Milan – občas se mi po Tmě stýská

Ahoj Tomáši a Lenko,

Jak jsem se o pobytu ve tmě dozvěděl? 

O pobytu ve tmě jsem se z nějakého článku dozvěděl už před lety a bylo to pro mě zajímavé čtení . Vůbec mi v té době nenapadlo, že se toho i já osobně zůčastním. Teď to beru tak, že to ve mně zaselo semínko, který muselo vyklíčit v hlavě a uzrát, aby se vydralo do popředí myšlení , při všech těch denních starostech atd.

Uteklo to jako voda… a byl jsem ve Tmě 

Když už jsem se pro pobyt rozhodl, tak jsem byl rád, že ta čekací doba byla dlouhá a já se mezitím budu moct na to připravit a popřemýšlet do čeho jsem se to uvrtal. No najednou to bylo tady a já stejně nic nevymyslel. Doma jsem měl plnou podporu, tak mi to usnadnilo konečné rozhodnutí, jestli to nevzdat…

Příjezd 

Po příjezdu jste mě uvedli do chatky, vysvětlili pár organizačních nezbytností a nechali na mě, kdy tedy zhasnu. Bylo tam připraveno nějaké musli a ovoce. A v tom jsem se zamyslel nad tím pomerančem. Jak já tě vlastně sním po tmě? Tak jsem ho pro jistotu ještě snědl za světla 🙂 .

Stiskl jsem vypínač… a bylo to tady

Po zhasnutí jsem si začal všechno zkoušet. Ze začátku jsem chodil víc podél stěn, ale netrvalo to moc dlouho a člověk se začal orientovat celkem bez problémů – najít jídlo, záchod, vysprchovat se . Dokonce jsem měl i takovou malou trhačku, kam jsem si psal poznámky, nálady, myšlenky atp. Dá se to úplně v pohodě přečíst. Takhle hezky skoro nepíšu ani když vidím…

Proč jsem vlastně tu? 

První přibližně tři dny se mi opravdu honily hlavou otázky proč jsem tu, když je doma tolik práce, kterou bych mohl dělat, proč jsem si kvůli tomu (vyplácal) dovolenou v práci na začatku roku atd. Takže jsem to chtěl několikrát vzdát a rozsvítit si a odjet. Naštěstí jsem to ale neudělal.

Pojem o čase jsem opravdu neměl ani trochu, protože v té době řádil venku velký vítr a já neměl nic čeho bych se chytil alespoň přibližně. Sice jsem věděl, že může být odpoledne nebo těsně po obědě, když jsem dostal jídlo, ale pak jsem třeba šel spát a netušil jsem vůbec, jestli jsem spal 2 nebo 8 hodin…

Lepší je úplně se izolovat

Největší chybu jsem udělal, že jsem na začátku Tomášovi dovolil, že mi může předat zprávu z domova jestli moje jedna dcera udělala státnice a druhá jestli v pořádku doletěla do Irska. Teď už bych to nechtěl a počkal bych, až rozsvítím…

Kdo mě tam posunul?

Nevím přesně dobu, kdy mi pobyt ve tmě začal opravdu bavit, ale to je asi jedno. Pravidelně jsem si cvičil jako jsem zvyklý i doma a na trénicích (taekwondo) . Stejně ale přišel čas, kdy už nebylo ani co jíst ani co dělat jiného a v té době začaly proudit myšlenky. Vybavila se mi spousta lidí i z dětství na který už jsem dávno zapomněl a uvědomil jsem si, jak a kam mě kdo nasměroval nebo ovlivnil během života

Co mi to dalo? 

Hlavně jsem se srovnal sám se sebou a věděl jsem co je v životě důležitý, jak já ho chci vnímat… Není to ale teď po delší době tak, že jsem se ve tmě všechno dozvěděl a teď už je všechno ok. Není, ale vím, jak s tím pracovat…

Dalo mi to strašně moc a byla to moje jedna dlouhá dovolená kolem světa, i když jsem byl v jedné chatce. Ve tmě se mi před očima zobrazovaly různé barevné ornamenty, klenby, obrazce… Dělaly tak kolem mě prostředí asi abych se neztratil v nekonečné tmě.

