Léčba tmou

Terapie tmou, pobyty ve tmě

Archiv autora: Terapie Tmou (page 1 of 13)

Richard – na pobyt ve tmě ze svatby

Pobyt ve tmě samotaNa pobyt ve tmě jsem vyrazil víceméně rovnou ze svatby kamarádů (tedy jakože verze on a ona :), tedy jakože druhý den poté 🙂

Cesta na pobyt ve tmě

Busem, vlakem, cestou nějaký to pivko, chvílema jsem si připadal jako alkoholik, co jede nastoupit do léčebny 🙂 Poslední plechovka na nádraží v Kutný Hoře a pak poslední kus pěšky ze stanice … na místo, kam jsem dorazil kolem sedmý večer. Přivítal mě s úsměvem Tomáš a ukázal mi chatku. Budeš jíst? Jedna z prvních otázek. Jo, něco bych si občas dal 🙂 Jednou denně ti přineseme jídlo, tady bude termoska s čajem, tady je vypínač, zhasni si, až budeš chtít. Můžeš si kdykoli rozsvítit, odejít, je to dobrovolné, užij si to 🙂 Poslední SMS, že jsem na místě a vypnul jsem mobil. Porozhlédl jsem se po chatě, kde co je a za chvilku zhasl. Nastala tma. Dal jsem si sprchu, oblékl kraťasy a tričko.

A pak to přišlo.. co jako teď? Tak jseš tu sám ve tmě, na tohle jsi čekal takovou dobu, na to ses těšil.. a teď jsem tu seděl na posteli jak ztracenec, co spadl do temné nory a nemůže vylézt. Jak jsem byl výletově naladěný cestováním a pivkem, venkovním rozjímání po známých i neznámých krajinách, měl jsem spíše chuť někam dál putovat, užívat si Sluníčka a vandrovat, sám se svými myšlenkami. Ale teď jsem byl tady a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se srovnal. Napadlo mě, jestli by nebylo lepší, zase rovnou z tý chaty vypadnout a užít si týdenní vandr. Ale moment, půl roku čekám a těším se na tuhle chvíli a teď, když nastane, nevím co s ní? Jedna z prvních věcí, co jsem si uvědomil, že ten pocit samoty není nic nového. Naopak ten pocit znám velmi dobře, a ikdyž jsem mezi lidmi, jsem zvyklý být sám.

BLA BLA BLA BLA BLA BLA…. a koho to zajímá? 🙂

Teď už mi zůstala jen jediná nezodpovězená otázka. Chci být prezident nebo král?

Buď budu budoucí kandidát na prezidenta ČR v přímých prezidentských volbách roce 2023 nebo Král! Radši bych si vybral toho Krále 🙂

Ale pro jistotu si dám časem ještě jeden pobyt ve TMĚ, jestli jsem se náhodou nespletl!:-)

Richard 🙂

PS: Lenko a Tomáši,  bylo to u vás fajn, třeba zase někdy. Zdravím taky oba Tomáše, spolutmoucí 🙂 

PS2: Nebojte, už jsem se objednal k psychologovi, volno má ale až za tři měsíce, poblázněných je nás tu hodně 🙂

Pobyt ve tmě není jen o tmě

Vážení přátelé pobytů ve tmě,

všimli jsme si, že u nás rádi trávíte nějaký čas i před pobytem ve tmě i po pobytu.

Rozhodli jsme se tedy zařídit vám i okolí svatyní tak, aby váš pobyt u nás byl co nejpříjemnější.

Vesele tedy můžete relaxovat podle libosti, někdo si rád lehne do trávy, někdo si sedne na lavičku, někdo se půjde projít do lesa, či k rybníku.

Přikládáme fotografie a jedno video z dnešního rána a ze stavění lavičky 🙂

 

Severní svatyně ze zarostlé strany

Alča – moc jsem trpěla a moc získala

Ahoj Tome a Leni,

tak jsem si konečně sedla k notebooku a píši Vám…..

zkráceně bych mohla napsat:

MOC JSEM SE TĚŠILA

MOC JSEM OČEKÁVALA

MOC JSEM TRPĚLA

MOC JSEM ZÍSKALA

Už tak dva roky jsem o terapii tmou věděla, ale rozhodnutí vykrystalizovalo postupně a já si v listopadu rezervovala týden na červen.

Ó ta doba …. v momentě, kdy jsem se rozhodla, jsem se tak moc těšila, že jsem se nemohla dočkat, až spočinu ve tmě a budu mít týden nic nedělání jenom pro sebe. Již jsem zažila několik mimosmyslových okamžiků, kdy jsem mohla nakouknout pod závoj zapomnění i napojení …. a tak jsem očekávala hlavně tuto „komunikaci“. Myslela jsem si, že to, že jsem neustále v nějakém kolotoči práce, domácnost, lidi kolem mne atd., že nemám možnost se věnovat své spiritualitě, odpočinku od shonu běžných dní a napojení sama na sebe.

A přišel pobyt ve tmě

Tak nadešel ten čas a já stála před svou chatkou. Byla jsem po noční směně a to se vždy cítím jako praštěná pytlem po hlavě 🙂 Tak jsem se cítila rozlámaná, malátná a svým způsobem „tupá“ i ten den…. 

Tom mi dal instrukce, abych se zabydlela a až budu připravena, sama si zhasla a že když se dostaví pocit úzkosti, který mne bude hnát ven ze tmy (prý se dostaví téměř vždy), ať se snažím zklidnit a vydýchat to, ať mohu pokračovat.

Už když jsem vešla do chatky, tak jsem si říkala : “ ty jsi ale úplně praštěná Ali … to nedáš … to je „brutus“, ta tma je doslova hustá, že by ji mohl nejenom Rákosníček krájet “ 🙂 Dnes se pokorně usmívám, když si na ty smíšené pocity strachu, úzkosti a nejistoty vzpomenu. 

Tak jsem si vybalila tu trochu šatstva a hygienických potřeb, co jsem si přinesla a uložila tak, abych je po celý týden mohla bez potíží nalézt, osprchovala se ještě za světla, abych si to vše mohla „osahat“ a … ZHASLA a šla spát ….

…. najednou jsem se vzbudila … ta absolutní tma byla tak hustá a TĚŽKÁ, že jsem opravdu cítila její tíhu na mých prsou, nemohla jsem ani dýchat  a ze strachu , že mne zadusí, jsem zběsile vyletěla z postele a plácala jsem po stěně v chodbě po vypínači NEBYL ČAS NA VYDÝCHÁVÁNÍ – sorry Tome :))) … našla jsem ho … rozsvítila … otevřela dveře chatky … a zděšeně dýchala … slyšela jsem v dálce smích dovádějících dětí Toma a Lenky u bazénu, bylo už šero … nikdo netušil, čím si zrovna teď procházím … zjistila jsem , že uplynula pouhá půlhodina, poslala jsem sousedce sms, že to asi nedám a že si dáme brzy doma zase spolu kafe a šla jsem na „DRUHÝ POKUS“

Od této chvíle jsem již nepřerušila proces léčby ve tmě i když jsem často k tomu neměla daleko.

Už jsem neměla pocit těžkosti a hutnosti tmy. Dny jsem vnímala pouze podle toho, že přišlo jídlo.

První den jsem spala 6x a další dny asi 4x za den.

Zajímavé bylo, že jsem neměla ani jedno bezesné spaní. Sny přicházely a byly opravdu živé a zajímavé bylo, že jsem si často v nich uvědomovala, že jsem ve tmě, jako by to bylo propojené a jako by každý den byl zasvěcen jedné čakře. První den jsem měla sny o uzemnění, jsem… vidím … vše jsem ve snu viděla, mnoho tváří, mnoho lidí, mnoho duší, a hluboce jsem si ve snu uvědomovala bytí těla, hmoty, byla jsem nadšená, že vidím ve tmě zcela jasně (ve snu) a chtěla to vykřičet ven.

Druhý den jsem měla sny erotické, všechny spojené se sexualitou.

