Pobyt ve tmě, terapie tmou
Dnes nám dorazily dřevěné smrkové palubky a tak jsme mohli obložit vnitřní stěny i severní svatyně.
Slibujeme si od této úpravy, že až budete procházet kolem stěn, nezadřete si třísku.
Palubky jsou hezky hlaďoučké, příjemné na dotek a krásně provoní váš pobyt ve tmě dřevem.
Na řadě je východní a jižní svatyně, kterou zvládneme o sobotách, když se střídají praktikující.
Jelikož jsme “eko magoři”, jak nás nazvala moje kamarádka ze základky, tak pořád vymýšlíme, jak pobyt ve tmě co nejvíce provozovat ekologicky.
První předpoklad je chatička z ekologických materiálů a to je z 90% dřevo. Chatičky jsou kompletně dřevěné od podlahy až po střechu, včetně. Chatička je zateplená ekologickou minerální vatou o síle 24cm ve 3 vrstvách proti vzniku tepelných mostů.
Každá chatička má větrání s rekuperací tepla. Tato rekuperace má účinnost až 80% a proto i v zimních měsících neproudí při větrání do chatičky studený vzduch, ale teplo zevnitř se využívá k ohřívání přiváděného vzduchu.
Zároveň je rekuperace opatřena časovačem, aby neběžela (třeba i omylem) celou noc.
K ohřevu chatiček používáme tepelná čerpadla s topným faktorem až 7, což v praxi znamená, že na spotřebu 200W topí jako 1400W přímotop. Tepelná čerpadla umí fungovat až do -15 st. C a tak je možné s nimi topit i v zimě. Kdykoli se můžete podívat na spotřebu chatiček ve tmě. Nyní v lednu se spotřeba za topení pohybuje kolem 4kWh za den a chatičku, což je úžasný výsledek.
Bonus tepelných čerpadel je, že v létě umí běžet obráceně a tedy chladit, proto i v letních parnech nepřesahují teploty ve svatyních 22 – 24 st. C.
Od prosince máme spuštěnu fotovoltaickou elektrárnu, která zajišťuje elektrickou energii pro chatičky z 93% ze Slunce. Tedy topení, vaření dokonce i ohřev teplé vody je z drtivé většiny pokryt zelenou energií ze Slunce. Elektrárna by měla vyrobit ročně 10 MW elektrické energie a co nestihneme spotřebovat my, pošleme do rozvodné sítě, kam je zrovna potřeba 🙂
Vzniklo tím drobné omezení, že teplá voda v bojlerech v chatičkách se ohřívá jen když svítí Slunce, ale věříme, že raději se osprchujete vlažnou vodou ohřátou Sluncem, než horkou vodou ohřátou z uhlí. Zatím svítí pěkně a tak je horká voda každý den i jen ze Slunce.
Zbyde-li po praktikujících nějaký odpad, jako obaly či již nechtěné kartáčky na zuby, vždy odpad roztřídíme.
Pokud něco nesníte, máme tu 2 psy a nebo slepice. Pokud jsou psi i slepice napapaní, putuje bio odpad na náš kompost, který se nám pak na zahradě změní v okurky či rajčata. Nikdy nic nevyhazujeme.
Děkujeme, že jdete s námi zelenou cestou a přejeme vám vše dobré <3
P.S. Ten komín tam je proto, že doma topíme dřevem 🙂
Nastal čas a po 5 letech jsme vyměnili sprchové kouty.
Původně jsme totiž měli sprchové kouty s vysokou vaničkou a jen 80cm široké. Masážní trysky vypadaly také k světu. To vypadalo teoreticky dobře, ale praxe ukázala, že tomu tak zcela není.
Pro některé praktikující byly sprchy úzké a někteří praktikující měli potíže do sprchového koutu “nasednout”. Ne jednou se stalo, že někdo při opouštění sprchového koutu o vaničku zakopl a posuvné dveře ze sprchového koutu vzal v letu s sebou. Na štěstí se nikdy nikomu nic nestalo, až na pár zlomených nehtů.
