jdu do toho”. Na internetu jsem začala hledat místa, kde se tento pobyt praktikuje. Nejvíce mne zaujaly stránky Lenči a Tomáše Roudových a tak jsem si objednala  pobyt ve tmě. Měla jsem štěstí a získala termín už za necelé 4 měsíce.

Vstříc pobytu ve tmě

Vybavena zkušenostmi praktikujících, které jsem si postupně četla, jsem vyrazila vstříc novým zážitkům. Přiznám se, že den před odjezdem, když jsem si balila věci, jsem lehce znervózněla. Abych se uklidnila, zkusila jsem doma “sprchu po tmě” a zjistila, že je to vlastně hodně příjemné. A tak jsem se zase začala těšit. Měla jsem různá očekávání a představy co všechno vyřeším, těšila jsem se co všechno mi tma ukáže. Nakonec jsem si ale řekla, že když nic z toho nevyjde, alespoň si pořádně odpočinu a vyspím se (toto se mi opravdu splnilo na 100%).
Po příjezdu mi Lenča ukázala chatku a domluvily jsme se na všem potřebném. Ihned jsme si padly do oka a zjistily, že “jedeme” na podobné ne-li stejné vlně (alespoň jsem to tak cítila já). Já jsem se pak v klidu zorientovala v chatce, rozmístila si věci, snědla svačino-večeři z domova, poslala blízkým sms, vysprchovala se (už v pološeru) a pak zhasla. Spánek se dostavil okamžitě. První a druhý den jsem spala opravdu hodně. Teprve od třetího dne jsem si začala dělat nějaký denní režim.

Pobyt ve tmě utíkal rychle

Dny mi utíkaly celkem rychle a já se ani chvíli nenudila. Užívala jsem si úžasného pocitu  být teď a tady, nic nemuset, být v klidu a dělat si co právě teď chci já. Nikdo mne nerušil, nikdo nic nechtěl, nic jsem nemusela. Cvičila jsem, zpívala, meditovala, povídala si s anděly, jen tak ležela, psala deník (něco je i k přečtení 🙂 ). Došlo i na řešení nedořešených “kostlivců ve skříni”.
Každý den jsem se těšila na příchod Lenči a Tomáše. Podle toho jak přicházeli, jsem poznala, kdo z nich mi přinese zase něco dobrého  k jídlu, neboť bylo opravdu úžasné. Hodně mne bavilo zjišťovat co vlastně jím a vychutnávat si jídlo. Někdy na to vychutnávání ani nedošlo a přímo jsem jídlo hltala.
Jeden den měla Lenča více času a tak jsme si povídaly o něco déle, což bylo velmi milé a příjemné. Z tohoto povídání mi zůstala v hlavě myšlenka a jakási touha po cestě do Indie a po dalším poznávání a hledání cesty.
Pobyt utekl jako voda a já neměla ani jeden den chuť vzít za kliku a utéct ven. Naopak mne překvapilo, že jsem 2 dny před ukončením dostala strach vyjít ven. Celý den mi trvalo, než jsem se uklidnila a přesvědčila sama sebe, že je i venku mimo chatku pro mne bezpečno, že na mne doma čeká a těší se  rodina, přátelé.

Tma mi dala, co měla

S odstupem času nevím zda mi tma dala co jsem od ní očekávala. Taky jsem neměla takové zážitky jako jsem četla od ostatních praktikujících, ale vím, že mi dala v danou dobu to co měla. Být sama tady a teď, v klidu a pohodě. Vím, že není vůbec zlá, ale velmi milá (po přečtení příspěvku jedné praktikující jsem tmu nezapomněla hned na začátku poprosit, aby mne vlídně přijala a chránila mne) a láskyplná.
V každém případě vím, že hned první týden po návratu “na světlo” se mi začalo stýskat. Ten pocit občasného stesku mám i nyní víc jak měsíc po pobytu. Občas si pobyt připomenu doma alespoň sprchováním po tmě. Koupelna je totiž jediné místo, kde se dá vytvořit alespoň podobná tma jako v chatce.
Nevím, zda se do tmy ještě vrátím, ale vím, že je ve mně stále touha jít dál a hledat dál a ještě více samu sebe, své poslání.

Díky tmo, chatko, Lenčo a Tomáši za milé přijetí.

Lucie

Ivana – pobyt ve tmě byl krátký

Jaké to bylo týden ve tmě?