Třetí den byl nejtěžší, ego, projev ega … STRACH, bála jsem se i usnout, ty sny byly tak živé, tak ohromující, sny o krokodýlech, o žralocích… likvidovali mne i moje blízké, o ohni, o vodě …ukazovaly mi mou závislost na mém životě, na lpění na něm (to mi došlo samozřejmě až zpětně daleko později) , měla jsem strach o syny, strach, že nebudu vědět, jestli jsou v pořádku, jestli se nenabourali na motorkách, že mi nikdo nedá vědět, protože jsem neřekla jejich otci, kam jedu, jen kluci to věděli a sousedka … ale co když se nabourají oba na jedné motorce? kdo mi to řekne? Co jsem to za matku? Ve snu jsem je viděla zraněné, po operaci, bolelo je to … mladší mi říkal : „mami, mně bolí noha“ … a já viděla sešroubovanou stehenní kost po operaci. Jedna z nejhorších chvílí mé terapie tmou

Na pobyt ve tmě jsem nepřišla jen tak

Ten den jsem řekla Lence, která mi přinesla jídlo, že ráno odejdu. Řekla mi větu, která pro mne byla motivační: „myslela jsem si, že to řekneš. Udělej jak chceš, psa na noc uvážu, ať tě neposkáče, můžeš odejít kdykoli, aniž bys nám musela říci, ale byla by to škoda, z nějakého důvodu tady jsi. Nepřišla jsi sem jen tak “ Neměla ten den čas se vybavovat, spěchala, ale chvíli mi věnovala, aby mi řekla, že nemohu ovlivnit dění světa a nemohu mít vše pořád pod kontrolou a já najednou pochopila, že vlastně pod kontrolou nemám nic a je to tak správně. A já zůstala. 

Další dny jsem se nudila, čas mi utíkal tak pomalu, že jsem si s humorem říkala, že naše planeta je v invazi mimozemšťanů, kteří si s námi hrají a čas dilatují podle svých choutek. Jediné sledování času mi umožňovaly pouze situace, kdy jsem zaslechla nějaké hlasy dětí, ptáků, letadel a rodinky nějakých lasiček nebo myší, co si hrála na střeše chatky, říkala jsem si “ sousedka mne nenechá v klidu ani tady :)))) …zvolala jsem její jméno a říkala jsem s humorem nahlas: „ …ahoj, vítej … :))) „, když jsem neslyšela nic, byla noc. to bylo veškeré povědomí o světě mimo chatku.

Často jsem se smála sama sobě, plakala jsem, mluvila jsem sama se sebou, občas jsem si i chtěla zpívat, ale to mi nějak nešlo, jídlo bylo super a dost. Já jsem vcelku velký jedlík, ale byla jsem překvapena, že je ve tmě daleko menší potřeba jíst. Zhubla jsem 2 kg ( ty už mám samozřejmě zpátky 🙂

Jinak jsem celou dobu pobytu měla ohromné bolesti zad, krční páteře a bolesti hlavy. Často tímto trpívám i normálně, ale tady jsem si toho užila nadmíru. 

Čtvrtý a pátý den jsem viděla … byla jsem ohromena. Tmavě červené světlo osvítilo velmi jasně část mne a místnosti a já viděla, jak pohybuje moje ruka dveřmi. Ten pohyb jsem opakovala několikrát, jak jsem byla nadšená. Trvalo to asi 10 vteřin. Bylo to úžasné, doslova jsem si to nadšeně užívala. Tomáš potom říkal, že se takto otevírá třetí oko … to se mi ale asi hned zavřelo, když jsem celá nadšená, vybrala čelem futra :). Pak jsem viděla červeně ještě 2x, jednou když jsem se po sprchování utírala, tak jsem měla osvícenou celou chodbičku – koupelnu a já viděla, jak otvírám a zavírám dveře sprchového koutku a vidím obrysy celé chodby, záchod, umyvadlo, zdi … nádhera. a pak potřetí slabší vjem ještě v místnosti, ale tam už to světlo nebylo tak jasné. 

Po celou dobu terapie tmou se ukazují světelné efekty bílého a namodralého světla. Ty mi však neosvětlovaly prostor, bylo to, jako když svítí světlomety auta do husté mlhy – nic není vidět, ale světlo vnímáte. Tak tyto světelné efekty byly každý den, někdy to vypadalo, jako by světlo pronikalo přes žaluzie okna, tam ale žádné není :))) 

Jednou se mi stalo, že jsem seděla na meditačním polštářku, to mohl být tak 5., nebo 6. den, vnímám a úkosem i vidím hustý kužel bílého světla nad mou hlavou. Tak velký, že jeho nejužší část se dotýkala a plně zasahovala moji hlavu. Cítila jsem příjemné teplo, které do mne vstupovalo zároveň se světlem. Tento jev mi připadal dlouhý. Plně jsem si to vše uvědomovala, cítila jsem klid a teplo, ale bez emocí. 

Poslední den byl nejdelší, jako by nechtěl skončit. Byla jsem i naštvaná a zoufalá, že už nemohu ani spát ( byla jsem přespaná, bolavá a těšila jsem se na ráno) … prostě to nešlo.

Nakonec uplynul den a já vyšla před čtvrtou hodinou ranní ven a motala se jako opilá snad celou čtvrt hodinu. To jak oči znovu po odmlce začnou zpracovávat všechny ty informace, tak je to na mozek asi příliš moc :)))) to jsem nečekala :)))) to jsem nevěděla, o tom jsem nečetla …. :))))) … to bylo překvapení :)))

Za pobyt ve tmě děkuji

Celý pobyt jsem převážně měla bolesti a čas se mi vlekl. To jsem cítila asi nejvíc ze všeho, tu marnost mého činění a bláhovost a domýšlivost při očekávání 🙂 Zážitky, o kterých Vám tady nyní v úžasu píši, mi v té chvíli nějak zcela nedocházely, časově nenaplňovaly procentuálně mé očekávání ani den celkově. Spíše jsem vnímala hlavně bolesti, nudu a vztek sama na sebe, že nejsem raději někde na sluníčku a nedobíjím „baterky“. Tohoto vnímání bylo asi nejvíce. Proto jsem zcela otevřeně říkala, že už nikdy více. UŽ NIKDY TAKOVOU BLBOST NEUDĚLÁM :))))) 

Tomáš mi dělal společnost po celou dobu mé terapie a já jsem mu nesmírně vděčná za vše, co mi řekl, byť mne často i prudil svým postojem i názory. Ať už jsem mluvila o čemkoli, vždy byl v opozici, vždy jako by mne chtěl na něčem nachytat, připadla jsem si, jako by mi chtěl vnucovat něco, co já jsem nechtěla, co není moje … jednou jsem ho decentně i vykázala z mé pronajaté chatky … :))))))) to ho překvapilo :))))))))   ale vždy jsem se těšila, až přijde znova … Tome promiň, ale ty víš :))))))))  myslím, že i ty jsi to ode mne potřeboval. 

Mně to moc pomohlo. Tobě a tmě vděčím za to, co mi došlo … usmířila jsem se s rodiči, hlavně s tátou a jsem opravdu šťastná z toho. Děkuji Ti.

Andělé, ani moje duše se mnou nemluvili tak jak jsem doufala … z toho mi bylo smutno, že se nenaplnilo moje očekávání. Jako by mne tam nechali a smáli se mi. Takto jsem si tam připadla. Neodpovídali na mé otázky. Byla jsem na ně naštvaná, ve tmě jsem i hodně plakala. Jak je ke mně život tvrdý, jak mne nechává trpět celých těch „už“ let … a nemám pomoci, jen já sama si musím pomoci.

ZÁZRAK přišel ale posléze. ODMĚNA 🙂

na druhý den po tmě se dostavil ten pocit … LÁSKA … něco, co se nedá popsat slovy … já zažila opravdovou lásku ze zdroje … lásku AGAPÉ … nepopsatelně nádherný pocit všeobjímající lásky, cítila jsem se tak volně, tak svobodně, tak lehce, nádherně, jako bych vnímala každý okamžik, každý závan větru, každou kapku deště, každý paprsek slunce … neskutečně nádherné okamžiky … a pak jsem šla do práce 🙂 … ne, dělám si legraci, jako vždy … práce ten pocit neukončila … jen odešel po třech dnech sám. Ale vím, jak to cítit, jak se napojit na přetrženou nit … když ji znova najdu :))))

Ale účinek terapie tmou stále běží…i nyní a bude běžet i každé zítra. TO JE PŘECI DOBRÁ ZPRÁVA 🙂

Celkově jsem si ve tmě uvolnila hluboké strachy a uvolnila některá svoje lpění, jsem klidnější, neřeším tolik, jako kdysi, jako by mi to bylo tak trochu jedno, nechávám „to“ být. Není to však vše ještě jasné a hladké, ještě musím sama na sobě pracovat 🙂 , ještě se nechávám unést emocemi a pocity … ještě mám co zpracovávat.