Masážní trysky nikdo za celou dobu nepoužil a tak tam byly vlastně zcela zbytečné.
Ne jednou se stalo i to, že si někdo spletl teplou a studenou vodu a skoro se opařil 🙁
Na doporučení jsme pořídili švýcarské sprchové kouty SanSwiss na které není potřeba ani kapka silikonu.
Předpoklad je, že se ve spárách nebudou držet tolik bakterie a celkově tato změna přispěje ještě k větší čistotě.
Zároveň jsou sprchové kouty 90cm široké, což je o 10cm více, než jsme měli. Proto i prostorově výraznější praktikující mohou pobyt ve tmě zažít i ze sprchy.
Všechny kouty jsou vybaveny termostatickými bateriemi, takže již nebude hrozit opaření.
Pevně věříme, že investice do sprchových koutů pomůže k tomu, abyste si ještě více užili pobyt ve tmě a mohli se soustředit jen na své prožitky.
P.S. Moc děkujeme za instalaci firmě Koupelny na klíč – Trutnov.
Na pobyt ve tmě jsem se přihlásila skoro před rokem. Už od chvíle, kdy jsem se o pobytech ve tmě doslechla mě to lákalo, ale chvilku mi trvalo, než jsem sebrala odvahu se na jeden přihlásit. Když jsem narazila na tyto stránky, které mě zaujaly mě svojí detailností a srdečným přístupem, tak jsem se přečtení několika zkušeností lidí, co pobyt podstoupili rozhodla, že do toho půjdu. V průběhu roku jsem měla stále dost obav o tom, jak to tam budu zvládat – ne ani tak moc ze tmy, jako spíše z toho, že budu týden zavřená v malé chatce jen sama se svýma myšlenkama (jsem takový typ člověka, co se pořád zahrnuje informacemi, vzdělává se, něco čte, atd. nebo něco dělá). Přemýšlela jsem o tom, že si s sebou vezmu nějaký hudební nástroj nebo něco, čím bych se mohla zabavit. Rok rychle uplynul a já jsem se hodně posunula ve vývoji. Rozhodla jsem se totiž začít dělat věci, kterých se bojím a poslouchat svoji intuici. Tak jsem překonala pár strachů, rozšířila své vědomí a hodně jsem se zklidnila. Před nástupem na pobyt už jsem obavy neměla. Vzala jsem si s sebou jen oblečení a hygienu a šla jsem do toho s tím, že to zvládnu a že to bude zajímavá zkušenost.
Ubytovala jsem se a zkusila jsem si na chvíli zhasnout světlo. Ani mě předtím nenapadlo, jak velká tam bude tma. Trochu mě to vyděsilo. Vzpomněla jsem si, že jako malá jsem se tak velké tmy bála. Pak jsem si vzpomněla na svůj oblíbený citát: “Tma je pouhá absence světla.” Dost mě to uklidnilo. Chvíli jsem si po tmě procházela chatu s mobilem v roce, než jsem nabrala jistotu, pak jsem se najedla, umyla a zhasla natrvalo.
Od začátku pobytu jsem ležela v posteli nebo na karimatce a sledovala svůj tok myšlenek. Byly stejné, jako obvykle (v mém aktuálním stádiu vývoje :)), emoce nebo něco negativního se neobjevovalo. Usnula jsem se zapnutou klimatizací, tak jsem se trochu prochladla a dostala zánět močových cest. Zatopila jsem si a hodně pila a odpoledne už jsem byla v pořádku. Bolesti jako při zánětu se párkrát ráno opakovaly, protože přes noc, když jsem měla vypnuté topení vždy místnost trochu vychladla a také jsem cítila tlak kvůli neschopnosti jít během pobytu ve tmě na velkou. Normálně se při zánětu něčím zabavuji, abych se nesoustředila na bolest, tak bylo zajímavé se s ní vypořádávat jen s pomocí své mysli.
