Petr – pobyt ve tmě jsem si zachoval dodnes

Pobyt ve tmě pozornostPřeji krásný den vespolek a posílám pozdravy Tomášovi a Lence!

Vzpomínky na pobyt ve tmě

Věnovat pár řádků pobytu ve tmě, který jsem loni absolvoval, mi nejdříve nepřišlo nezbytné. Vše bylo přirozené a klidné. Vnímal jsem to jako další krok v životě, kterým se dostávám dále a nebylo to nic tak velkého, abych to předal anebo reflektoval. Čas psaní si dělám až dnes, kdy na pobyt ve tmě vzpomínám.

Přípravu jsem si zpříjemnil už cestou do Lomce. Vystoupil jsem na předměstí Kutné Hory, zašel si do Chlístovice na Sion a pomalu se nasměroval k Březové. Nástup jsem měl večer a tak byl čas si vyčistit hlavu ještě před spaním.

První dny ve tmě

První den, dva byly o spaní a ztrátě přehledu o čase. Představu toho vnitřního pnutí, kdy nevíte, která vlastně bije, jsem opustil v okamžiku, kdy dostala ,,tvar.” A tím byl zvonící budík bez ručiček. Takové urputné cinkání a bez přestání, protože ten budík vlastně neví, kdy je ten správný čas. Když jsem ho vypnul, byly zbylé dny už jen o prožitcích.

Možná patřím k těm, kteří stran vjemů mají citlivost dubového pařezu. Co se do něj vryje, ale dlouho přetrvá. Tmě se to povedlo. Nosím ji s sebou i dál. Uchyluji se do ní, když se mě vír okolního i vnitřního dění pokouší strhnout. Meditace i práce je pro mě snazší. Spousta podnětů mě dokázala vyrušit snáze než dnes. Je to jako přednášet a mít hlučné publikum. Namísto snahy ho překřičet se ukázalo býti snazším zpomalit a najít jednoho dva lidi, kteří zbytek rozrušují. Oba se snadno ztratí, dokud nezaměříte pozornost na každého zvlášť. Bez anonymity pak umlknou anebo naopak nadnesou něco velmi podnětného (pro i proti mě). Obojí je bezvadné. Používám to na své myšlenky. Posiluje to nitrozpyt a prohlubuje sebepoznání. Nahlížel jsem tak ve tmě na svůj klid, vzrušení, přání odejít, přání zůstat atd. Zmizely anebo přinášely něco podnětného. To jsem si zachoval dodnes.

Pobyt ve tmě není úplně pro každého

V okolí nemám moc lidí, které pobyt ve tmě zaujal. Ta představa většinou děsí. Myslím, že jsem se neděsil před pobytem ani během něj. Svým způsobem jsem si chtěl zkusit, jestli je to postoj, kterým tma zacloumá. Nestalo se tak. Pobyt ve tmě můžu doporučit i těm, kteří se mají dobře a jen to chtějí zkusit. Tma je klidná a rušit vás nebude. Věřím však, že hraní na pohodu je dost hlučná muzika, kterou může být zajímavé vzít do tmy.

Čtu to po sobě a potřebuji dodat, že po otci jsem vznětlivý cholerik, který nejde pro slovo a vybíjení emocí daleko. To bylo, je a asi také bude. Ve tmě a bez publika se mi ale celá řada přirozených výbuchů zdála k smíchu a tak nějak bez efektu. Na tom hodlám do budoucna pracovat. Děkuji za možnost si to uvědomit.

Mějte se krásně, za tmy i jasu!

Petr

Michal – Pobyt ve tmě mi pomohl dělat věci srdcem

 

Pobyt ve tmě kudy a jak
O pobytu ve tmě se zmínil můj kamarád. Dlouho jsem o něm neslyšel a zničeho nic začal “házet” velké rozumy. Najednou došla řeč na léčbu tmou. Zalíbilo se mi to a začal jsem o tom jen tak ze srandy uvažovat a předhazovat to moji přítelkyni, jak na to zareaguje.

Na můj pobyt ve tmě se přítelkyně moc netvářila

Její reakce na pobyt ve tmě nebyl moc positivní. Najednou přišla myšlenka a já jsem se přihlásil. Bylo to až na květen, ale chtěl jsem dřív. Cítil jsem krizi a potřebu si odpočinout a být sám se sebou. Přišel e-mail a v něm se psalo, že se uvolnil termín v březnu. Napětí. Stres. Nemohl jsem spát, soustředit se na práci. Nervozita. Obrovská. Těšil jsem se, ale zároveň jsem měl obrovský strach. Pořád jsem se chtěl nějak tomu vyhnout. Nakonec jsem se odhodlal a odjel. Týden předtím jsem přestal řešit e-maily, telefony a začal se psychicky připravovat. Dva dny předtím jsem vypl telefon a byl jen já a přítelkyně.