Postupně jsem si prošla názory z „už nikdy víc“, přes „k něčemu mi to opravdu bylo“ a „fakt dobrý“ na „půjdu ještě jednou“ :)))))) 

Tak to je vše, co bych Vám všem k mé terapii tmou chtěla říci. Mohla bych se ještě rozepsat, tolik vjemů mám, ale myslím, že i tak jsem Vám toho tady napsala možná až moc 🙂  

Mějte se krásně, a pokud se rozhodnete léčit se tmou, přeji Vám to, co potřebujete, každému, co jeho jest 🙂

Mnohokrát děkuji Tomášovi i Lence za vše a hlavně za to, že jsou 🙂 a taky za recept na ten skvělý dezert 🙂

Ahojky Alča

Monika – Kéž bych vám ten pocit mohla předat

Pobyt ve tmě dotekMilá Lenko a Tomáši!

Rozhodla jsem se napsat Vám své zážitky z Pobytu ve Tmě u Vás. Píšu hned večer po příjezdu domů. Jednak dokud jsou všechny vjemy ještě čerstvé a potom, i pár mých přátel a rodina, budou chtít znát každý detail a tak jim přepošlu tenhle dopis a pak už jen zodpovím případné dotazy.

Pobyt ve tmě znám již dlouho

Začnu pěkně od začátku. O léčbě Tmou vím již delší dobu. Četla jsem o tom na internetu co jsem našla, můj oblíbenec Jarda Dušek si tím taky prošel a byl nesmírně nadšený. Psalo se o tom v dobrém, vychvalovalo, ale taky s mírným despektem. Popravdě, zkoušela jsem si to představit. Zkoušela jsem si představit co by mi to mělo dát, ale převažoval strach. Týden je dlouhá doba. Celý týden……ve dne i v noci…. . ve Tmě……jen Já a Já……. my dvě a černočerná tma a ticho! Žádné zprávy z venku, žádná televize, rádio, mobil, internet, lidi, žádné rozptýlení……žádné vyrušení. No, vůbec jsem necítila ani jenom malinké přesvědčení, že tohle je něco pro mě, něco co bych zvládla. Tak jsem to odsunula stranou a nechala zrát.

Pak, za poměrně dlouhou dobu, jsem se k myšlence na Pobyt ve Tmě vrátila. Život je neuvěřitelně zábavný a vynalézavý mistr hry. Dříve nebo později vás stejně dostrká přesně tam kde potřebujete být, aby jste se posunuli kupředu, vzhůru, jak se dnes říká na vyšší level.

Prohledávala jsem internet a prozkoumala mnoho nabídek Pobytu ve Tmě. Ani jsem netušila, že toho je tolik!Po dlouhém hledání jsem si vybrala právě Vás. Z mnoha důvodu. Všechno co jsem potřebovala vědět, bylo na Vaších stránkách, popis všeho, i toho co na sebe, což je pro ženu velmi důležitá informace, i ve Tmě dobře vypadat…. . jen žertuji. Hlavně Kutnohorský kraj mě oslovil, vstřícný přístup, poloha podle mapy slibovala opravdu klid a taky jsem se pročítala příspěvky lidí, kteří již pobyt ve tmě absolvovali. Ať už byly kladné či ne, líbilo se mi, že tam dáváte všechno bez výjimky. Jednoduše jsem cítila, že tohle je to pravé místo.

Rezervovat pobyt ve tmě měla být hračka

Takže hurá zarezervovat termín. To bude hračka, zase tolik lidí se tam hlásit nebude. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že máte první volný termín až za půl roku?! No, co se dá dělat, asi to tak má být. Tak jsem se zaregistrovala, zaplatila a čekala. Snažila jsem se nějak připravit na tuhle zkoušku, podle svých vlastních představ. Tím Vás nebudu zatěžovat. Můžu jenom říct, že se na to úplně nedá připravit, pokud už tu zkušenost nemáte, protože vůbec ale vůbec nevíte co vás čeká, co přijde a jak to celé bude vypadat.

A najednou tady byl ten den. Musím říct, že jsem k Vám v sobotu v podvečer přijela s velikým respektem, ne strachem, ale respektem. Vůbec, ale ani trochu jsem si nedovedla představit do čeho jdu a co mě čeká. Jen jsem chtěla ať už se za mnou zavřou dveře a začne to a Já a Já hned zdrhneme a budeme utíkat domů. Hanba nehanba, hlavně, že nás nedostanou! Ani procházka po Kutné Hoře můj veliký respekt nijak nerozptýlila. Přijela jsem k Vám úplně první, přesně v šest večer. Ale byla jsem v takovém transu, že jsem si posléze vůbec nepamatovala jak vypadá Váš dům, zahrada, jak jsme šli k Chatce-svatyni(ten výraz se mi líbí). Trošičku se mi ulevilo, když jsem dostala instrukce co a jak bude probíhat a že Vy tam jste každý den, kdybych si potřebovala promluvit, něco rozebrat a že ze dveří můžu kdykoliv vyjít ven, odejít……světlo je jen zhasnuté, takže kdyby bylo nejhůř, můžu rozsvítit. Vždyť jsem tam z vlastní vůle a nikdo mě nenutí.

Naštěstí jsem měla Pobyt ve Tmě bez Strašidel, bez Duchů a bez štěnic a bez ramínek 😀 (teď už se mi to žertuje…. )

…a ruka na vypínač……. Blik………Tma!

Když jste odešli a popřáli mi dobrou noc, řekli jste, až budu připravená ať zhasnu a dobrodružství může začít. Prozkoumala, jsem důkladně terén, abych věděla co kde najdu, vzdálenosti. Uklidnilo mě, že mám povlečení s Ninja želvami, to mi bude dávat sílu, nemusím se ničeho bát! Pak sprcha, vyčistit zuby, svoje věci rozmístit tak abych je ve Tmě našla, kontrola………a ruka na vypínač……. Blik………Tma!

Ale tohle byla opravdu černo černá neproniknutelná Tma! No, děvče zlatý, teď se ukaž!

Nikde, ani škvírkou nepronikalo ani jenom malinká jiskřička světla. I zadek se mi ztáhl úzkostí při představě, že tady budu Já se Sebou Tichem a Tmou celý týden. Lehla jsem si na postel, koukala tam kde by měl být strop a čekala co se bude dít.

Musím říct, že k mému milému překvapení Tma mě neděsila, jak jsem se bála. Necítila jsem strach. Byla tak černá, že tam žádný prostor pro stíny a strachy nezůstal. Aspoň já jsem to tak cítila. A to celou dobu. Akorát chatička se mi různě zvětšovala a měnila tvary. Umývadlo a toaletu někdo přemisťoval, posouval zdi. Takže jednou dvakrát úplně bez problému trefím do sprchy a napotřetí je tam zeď. Tma byla tak černá, že jsem si neviděla ruku ani když jsem ji měla přímo u obličeje.

Parádně jsem se vyspala

Od soboty do úterního odpoledne, myslím (jenom podle toho, že mi Lenka přinesla jídlo, ale vlastně nevím kolik bylo hodin), jsem v jednou kuse spala. Pořád! Parádně jsem se vyspala!! Ale pak už jsem, ač po tmě, jen tak neusnula. A teď to začalo být opravdu napínavý. Přemítala jsem o všem možném, koukala do temnoty, asi dlouhé hodiny a říkala jsem si, že to byl bláznivý nápad, že to nemůžu vydržet…. . jo, dobře, tři dny, ale já tady mám být ještě celou středu, čtvrtek, pátek a až v sobotu ráno……

Nebála jsem se překvapivě temnoty, ani jsem se necítila osaměle……žádná hysterie. Ale najednou začnou na povrch vyplouvat věci ukryté kdesi hluboko ve Vás, o kterých už ani nevíte. Nejsou děsivé, jen velmi nepříjemné svou naléhavostí a neodbytností. Vycítili příležitost…. . ”a, pozor, je čas úklidu, dnes nás nemá jak zahnat do kouta, uklidit pod koberec…. nemá milá Monička vůbec ale vůbec žádné rozptýlení!”