První den pobytu jsem z ničeho nic začala cítit pulsující bílé světlo uvnitř své hlavy, hlavně nalevo od čela a uprostřed čela. Těžko se to popisuje, jako bych ho viděla a cítila, prostupovalo mnou. Nejdříve jsem z toho měla strach, zároveň se mi těžko dýchalo a byla jsem roztřesená. Pak jsem ho začala přijímat a pozorovat. Tak jako svoji bolest při zánětu. Světlo se za mnou vracelo několikrát denně. Celé dny jsem trávila užíváním si sledování toků svých myšlenek a návštěv světla, mezitím jsem jen jedla a spala. Také mě překvapilo, jak se změnila vůně mého těla – hned po prvním večeru jsem voněla jako něco mezi medem, ovocem a mlékem. Vůně byla tak silná, že se mě Lenka ptala, co tam tak voní 😀 Návštěvy Lenky a Tomáše a jídlo byly příjemné, ale trochu mě vytrhávaly z mého soustředění. Příště asi půjdu do tmy bez průvodců a bez jídla.
Poslední den pobytu jsem se nemohla dočkat, až se dostanu ven a na start nového směru života, který jsem si srovnávala v myšlenkách. Pobyt ve tmě mi potvrdil, že se ubírám správnou cestou.
Každý den jsem se orientovala v čase pomocí zvuků ptáků a večerního cvrkání a kuňkání. Kochala jsem se zvuky něčeho, co jsem celý týden nemohla vidět, myslela jsem na tu krásu venku, na to, jak miluji světlo a přírodu. Takže návrat do světla byl naprosto kouzelný. Vstala jsem brzo ráno a strávila pár hodin sledováním východu slunce a procházením se po okolních lesích. Bylo krásné zase vidět.
Pobyt ve tmě rozhodně všem doporučuji. Ať se ubíráte kamkoli, překonání svých strachů a své zóny pohodlí vás posune a pomůže vám najít sílu 🙂
S pozdravem,
Marie
Náš záměr, proč jsme v roce 2013 začali s pobyty ve tmě byl, aby měli praktikující možnost být sami se sebou v bezpečném prostoru, kde nebudou nikým rušeni běžnými povinnostmi a budou mít čas jen a jen pro sebe.
Tento čas pro sebe má pak velmi pozitivní vliv na lepší poznání sama sebe, rozpuštění nechtěných programů a zaseklých emocí.
Byli jsme svědky toho, jak nespočet praktikujících odpouští svým rodičům, partnerům a dětem. Jak lidé, jež přijíždí zcela vyhořelí a to jak vrcholoví sportovci, tak politici či učitelé a učitelky či vrátní a uklízečky.
Viděli jsme, jak takoví lidé po týdnu ve tmě odjíždějí se svítícíma očima a s chutí do života.
Počet zájemců o pobyt ve tmě byl od začátku našeho působení tak enormní, že jsme nad rámec plánů postavili další 2 svatyně na pobyty ve tmě. Každý rok přibyla jedna, abychom vám umožnili prožít si tu úžasnou zkušenost.
Pravidelně jsme na pobyt ve tmě pouštěli praktikující i přes vánoce a silvestr, aby byl každý den využitý a tak chatky nezůstávaly nevyužité.
Dokonce poslední rok se dělíme o průvodcovství s přáteli, abychom mohli jet s dětmi na dovolenou a zároveň mohli další praktikující do tmy.
Celou dobu nemáme stanovený příspěvek na pobyt ve tmě, záleží na každém z vás, kolik nám na provoz chatek přispěje. Umožňovali jsme od začátku pobyty jednotlivcům, párům, návštěvy, nástupy v průběhu celého týdne i v různé časy, abychom vám všem co nejvíce vyšli vstříc.
Myslíme si totiž, že to nejhodnotnější je svoboda a láska. Svoboda je podle nás to, co nás dělá lidmi a tak jsme vždy byli proti omezování a nějakým pravidlům.