Už to nebyla ta stejná tma 

Po tom co jsem se dozvěděl, že po rozsvícení mi může být špatně a točit se hlava, tak jsem si po svém uvážení pro jistotu rozsvítil již v pátek odpoledne – potřeboval jsem odjet už brzy ráno v sobotu, tak aby ta dlouhá cesta byla v klidu. Zvláštní na tom bylo to, že když jsem pak znovu zhasnul, abych se do rána ještě prospal, tak už tam nebyla ta MOJE tma se kterou jsem tam byl téměř týden. Byla jiná, byla neosobní, cizí a naštěstí jen krátká. Asi to chce čas než si navzájem na sebe zvykneme… třeba někdy příště… 🙂

Už teď mám chvíle, kdy se mi po tmě stýská. Po tom klidu a času na všechno bez vnějších vlivů…

Ještě jednou díky za všechno!!!
Milan

David – Do tmy jsem šel plný očekávání

Ahoj Tomáši, Lenko,

Do tmy jsem šel plný očekávání

Čekal jsem, jak zažiju pocit vyrovnanosti, klidu, stavu bez myšlenek a třeba že si leccos uvědomím co by mi ukázalo směr kam se ve svém životě ubírat. Nyní si uvědomuji, že právě ono očekávání nebylo na místě, protože se nic z toho v podstatě nedostavilo. Nejvíce mě překvapilo, že stav bez myšlenek jsem nepocítil až na pár chvilek. Naopak hlavou se mi honilo tolik věcí až jsem se sám divil.

Pomohla mi rozprava s Tomášem

Během pobytu mi Tomáš  vysvětlil, to co jsem už slyšel a četl mnohokrát, ale asi jsem to evidentně potřeboval slyšet znovu: “Myšlenky jsou kolem nás neustále a vždy se honit hlavou budou, důležité je jim nevěnovat pozornost“. To bylo moje cvičení. Zároveň jsem velmi často cvičil jogu a snažil se upřít pozornost na přítomnost. Dařilo se mi to bohužel jen částečně.

Čas?

Velmi jsem ocenil pocit plynutí času. Stalo se mi, že se mi zdálo, že uplynulo jen pár hodin a pak jsem zjistil, když mi přinesli jídlo, že uplynul celý další den. Během pobytu jsem se v podstatě vůbec nenudil.

Vnímal jsem jinými smysly

Užíval jsem si pocit, že nevidím a vše musím vnímat pouze hmatem, čichem. Prostor se dal celkem rychle osahat pak jsem se pohyboval, celkem s jistotou, ikdyž pár kopancům do stěn či postele jsem se nevyhnul 🙂 .  Stejně jsem si užíval jídlo, vnímané pouze čichem, hmatem a chutí. Jídlo bylo úžasné. K tomuto vjemu se snažím často vracet když jím.

Slyšel jsem, co se děje kolem mě 

Obával jsem se že mě budou rušit okolní zvuky. I přesto že je v chatce slyšet když někdo na dvorku nastartuje auto, nebo když soused který má plot hned vedle chatek jezdí s traktorem. Slyšel jsem i občas jak zaduněl zvuk ze sousední chatky (chatky jsou celkem dost blízko u sebe). Tyto zvuky mě nakonec vůbec nerušily. Naopak jsem si užíval zpěv ptáků.

Hodně jsem si užíval toho že jsem spal a vstával když jsem pocítil chuť či potřebu. Neřídil jsem se časem, světlem, povinnostmi. Krásný pocit.

Velmi chci poděkovat Tomášovi za rozhovor po skončení pobytu, za který jsem mu byl vděčný. Lence i Tomášovi chci poděkovat za prostor který vybudovali a jak se o mě starali.

Když jsem pak odjížděl udržel jsem si během jízdy autem i po celý zbytek dne, pocit klidu vyrovnanosti a ztišení. Druhý den jsem tento pocit klidu už vymizel.

David

Dan – Po Tmě jsem sklouzl zase zpět ke starému

Zdravím Tomáši a Lenko.

Na začátku musím pár věcí napsat, aby byl můj text srozumitelný. Jsem praktickej chlap, neumím tak květnatě a hezky „esotericky“ psát jako ostatní. Píšu pravdu a jdu přímo k věci. Meditace, rozjímání a praktické terapie (jako klient – třeba regresní terapie) mi nikdy nešly dobře, protože jsem na jedné straně logický tvor, na druhé straně mám velmi neklidnou mysl.