No a tak jsem čistila a čistila a čistila…. .

”holka, to dáš!Přežiješ středu a už to pojede!”

Byla jsem nesmírně vděčná, že mám pobyt s jídlem jednou denně a ještě v různou dobu. Aspoň na chvilku mé neodbytné myšlenky a rozjímání přehlušilo hlasité kručení v břiše a taky zaťukání na chaloupku, které oznamovalo příchod Lenky, nebo Tomáše s nějakým úúúúúúúúúžasným jídlem, ovocem a hlavně, doopravdy, teplým lidským slovem! Tady je tohle klišé na místě, protože jsem za to byla nesmírně vděčná! Je to jedna z věcí, které mi pomohli vydržet a nevzdat to. A že jsem takové myšlenky měla! Říkala jsem si…. . ”holka, to dáš!Přežiješ středu a už to pojede!” Úplně to tak neplatilo, ale přece to nevzdáte, když už jste došli až sem!!!

A tak se dál čistilo a čistilo……. . má touha po světle, čerstvém vzduchu, sluníčku, šustění listí, větru na tvářích byla tak velká, že jsem ve čtvrtek a pátek tu a tam měla pocit, že tma už ani není tak černo černá, že mám čelovku, sice s velmi slabou baterii ale přece ještě svítí. Zdálo se mi, že vidím obrysy věcí, ale když jsem se chtěla podívat blíž tak mi ji někdo schválně zhasnul. To se párkrát opakovalo. Vtipná hra!

Ze ten sobotní úsvit to stálo!

Kdyby nic jiného, ale říkám kdyby…. . tak celý Pobyt ve Tmě stál za ten jeden jediný krátký a prchavý okamžik…. . a sice sobotní úsvit.

Už v pátek večer, když mi Tomáš přinesl poslední večeři (byl to oběd, ale pro mě večeře), měla jsem takovou ohromnou radost!!!! Přinesl i budík, který byl nastavený na půl šestou ráno. Krátce před tím, než začne svítat. Ovšem tenhle den a noc neutíkal tak rychle jak jsem si myslela. Naopak. A nic mi neodpustil. Jen si pěkně rovnej to v té hlavě, nebo kde všude…. .

Nakonec jsem na chvíli usnula, ale nedočkavostí vstala dřív než budík zazvonil. Těšila jsem se na svět víc než novorozeně. I bych tak křičela radostí, když budík zazvonil, ale to bych celé to kouzlo pokazila.

Tomáš říkal, že se mi bude motat hlava až otevřu dveře a že si mám sednout na zápraží než si to trochu ustane. Musím říct, že to teda házelo pěkně, jako po třech pivech, až do odpoledne.

Pobyt ve tmě se musí zažít

Ale ten báječný okamžik když po týdnu prožitém v hluboké tmě otevřete dveře chaloupky a tam svítí měsíc a hvězdy, je jasná obloha, vidíte stromy, keře, přírodu zalitou měsíčním světlem……to bylo jako za odměnu……něco nádherného…. . a já tam jen stála a cítila tak velikánskou vděčnost…. . nedá se to slovy ani popsat. Musí se to zažít!

A pak se obzor začal projasňovat…. . Kohout zakokrhal…. . a vyšlo Slunce!

Chodila jsem po zahradě (děkuji za to Tomáši, Lenko), dívala se za plot do polí jak se svět probouzí a bylo to ne jen jako, ale opravdu poprvé jinak. Ohromný klid a pokoj, všechno tak ostré a jasné…. pasoucí se srnci na dohled, v dálce jelen v říji, ptáci se předháněli ve zpěvu…. .

Kéž bych vám to mohla předat

Přála bych si mít takovou úžasnou schopnost, jako Žabák v HellBoy-ovi, že by stačil pouhý dotek dlaní a předala bych Vám své vnitřní obrazy bez toho, aby to celé kazilo zbytečně moc slov. Snad jednou……

Domů jsem dojela v pořádku, i když se stále svět houpal.

Celý svět byl osřejší a světlejší. A abych se trochu uzemnila, myslím to houpání, tak jsem se šla projít do parku a nedalekého údolí. Cítila jsem stále tak neuveřitelnou vděčnost a klid!!!!!

Zkrátka a dobře, Pobyt ve Tmě v Lomci se mnou řádně zaLomcoval a já ze srdce děkuji Lence a Tomášovi za všechnu tu Lásku a péči s jakou se o nás celou dobu starali. Srdečné díky a ať máte jen šťastné dny!!!

Je toho víc, ale mnoho zážitku a poznatku je prostě nepřenosných, nepředatelných. Díky za každý jeden. Doufám, že ještě velmi velmi dlouho, ne-li navždy, si uchovám ten nesmírný klid v duši, v sobě!

A hlubokou vděčnost za vše co mi do života přichází!

Monika

Spolujízda na pobyt ve tmě

Pobyt ve tmě spolujízdaKaždý týden k nám jezdí noví praktikující, kteří často přijíždějí svým autem.

Nebo jedou praktikující spolu ve vlaku a zjistí to až v Bykáni, když vystoupí spolu 🙂

Na pobyt ve tmě spolujízdou

Někdy se stává, že i sami nabízíte, že jedete třeba z Prahy, Brna či Plzně a dalších měst a může vzít s sebou na pobyt ve tmě spolucestujícího.

Proto jsme pro vás připravili novou stránku, kde můžete sdílet svoje emailové adresy s ostatními praktikujícími, kteří mají stejný termín pobytu ve tmě jako vy.

Věříme, že tímto krokem přispějeme ke sdílení nákladů na cestování a že se bude více šetřit životní prostředí.

Jak sdílet svůj email pro spolujízdu?

Každý praktikující obdrží mail při zaplacení rezervačního poplatku a ještě mail 14 dní před pobytem ve tmě, ve kterém jsou informace, jak se k nám dostat a zároveň odkaz na stránku s kontakty ostatních, kteří se rozhodli svůj email sdílet.

Chcete-li svůj emailový kontakt sdílet již nyní, vyčkejte prosím, až vám přijde mail s instrukcemi k nástupu na pobyt ve tmě.

Pravidla pro sdílení emailového kontaktu:

  1. Váš email je vidět až potom, co kliknete na odkaz „ukázat můj email“
  2. Při sdílení emailu se tento pošle ostatním praktikujícím se stejným termínem
  3. Váš email můžete kdykoli skrýt kliknutím na odkaz „schovat můj email“
  4. Váš email uvidí pouze praktikující se stejným termínem
  5. Emailové kontakty budou smazány při vašem nástupu na pobyt ve tmě
  6. V tabulce je uvedeno datum ukončení, zda budete mít společnou cestu zpět
  7. Tabulka s emailovými kontakty je viditelná jen při zadání kódu hash, který je pro každého jiný a posíláme ho pouze emailem

A pokud pojedete všichni vlakem, můžete jet společně a třeba si pěkně popovídat a možná se i společně projít k nám 🙂

Helena – na pobyt ve tmě rovnýma nohama

Nazdar Tomáši (s Lenkou jsem se nesetkala, takže se omlouvám),

možná již nastal čas na rekapitulaci – zdá se, že se zážitky a dojmy na pobyt ve tmě již ustálily… Takže jak to bylo se mnou…

Na pobyt ve tmě rovnýma nohama

Ve spoustě příspěvků čtu, jak se zájemci k pobytu dlouho odhodlávali a jak dlouho dopředu si pobyt zařizovali… U mně to bylo jinak. Pravda – o léčbě tmou jsem již kdysi dávno něco zaslechla, ale vůbec mě to nezaujalo a zcela jsem tuto informaci vytěsnila…