Bál jsem se pobyt ve tmě odstartovat

Měl jsem obrovský strach zhasnout, nevěděl jsem co budu dělat. Člověk, který dennodenně pracuje s lidmi, volá, mluví. Je najednou sám, nevidí, neslyší a nemá téměř nic kolem sebe. První den jsem byl v pohodě, klasická hygiena a šel jsem spát. První noc jsem spal. Další dny jsem téměř nemohl usnout, zdály se mi hrozné sny, pořád se přede mnou objevovaly nějaké obrazy, někdo mě strašil, slyšel jsem zvuky atd…toto tempo se stupňovalo a bylo to  čím dál horší.

Čekání na jídlo bylo pořád delší

Doba, kdy jsem se vzbudil a šel jsem snídat a pak čekal na jídlo byla delší a delší a nevěděl jsem, co dělat. Bylo to ubíjející. TMA. NESLYŠÍŠ. NEVIDÍŠ téměř nemluvíš. Takhle to bylo až do úterý a pak jsem najednou začal žít svůj život. Viděl jsem, jak jsem se narodil, školka, škola, své první lásky, rodina. Vesměs ale všechny špatné situace, které jsem v životě po*ral nebo udělal špatně a člověk je chtěl znovu prožít. Bez vzteku. Bez odporu. Nechat je projít tělem.  Tlak v hlavě se stupňoval.

A já pobyt ve tmě ukončil až v sobotu

Změnilo se spousta věcí..ne HNED, ale přichází to přirozeně. Někdo nebo něco mi vnitřně říká, co mám dělat, jak to mám dělat. Co nechceš, nedělej. Více věcí dělám srdcem a dělám věci, které bych předtím nedělal. I když ti to nese peníze, nemá to smysl. Nedělej to (říká mi někdo vnitrně) Nehoň se za každou cenu pro všechno. Žij!! Nehleď do telefonu a bav se s lidma. Užij si každý svůj okamžik. Miluj. Odpouštěj. Buď upřímný. Změnila se moje vyjednávací pozice. Dostal jsem v určitých věcech větší sebevědomí. Jinak beru přítelkyni lépe. Lépe beru i rodinu. Jinak s nimi komunikuji a spousta dalších nových věcí. Mám větší trpělivost, Jsem klidnější. Více mluvím s lidma. Otevřeně. Uvědomil jsem si spoustu věcí, kterých jsem před pobytem nevnímal.

A už ani nevím, už jsem se do toho vžil a ztrácím se v tom. Není to jako článek o pobytu ve tmě, ale spíše jako zpětná vazba pro tebe Tome a Leni.

Zdraví Michal

Lída – každý si jde na pobyt ve tmě pro to svý

Ahoj, Tome 🙂

 

posílám pozdrav vám oběma do Lomce a hezkou vzpomínku…

 

Pořád si převaluju v hlavě co napsat a jak to zhodnotit, aby to mně samotný nepřipadlo divný 🙂

Pobyt ve tmě je krásný proces

Jednoznačně krásný proces. Každej si jdeme na pobyt ve tmě pro to svý… Já jsem odjížděla v pocitu očištění, zjemnění, odlehčení a v opětovném propojení s vědomím sebe sama. Znovunapojení považuju to za to nejvíc, co mi to mohlo přinést, a od té doby je to propojení stále se mnou a vede mně v každodennosti. Samozřejmě, že mám možnost si sledovat, jak se odpojuju a v tu chvíli padám do nějaké nenálady-deprese, ale když si všimnu a napojím se zpátky na “to místo” ve mně, cítím, že tam je to pravé, kdo jsem (a kdo jsme všichni).

Četla jsem větu “že si myslíme, že nás Bůh pozoruje shora, ale on nás pozoruje zevnitř”… cítím, že po pobytu ve svatyni, jsem blíž… a jsem za to pokorně vděčná.

Bezpečný pobyt ve tmě

Bezpečný pobyt ve tmě

Pokud se týká praktických věcí, moc jsem ocenila jak jste vykoumali zamykání svatyněk, paráda. Cítila jsem se bezpečně, že jsem zamčená, ale že i vy z druhé strany máte kdykoliv přístup.

Příště bych si vzala svoji peřinu na spaní, ta slaboučká mi nestačila, musela bych asi drasticky topit, a v tom mi zas není moc dobře. Lenka mě zachránila půjčením další deky, děkuju!

Ráno mi scházela možnost napít se horkého čaje, dala bych za něj snad cokoliv 🙂  Pro mně by bylo lepší dostat termosku s čajem ráno, užila bych si dobroučký čaj v průběhu celého dne, na noc už nepiju. Čaj byl ráno už jen vlažný a nakyslý. Nebo bych si příště vzala malou rychlovarnou konvici a čaj na ráno.

 

Tome, moc vám děkuju za poskytnutí tak krásného prostoru a vaší péče, neumím to ani vyslovit…

Posílám přání všeho dobrého vám všem, ano, a to věčné světlo, to je přesný 🙂

Opatrujte se,

Lída

Karel – druhý pobyt ve tmě je hlubší

Když jsem se na pobyt ve tmě vydal podruhé, věděl jsem již, co mohu očekávat. Pobyt jsem si naplno užíval od první minuty – jen co se za mnou zavřely dveře chatky a já zhasnul světlo, začala mě mysl zahlcovat fantaskními výjevy, surrealistickými animacemi,  takřka psychedelickými vizemi, do nichž jsem se vpíjel, ztrácel se v nich a opět se vynořoval do běžného vědomí.