V poslední době se pobyt ve tmě však začíná stávat spíše atrakcí než cestou k sebepoznání, svobodě a lásce a to s námi již nesouzní.
Nemyslíme si, že pobyt ve tmě je tu od toho, aby člověk mohl mávat před kolegy v práci certifikátem a nebo šel do tmy jen proto, aby si dělal selfíčka se svatyní na tmu na “instáč”.
Praktikující na 2 noci “na zkoušku” často blokovali celý týden někomu, kdo by si celý týden moc rád vzal, ale nebylo volno.
Rozhodli jsme se proto pouštět do tmy praktikující jen takové, kteří chtějí do tmy vážně. Chtějí podstoupit pobyt ve tmě pro sebe, pro svoji transformaci, pro svoje sebepoznání.
Stále platí, že můžete přijet sami či v páru, můžete se postit, můžete si přivést svoji stravu a nebo vám zajistíme vegetariánskou stravu my.
Jen je možné podstoupit pobyt ve tmě na násobky 7 nocí, od soboty do soboty. Tedy klidně můžete přijet na 7, 14, 21 až 49 nocí, avšak vždy s nástupem v sobotu a ukončením v sobotu.
Proto prosíme ty z vás, kdo chtějí pobyt ve tmě jako atrakci, nebo na zkoušku nebo se na týden necítíte, dejte tomu prosím čas a objednejte se později.
Na pobyt ve tmě je potřeba mít vnitřní nutkání, tím si tmu užijete nejvíce.
Do tmy se lidé mohou odebrat z několika důvodů. Buď si chtějí odpočinout od pracovního shonu nebo vyzkoušet netradiční, trochu mysteriózní atrakci, ale většina si jde na pobyt ve tmě pro odpovědi, pro návod jak vyřešit své problémy nebo otazníky ve svém životě.
V mém případě šlo o ,,znovuzrození” Potřeboval jsem se znova narodit do vyrovnaného, pohodového, vysmátého stavu. Poslední měsíc jsem se ztratil v emocích, které jsem považoval za LÁSKU. Byl jsem často smutný, emocionálně labilní, nevyrovnaný…Prostě jsem to nebyl JÁ. Pokoušel jsem se nalézt své ztracené JÁ na cestách po Evropě, bez valného úspěchu. Veškeré mé myšlenky se točily kolem jediného tématu. No tom by nebylo nic špatného, nebýt sebelítosti a obav, doprovázejících tyto myšlenky. Pohltila mě touha, lpění, žárlivost, chtíč a vydávala se za Lásku.
V Litvě jsem reagoval na uvolněný termín ve Tmě a doufal, že nebude pozdě.
A teď jsem tu! Nic, opravdu nic nevidím (čumím do tmy) a čekám co se bude dít. Jak by mě pobyt v zatemněn
é chatce mohl hodit do ztracené pohody?
Začalo to báječně. Po 23. hodinách chůze (111,5 km) do Lomce ulehám a spím až do prvního zaklepání. Zaklepání? Tomáš zaklepe, já zavřu oči a pak už se oddávám vynikajícímu veganskému jídlu složeného z hlavního chodu, polévky, hromady ovoce a RAW tyčinky. Na všech dobrotách jsem si náramně pochutnal.
– spláchnutí hlavy v záchodu (chtěl jsem se vžít do pocitů šikanovaných jedinců, kteří k tomu byli donuceni- dobrovolně je to příjemně osvěžující :-))
– intimní vztah s mouchou (4 dny mi bzučela ve svatyni a sedla mi snad na všechna místa na těle)
– měření rozměrů chatky (palci jsem každý den vyměřoval rozměry svatyně)
– masturbace (bez komentáře :-))
– sledování pulzujících světelných obrazců na sítnici (prý za to může ,,zmatený”oční nerv)
– vedení slepeckého deníku (kupodivu bylo vše čitelné a obrázky velmi legrační)
Ze svatyně vycházím nesměle. S velkým očekáváním, ale také trochou strachu. Opustil jsem dělohu (bezpečí tmy) a narodil se do krásného světa. Od té doby se pořád usmívám a užívám si života jako dříve.