Pak mi jednoho dne přišel na ošetření klient, který se v průběhu terapie zmínil, že absolvoval pobyt ve tmě. Jeho líčení zážitků ze tmy mi hodně připomínalo knihu Jacka Londona „Tulák po hvězdách“, kterou jsem kdysi milovala. Také jsem při jeho vyprávění vybavila své vlastní zážitky s částečně spontánní regresí při jednom ze svých pokusů zbavit se úporných bolestí hlavy, které mě trápí již od dětství…

 A tak přišla zvědavost 🙂

 Sedla jsem k internetu a naťukala tam hesla jako terapie tmou, pobyt ve tmě atp…. Jeden z nalezených odkazů mě zavedl na vaše stránky. Líbily se mi, tak jsem napsala vám. A hned jsem dostala nabídku na rezervaci termínu v nově budované svatyni. Ten první jsem musela odmítnout (kryl se s mým pobytem v zahraničí), ale vyšel hned ten druhý – cca 2 měsíce od přihlášení. Prostě impuls přišel právě v době, kdy pro mě již bylo všechno připraveno, takže nebylo co řešit… 

Ještě jsem si pořídila knížku o terapii tmou, zaplatila rezervační poplatek a začala připravovat rodinu na „další z mých podivných výstřelků“ 

Cíl pro pobyt ve tmě jsem neměla

Jasný cíl jsem si nestanovila. Sice jsem si říkala, že by bylo fajn trošku víc se ponořit do meditace (bez psa motajícího se pod nohama a telefonátů terapiechtivých klientů či babiček a dětí), nějakou tu exkursi do své minulosti, vyrovnání se s traumaty z dětství, odbourání starých bloků zakotvených v podvědomí atp. bych taky neodmítla, ale v zásadě jsem spíš byla prostě zvědavá, co to se mnou udělá a jestli to budu schopná vydržet. Žádný velký strach jsem ale neměla… Pokud to nepůjde, tak prostě odjedu trochu dřív, no a co…

Pak se začaly kupit problémy – pes onemocněl, auto se pokazilo, přišel neskutečně vysoký účet na doplatek za vodu (špatný společný vodoměr na baráku), babičky, zahrádka, děti… Problém na problém… Až to skoro vypadalo, že prostě neodjedu. 

Taky se objevil jeden vyloženě negativní příspěvek o pobytu ve tmě – jenže na mě to zapůsobilo tak trochu tak, že pan autor pojal pobyt ve tmě jako jistou formu soutěže sám se sebou. Nějak mi to nesedlo…tak jsem to vzala jen jako další info…

Nedala jsem se. Nechala jsem opravit auto (aby děti měly jak případně odvézt psa k veterináři), peníze se mi nakonec taky nějak sešly a odjela jsem. Všechny klienty jsem upozornila na svou nepřítomnost, zapomněla jsem namluvit vzkaz na záznamník a dětem jsem dokonce zapomněla i dát telefon na Tomáše pro případ nouze. Jen jsem jim připravila železnou finanční hotovost (a že se nakonec fakt hodila) a zmizela jsem ze světa.

Pobyt ve tmě byl vlastně sabat

Přijela jsem – trochu pozdě, takže jsem se se žádnou z dalších adeptek na pobyt nesetkala (sešly jsme se 4 baby :), seznámila jsem se s nádhernými domácími psy jezdeckými(Tomáši, prosím Tě, podrbej je za mně za uchem), Tomáš mě uvedl do chatičky vonící novotou, ukázal mi co kde je a vysvětlil, jak to bude s jídlem a pitím… Také se zeptal, jestli budu jíst, nebo si pobyt zpestřím hladovkou. Hladovka mě sice také lákala, ale protože se již nějaký ten pátek znám, vysvětlila jsem Tomovi, že jíst budu, protože když nejím, bolí mě první 3 dny hlava a při tom „bliju jako Alík“, což mě moc neláká ani normálně, natož ve tmě…

Připravila jsem si všechno tak, abych věděla kde co je, zopakovala jsem si umístění, vyzkoušela si vyhmatávání se zavřenýma očima… no a pak už jsem jenom zhasla … a byla tma…

První večer byl bez problémů. Baštila jsem ovoce (kromě třešní – na ty jsem si potmě netroufla, bo v potravinám nemám ráda použité zboží a ovoce raději konzumuji bez bílkovin) a pilně cvičila. Meditace moc nešla. Do hlavy se mi motalo kde co – hlavně teda sousedi, se kterými máme tak 8-let neskutečné problémy…, ale i děti, pes, maminka a její životní pravidla pro mě…  

Někdy druhý den Tomáš přinesl jídlo – porci jak pro horníka. Bylo moc dobré, tak jsem ho tak postupně konzumovala… 

A pak přišla „migréna“! Tfuj tajbl. Nejhorší bylo trefit se do mísy při zvracení 🙂 . No, ale ono za chvíli už stejně nebylo co zvracet… Říkala jsem si – no Tě Bůh. To bude skvěle problitý pobyt ve tmě. 

Naštěstí se tentokrát moje hlavička rozhodla bolet jen asi tak 1/2 dne. Druhé jídlo mi tam Tom sice stejně nechal, ale jako emetikum fungovalo i pouhé čichnutí, takže nic. 

No a když už si to mé tělíčko takhle nastavilo, tak co mu nevyjít vstříc – přidala jsem si k pobytu ve tmě i tu hladovku 🙂

Někdy v pondělí mě napadlo, jak je našemu psisku a přepadla mě starost o jeho bláho… pak jsem to pro sebe uzavřela tím, že to naše šikovné děti určitě nějak zvládnou (zpětně jsem zjistila, že jsem si na něj vzpomněla právě v době, kdy se mu podařilo zabodnout si aportovaný klacek do krku). Pak už jsem se jen příšerně nudila. Tomáš mi říkal, že to je dobře. Tak jsem si pomyslela své a alespoň jsem intenzivně cvičila a cvičila a cvičila, abych se nějak zabavila. 

Už jsem skoro zase udělala most ze stoje a podobné ptákoviny jako za mlada, když mé tělíčko usoudilo, že to cvičení používám jako útěk od toho, co dělat mám (nudit se :D). A zatrhlo mi to – zablokovala jsem si záda (teda spíš SI, ale výsledek byl stejný). 

A zase jsem si říkala, jestli to nemám vzdát. Jenže pak jsem si uvědomila, že v tom stavu bych stejně nezvládla dojet do Prahy, tak jsem se, pro změnu :), věnovala cvičení veskrze rehabilitačnímu a snažila se prostě přežít…

V půlce jsem měla fůru živých snů

Blížil se konec 5 dne a kromě té migrény a zablokovaných zad se celkem nic nedělo. Měla jsem teda fůru podivných živých snů, ve kterých jsem viděla spoustu černoušků v typicky africké krajině, občas se mi tam mihnul někdo z rodiny a přátel či nepřátel, ale jinak nic neobvyklého. Pohybovat jsem se moc nemohla, ležení mě taky bolelo, takže jsem tak tu a tam poklimbávala a čekala, až mi Tomáš přinese plnou termosku s čajem. Podle zvuků doléhajících ke mně skrz stěnu jsem tak trochu poznávala, jestli je zrovna den či noc, ale jinak nic a nic…

Komické mi přišlo, že jsem se přistihla, že i když byla tma, chodila jsem neustále se zavřenýma očima…

Pak jsem jednou tak nějak usnula a najednou mě probudilo světlo. Ostré, intenzivní světlo pronikající skrz stěnu domku. Tak intensivní, že mě probudilo a nedalo se před ním schovat. Takové to světlo, které můžete vidět ve filmech pojednávajících o únosech UFO :D. 

Pobyt ve tmě a světlo

První, co mě napadlo, bylo: „Kterej vůl mi to sem takhle blbě svítí tím reflektorem?“ Pak jsem si uvědomila, že venku je hrobové ticho a ani psi se neozývají… Tak jsem si řekla, že to musí být Tomáš a snažila se mu na dálku vnuknout, že by mohl přestat blbnout, zhasnout a dát mi pokoj… Pak jsem si uvědomila, že ta stěna přeci je z desek a ne z prken a navíc je tam prý i izolační vrstva, takže to těžko něco může prosvítit… 

Mezitím se světlo hezky stáhlo do dolního rohu a pómaličku pomaličku matnělo a mizelo. Když už byla zase tma, uvědomila jsem si, že jsem se ani nepokusila podívat se na své ruce. 