Krátké.

Nepřemýšlela jsem dopředu o tom, jaké to ve tmě bude, věděla jsem uvnitř sebe, že to chci (a asi že to znám). Jen jednou se mi mihla myšlenka, jestli nejsem přehnaně sebevědomá a neměla bych si dojít alespoň do Kavárny ve tmě, ale nenašla jsem si čas, tak jsem prostě přijela.

Pobyt ve tmě jen pro mne

Na místě jsem měla jasný pocit, že je to nachystáno přesně pro mě. Domeček malý, dřevěný, teplý, příjemná postel, horká sprcha, na zemi karimatka na cvičení, přesně taková, jakou jsem nakonec nechala doma, abych nevozila moc věcí, dost místa na cvičení. Ocenila jsem, že jsem si mohla zhasnut sama a vybalit si a připravit se, jak jsem potřebovala.

Jinak to probíhalo asi hodně standartně.

První 2 dny jsem hodně spala (a trochu meditovala – cvičila – jedla).

Další 2 dny jsem hodně snila a představovala si konkrétní věci, ale nic převratného – třeba jak bych chtěla strávit se svou mladší dcerou 4 dni v Paříži nebo jak být veganem, aby mě to bavilo (a meditovala – cvičila – jedla). Někde uprostřed se mi zdál sen, že jsem v noci “omylem” šla běhat a tím celý pobyt pokazila; říkala jsem to Lence a pobavilo mě, když mi oznámila, že s něčím podobným jsme přišli ten den všichni.

A pak se pobyt ve tmě rozjel

Poslední 2 dny jsem na sobě konečně začala pracovat. Do té doby mi čas utíkal přiměřeně, v tu chvíli začal letět. Stalo se mi, že jsem měla pocit, že je ještě večer a Tomáš přišel s jídlem už na druhý den, což mě mírně vyděsilo. Otevřela se mi krátce před pobytem schopnost otevřít (si) minulé životy a čistit, tak jsem jela po problémech svého života a jejich kořenech, co jsem dokázala. Některé věci byly síla, ale hodně mě to bavilo, převládal pocit obrovské radosti a dobrodružství, že něco takového je možné, přes to, že člověk otevírá, co ještě nezvládl, že. Také jsem dostávala konkrétní nápady, co dál a odpovědi na otázky. Poslední odpověď přišla 10 minut před tím, než zazvonil budík; vrtalo mi delší dobou hlavou, jaký je vztah mezi spontánností a disciplinou (protože pro mě se dost vylučují, spontánnost obdivuji a k disciplině mě to táhne) a vnitřním vedením. (Kdyby to někoho náhodou zajímalo, v minulosti, 50, 100, 200, 1000 let zpátky, pokud se někdo chtěl stát duchovním mistrem nebo alespoň vědomějším, tak disciplina byla jedním z vhodných nástrojů, jak se dopracovat spojení nahoru (pokud vycházela z čistého srdce a touhy a nebyla vynucená nebo povinná). Dnes jsou jiné vibrace a spontánnost (= soulad, vnitřní vedení, pocit, že něco udělám prostě proto, že to tak cítím) je “lepší” než disciplina, má to ale drobné úskalí, aby se člověk opravdu nechal vést “tím, jak to cítí” a ne něčím jiným.

Příklad, když někdo spontánně dojde k tomu, že chce přestat kouřit, výborně a může mít to štěstí, že využije příhodný okamžik a nebude na to mít už ani chuť; může se ale taky stát, že za týden, měsíc… bude mít “pocit”, že si jednu cigaretu dá. To ale bude paměť a zvyk těla a ne ta spontánnost, kterou se má nechat vést (nechme teď stranou, jestli je zdravé přestat kouřit najednou nebo postupně). A také jsou lidé (jako třeba já), které to spontánně táhne k určité disciplině, protože jinak mají tendenci se tak rozptylovat vším možným zajímavým kolem, že aby se v tom životě vůbec někam dostali… Silnou stránkou discipliny je spolehlivost, u spontánnosti je to otevřenost pro teď a tady a kreativita. Konec odbočky.) A cvičila jsem a meditovala a jídlo poslední den spontánně vynechala.