Hlubší a kosmičtější zážitek

Snový život byl po celou dobu pobytu nesmírně bohatý – hned první noc jsem spontánně zažil sedm lucidních snů! Během následujících dnů se mysl postupně vyprazdňovala, já prožíval hluboké meditativní stavy, vychutnával všeobjímající ticho, příležitostně se zamýšlel nad nejrůznějšími tématy, věnoval se čím dál hlubším a plastičtějším výjevům z nejrůznějších mytologií či náboženství, případně sám sebe bavil vymýšlením “inteligentních nesmyslů”, bizarních příběhů a ukázek kosmické ironie. Příznivé účinky pobytu ve tmě jsem intenzivně cítil ještě několik dní po návratu do reality a z dlouhodobých přínosů žiji doteď.

Dám si pobyt ve tmě po třetí?

Ve tmě jsem určitě nebyl naposledy a doufám, že příští pobyt bude ještě hlubší a opět o něco “závaznější” ve vztahu ke každodenní existenci.

S pozdravem

Karel

Zuzana – poslední den pobytu ve tmě byl nejdlůžitější

Lev v kleci pobyt ve tmě

Milí hostitelé, Lenko a Tomáši.
Moc děkuji za to, že děláte, co děláte. A že to děláte tak dobře. Pobyt ve tmě u vás byl pro mě hodně zvláštní zkušenost, dozvěděla jsem se o sobě i věci, které jsem zrovna nechtěla. Ale i ty jsou důležité. A také jsem si odpočinula. Jedna z nejlepších dovolených, jaké jsem si dopřála. Vážně uvažuji o tom, že budu potřebovat “druhé kolo”.
Ještě jednou děkuji za to, že jste se mě ujali, i když to narušilo váš program. Email jsem pak našla. Nepřečetla jsem si ho. Pobyt bych možná rozdělila do dvou kategorií. Servis, který zajišťujete vy a vlastní pobyt ve tmě, kde musíme pracovat my, praktikující.

 

Pobyt ve tmě před jídlem a po jídle

Servis byl skvělý. V chatce jsem se zorientovala rychle, uložila jsem si věci tak, že jsem je vždy našla, když jsem potřebovala. Pobyt ve tmě byl vlastně rozdělen na před jídlem a po jídle. Jen lituji toho, že jsem neviděla, jak jídlo vypadá. A že jsem někdy nepoznala, z čeho je uvařené. Co jsem ale poznala vždy, že mi hodně chutná. Pro mě bylo příjemné, že jsem měla alespoň krátký kontakt s někým, většinou s Tomášem.

Vlastní pobyt ve tmě byl moje práce

Vlastní pobyt, tedy moje práce. Tma mi vůbec nevadila, jak psala jedna praktikující:”tma mě přijala vlídně”. Přesně tak, tma mě přijala vlídně a byla mi hodně příjemná. Také děkuji za sluchátka, i ty jsem hodně používala. Pomáhaly mi izolovat se ještě více a dostat se hlouběji do sebe? Tak nějak bych to popsala. Jednou jsem v nich i usnula. I když byl program stále stejný, nenudila jsem se. První dny jsem hodně spala. Před jídlem cvičení, spát, pak mantry a modlitbičky, spát, kreslení, spát, jídlo, sprcha, spát a tak pořád dokola. Asi od středy? jsme už spala méně, takže mantry a modlitbičky byly častější. Zvláštní pro mě bylo to, že jsem se jednak velmi dobře orientovala v prostoru a že jsem “viděla” věci, které tam mám. Když jsem pro ně sáhla, byly asi tak půl metru vedle. A také když jsem pak rozsvítila, zjistila jsem, že parametry prostoru, kde jsem týden byla, jsou úplně jiné.

Nejtěžší den pobytu ve tmě byl pátek.

Už jsem si byla vědoma toho, že pobyt ve tmě končí a měla jsem silnou chuť ho ukončit hned. Chodila jsem jako lev v kleci dost dlouho a říkala si poučku, kterou jsem při nástupu dostala. Odejdi v sobotu. Nakonec jsem se uklidnila a začaly se dít věci. Najednou jsem si vzpomněla na lidi a děje, na které jsem již léta nemyslela. A mantry a modlitbičky “jely” naplno. Zpětně si myslím, že to byl ten nejdůležitější den. Mám pocit, že jsem pak už nespala, a přesto jsem byla ráno svěží a cítila jsem se skvěle. I setkání s ostatními praktikujícími bylo hodně příjemné.