Pak jsem si řekla – aha, světlo není, sítnice blbne… jídlo není, mozek se nudí, tak vymýšlí ptákoviny… 

A taky jsem se rozhodla, že pokud se to světlo ráčí zase vrátit, zkusím se ujistit, jestli tu ruku uvidím a užiju si to… Pak jsem (pro jistotu) prolezla všechny kouty chatičky (co mi záda dovolila) a šla zase spát. 

Někdy druhý den se světlo opravdu vrátilo. To jsem pro změnu byla v předsíňce a čistila si zuby. Tak jsem se ujistila, že prsty nevidím a nevrhají stín, v klidu si „za světla“ vyčistila zuby, použila toaletu a spokojena se svými zážitky se zase jala spát… 🙂

Pak už nic moc zvláštního nepřišlo.

Vydržela jsem do konce (jako ostatně my všechny). Po rozsvícení se mi také poněkud motala kebulka a trvalo tak 2 hodinky, než jsem si troufla sednout za volant. Ještě do časných odpoledních hodin jsem si za ním nebyla moc jistá…

První závěr byl – tmu už vícekrát nemusím… Dnes už to tak radikálně nevidím – možná si to ještě někdy v budoucnu zprubnu… A už se na to vlastně tak trochu těším… 😉 

Výsledky terapie tmou? 

Ze začátku se mi zdálo, že se vlastně nic nezměnilo. 

Pak jsem si uvědomila, že na mě problémy nějak neulpívají. Ne že bych se nerozčílila, nebo nelekla… To ne. Ale emoce přijde, odejde a já se v ní nevrtám… To je něco, co jsem nikdy neuměla… Sice se to postupně zase trošku přiblížilo zpět k „normálu“, ale pořád tam ta změna přetrvává…

Kromě toho zapomínám na nedůležité věci a nějak se tím netrápím…

Mnohem lépe také chápu problémy svých pacientů – chápu osleplé a imobilní osoby… Ale soucit s nimi mě nepohlcuje. Akceptuji realitu a chápu – to je vše…

No a to je asi celý závěr poměrně dlouhého ukecaného příspěvku 🙂

Vlastně ne – ještě k tomu zmíněnému negativnímu ohlasu. 

Pán se opravdu asi příliš pral sám  se sebou a navíc pobyt ve tmě ukončil cca po 3 dnech. Podle mých zkušeností to je doba, kdy se stupňují negativní zážitky. Prostě první 3-4 dny jsou nejhorší. To příjemnější přichází později – takže je lepší vydržet a podvolit se. Prostě se nesnažit tak moc… 🙂

Ale já mám  jen 1 zkušenost a to je jako nic. 

Mějte se krásně a třeba se s vámi ještě někdy setkám

Ahoj – Helena

Tereza – s tmou přišlo hřejivé teplo

Asi před dvěma lety jsem si na internetu přečetla článek, kde byl zmíněn pobyt ve tmě. Tenkrát jsem si pomyslela, že to musí být zajímavý proces, kdy člověk v sobě leccos srovná a trochu se pročistí, ale pak jsem tuto myšlenku zcela opustila.

Uběhl nějaký čas a kolem mě i se mnou se stalo několik, pro mě dost důležitých, změn. A najednou se kolem stále častěji začaly objevovat zmínky o pobytu ve tmě. Pocit, že bych měla tímto procesem projít se stával den ode dne silnější.

Až jednoho dne mé rozhodnutí uzrálo a přihlásila jsem se.

Přihlásila jsem se na pobyt ve tmě

Cítila jsem, že proto, abych proces zvládla, musím být naprosto otevřená všem emocím, které ze mě v té tmě vylezou. Pro jistotu jsem se mentálně otevřela celému vesmíru a doufala, že mi pomůže.

Po příjezdu do místa pobytu jsem se krátce seznámila a velmi příjemnými majiteli, Lenčou a Tomášem. Krátce jsme pohovořili. Dozvěděla jsem se, že vše potřebné k pobytu mám v chatce k dispozici a  že jídlo se nosí jedenkrát denně mezi 13 a 15 hodinou. Domluvili jsme se, že se mnou mluvit nebudou a v případě, že bych potřebovala, řeknu si sama. Rozloučili jsme se a já zalezla do domku.

K dispozici jsem měla pokoj asi tak 2×2 metry s povlečenou postelí, karimatku a meditační polštářek na sezení a malou chodbičku s toaletou, umyvadlem a sprchovým koutem. Sama jsem si mohla ovládat klimatizaci.

Ubytovala jsem se ( bylo tak mezi 19 – 20 hod.), osprchovala, zklidnila se, odhodlala a zhasla.

Po zhasnutí …

Tma mě objala a na hrudi  se mi okamžitě usadilo zvláštní hřejivé teplo. Uvědomila jsem si s radostí, že nemám pocit strachu. Doufala jsem, že mi to vydrží.

Již první noc jsem zjistila, že mám obrovskou potřebu orientovat se v čase. Ale jak? Do domku nepronikaly téměř žádné zvuky. Uvědomila jsem si, že pravděpodobně jediný čas, který bude jistý, bude čas donášky jídla. Rozhodla jsem se tedy, že při každém jídle si dám do pytlíku pecku od nektarinky, které jsem si z domova přivezla. To se později ukázalo jako dobrý nápad neboť orientace v noční i denní době se ukázala téměř nemožná. Kromě toho, hned druhou noc jsem zjistila, že v rozšířeném stavu vědomí, který u mě při pobytu ve tmě brzy nastal, se téměř nedá spát.

Hned první den moje mysl začala pracovat na plné obrátky. Začaly mi hlavou probíhat myšlenky na události minulé i budoucí, na lidi se kterými mě pojily různé události. Začaly se dostavovat úzkosti a různé jiné pocity. Nebránila jsem se jim ( jak jsem si předsevzala ),  důkladně jsem je rozdýchávala a ony se po chvíli vždy rozplynuly. Má mysl však začala zacházet stále dál a dál k těm, kteří jsou nebo byli zavřeni v kobkách, celách, hladomornách. To už jsem věděla, že takové myšlenky musím  odstranit. Pokusila jsem se dostat do stavu “Tady a Teď. Pokud se mi to podařilo, nepříjemné  pocity  a obrazy zmizely  a byl tu zase ten hřejivý pocit na hrudi. Zjistila jsem, že jakmile se má mysl vychýlí z přítomného okamžiku, přijdou různé, většinou nepříjemné pocity a úzkosti.

Měla jsem pocit, že v noci spím vždy jen chvilku a nikdy jsem nevěděla jak dlouhou. Noci byly nekonečně dlouhé. Budila jsem se asi tak desetkrát za noc. Pokud se mi zdály sny, byly úzkostné a nepříjemné. Velmi jsem se potila. Snažila jsem se zorientovat, kdy je ráno nebo alespoň den. Ale jak? Jediné co jsem slyšela, bylo zakokrhání kohouta, přelet stíhaček a občasný zvuk motoru auta.

Snažila jsem se řídit podle těchto signálů, ale to jsem ještě netušila, jak ošklivě si má mysl se mnou pohraje. Bylo to přesně uprostřed týdne,  kdy už rozšířené vědomí bylo v plné síle a  já zjistila,  že tma se dokáže rozestupovat do velkých rozměrů a vytvářet různé, zajímavé obrazy hlavně tvaru místnosti ve které jsem přebývala. Tu jsem viděla velkou halu, tu krátkou uličku s věžičkou, tu indicky vyzdobený pokoj. Občas byly místnosti ozářeny jakoby tlumeným měsíčním světlem. To mě docela uklidňovalo.  Bylo zajímavé si obrazy prohlížet a nepřicházely pak úzkosti z jinak nepříjemně dotírajících myšlenek. K omezení úzkostí jsem si také pečlivě hlídala, abych vše dávala na přesné místo, všechny úkony jsem se snažila dělat pomalu a soustředěně. To mě uklidňovalo.