Aktuálně se mi vede na nic a na hovno. Efekt, který na měl měl pobyt ve Tmě, je z velké části pryč. Spadl jsem opět do kolotoče všedních dnů se stejnými frustracemi, nadějemi, sny, láskami, očekáváními a nespokojeností sám se sebou. Jsem opět neklidný a hektický. Ale možná, že mě Tma pomohla podvědomě a že to ještě nevnímám… Uvidím a nechám se překvapit.

Jsem rád za Tmu

Ale i přesto jsem velmi ale opravdu velmi rád, že jsem u Vás mohl absolvovat Tmu! Nezakusil jsem pocit, že se odhalilo něco zásadního a převratného, neodhalil jsem pravdu o vesmíru, ani smysl života. Ale přesto to stálo za to.

Před nástupem jsem váhal

Musím se přiznat, že jsem den před nástupem váhal, zda mám jet. Měl jsem strach/obavu, že se týden „nic neděláním“ totálně psychicky zblázním, protože nevydržím 5 minut být v klidu (pokud nespím). Mám velmi rozevlátou mysl, která mne nenechá odpočinout. Permanentně chrlí podněty a nedá se to v podstatě zastavit. Ale jaké bylo mé překvapení, že jsem se nezbláznil! Trvalo mi sice 3 dny, než jsem se uklidnil, ale pak jsem mohl na sobě psychicky pracovat.

Poprvé v životě jsem byl schopen uklidnit mou mysl a meditovat. Mohl jsem se nerušeně bavit se svým vnitřním dítětem a dokonce i se svým poradcem.

Co mi Tma přinesla?

Tma mi přinesla jistou míru uklidnění, vyváženosti. Jistotu, že kráčím správným směrem. Přitom si vždy vzpomenu na citát, že nejmoudřejší lidé kráčí vlastním směrem. Do nejmoudřejšího člověka mám ovšem strašně daleko (asi pár tisíc světelných let)!!

Během Tmy se samozřejmě ozřejmily i mé negativní stránky osobnosti, o kterých samozřejmě vím, jen se snažím je vědomě více či méně bagatelizovat a spíše nevidět. Neobjevil jsem ale žádné démony, kterých bych se musel bát, nebo kteří by mne mohli uvrhnout do akutní psychózy.

Moje zkušenost, celkový dojem a emocionální prožitek ze Tmy? Nepřenosná/ý.

Praktické věci: vegetariánské jídlo bylo výborné – a to říkám já, přesvědčený masožrout! Chatka tak akorát velká. Teplota snadno nastavitelná. Letadla jsem slyšel, ale vůbec mne nerušila.

Důležitý postřeh na konec

Mám jeden velmi důležitý postřeh na konec: kdo můžete, jeďte vlakem, busem, lodí, ponorkou, letadlem, na slonovi, popřípadě se nechte přivézt a odvézt. Nedoporučuji, abyste řídili auto po Tmě. Já jsem zkušený řidič. Jezdím sice rychle a agresivně, ale bezpečně. Ročně najezdím okolo 40 tisíc kilometrů. V den odjezdu ráno jsem cítil divně – jako kdybych nebyl ve své kůži, nebo přesněji řečeno ve svém těle. Sedl jsem si za volant a jel jsem opravdu ale opravdu pomalu. A stejně jsem se hned v první obci málem vymlátil. Neodhadl jsem hrubě zatáčku (to se mi stalo poprvé v životě!!), a málem jsem vyletěl ze silnice. Pak jsem si musel dát na pumpě velkýho red bulla a ještě kafe, jinak bych nemohl dál jet. Na cestě domů (cca. 250 kilometrů) jsem musel 3x zastavit, protože mi bylo dál divně – jako kdybych nebyl ukotven v tomto světě.

S přáním hezkého dne a vydatného deště (pro přírodu) se s Vámi loučím

Dan

Hanka – Tma mě obrovsky obdarovala

Milá Lenko, milý Tomáši

Dnešního jitra jsem od vás odjela bez rozloučení.

Věřím, že moje chováni, při vší moudrosti, nechápete jako nezdvořilost a tudíž vás nemrzí. Čekání na vaše probuzení přemohla moje touha po domově.

Teď doma, uprostřed noci, se můj spánek ztratil pod přemírou vracejícich se prožitků ze tmy a z dnešních setkání, emocí, z množství vjemů, zvuků, slov a činností tady “venku”.