Děkuji Tomovi a jeho rodině za pomoc!
Ahoj Lenko a Tomáši,
je to víc jak měsíc, co jsem byla na týdenním pobytu ve tmě. Ráda bych Vám ještě jednou poděkovala za podporu a příjemné prostředí. Svůj týden ve tmě jsem plánovala již delší dobu a nejlepší příležitost, kdy nastoupit byla hned po státnicích. Ze všeho nejvíc jsem se těšila do tmy na klid a pohodu, která mi již delší dobu chyběla.
Týden ve tmě se mi zdál ze začátku jako zajímavá příležitost jak si vyčistit hlavu a popřemýšlet si, co budu dělat dál po škole. Když jsem to řekla pár lidem, tak se to rychle rozkřiklo po celém městě a každý měl připravenou palbu otázek a s výrazem nepochopení se snažili zjistit o co mi vlastně jde.
Tomáš nám před tmou řekl, že ve tmě se objeví pro každého přesně to, co potřebuje. A měl pravdu.
První dny pobytu jsem prospala. Další dny jsem měla naprostý ,,výmaz mozku“ a jen tak koukala do tmy bez žádných myšlenek. Tohle přesně jsem potřebovala. Když už jsem byla naprosto odpočatá, tak přišly na řadu otázky. Celý dny se mi pořád něco honilo hlavou a já měla čas myšlenku pořádně rozebrat. Bylo to v něčem jiné, než když tohle dělám v běžném životě. Přišlo mi, že každou myšlenku, co mám v hlavě můžu vidět ze všech stran a dokážu najít tu správnou odpověď.
Ke konci pobytu jsem měla obrovskou chuť jít ven a přemýšlela nad tím kolik hodin mi zbývá, než vyjdu na světlo. Nemohla jsem se dočkat na východ slunce a až se zase nadechnu čerstvého vzduchu. Největší dojem z celé tmy na mě zanechal právě východ slunce. Byl konec a já se cítila skvěle. Měla jsem tak velkou chuť do života jako snad nikdy. Tam jsem si prožila svoji poslední emotivní chvilku a pak hurá mezi lidi. Chuť si s někým povídat po týdnu mlčení byla obrovská. První lidé, co jsem viděla byl Dalibor a jeho přítelkyně. Bylo super sdílet svoje dojmy s někým, kdo si to zažil taky. Díky oběma 😊
Vše se změnilo, když jsem přijela domu a všichni se začali vyptávat. Naučila jsem se jednu verzi a tu pak opakovala pořád dokola až jsem zjistila, že to, co říkám už pro mě nemá žádný smysl. Nejprve jsem se toho lekla, protože jsem neměla žádné vzpomínky ze tmy, jen ty historky, co jsem všem povídala. Po měsíci se už mě přestávali všichni vyptávat a pomalu se mi vracejí momenty a pocity, které mám spojené s pobytem ve tmě.
Pro příště si nechám tento zážitek jen sama pro sebe. I když jsem byla ráda, že mě spousta lidí podporuje, tak přece jenom je to dost intimní záležitost, co by měli vědět jen ti nejbližší.
Myslím, že tohle byla nejdelší doba, co jsem mohla být jen sama se sebou a pořádně se poznat. Dodalo mi to hodně energie do života, víc sebevědomí a jistotu. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost absolvovat tento pobyt.
Ještě jednou díky
Mějte se krásně
Renata
Samotný pobyt ve tmě nebudu popisovat, to je věcí zkušenosti každého – a tu zkušenost mohu vřele doporučit.
Určitě není třeba se obávat, že čas bude pomalu utíkat a člověk se ukouše nudou. Není to tak, tělo ve tmě funguje v jiném režimu.