Ještě jednou děkuji za možnost mít tyhle zkušenosti. Co bych řekla těm, co přijedou? Čtěte i ty emaily, které přijdou později a hlavně. Vydržte až do soboty. Ten pocit, když vyjdete ven a že jste to zvládly, je skvělý.
Ještě jednou zdravím.
Zuzana

Šárka – týden jsem si užila nicnedělání ve tmě

Ahoj Lenko a Tomáši,

už je to skoro dva měsíce co jsem byla ve tmě a teprve teď jsem se dostala k tomu napsat pár řádek. Než nadešel v lednu den D, hltala jsem na webovkách všechny popisy od lidí co tam byli přede mnou a přemýšlela jak to asi bude probíhat u mne.

Pobyt ve tmě byl zajímavá zkušenost

Byla to zajímavá týdenní zkušenost. Nezvyklé bylo už to, jak člověk vnímá prostor když je osvětlený a potom, když se v něm pohybuje ve tmě. Když jsem ještě za světla viděla ten malinkatý prostor v chatce, říkala jsem si, že mi určitě bude ten týden chybět pohyb a prostor, ale musím přiznat, že jsem cvičila jen první den a pak jsem se celý týden jen válela a užívala si nicnedělání a klid. Vzala jsem si s sebou spacák a syn mi půjčil svého oblíbeného plyšáka. Vytvořila jsem si na posteli bezpečné hnízdečko a tulila se k plyšákovi a připadala jsem si jako u maminky v bříšku. Naprosté bezpečí, klid a pohoda. Kolikrát jsem jen neochotně vstala, protože už jsem fakt nutně potřebovala na wc a cestou zpátky do hnízda jsem nevěřila, jak je ta cesta dlouhá. Byla jsem zvědavá jestli přijde nějaká halucinace. Přišly jen dvě, a to ještě hned první den, jinak jsem celou dobu viděla jen tmu. Druhý nebo třetí den mě trochu pálilo oko, takže jsem docela litovala, že s sebou nemám kapičky do očí. Zajímavé pro mě bylo, že ač v reálném životě neustále něco v hlavě přemílám a mám spoustu myšlenek a představ, tady nebyly žádné myšlenky, představy a dokonce jsem si nedokázala vybavit ani barvy. Sny se mi zdály černobílé. Mozek mi nedovolil o něčem přemýšlet. Takže jsem jen tak civěla do prostoru a nedělala vůbec nic. Prostě si jen tak existovala. Příjemné vždycky bylo, když si přišla Lenka popovídat. U Tomáše jsem zase ocenila všechny technické informace které přes dveře podával srozumitelným způsobem když přinesl jídlo a pokládal ho v předsíňce na poličku, např. jak otevřít termosku s polévkou nebo kolik krabiček s jídlem přinesl. Nikdy jsem si nenechala říct co dostávám za jídlo, takže bylo zábavné hrát si na chytrou a myslet si, že když to voní jako boloňské špagety tak že to jsou boloňské špagety. Jídlo bylo dobré, bylo ho opravdu hodně, takže je fakt zbytečné si brát rezervní zásoby, ale né všechno mi chutnalo.

Dostala jsem kozí sýr … fuj 🙂

Např. jednou jsem vyplivla něco co smrdělo po myších, mělo to takovou žvýkavou patlavou konzistenci a já nemohla přijít na to co to je, až mi docvaklo, že to je kozí sýr. Brrr tak ten fakt nedám. Vybrala jsem si vegetariánskou stravu, ale kdybych do toho šla znovu, zkusila bych spíš jen ovoce a zeleninu. Nikdy nezapomenu na to, jak nádherně ve tmě chutná a hlavně voní obyčejný zeleninový salát. To bylo nejlepší jídlo z celého týdne. Vůbec jsem ve tmě neměla chuť na nic teplého a zajímavé také bylo, že to co mi třeba normálně v reálu chutná, mi ve tmě zase tak extra nejelo. To není nic proti tomu jídlu, to je spíš změna chutí ve tmě. Nejvíc mi chutnala obyčejná voda z kohoutku, zelenina a ovoce. Také se mi jeden den stalo, že jsem si v duchu předem vysnila jídlo a fakt jsem to jídlo pak objevila v krabičce.

Cítila jsem vděčnost lásku a klid

Jinak první tři dny jsem cítila hlubokou vděčnost k životu samému, lásku a klid, od středy jsem se začala hrozně nudit a nastoupila vnitřní agrese a vztek kdy jsem si říkala, jestli mám tohle vůbec zapotřebí, že místo abych se tady válela v posteli, jsem třeba mohla lyžovat na horách. Takže od středy jsem v sobě objevila sebekázeň, která mi nedovolila vykašlat se na to a rozsvítit si. V sobotu po zazvonění budíku jsem na sebe byla fakt hrdá, že jsem dala pobyt ve tmě. Doufám, že mé psaní bylo alespoň trochu zajímavé pro praktikující, kteří se do tmy teprve chystají.
Lenko a Tome, myslím, že jste prostě správná dvojka.