A tak píšu. Dlužím vám to rozloučení. A poděkování.

Jak popsat nepopsatelné, aby to neznělo banálně…

Jméno vaší (a chvilku mojí) temné chýše – Severni svatyně, jsem zcela pochopila teprve uvnitř. Posvátný čas. Nerušený, terapeutický, plný ve své prázdnotě….

Možnost být jen sama se sebou mám ráda. Nazývám to podle pana Hrabala Moje příliš hlučná samota 🙂 . Tady byla ale navíc dlouhá a po celou dobu obestřená hlubokým vnitřním pocitem míru.

Určitému očekávání, ač jsem se snažila, se nedalo ubránit.

Nic moc z toho se zde nekonalo.

Zírání do absolutni tmy, pozorování myšlenek, naslouchání tichu, meditace a modlitby, jemná jóga – sjednocení těla, dechu a mysli, trpělivost střídající neklid, procházky podél stěn, tělesné potřeby, jídlo, přemýšlení, zpívání, snění – bdění…

Dokola, sedm dnů a nocí, jako v pohádce.

Dnů a noci, mezi nimiž se ztrácí hranice. Jedna věc v jednom čase. A času je dost 🙂 Je čas zaslechnout v tichu odpověď na svou otázku, čas odevzdat staré bolesti, rozpustit zacyklené myšlenky, čas na čisté bytí, otevření srdce..

Ve spacáku bytostný pocit larvy vážky, metamorfóza.

Usmívám se nad zrcadlením. I tady je 🙂

Rodina

Spolehlivý termostat, který tiše vrní, spíná a vypíná, aby bylo příjemně teplo (s vyjímkou, kdy si svou zbrklou manipulací s ním způsobím chladnou chvilku). Občasný zpěv ptáčka zvenku, radost přinášející, tak milý a vzácný. Vítr se svými náladami, hvízdající, až strašidelně skučící, kvílící, a zase se ztišíci. Jídlo, na které čekáš, nevíš kdy a jaké bude, s vděčností přijímáš rozmanitost chutí..

Přátelé

Vzácné maličkosti, které obrovsky pomáhají: korálková mála, tmavá čokoláda, hlaďoučký drahokámen, citrus, cedr a levandule, teplý čaj, meditační polštářek…

Další společenství

Mravenec v borůvkách, noční myš pod chýškou a její přehlasité hryzání znemožňujíci spánek, kvokající slípka, vracejíci mě do časové reality.

Patálie, která mě vyhnala ven a vzápětí přinutila přemýšlet o svých pošetilostech. Návrat a slzy vděčnosti.

Tma mě obrovsky obdarovala

Pár překvapujících vhledů ve snech a meditacích. Hluboké pocity lásky, míru a pokory. Kéž si získaný poklad dokážu uchovat. Kéž přinese užitek i ostatním.

O tom dny příští…

Venku zahvizdal kos. Je čas jít spát 🙂

A tak se s vámi loučim. A mnohokrát děkuju. Za svatyni, za vaši láskyplnou péči, za vše… díky, díky, díky.

Už ne larva a ještě ne vážka. Proměna není snadná,

Hanka

Jirka – pobyt ve tmě je užitečně strávený čas

Už dlouhou dobu jsem cítil, že potřebuji na nějakou dobu vypnout. Někam se uklidit, být sám se sebou a srovnat si myšlenky nebo jim umožnit přicházet, na což si v běžném životě bohužel zpravidla vůbec neudělám čas.

Vzhledem k zimnímu období a možnosti jen cca týdenní dovolené se tak pobyt ve tmě jevil jako nejlepší varianta.

Vzhledem k mému blízkému vztahu ke Kutnohorsku a předpokladu, že by v odlehlejší vísce mohl být větší klid, než na jiných místech (který se naplnil) jsem stěží mohl zvolit jiné, lepší místo, než je Lomec u Úmonína.

Jak to na místě vypadalo?

I samotné místo se mi líbilo, velký pozemek, profil terénu a stromy opticky i zvukově oddělují boudičky svatyň od – nepříliš frekventované – hlavní silnice. Už exteriér na mě tedy zapůsobil pozitivně, stejně jako Tomáš, který dorazivší zavedl do jejich boudiček a vysvětlil, co a jak.