Terapie tmou a hezké ráno

Ráno venku bylo podmračené ale hezké. Nevnímala jsem žádné intenzivní barvy ani zvuky, ale potěšilo mě, že mě zdravil a skákal na mě pes, možná víc, než na ostatní 2 účastníky – poslední 2 věci, které jsem řešila, byly o psech… Povídali jsme si chvíli ve 3, proč jsme ten týden chtěli a jak jsme ho prožili a I když ani pořádně nevím, jak se vlastně ostatní 2 účastníci jmenovali, budu si ten rozhovor pamatovat.

Je něco jiného věci nahlédnout a něco jiného převést to do reality. Některé dílčí věci (vztah dětí k pejskovi třeba) se vylepšily a děláme pro to další věci plus já líp rozumím jejich reakcím. Svoje hlavní téma mám pořád nedořešené a nedokázala jsem udělat všechny konkrétní kroky, které jsem mohla. Pak jsem měla 2 nápady, jeden jsem realizovala a povedlo se to tak na 75 procent; ta část, na které jsem začala pracovat hned po návratu, vyšla 100 procentně, to, co jsem dotáhla až po Vánocích, už nemělo tu energii. ? Nešla jsem tu noc po návratu spát a dala se do práce; ale protože jsem moc nespala ani poslední 2 dny u Tomáše a Lenky, na další nocovku jsem si už netroufla, bylo před Vánoci, týden jsem nebyla s dětmi. Kde je ta hranice…

S druhým projektem začínám doopravdy až teď, jen praktické věci jsem zařídila hned. Je to přednáška na téma 2 knih o spirituálních regresích Dolores Cannon, které jsou jen v angličtině, a teď jsem zvědavá, jestli si přitáhne své posluchače.

Tma i po návratu domů

Druhý nebo třetí den po návratu nám doma v šatně, kde nejčastěji medituju a kde není okno, shořelo trafo, takže je tam tma 🙂 Namontovali jsme tam jen malou lampičku. Ideální místo pro pokračování 🙂

A objednala jsem se v létě na další termín, snad se podaří sladit dětské akce, trochu se bojím (kde je ta hranice mezi prací na sobě a sobectvím). Týden je krátký, tak tedy 14 dní, ale za sebe cítím ideálních 10. I když se dá v chatičce hýbat a cvičit, mám strach, aby mi neodešla sebekázeň, bude mi chybět jít nebo běžet… Ale to je jen detail.

Moc děkuji Tomášovi a Lence za dobrou náladu, podporu a krásnou energii, kterou kolem sebe šíří.

Edy – toužil jsem zkusit pobyt ve tmě

meditation-1187682-639x426

Ahoj všetkým,

dostal som vyzvanie, aby som napísal o mojom pobyte v tme. Tak skúsim stručne opísať podstatu môjho pobytu. Vzhľadom na to, že som zo Slovenska, dúfam, že nebude problém písať v mojom rodnom jazyku.

Podnet na pobyt v tme som mal od svojich kamarátov, ktorí tam už boli, alebo sa len chystali. Túžil som to vyskúšať aj ja, ale tak nejako stále som to odkladal. Až keď sa raz po 7 rokoch ukázal môj kamarát z Brna (ktorý je skutočne ako môj brat) a rozprával mi, že akurát vyšiel z tmy a jeho priateľka práve ten víkend nastupovala. Tak som si povedal, že idem tiež.
Mal som za sebou veľmi ťažký rok života, ktorý sa niesol v duchu totálneho rozpadu ( – životných očakávaní a plánov, starých a nepotrebných vzorcov chovania a hlavne čo je najkrajšie – totálny rozpad EGA). Bol to jeden chaos, ktorý ale momentálne vnímam ako niečo nádherné – pretože až teraz všetko dáva zmysel. No a najkrajšie na tom bolo to svetielko zhora, ktoré vám ukazuje cestu a láskyplne vás vedie cez temnotu, neistotu a smútok – mám trochu skúsenosti s meditáciou a tak som sa mu verne oddal.