Šárka

Jak je právě ve tmě

Někdy se nás ptáte, jestli vám ve svatyni nebude v zimě zima a nebo v létě moc teplo. Ač jme již psali, že je u každé svatyně tepelné čerpadlo, co v zimě zvládne vytopit na 30 °C a v létě ochladit na 18°C, rozhodli jsme se vám ukázat, jak je ve svatyních právě teď.

Milujeme technologie

Ač jsme eko a bio blázni, co jsou alternativní až za hrob, milujeme technologie a tak vám můžeme ukázat online, jak jsou na tom svatyně v tuto chvíli.

Aktualizace dat probíhá 1x za hodinu.

Senzorů jsou k dispozici desítky, což by byla velmi dlouhá tabulka a tak zde můžete sledovat ty nejdůležitější.

Pobyt ve tmě aktuálně

Poslední aktualizace k 19.08.2018 23:16.

Venku je právě 22 °C.

Svatynězápadnívýchodníjižníseverní
Obsazenáanoanoanoano
Rozsvícenonenenene
Příkon (W)28153637
Včerejší spotřeba (kW)1222
Teplota v boileru (°C)56434840
Teplota v místnosti (°C)28272329
Teplota v chodbě (°C)25242026

P.S. O tom, jak jsme několik měsíců instalovali technologie připravujeme článek na později.

 

Návod na pobyt ve tmě – rozhovor

Tento obrázek je příhodný k tomu, jak někteří praktikující mají v hlavě myšlenkový uragán 🙂

Jak si můžete přečíst ve zkušenostech ze tmy, jsou praktikující, jež mají zvýšenou intenzitu myšlenek a jiní zase nikoli a celý týden si užívají, jako by byli na růžovém obláčku.

Typ praktikujícího na pobyt ve tmě

V zásadě se dá říci, že někdo je více logický a někdo více pocitový. Logika je více mužská energie (jang), kdežto pocity jsou více ženská energie (jin). Což nesouvisí s pohlavím, ale s užíváním té či oné stránky životní energie.

V zásadě je jedno, jestli vlny energie v těle vnímáte jako více myšlenek či více pocitů a tak věříme, že se v některých následujících situacích najdete.

Vlny při pobytu ve tmě

Předpokládejme, že praktikující hodlá zůstat na pobyt ve tmě celý týden od soboty do soboty. Co asi tak může praktikující v hlavě napadnout? V zásadě říkáme při nástupu každému, že mysl (ty hlasy v hlavě) udělá cokoli, aby vás ze tmy dostala ven. Praktikující tedy může zažívat následující situace.

“Již jsem získal vše, pro co jsem přišel a proto mohu domů již ve středu”.
Velmi obvyklá myšlenka, která obvykle znamená, že se uvnitř praktikujícího odhaluje něco, co mysl nechce vidět. Naše doporučení OSvS.

“Kde se tenhle pocit bere?”
Obvyklý manévr mysli hledat příčinu a tím odvracet pozornost od právě probíhajícího pocitu (přítomnosti). Naše doporučení OSvS.

“Co tady vůbec dělám?”
Zpochybňování vlastního rozhodnutí pomáhá mysli odvrátit pozornost od přítomnosti a směruje vás do minulosti k neustálému přetřásání vlastních rozhodnutí. Naše doporučení OSvS.

“Půjdu domů již v úterý, zabírám totiž místo potřebnějším.”
Srovnání své životní situace s druhými je oblíbená technika mysli, abyste odvrátili pozornost od přítomnosti a raději se zabývali, jak to mají druzí. Naše doporučení OSvS.

“Nic se neděje, můžu jít domů již ve čtvrtek.”
Mysl každého člověka vytváří očekávání bez ohledu na to, jestli si to uvědomuje nebo ne. Tedy srovnávání právě probíhající životní situace s předem namalovaným očekáváním má za úkol snížit aktuální prožitek. Naše doporučení OSvS.

“Kolik je hodin?”
Moje obvyklá otázko-odpověď, “Jestli potřebuješ znát aktuální čas ke svému dalšímu duchovnímu vývoji, tak ti to prozradím.”, obvykle zabírá a praktikující se začne hlasitě smát. Naše doporučení OSvS.

“Mám tušení, že mne doma potřebují.”
Strach je pro mysl pomyslné eso v rukávu a obvykle zabírá k odvedení pozornosti z přítomnosti k rodině, blízkým či přátelům. Naše doporučení OSvS.

“Doma mám hodně práce.”
Někdo prožívá pobyt ve tmě jako zahálení, kdy vlastně může být činný, jako obvykle a ve tmě vlastně ztrácí čas. Naše doporučení OSvS.

“Doma mám hodně práce.”
Někdo prožívá pobyt ve tmě jako zahálení, kdy vlastně nemůže být činný, jako obvykle a ve tmě vlastně ztrácí čas. Při pobytu ve tmě má tělo čas pracovat samo na sobě a to někdy i neznatelně. Naše doporučení OSvS.