Vnitřek boudiček je funkční, prostor je tak akorát, ještě pořád voní dřevem. Akorát postel pro mě byla moc měkká. Trochu jsem se bál, jak to v zimním období bude s topením, ale přímotop funguje perfektně.

Záleží to na vás

Pozitivní je, že si sami rozhodnete, kdy si zhasnete, nejste zamčení, atp. Takže je to jen na vás. Jídlo bylo taky fajn, porce veliké – jsem relativně velký chlap, ale všechno jsem to ani nemohl snít.

Pobyt mi ukázal, co je třeba řešit

Přiznám se, že dopředu jsem si o pobytu ve tmě nic moc nezjišťoval a nijak na něj netrénoval. A všechno bylo v pohodě. No, popravdě, až na to, že byl pro mě každý den delší a delší – týden tak byl pro mě právě tak akorát. Každý den jsem si zacvičil fyzicky a snažil se i meditovat. To mi ale moc nešlo.

Celý týden myšlenky ubíhaly jen k jednomu tématu – ale , jak jsem si uvědomil až s odstupem – právě toto téma jsem opravdu potřeboval řešit.

Takže když to shrnu, pobyt se mi líbil a byl pro mě užitečný.

Děkuji Lenko a Tomáši, děláte dobrou věc a děláte ji dobře!

 

Lenka – když se chce člověk změnit, tak to musí udělat sám

Ahojte,

Ve tmě jsem všechny pocity strachu, bezmoci, paniky, vzteku a smutku mohla cítit v nejvyšší možné intenzitě, co jsem zažila. A že jsem se hodně bála co tam najdu. Na druhou stranu mám pocit, že už vím co ve mě je a že jsem se možná bála, že to bude horší. Bylo pro mě ale hodně náročné prožívat všechnu tu bolest, která ve mě leží už kdo ví od kdy. Mám alespoň pocit, že jsem se s těmi emocemi naučila líp pracovat i v normálním životě, ale pořád se učím.

Před pobytem jsem na stránkách četla spoustu pozitivních ohlasů, jak lidi vycházeli ven klidní, plní světla a nevím čeho všeho pozitivního. Cítila jsem pak i tu prohru, že mě se tohle nepovedlo. Naopak mi více pomohlo slyšet, že lidi odjíždějí dřív, nebo se pak i vracejí dokončit pobyt. Necítila jsem se pak pod takovým tlakem, že to musím zvládnout.

Vím, že ten pocit je moje věc. Celý život slýchám, že musím něco vydržet, a pořád se dokola přesvědčuji, že nemusím. Proces prostě pokračuje a určitě se ve mě něco silně hnulo, když se člověk chce změnit, tak to musí stejně udělat sám.

zdraví,

Lenka

Iva – Díky Tmě se budu snažit být lepším člověkem

Ahoj Lenčo a Tome,

Co mi dala Tma? Schválně píšu velké -T-, protože ta tma je opravdu absolutní a velkolepá. Takovou nikde jinde asi nelze najít 😉

Tma mi dala přesně to, co jsem potřebovala

Nečekala jsem, že dojdu nirvány nebo, že se mi odhalí nějaké velké neznámé tajemství vesmíru. A to je dobře, protože mi dala přesně to, co jsem potřebovala: očistila mi prameny zanesené nánosem kalu každodenního života, a já si s úžasem znovu uvědomila, co a kdo je pro mě opravdu důležitý. Zní to jako klišé, člověk to přece ví… jenže na to zapomíná a myslí si, že věci jsou automaticky dané a trvalé. A tak jsem proudem slz, který trval dva dny, smyla ty nánosy v sobě, a znovu jasně uviděla pravdu ve své nahotě. Byl to jen těžko sdělitelný pocit. Jednou větou bych to řekla asi takhle: DíkyTmě se budu snažit být lepším člověkem.