Co bych rád vyzdvihl tak jsou provozovatelé centra, Lenka a Tomáš. Vše je opravdu poctivé a místo pro pobyt ve tmě je vytvořeno domyšleně do každého detailu tak, aby se tam člověk cítil příjemně a měl vše co potřebuje zajištěné. Je dbáno na opravdu absolutní tmu (ani foton 🙂 , i na kvalitní odhlučnění, a na udržení klima v místnosti. Super práce a opravdu je vidět že to tvoří lidé kteří to dělají s nadšením a mají sami zkušenost a ví co je třeba 🙂
Prezentace centra může na první pohled působit přehnaně “ezotericky” což může v někom vzbudit pochyby, copak ho tam asi čeká. Nebojte, vše je skvělé i pro měšťáka. Jídlo spočívá ve třech chodech 🙂 (polévka, hlavní jídlo a dokonce desert).
Nebudete tam baštit týden výhonky s klíčky :).
Přestože je jídlo vegetariánské, je luxusně chutné – označil bych to za model “jako od babičky” ve vege provedení.
Viktor
O pobytu ve tmě jsem se dozvěděla už před několika lety. Hned jak jsem uviděla proměnu procesem, jakou prošla osoba, která jej absolvovala, jsem věděla, že mě to jednoho dne také čeká. Ne proto, že bych musela, ale protože chci vědět, co přijde. Plynuly dny, měsíce a roky a zájem byl tentam. Nemohu říci úplně, někde v podvědomí ta myšlenka stále byla, ale zapomněla jsem.
Až jednou při brouzdání internetem jsem jen tak ze zvědavosti navštívila stránky “Léčba tmou“ a měla jsem jasno. Musím a co nejdříve. Stránky byly přehledné a našla jsem tam všechno, co jsem potřebovala vědět. Samou nedočkavostí jsem se hned podívala na volné termíny. Zarazilo mě, že nejbližší termín je až za několik měsíců a je tam poslední volné místo. Další byl až o několik měsíců později. Říkám si, ten je pro mě, čeká na mě.
Pro rezervaci bylo nutné zaplatit poplatek a už jsem byla připsaná na rezervační listině. 🙂 Bylo jasno už neutečeš! říkala si hlava…. Strach, respekt, zároveň skryté nadšení a zvědavost – to byly první pocity a myšlenky. Poté začala pracovat hlava… Co vše si připravit, jak to udělat abych to zvládla. Je to jen 6 nocí – ne je to celých 6 nocí,.. Jsem odhodlaná, takže jsem si byla jistá, že to zvládnu, ale nechtěla jsem za každou cenu, vždyť kolikrát jsem se bála v noci vstát a raději počkala na svítání. Tolik strachu a obav… Dnes už vím, že úplně zbytečných.
Věděla jsem, že sebou nic nepotřebuji a že se na to nedá nijak připravit, i tak jsem pár věcí podnikla. Přece jen se člověk cítí lépe, když má sebou něco, co mu připomíná domov, či talisman který jej chrání. Ani já jsem si takové věci neodpustila.
Cesta na pobyt nebyla zrovna příjemná, alespoň ze začátku,. Odjezd byl naplánován, ale přes to jsem, odjížděla o celou hodinu déle (přece jsem musela udělat ještě toto a tamto, možná to znáte – dnes je pro to i název prokrastinace). „I tak přijedu včas“, říkala jsem si. Cestu mi zkomplikovalo několik uzavírek se kterými si navigace poradila až po několikakilometrové objížďce. Na druhou stranu jsem si ale říkala, jestli tam mám být, dostanu se tam.
Opravdu jsem se zúčastnit měla, protože najednou cesta probíhala krásně a nastal moment ‚M‘ přijela jsem k bráně. Sama jsem tomu stále nemohla uvěřit. Jsem tu a jdu na to! „Uteklo to tak rychle“, říkala jsem si. Při rezervaci pobytu mě čekalo pět měsíců času. Postupně to necháte být, čas rychle uplynul a už jsem se seznamovala s Lenčou a Tomášem. Jdeme se podívat do chatky. Věci co si chci vzít sebou zatím nechávám v autě, co kdybych si to ještě rozmyslela. „Nevíš co budeš potřebovat…“, hlava pracuje na plné obrátky.