Rozhodol som sa, že pôjdem do tmy

Takže keď som sa rozhodol, že pôjdem do tmy, povedal som si, že to chcem sfúknuť rozhodne do konca roku 2015. Môj kamarát bol ale skeptický, lebo tvrdil, že čakacie doby sú až 6 mesiacov. Stáva sa síce, že niekto v tme nevydrží dlho a uvoľnia sa dva či tri dni. Ja som ale cítil, že chcem ísť buď na celý týždeň, alebo vôbec. Zisťoval som si asi na troch miestach, či by boli takí ochotní a viedli ma ako náhradníka a pokiaľ sa niečo uvoľní, nech ma okamžite telefonicky kontaktujú. Všetci boli ale trochu odmeraní a požadovali komunikáciu cez email a to mne vôbec nevyhovovalo. Nemám, čas vôbec sledovať emaily a pokiaľ neodpovedáte dostatočne rýchlo, všetko sa hneď obsadí – v momente. Veril som ale Vesmíru a tak som sa len uvoľnil – bude ako má byť.

Tak som len sucho odpovedal, že pokiaľ to tak má byť, tak to Vesmír zariadi.

Asi o tri týždne mi volal vyššie spomínaný kamarát, že mám okamžite zavolať na ním poslané číslo a informovať sa na pobyt v tme. Uvoľnil sa totiž celý týždeň, čo sa stáva veľmi zriedka.
Tak som neváhal a volal som. Na druhý deň mi bolo potvrdené, že som vedený ako prvý náhradník.
Zbalil som si preto veci, všetkým som povedal, že budem týždeň mimo a vyrazil som do Čiech. V podstate nepripravený, nemal som žiadne očakávania a ani len som netušil, čo ma vlastne čaká. Vesmír vás ale takto rýchlo do tmy nepošle len tak.

TAP – zostala úplná tma

Po príchode, som bol oboznámený s pravidlami.
V chatke som si rozložil veci, aby som mal všetko po ruke, nasledovala posledná prechádzka po vonku a TAP – zostala úplná tma.

Sedel som po tichu a sledoval, ako sa všetko zastavilo. Neboli tu problémy všedného života, ani ruch a nátlak systému, ani ilúzia času, dokonca ani žiadne myšlienky. Len tak som sedel v prítomnosti a tichu. Bolo to úžasné. Prvý deň bol zo všetkých najdlhší – niesol sa v duchu “JA SOM”. Medzi pozorovaním ticha som len spal, trochu sa vždy ponaťahoval – uvoľnil a meditoval. Meditácie boli veľmi silné a intenzívne – zamerané ale skôr na uvoľnenie mysle, celkové čistenie a zjemnenie vibrácii . Stále bolo ale ticho (a tma) – nič sa nedialo.

Tretí deň mi bolo tak dobre, že som dostal nádherný záchvat smiechu a nevedel som sa prestať smiať. Možno to poznáte z detstva, teda aspoň ja som si na detstvo v tomto prípade spomenul. Zalial ma úžasný pocit pokoja a bezpečia. Ľahol som si na posteľ a vtedy to začalo. Od utorka až do piatka to bol jeden súvislí rozhovor. Ani len to nedokážem dať do slov.

Pýtal som sa na veci, ktoré ma napadli. Na ľudí, okolo mňa. Na svoje poslanie i na to, čo ma čaká. Bolo to nádherné, ale zároveň veľmi záhadné. Nezabudol som sa spýtať ani na to s kým to vlastne rozprávam 😉 …
Dostal som indície pre svoju vnútornú prácu na ďalší polrok dopredu. Pochopil som aký zmysel má môj život a prečo som sa narodil – všetky črepinky zapadli na svoje miesto. Celá skladačka sa dokonale poskladala a odhalila úžasný fragment života.

Posledný deň som pozvoľna spracovával všetky tie informácie, ktoré ku mne prišli. Niektoré boli totiž trochu zvláštne, v mnohých prípadoch až nepochopiteľné, pretože sa týkali mojej budúcnosti.

Nádherná meditácie pro pobytu v tme

Keď sa blížil posledný deň a rozlúčka, uvedomil som si, že počas celého pobytu v tme som nemal žiadne pocity úzkosti, strachu ani neistoty. Tma bola pre mňa ako jedna veľká a nádherná meditácia, kde som pochopil zmysel môjho života a uistil sa o tom, že nikdy nie sme sami. Že vždy nám je poskytnutá veľká POMOC a láska v každej situácii života, len musíme o ňu požiadať! Pretože z vyššieho hľadiska každý akceptuje našu slobodnú voľbu.

Takže priatelia -žiadajte a bude vám dané – klopte a bude vám otvorené. Kráčajte cestou lásky a nehodnoťte – potom sa všetky procesy spustia samé.