Středa mi pobyt ve tmě pěkně zamotala

A pak přišla ta středa. Už jsem měla naučeno, že den znamená kokrhání kohouta, občasný zvuk motoru  a hluk stíhaček. Jako vždy jsem se velmi těšila na jídlo, neboť bylo vždy velmi chutné, užívala jsem si ho téměř rituálním způsobem a také  pro mě znamenalo, že jsem zvládla zase další den. Pak už jsem se  jako vždy jen vysprchovala, vyčistila zuby, zazpívala pro dobrou náladu  zacvičila , uložila se ke spánku a modlila se, aby byl bez nočních můr. Celkem dobře jsem usnula a spánek mi připadal vcelku dlouhý. Probudím se, poslouchám zvuky zvenku, snažím se zorientovat. A tu slyším kokrhat kohouta! A za chvíli celkem jasný zvuk lidského hlasu a po nějaké době i stíhačka! Hurá, je čtvrtek ráno! To ta dnešní noc krásně uběhla. Teď ještě se dočkat jídla a můžu si odškrtnout zase jeden den peckou do pytlíčku!  Osprchovala  jsem se zacvičila, nasnídala a dala se do pravidelného denního umravňování mysli. Ale co to? Dnes to jídlo nějak dlouho nenesou. Nějakou dobu jsem ještě čekala, pak se dopátrala ke vchodovým dveřím a poslouchám zvuky, které by mi daly signál blížící se donášky jídla. Jenže venku bylo totální ticho. Ani hlásku. Ticho.

A  najednou  mi  došlo do jakého jsem se dostala omylu. Usnula jsem jen na chvilku a jsem tedy ve stále stejném dni! Nevím vůbec kolik je hodin, celá nepříjemná noc je přede mnou s probuzením do neurčitého rána a s dlouhým čekáním na jídlo! Měla jsem co dělat, abych toto zjištění rozdýchala. Ale jak to, že jsem slyšela kokrhat kohouta?

Celý další den jsem se soustředila na kohoutí kokrhání a zjistila jsem, že ten pacholek si kokrhá klidně celý den a ne jenom po ránu, jak jsem si celý život myslela. Ach jo.

Ve čtvrtek jsem už měla radost, že jsem ve svém procesu za půlkou, ale ani ty dva dny nebyly žádná brnkačka. Ale už jsem si zvykla. Musela jsem vždy ukáznit svou mysl a pak to jakžtakž šlo.

Na poslední noc jsem se vyloženě těšila. Při  jídle jsem dostala budíčka nařízeného na čtvrtou hodinu ranní s tím, že si mohu vychutnat východ slunce a pak mohu jet, neboť  Lenča s Tomášem vstávají až okolo osmé. Rozloučila jsem se s Lenčou, která si při donášce posledního jídla vlezla ke mně do tmy  a dala mi poslední instrukce. Šla jsem si brzy lehnout a modlila se, aby přišel spánek.

Poslední noc ve tmě byla nekonečně dlouhá

Ale jak už to tak bývá, co nejvíce chceme, nepřichází. Noc byla nekonečně dlouhá. Měla jsem pocit, že jsem v moci své mysli a že jenom na ní záleží, kdy se rozhodne, že je ráno. Ale nakonec jsem se přece jen dočkala a budík zazvonil. Ten nepříjemně pípající zvuk zněl pro mě jako rajská hudba! Nechala jsem ho vypípat až do vyčerpání a byla šťastná,  že i když jsem mnohokrát za týden chtěla pobyt ve tmě vzdát, že jsem to neudělala.

První otevření  dveří ze tmy vlastně ještě do tmy bylo báječné! Do nosu mě udeřila nádherná vůně přírody a  úžasný východ slunce na sebe nedal dlouho čekat. Trvalo mi asi tak dvě hodiny, než jsem si byla jistá, že mohu nasednout do auta a bezpečně odjet.

Cesta domů byla radostná. Prošla jsem sice nepříjemným procesem (vystřídaly se u mě snad všechny emoce), ale cítím, že smysluplným.

Jsem velmi vděčná Tomášovi a Lence, že mi poskytli tuto možnost očištění a že tuto terapii poskytují všem lidem, kteří o ni projeví zájem.

S láskou Tereza

Průvodci terapie tmou jsou nic

Dostáváme od vás dotazy, kdo jsme, co jsme zač a jestli jsme vhodní průvodci pro váš pobyt ve tmě.

Průvodce pro pobyt ve tmě

Nejraději bychom zde napsali, že jsme nikdo, jsme bezejmenné nic, co si uvědomuje, že je a že ho fakt baví být 🙂

Tomáš Klus to trefně vystihl v písní Dno za dnem 

„Jsem nic, co nosí kostým“.

Zároveň jsme láska, jsme vy, vy co přijíždíte na pobyt ve tmě a jsme i vy, co nám píšete, že jsme šarlatáni, sluníčkáři či poloviční magoři, co musí mít furt něco extra a nedokáží žít normálně 🙂

V tomto životě jsme Tomáš a Lenča

Milujeme život, naše děti a také milujeme provozování pobytů ve tmě 🙂

Až přijedete k nám do tmy, tak se vám nebudeme snažit nic nabídnout, nemáme touhu vám něco předat, abyste měli lepší život a nebo žili správně.

Ne nejsme duchovnější než vy či kdokoli jiný, jsme lidé, co milují život takový, jaký zrovna je. Nejsme osvícení ani nejsme žádní guru z Indie, kteří by vás probudili do vědomí jen dotekem.

Ač to pro váš pobyt ve tmě není vůbec podstatné, tak vám uvedeme něco o nás.

Narodili jsme se v Mostě na přelomu let 1977 a 1978 a do manželství jsme vstoupili v roce 1998.

Až do roku 2014 jsme žili u Krušných hor v Litvínově a Horním Jiřetíně a nyní nás život zavál ke Kutné Hoře do Lomce.

Aktuálně (březen 2017) máme 3 děti a 4. požehnání na cestě, které čekáme v červenci.

Děti se učí doma, tedy nedocházejí do školy, milujeme svobodu učení www.svobodauceni.cz.

Absolvovali jsme několik kurzů a technik, navštívili jsme chrámy v Indii a poznali nádherné lidi a místa. A to vše nás vedlo směrem, že ten největší poklad má každý ukrytý v sobě.

Nevyznáváme žádné náboženství, ač nejsme ateisté, tedy respektujeme svobodu vyznání.

Nevěříme v pozitivní myšlení, protože rozdělení na pozitivní a negativní nám nedává smysl.

Milujeme jak světlou, tak „temnou stranu síly“, protože život se dá podle nás žít naplno, po přijetí celku a ne jen jeho půlky.

Žijeme, jak říká Jarda Dušek, sen bojovníka, kdy poznáváme sami sebe a vnímáme, že nejsme obětí nepřátelského vesmíru, že všechno je propojené a vesmír je jedna živá bytost.

Ač často vidíme a cítíme, co prožíváte a co konkrétně by vám pomohlo, držíme se většinou zpátky a vyčkáváme, až se zeptáte sami, protože věříme, že nejde budit člověka, který chce spát.

Neuslyšíte od nás, že něco děláte špatně nebo, že něco nemá cenu, protože víme, že každý dělá jen další krok na jeho cestě životem, a ta cesta je ten cíl, ten přítomný okamžik, ve kterém se vše odehrává.

Milujeme svobodu a rádi objevujeme nové věci a poznáváme nové lidi.

Velmi nás baví poznávat mužský a ženský princip energie a tím prozkoumávat a užívat si polaritu mezi mužem a ženou.

Přijedete-li na pobyt ve tmě k nám ke Kutné Hoře, budeme rádi, pokud přijedete do jiného centra, budeme rádi také a pokud není ještě váš čas a nejste si jistí, můžete být naprosto v klidu.

Všichni lidé dospějí ke štěstí a lásce, někdo dříve, někdo později, ale jednou tam budou všichni <3

Přátelé, přejeme vám nádherný život a třeba někdy ve tmě na shledanou.

Tomáš a Lenča

Honza – pobyt ve tmě byl vysoce inspirativní

Zdravím Vás, Tomáši a Lenčo,

chtěl jsem se Vám, s poděkováním za poskytnutí možnosti zakusit tmu i za perfektní a příjemný servis během pobytu ve svatyni, ozvat sám již dříve… 

Pokusím se shrnout, co pro mě zkušenost pobyt ve tmě je. Najdete-li v tom něco alespoň trochu užitečného, klidně to použijte na stránky pro ostatní.