“Ve svatyni je moc zima/horko.”
“Ve svatyni je moc prachu.”
“Ve svatyni je moc/málo místa.”
“Ve svatyni je moc měkká/moc tvrdá  matrace.”
“…”
Takto bychom mohli pokračovat hodiny. Je to přirozené, mysl si najde cokoli a pak to neustále omílá dokola, aby odvedla vaši pozornost z přítomného okamžiku. Naše doporučení OSvS.

Možná vám teď vrtá v hlavě, co to je to OSvS.

Opustit Svatyni v Sobotu … tedy užít si celý týden ve tmě 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ondra – pobyt ve tmě má mít smysl a užitek?

Ahoj Tome a Lenko,

pokusím se vyhovět vaší prosbě a popsat, jak proběhl pobyt ve tmě na týden a co po něm následovalo do dneška, kdy je to přesně měsíc, co jsem z temné komory na vaší zahradě v Lomci u Úmonína vystoupil. Myslím, že se nebudu věnovat popisnému líčení své cesty, místa samotného ani toho, co mé zkušenosti předcházelo – to vše už zde zaznělo od mnoha lidí mnohokrát, a tak si myslím, že k tomu asi nedokážu dodat nic nového a objevného. Navíc mi to vlastně ani nepřipadá podstatné. Důležité je, jakým způsobem zapůsobila tma na mou duši, a o to se s vámi pokusím podělit.

Má pobyt ve tmě smysl?

Nebudu předstírat, že jsem dokázal po dobu pobytu ve tmě dokonale rozlišovat mezi svým pozorováním situace a emocemi a myšlenkami, které se mi honily hlavou – můj zájem o celou zkušenost byl jednak „analytický“, tedy zkušenost ve tmě zažít a svýma očima popsat, a dále jsem také věřil, že pobyt ve tmě způsobí ve mně určité změny, které v konečném důsledku budou ku prospěchu mému životu. Kromě toho jsem od jednoho svého dobrého známého, který mi o pobytu ve tmě jako první poskytl už před pěti roky nějaké informace, znal jeho převyprávěnou zkušenost, která do značné míry formulovala mé očekávání – a jak už je asi z předchozích vět zřejmé, má očekávání byla docela značná 🙂

Obával jsem se zhasnout a mít tmu

Ještě než jsem si v místnosti sám zhasnul a ponořil se do tmy, prodělal jsem tísnivou chvilku, kdy jsem se obával, že na mě tma dolehne jako tíživá peřina, pod kterou nebudu moci dýchat. Jelikož se proti věcem, nad nimiž nemám plnou kontrolu, nejčastěji „bráním“ vyslovením modlitby, požádal jsem Boha (či sílu mu odpovídající) o to, aby pro mě byla tma spíše pelechem, do kterého se budu moci pohodlně uvelebit, než dusivou duchnou. A má modlitba byla vyslyšena, a skutečně jsem tmu poté vnímal mnohem vstřícněji, než jsem zpočátku očekával. Přesto se hned první noci nedostavil očekávaný dlouhý a nepřetržitý spánek, o kterém řada lidí se zkušeností ze tmy hovořívá – v mém případě se jednalo spíše o mrákoty, kdy mezi jednotlivými sny probleskovaly různé náznaky symptomů nemocí – přirovnal bych to tak trochu k dětskému zážitku horečky s jejím lehkým blouzněním. Měl jsem jakýsi polosen ohledně toho, že jsou se mnou v místnosti další dva lidé, a také jsem měl pocit, že mi do tmy neustále někudy proudí světlo – sen byl vlastně neustávající snahou zacpat všechna stále se objevující domnělá okna, průzory a škvíry, které se mi jevily „kazit“ temnostní zážitek. Ostatně, během prvních dvou dnů jsem skutečně světlo párkrát zahlédl, ať už když jsem včas nezavřel oči při příchodu Tomáše s jídlem nebo když jsem při propátrávání prostoru svatyně narazil na kontrolku elektroměru pod umyvadlem – daň za všetečnou zvídavost J