S odstupem času

Teď, po měsíci, už ten pocit není tak intenzivní a člověk má tendence zase sklouzávat do zajetých schemat a modelů, ale když se mi to stane, na chvíli se zastavím a zavřu oči. Najdu v sobě kousek Tmy, ponořím se do ní, a to mě „zklidní“. Snad mi to vydrží i nadále! 🙂

Díky, že děláte takovouhle smysluplnou „práci“. 😉

Ahoj a hezké jaro 🙂

Iva

 

Martin – Tma si ke mně opět našla cestu

Ahoj,

Asi nejsem moc spisovatel a nemyslím si , že dokážu sepsat něco, co by jste si chtěli dát na stránky… 😉  Ale něco Vám sepíšu, naložte si s tím jak chcete… 😀

Byl jsem u Vás ve tmě už podruhé

Poprvé tomu bylo v říjnu 2016. Napoprvé jsem to měl jako takového bobříka, jestli to vůbec vydržím. Hodně jsem cvičil a bojoval hlavně s nudou. Nějaké vhledy do sebe jsem tam získal, ale uvést do praxe se mi je nepovedlo. Běžný život mě zase nějak semlel…

Nyní se hodně toho změnilo

Teď to bylo o hodně jinak. Od prosince 2017 jsem na své duchovní cestě, zajímám se o šamanismus, trochu medituji. Snažím se o život v přítomnosti (to jde dost ztuha 😀 ), pomalu opouštím konzumní způsob života. Hodně mě oslovuje permakultura a trvale udržitelný způsob života jako takový.

Věděl jsem přesně, pro co si do tmy jdu

Věděl pro co si do tmy jdu, co si chci vyřešit a rozmyslet, na co nemám v normálním životě v hlavě kapacitu. Dobral jsem se několika zásadních životních rozhodnutí a postupně se mi daří je naplňovat. Hodně se mi upevnil vztah s manželkou, pochopil jsem co ode mne očekává a nedostává, tak s tím hodně pracuji. A daří se!

Nelpím už tolik na věcech

Začal jsem si uklízet v sobě i okolo sebe, uvádím si do praxe nelpění na věcech.
Co se týká vlastního pobytu u Vás, tak největším rozdílem oproti roku 2016 bylo pro mě hlavně jídlo. Tenkrát jsem měl raw stravu, a dlouho po pobytu jsem na Lenču vzpomínal… Mňam 🙂

Jen jídlo mi teď moc nechutnalo…

Teď mi chutnalo asi jen v neděli a pak všechny dezertíky, asi vlastně všechno co dělala Léňa. Ten člověk, který pro Vás vaří si asi myslí, že vegetariánská kuchyně je cokoliv, kde není maso. Neřeší moc co s čím se může a nemá kombinovat. Občas mi to připadalo jako z té pohádky o pejskovi kočičce. Po jednom jídle jsem měl takový balvan v žaludku, že nebýt tma, šel bych to vyhodit. Takže jestli k Vám ještě někdy pojedu, dám si to určitě v rámci půstu, jen o vodě. (Pokud se k vaření nevrátí Lenča 😉 )

Po pár dnech jsem navíc zjistil, že mě dost ruší to, že hodně myslím na to, co Tomáš přinese a kdy přijde. Připadal jsem si jako zvířátko v chlívku, co vyhlíží hospodáře. 🙂

Tentokrát jsem dokonce viděl východ slunce

V chatce bylo fajn, byl jsem i rád, že v ní nefungovala ta klimatizace. Občasné cvaknutí v přímotopu mi bylo milejší. Dokonce se mi poštěstilo tentokrát vidět v sobotu východ slunce, i když jsem u toho docela vymrznul.

Tak asi tak. Mějte se tam všichni krásně. Přeji Vám hodně úspěchů a štěstí, možná i klidně ještě nějaké další děti? Jste přesně ten typ lidí, co je potřeba, aby se množili… 😀

S láskou Martin

Míša – Jsem vděčna tmě, ale i vám dvěma

Milá Lenko a milý Tomáši,

Velice vám děkuji za pobyt ve tmě ve vaší kouzelné jižní svatyni.

Chtěla bych zhodnotit, co mi zatím (protože to bude jistě ještě, jak cítím pokračovat, neboť se nyní řídím srdcem a to je tesy síla) odhalila tma. Jsem za to velice vděčna tmě, ale i vám dvěma.

Emoce, slzy již pozvolna opadají a zůstává a prohlubuje se pocit klidu v duši. Pochybnosti, které dříve kolotaly hlavou, jakoby okamžitě dostávaly odpověď proč to tak to, či ono je a zase duše upadá do hlubokého klidu bez pocitu viny: „Co jsem to vlastně řekla, udělala“. Je to prostě „tak a hotovo“

Budu naprosto konkrétní, protože jinak to už prostě nejde: Je úžasné, že jste oba takoví, jací jste.