Život je nádherný.

S láskou a pokojom v srdci

Edy

Roman – půl roku na pobyt ve tmě uteklo jak voda

hodinyPobyt jsem měl zamluvený půl roku předem, půl roku uletělo jako voda a najednou už jsem byl u vašeho domu. Padal sníh s deštěm a Lenka mi dávala do roky gumáky, ať se přezuji, že je tam fakt bláto. 😀

Krátká prohlídka chatky, ještě rozhodnuti, že odevzdám mobil a info kdy budou probíhat návštěvy a povídání si. Pak jsem najdnou zůstal sám a zbylo už jen zhasnout světlo. 🙂

A byla tma

Takže jsem po pár minutách zhasnul a byla tma. První den utekl opravdu velice, velice rychle. Ani jsem se nenadál a Lenka zaklepala na dveře a přinesla mi vynikající jídlo (polévka, veganská čočka a ořechy se sušeným ovocem).

I druhý den utekl rychle, podobně jako ten první, bylo to tím, že jsem hodně spal.

Od třetího dne se ovšem začaly dít věci. Ponořil jsem se víc sám do sebe a tma mnou prostoupila úplně.

Téměř jsem nespal a prostupovali mnou obrazy důležitých věcí, o kterých jsem věděl, že je v sobě mám a potřebuji je ještě dořešit. Tma mi pomohla pochopit malé a obrovsky důležité detaily, uvědomil jsem si, že je nutné dořešit z minulosti konkrétní věci abych se opravdu posunul vpřed a teď během měsíce po pobytu ve tmě se mi to podařilo a daří na tom pracovat. Jsem za to opravdu velice vděčný a šťastný. Cítím se radostně a svobodně. 🙂 Osvobozený a nesvázaný minulosti.

Čtyři dny za sebou, mi od Lenky chodila ta jídla, na která jsem myslel vždy den předem. Nikdy nezapomenu na meruňkový nákyp, který jsem měl poslední den v pátek. Několik minut jsem jen seděl a nosem nasával tu vůni meruněk! Tak prostě a tak úžasné.

Ráno po pobytu ve tmě bylo kouzelné

Když jsem v sobotu ráno v 6h vyšel ven bylo to tak kouzelné! Ještě byla tma a naprosto jasná obloha před svítáním. Jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem kdy viděl. Tak nádherný Měsíc a hvězdy. Nemohl jsem se na tu krásu vynadívat. Potom nás Tom přivítal “na světě” a šli jsme na snídani i s dalšími dvěma pány co byli v sousedních chatkách.

U snídaně bylo tolik legrace, stále jsem se musel usmívat, měl jsem takovou radost a pocit štěstí a lásky, že to nešlo jinak. 🙂 Bylo to úžasné. Seznámil jsme se dětmi, které Lenka a s Tomem mají báječně vychované a užíval jsem si při tom, že najednou všechno vidím a vnímám východ Slunce.

Ve tmě jsem potkal sám sebe

Mám pocit, že celý ten týden nakonec utekl velmi rychle. Člověk se potká se sebou samým, opravdu tam není nikdo a nic jiného než “já sám” a to je velká výzva. Ovšem když ji člověk zvládne, stává se někým, kdo zná sám sebe, a ví kdo je. A to je podle mě zásadní podmínka proto, aby byl člověk v životě dlouhodobě šťastný. Aby věděl kdo a co je a aby to v hloubi duše přijal.

Každému s kým se o tom bavím, to z celého srdce doporučuji a vám kdo čtete tyto řádky pobyt ve tmě doporučuji také.

Pokud toto čtete a nad pobytem ve tmě přemýšlíte, je to to nejelpší, co pro sebe a pro své okolí můžete udělat.

Já sám věřím, že se minimálně ještě jednou vrátím a rád bych to vyzkoušel někdy na jaře, kdy se celá příroda probouzí a její zvuky jsou slyšet trošku víc než na přelomu listopadu a prosince.

PS: Nevzpomínám si na jinou dovolenou, ze které bych měl tolik energie a ze které, když jsem se vracel domů, tak jsem nebyl v depresi, že se vracím.

Lení a Tome moc vám děkuji za tu možnost vás poznat a příležitost být u vás v chatce na pobyt ve tmě, sám se sebou a poznat sám sebe.

Pozdravujte doma a mějte se úžasně 🙂

Roman