Chatka je pěkná, příjemně vonící dřevem, prostředí krásné. Rozplakala jsem se dojetím i respektem. Uklidnily mě instrukce i pocit že každý den je možnost si o čemkoliv promluvit bez přerušení procesu. „To bude dobré“, říkala jsem si. Instrukce jsou jasné a je přidáno hodně cenných rad. Nastal čas prozkoumat chatku, svatyni, zabydlet se a zhasnout. Je večer, tak na tom nic zvláštního není. Jako každý jiný večer, po hygieně zhasnout a jde se spát. Našla jsem vypínač, ten jediný jsem si moc dobře zapamatovala, abych věděla kde je, alespoň pro další dny. Ráno jsem otevřela oči, čekala světlo, východ slunce, hledám okno a nic…..
Byla jen tma a najednou mi to došlo…teď jsi tu sama se sebou, jen ty, tvá hlava a tvé myšlenky…máš to
jsi na to připravená????
Připravit se na to rozhodně nejde, nevíte co, nevíte kde, jaké myšlenky se vynoří. Hlava má spoustu vzpomínek, myšlenek a ty jen čekají na vhodnou chvíli aby se vynořily.
Takže slézt z postele a zjistit jak jsem si prozkoumala terén. Hned první zkouška – zjistit jak se splachuje záchod – úplně běžná věc, kouknu a je to jasné. No jo, ale já nic nevidím a nemohu si vzpomenout! Včera mě ani nenapadlo podívat se, nebo si takové maličkosti všimnout. Teď to byly docela důležité věci (protože nic jiného jsem na starosti neměla). Jak pouštět vodu, kde je sprchový kout a vypínač na odvětrávání..:-( První chvilky, ale říkala jsem si, že přece se nevzdám a kvůli takovým maličkostem…Vše jsem měla k mému překvapení zmáklé a až do konce pobytu mi tyhle drobnosti nedělaly problémy.
Dalším překvapením bylo, že tma není černá, jak nás už od dětství učí malovat…Viděla jsem záblesky, někdy mi přišlo že je J pološero. I když chatka byla perfektně zatemněná a odhlučněná. Příjemné bylo, když mi Tomáš přinesl první jídlo. Říkala jsem si, první den jsem zvládla, najíst se a jde se spát. Takhle zvládnu celý týden hravě, na tom nic není. Druhý den už mi to moc nešlo, začala jsem přemýšlet…
Tak to ne řekla jsem si – a naučila jsem se žít tady a teď. Věděla jsem, že takhle bych byla za pár hodin venku. Jak říkal Tomáš, když to přijde, stačí dýchat a oni ty myšlenky zase odplují. Tak jsem se během dvou dnů naučila pořádně dýchat a meditovat.
Dny plynuly, bylo příjemné vědět, že čas je relativní, že nemusím hlídat hodinky a řešit, zda je ráno či noc. Bubáci nebyli, za což jsem ráda, okopané palce na nohou také ne, v chatce jsem se perfektně orientovala a krásně jsem si odpočinula. Příjemné bylo, když mi Lenča nebo Tomáš přinesli teplé jídlo, které bylo mimochodem velmi lahodné, k tomu vlídné slovo a teplý čaj s čerstvým ovocem. Den co den jsem se těšila co nového a skvělého ochutnám. (děkuji Leni)
Poslední den už jsem si říkala, že bych to zvládla ještě několik dní, ale i přes to jsem se těšila až si prohlédnu svítání. Byla jsem zvědavá na úsvit, který měl být dle slov Lenči a Toma po takové době temna neobyčejně krásný. Měli víc než pravdu, byl překrásný, jiný než jindy, kouzelný.
Poslední den mi Lenča přinesla budík který, byl nařízený na 4 hodinu ranní. Už jsem nemohla ani dospat, čekala jsem až zazvoní, rozjímala jsem a nakonec jsem na chvilku usnula a najednou… Píppípppp —– Vstávej, je to tady! ZVLÁDLA JSI TO, TAK TEĎ SI TO JDI VYCHUTNAT.