Á propos ke snům: Během celého pobytu ve tmě byly sny neskutečně barvité, pestré a velice dobře zapamatovatelné (asi i proto, že probuzením do tmy nebyly okamžitě zatlačeny mimo vědomí působením vnějšího světa), ale co mě na nich zaujalo snad ještě více – že byly jakýmsi tajemným způsobem stabilní – snový zámek například vydržel v témže tvaru a rozvržení místností po celou dlouhou dobu snu, sen o projížďce autem po pražské Libni, Holešovicích a Žižkovu víceméně trvale kopíroval jejich skutečnou mapu, neexistující náměstíčko v jakémsi polabském městě se dokonce objevilo ve dvou od sebe oddělených snech. Nevím, co si o tom myslet, ale každopádně sny byly pro mě asi nejreálnějším kontaktem s nevědomou složkou mé bytosti (sblížení těchto protikladů mi bylo dalším očekáváním a cílem), který se mi během onoho týdne udál. Není asi prostor popisovat je podrobněji, ale pokud jsem měl v onom týdnu pocit, že jsem v kontaktu s „objektivním psychičnem“, čímsi mě v duševní krajině přesahujícím, bylo to právě ve snech, a když si teď po čase osvěžuji zápisky snů, které jsem si po vyjití ze tmy poznamenal, žasnu nad bohatstvím materiálu, který se v nich objevuje. Možná přeci jen neodolám a podělím se s výjevem, který se mi zdál poslední noc ve tmě, v němž byl popravován jakýsi mladý muž – dle snu patriot a hrdina americké revoluce, odsouzený za jakýsi blíže nespecifikovaný čin k popravě gilotinou, a to shora kolmo vůči ose hlavy – tedy tak, aby byl rozpůlen přesně podélně a z anfasu nepoškozen (pro účely vystavení jeho těla v muzeu národní historie). Ač jsme já a několik dalších lidí byli pomocníky exekuce, kterou nad sebou zvláštním způsobem vykonával sám, a byli jsme vlastně jedinými jejími svědky, s popravou jsme nesouhlasili. V jakési snaze najít v celé podivné situaci nějaký rozumný smysl jsem pronesl větu, že „každou jinou zemi by takováto aféra rozbila, ale Ameriku posílí.“ Aniž bych chtěl do bezčasového světa nevědomí vtahovat politické aktuality, musel jsem se pozastavit nad tím, že se mi sen zdál v den, kdy byl „venku“ americkým prezidentem inaugurován Donald Trump 🙂

Na pobyt ve tmě jsem měl očekávání

Ale nechme již snů. Už jsem se zmiňoval, že jsem do tmy vstupoval se spoustou očekávání, a příběh onoho týdne byl vlastně poučnou cestou toho, že tato očekávání povětšinou nebyla naplňována a já se s touto skutečností smiřoval. Na základě líčení svého kamaráda jsem se například domníval, že se u mě dříve nebo později dostaví deprivační zrakové halucinace, a v prvních dnech jsem byl dokonce i poněkud nervózní, že žádné nepřicházejí. Nebyl jsem daleký i různým úvahám o „nudném nevědomí“, které jsem si v tu chvíli vykládal individuálně, což bylo rozhodně pošetilé. Na druhou stranu jsem možná i díky rozporu mezi očekáváním a tím, co mi tma ve skutečnosti nabízela, přišel na záležitosti výrazně zajímavější. V tom mi pomáhaly krátké rozmluvy s Tomášem, odehrávající se okolo poledne spolu s přinesením jídla – postupně jsem si více a více uvědomoval, že ony očekávané iluze by beztak byly spíše „pouťovým“ mámením bez skutečného smyslu, a že podstata pobytu ve tmě vězí jinde. Tímto řetězcem úvah a díky Tomášově facilitaci jsem se postupně dostal k problematice pozorovatele, skutečné trvalejší podstaty schopné dívat se na vzdutí mysli a těla, a uvědomovat si, že s nimi není identický. Patřím k lidem, kteří vzhledem ke svému spíše logickému ustrojení sice mnoho přečetli o povaze absolutna, ale jen velmi zřídkakdy se podařilo učinit s ním nějakou opravdovou zkušenost. A v tom je právě pobyt ve tmě cenný a přínosný – myšlenky a do jisté míry i emoce se tam skutečně daří lépe pozorovat a svým způsobem si být vědom, že se mi skutečně pouze dějí, ale že se mnou nejsou totožné – tma dopřává jednak odstup mezi pozorovatelem a vším vnějším, jednak i poněkud zpomaluje tok myšlenek a vjemů, čímž opět přispívá k tomu, že se jimi nechávám méně pohltit. Určitě bych si nedovolil tvrdit, že jsem ve tmě dosáhl osvícení, ale mohl jsem si konečně možná poprvé v životě zkušeností osahat záležitosti, o kterých jsem doposud jen slýchal a čítal. Sice jsem ani na okamžik (s výjimkou spánku) neměl pocit, že bych vystoupil ze svého standardního denního, spíše intelektuálního vědomí, ale zároveň jsem nepochyboval, že se věci dávají do pohybu i v těch částech duše, na které nedohlédnu. Nedokázal jsem se zcela zbavit představy, že by mi pobyt ve tmě měl dávat nějaký smysl a užitek – když se mě Tomáš zeptal, jestli mi nestačí, že věci prostě jsou, musel js