Tobě, Lenko

děkuji za Tvoji překotnou, občas chaotickou a hlučnou mluvu. Pokud bych ji totiž nezažila, neprožila bych si, co dokáže ona překotnost vyvolat v člověku, který je tiše ve tmě: chaos, nepozornost. A tohle se vlastně stávalo mně jako učitelce, matce, manželce, ženě byla příliš rychlá a zbrklá, pak mě lidé nechápali a já si kladla otázku:“ Proč jsou takoví vůči mně?!“ Proto jsem vlastně ani přesně nepostřehla, jak bude probíhat odjezd a asi nešetrně Vás vzbudila chtíc se rozloučit a poděkovat, jak se patří. Děkuji Ti za velké poučení – klid a rozvahu. Nedovedeš si představit, jak mě můj chaotismus týral. Díky, že jsem jej díky Tobě nechala ve svatyni.

Tobě, Tomáši

zase děkuji za klidný a vyrovnaný přístup. Upozornění zas a znova na zakryté oči, čas na formulaci otázek: „Proč si to vlastně myslíš?“ a vyčkání si na moji odpověď. A objasnění, co bude, až budu po terapii doma. Děkuji Ti hlavně za klid, pořádek a harmonii. Ale dokázala bych tyto vlastnosti hluboce ocenit, kdyby tu nebyl protiklad chaosu vyvolaný jiným přístupem? Nedokázala! 

Je naprosto nutné a přirozené a by dobré a zlé bylo přítomno ve všem stvoření, v každém člověku, zvířeti, rostlině… Jinak nejsme schopni prožívat, cítit, sebe a vše kolem sebe.

A člověk je boží bytost, ne stroj.

Moc vám oběma děkuji za hluboký klid duše, který jste mi Vy dva a tma poskytli.

Míša

 

 

 

 

Václav – Z pobytu ve tmě si odnáším úžasný zážitek

Zdravím Tě, Tomáši a Lenko.

Na začátku července 2018 jsem byl u vás na pětidenním pobytu ve tmě a slíbil jsem pár vět k dojmům…

Na pobyt ve tmě jsem se velmi těšil

Dalo by se to popsat jako spojení zvědavosti (jaké to asi bude?) i potřeba jistého odpočinku – ve formě „vypnutí“, či výrazného omezení okolních stimulů a vlivů. Na to „těšení“ měl vliv i dojem z knihy Tvary tmy od Pavlíny Brzákové- Jaroslava Duška.

Po večerním zhasnutí jsem se během asi dvou hodin (přišlo mi to až rychle) dostal do příjemného stavu uklidnění až blaženosti. Hodně jsem byl zvědav, jaký bude můj spánek. Důležité bylo, že nebyl nijak výrazně jiný, než doma. Žádné noční můry, ani nespavost.. Někdy se také říká, že člověk první tři dny ve tmě prospí. Tak to také nebyl můj případ. Spánek jsem měl zřejmě kvalitnější (díky tichu a tmě) a usínal jsem zřejmě dříve než běžně a rovněž probuzení muselo být časné…

Co se týče jídla, byl jsem nad míru spokojen. Užíval jsem si všechny chutě, jak teplého jídla (polévka a hlavní chod), dezert (pokaždé jiná, ale vždy kvalitní  nepřeslazená buchta), tak i ovoce a zelenina byly radostí. Jídla byla patrně veganská, čemuž jsem tam nedával zvláštní význam, prostě mi chutnalo.
Času jsem hojně využíval ke cvičení. Zejména pár opakujících se jógových pozic + kliky a protahování bylo pro mě dost oblíbené. Také zpěv, bubnování a rytmizace rukou na různé části těla mě dostávaly do příjemného módu.

Dny ve tmě ubíhaly docela pomalu a poslední dva dny jsem se dost těšil na zážitek „vyjití“ ze tmy… A můžu říct, že je to zážitek nádherný!

Jaký je můj celkový dojem? 

Celkový dobrý dojem z pobytu ve tmě je postavený na splnění mé potřeby samoty (luxusu samoty!) a také záměrné sebedonucení k nicnedělání, které hodnotím rovněž vysoce pozitivně.

Chtěl bych za toto poděkovat Tomášovi a Lence Roudovým. Děláte to dobře!! Pokračujte, nepolevujte 🙂

Se srdečným pozdravem,

Václav