Otevřela jsem, byl to krásný pocit. Poznala jsem lísku rostoucí u chatky a slyšela šum větví ostatních stromů. Svítalo, takže bylo pološero. Zůstala jsem sedět v chatce, protože se se mnou opravdu všechno houpalo. Jen jsem seděla mezi dveřmi a dýchala ten čerstvý vzduch a vnímala barvy a zvuky. Vše bylo krásné, jiné, jasnější, ostřejší. Ten den byl zvláštní. Sice se mi vše houpalo a trvalo ještě několik hodin, než jsem mohla zase odjet, ale bylo krásné sledovat zvířata a probouzející se přírodu do nového dne.
Přirovnala bych to ke kocovině.
Vyřešila jsem si několik věcí, u kterých jsem přišla na to, že nejsou pro život vůbec podstatné ani důležité, o zlepšení vjemů a většího respektu ze života ani nemluvě a nejvíce ze všeho – našla jsem VNITŘNÍ KLID.
Ten jsem poznala hned, jak jsem vyšla z chatky, kdy jsem si všimla krásné zahrady i obydlí, které jsem před začátkem pobytu ani neviděla, prohlédla jsem si zahrádku, na které jsou chatky postavené a sledovala okolí, protože jsem všechnu tu krásu neviděla.
Za sebe mohu říci, že jestli váháte nebo jestli se bojíte (je to přirozené, snad každý se bojí), že to stojí to za to!!! Lenča i Tomáš jsou skvělí lidé se srdcem na správném místě.
Já jsem si odnesla zážitky, které si chci uchovat do konce života a jsem ráda, že jsem jej prožila právě pod vaším dohledem.
Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji z celého srdce a přeji Vám mnoho krásných dnů a příjemných chvil.
Snad se někdy potkáme, ať se vám daří a díky vaší dobrosrdečnosti najde mnoho dalších lidí v sobě více klidu a míru.
Věrka 🙂
Po 5 letech jsme přistoupili k rekonstrukci západní svatyně, kterou jsme postavili jako první v roce 2014, vlastně ještě dříve, než jsme si u Kutné Hory postavili tento dřevěný domeček 🙂
Celkově nám rekonstrukce trvala 14 dní a došlo k velkým vylepšením.
Hlavně jsme vyměnili obložení západní strany chatky, protože ta dostávala nejvíce zabrat od větru a deště.
Každý rok se stávalo, že si pod střechou chatky dělaly hnízdo vosy či sršni a tak jsme zaslepili průduchy pod střechou děrovanou páskou. Větrání by tak mělo nadále probíhat, ale hmyz se tam již nedostane.
Ještě máme objednané nové vchodové zateplené dveře, které mají přijít v průběhu května.
Zároveň dostala svatyně novou barvičku 🙂
Jelikož se jedná o dřevěnou stavbu z kolmých trámků, je zavětrována eko OSB deskou a to z vnitřní strany.
Protože někteří praktikující cestovali kolem dokola ve tmě po vnitřním povrchu, obložili jsme celý vnitřek novými palubkami.
Postel dostala nový rošt a máme objednanou novou přírodní matraci z futonu.
Dělící příčka koupelny a pobytové místnosti byla domovem několika mravenců. Tím jak nepoužíváme žádné postřiky, ani moření a tak, usídlili se v příčce přes zimu mravenci. Moc se jim líbilo v polystyrénu a tak tam měli změť uliček. Zajímavé je, že se jim ve vatě vůbec nelíbilo, jen v tom polystyrénu.
Polystyrén jsme tedy vybrali, mravence nechali venku vylézt a až potom jsme to odvezli do sběrného dvora.
Přejeme dalším praktikujícím v západní svatyni, příjemný pobyt ve tmě 🙂
Více fotek naleznete ve fotogalerii.
Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací
Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".