Ukončení pobytu

Vystoupení ze tmy bylo působivé. Během poslední noci jsem už vlastně příliš nespal, protože jsem se už svým způsobem nemohl dočkat vystoupení z klidného bezčasí temné komory zpět do života (zvláštní nicméně je, že ani přes zmiňovanou absenci působivých zrakových iluzí jsem se vlastně až na kratší epizodu mezi 5.-6. dnem ve tmě nenudil – spíše už pomaleji plynoucí myšlenky poskytovaly dostatek materiálu pro pozornost potřebující na něčem ulpívat, a to bylo samo o sobě docela zajímavým dobrodružstvím) – z cykličnosti se opět vrátit do linearity. Když jsem znovu vkročil do vnějšího světa, dopadal na sněhovou krustu zahrady svit čtvrtky měsíce, který byl překvapivě silný pro mé oči uvyklé absolutní tmě. Bylo asi mínus dvacet stupňů, ale i tak jsem se rozhodl vydat se na kopeček za Úmonínem podívat se na východ slunce, a rozhodně jsem nelitoval – pohled na nebesa byl impozantní. Návrat do života nebyl komplikovaný – odnesl jsem si samozřejmě spoustu impulzů, které jsem potřeboval zpracovat, a mnohé z nich na mě vyskakují ještě i nyní po měsíci, ale zároveň jsem to stále byl „já“, jak se znám – na vědomé úrovni neovlivněný. Přesto jsem, dá se říct, cítil a doteď cítím, jak se nějakým způsobem dávají do pohybu v mém životě i věci zdánlivě nesouvisející, nebo na které přeci nemohu, racionálně vzato, mít vliv – co to ale znamená pro můj život, na to je příliš brzy odpovědět. Možná by bylo zajímavé podívat se na zkušenost tmy s ještě větším odstupem, dejme tomu jednoho roku, protože si říkám, že v těchto chvílích stále mohu spíše jen odhadovat, kam mě pohyby, které se od pobytu ve tmě začaly rozbíhat, dovedou. O jednom se nedá pochybovat – přestože celá zkušenost vypadá zvnějšku jako zdánlivě pasivní a nudná, jedná se o vzácné dobrodružství, které nemá v možnostech lidského života mnoho obdob.

Ondra

Andrej – na sebe jsem si před pobytem ve tmě nedělal čas nikdy

Predem se omlovam ze svou cestinu.

O terapie  tmou jsem cetl clanek pred par lety na internetu a  ta myslenka me zaujala. Tam se psalo ze se to exestuje v Nemecku.  Ale schvalne  jsem nehledal jestli to je tady v CR a nahodou na webu znameho uvidel odkaz na vas web.

Precetl jsem tam info a uz jsem chtel zkusit jak to je. A potom jsem si objednal termin na Vanoce na 1 den. A tim ze jsem vedel docela dlouho dopredu ze tam budu jen 1 den tak nejakym zpusobem jsem si naplanoval na to co tam budu delat.

Kdyz jsem tam dorazil tak mi pekne  privital  pejsek a potom jsme  sli do svatyne.

Na pobyt ve tmě do svatyne

Bylo to kolem obeda.  Pred tim jak se zhasinalo zeptal jsem na veceri a mi Tomas sdelil ze donese  nejake ovoce.  A za nedlouho dones.  Ale behem te doby uz bylo zhasnuto a jsem nevim proc rozhodl ze zkusim nic nejist do rana a jen pit vodu. Opravdu z kohouta tam tece  takova megoucka a chutna voda jakou  jsem v zivote do te doby nepil.  Tak  jsem si napil a usnul. Podle  mne jsem spal kolem 1-1,5 hod. A kdyz se probudil tak zacal  jsem delat to co jsem mel v planu. Ruzne cviceni a meditace. Pak jsem usnul zase ne na dlouho. Pak po probuzeni mi se objevili myslenky  jaka informace pro mne bude uzitecna a co mam potom precist. Potom jsem nejaku dobu jen sedel a vsimal sam sobe. A byl to zajimavy pocit ve tme a tichu. Ted si uvedomuji ze takovy pocit tezko ziskat v kazdodennim zivote.  Vzdycky mas nejaky zvuky a nebo svetlo. Neved jsem kolik je hodin a kdy ten pobyt skonci. Tak ze jsem stridal nekolik krat ještě  sen , cviceni a vsimani samoho sebe.  Mel jsem sve ukoly splnene a  uz jsem zacal zkusit pochopit kolik je priblizne hodin ale marne. A v tu dobu Tomas zaklepal na dvere ze je uz cas jit ven.

Potom jsem nasel tu informace, co mi napadla za pobytu ve tme a pochopil jsem kterym smerem mam se rozvijet dal.  Sice jeste neubehlo hodne casu ale uz  jsou nejaky vysledky ze kterych mam radost.

Tak ze vsechna potrebna informace je v hlave  ale tim ze v kazdodennim zivote clovek obvykle nevenuje  sam sobe takovym zpusobem a neudela na sobe  tolik casu tak se zahrabe do rutiny a zije neuplne  svuj zivot.

A tato dulezita informace ceka nez se k ni clovek dostane potom co vyridi slozenky, prace, vztahy v prace a rodine atd. Tak ze v podstate nikdy ☺.

Pobyt ve tmě byl zajímavá zkušenost

Na zaver napisu ze je to hodne  zajimava a dobra zkusenost nebo da se  rict i zazitek. A hlavne to je fakt jako terapie ktera pomaha v zivote. Kdo o tom vaha tak muzu jen doporucit udelat jedno ze spravnych rozhodnuti ve svem zivote a jit do toho. A ohledne delky pobytu je to individualne.

Dekuji Tomasi a Lence a vsem, kdo se podilil na tom projektu a na vystavbe svatyn.

Andrej

1 2 3 15