Na pobyt ve tmě mne přivedly knihy o Tibetu

O praktikách dobrovolného a cíleného pobývání ve tmě jsem se kdysi dozvěděl  z knížek o Tibetu, Nepálu, o józe, ale o tom, že se něco takového děje i u nás, až v pořadu Duše K, kam si Jaroslav Dušek jako hosta  pozval Romana Mlejnka, speleologa, který opravdu uskutečnil dlouhé pobyty ve tmě v krasových jeskyních – to mně připadalo trochu až příliš drsné. Potom jsem si listoval na netu nabídkou pobytů ve tmě v lidštějších podmínkách, kde jsem narazil na tu Vaši. Připadala mi sympatická, takže jsme se objednali i s Evinou.

Ve tmě přišlo, co jsem tak docela nečekal a pobyt, jak jsem si ho představoval, podle těchto představ moc neproběhl. Představám se asi nelze docela ubránit, ale při konfrontaci s realitou se většinou ukáží být pouhým mentálním cvičením. Ne příliš užitečným 🙂

Krize ve tmě mi pomohla překonat jóga

Naopak užitečnou se ukázala být zkušenost s jógou (ať už pranájámou, ásanami), čchi-kungem (nejvíce Žlutý mnich – zabere málo místa a není tak náročný na rovnováhu, která potmě potrápí; při Osmi kusech brokátu jsem narážel rukama do stropu), meditačními a koncentračními cvičeními; to pomohlo překonat krize, jichž pár bylo.

Někteří praktikující říkají, že prospali první den či dva – já spal normálně, takže spíše málo. Spánek se s každým dalším dnem zkracoval a trhal. Ke konci už jsem nespal téměř vůbec. Až poslední noc jsem málem zaspal budíka.

Jídla bylo dost a chutnalo mi. Překvapilo mě, jak moc jím očima, protože ve tmě mi nedělalo problém poznat, že mám dost, ačkoli v nádobě ještě zbývalo. A dokázal jsem nedojíst. Alespoň ne hned.

Pocit ze tmy – kupříkladu ji nevnímám jako černou.

Nemožnost zrakové kontroly vedla k tomu, že jsem se skutečně dokázal uvolnit až ve druhé polovině terapie tmou. Jinak jsem byl pořád ve stavu jakési mírné paniky, lehkého stresu. Což zase na druhou stranu asi zostřilo a prohloubilo vnímání přítomného okamžiku. A že to občas byla síla.

Bylo jiné, když jsem měl zavřené či otevřené oči – s otevřenýma očima byly vizuální představy chabější, méně barevné a chudě strukturované. Zato se zavřenýma, to byly plejády barev, nádherně prosvětlené fraktální formace, modely světů … S každým další dnem se ale rozdíly zmenšovaly, barvy bledly, ovšem tvary se více cizelovaly, přibývalo detailů.

Někdy jsem zažil transformaci taktilních podnětů na vizuální. Třeba při sprchování po mně místo vody sjíždělo nádherné zlatozelené světlo; studená voda byla více do modra, teplá více do zelena. Ale to se také dělo jen první dva dny a potom ustalo.

Prostor při pobytu ve tmě se mi měnil

… Když jsem ležel, prostor okolo se plynule proměňoval z gotické kaple do hinduistického chrámu, potom jsem zase byl ve srubu a hned v jeskyni … ale vždy jsem po levé straně „viděl“, že stěna je hustě porostlá velice sytě zelenými a nezvykle tvarovanými listy. Stejně byla porostlá i stěna přede mnou, na pravé straně. Když  jsem po týdnu vyšel ven, zjistil jsem, že v místech, kde byly stěny ve vizi porostlé, skutečně rostou stromy – myslím, že jabloň a hrušeň. A teď nevím, zda jsem se jaksi mentálně-energeticky propojil s jejich existencí anebo je podprahově zaznamenal ještě před vstupem do chaty a potom, jako i další obsahy nevědomí, bezděčně vizualizoval a umístil do představy. Ta první možnost by se mi líbila více.

 Všemožných vizí bylo hodně, vedle euforii podněcujících i takových, v nichž se asi projevily temné stránky mé osobnosti, které vytěsňuji, bezděky, jelikož o tom nevím, a daly mi zažít okamžiky čiré hrůzy a děsu, proti jejichž syrové brutalitě byla dechová cvičení a jakési pokusy o racionalizaci situace prakticky k ničemu. Prožití takových chvil ovšem vedlo k sebepřijetí

Jednou z věcí (a nejspíše tou nejpodstatnější) byl ve výsledku prožitek vlastní smrtelnosti, který stále přetrvává a skýtá mi přepych téměř neustálého vnímání přítomného okamžiku. Díky tomu se častěji těším z věcí a situací, jež předtím probíhaly a zapadaly bez povšimnutí. Což byla škoda. Den se mi teď zdá delší, asi jako dětem.

Pobyt ve tmě mi dal možnost setkat se se sebou, snad trošičku něčemu porozumět, příležitost zkusit využít čas jen a jen pro sebe, aniž bych z toho měl mít problém se svědomím, prostě vzdor omezení zažít něco svobody. Takže, s troškou patosu, vyhlížet světlo ve tmách.

Snažil jsem se napsat hned, jak jste se ozvali, ale dílem kvůli pracovní zaneprázdněnosti a dílem kvůli tomu, že jsem si musel některé emoce a pocity ohledně tmy sám ujasnit a pokusit se je převést do konkrétnějších tvarů – do slov, to trvalo déle. 

Jak jsem říkal už při našem loučení: pobyt ve tmě byl vysoce inspirativní.

Moc Vás zdravím a přeju hodně dobrého

Honza

Maru – jsem vděčná a tak nějak visím v časoprostoru

Tak milý Tome a Lenko,

uplynul měsíc od pobytu ve tmě? To mě docela šokovalo, ale vzhledem k tomu, že je každý den nabitý, tak se tomu ani moc nedivím..

Pár měsíců jsem si hrála s myšlenkami na pobyt ve tmě

Můj příběh je prozaický, přišel mi pocit, že mám jít do tmy, pár měsíců jsem si s ním hrála a pak začala hledat, kam půjdu. U vás mi to přišlo dle www nejsrdečnější a tak nějak bez zbytečného pozlátka a balastu a tak jsem vás oslovila. Byla jsem velmi ráda, že jsem dostala termín až za půl roku neboť jsem věděla, že se má ještě něco stát, abych si pobyt ve tmě užila…stalo se spousta věcí a já sílila a sílila, až jsme cítila, že se začínám těšit a být zvědavá sama na sebe. Strachy, které byly před půl rokem už zmizely, spousta věcí se vyřešila už jen samotným rozhodnutím podívat se na sebe – takovou já jsem a pokud se podaří třeba si ujasnit, co bych ráda na další roky se svým životem.

Na pobyt ve tmě jsem šla pěšky

Nástup byl úžasný, přišla jsem (pěšky) s těžkým batohem a uřícená, takže moje jediná starost byla sprcha, jídlo a zhasnout. Tomáš mi vysvětlil co a jak, vše se mi zdálo jednoduché pro pochopení ( a bylo to tak i v reálu) a tak jsem se sprchla, najedla a hned zhasla. čekala jsem co bude, nic nepřicházelo, jen pocit, že se mám seznámit s místností a zjistit, jestli bych si třeba nevyrobila nějaký strach sama když se neukazuje ha ha no tak jsem vlezla pod postel, procházela kolem zdí, šla na záchod a nikde nic…tak si říkám lehnu a spím…a ono nic…únava nikde, já oči dokořán, občas jsem si zacvičila, zameditovala  a snažila se odhadnout kolik je hodin….měla jsem totiž opět hlad ha ha ..Tomáš mi přinesl druhý den jídlo, to jsem se snažila nesníst zároveň a pak jsem zase jen ležela a podřimovala…přicházely zvláštní sny…z některých jsem se vzbudila vyděšená, ale pak jsem si uvědomila, že ten strach nemusím řešit a bylo mi dobře…z jednoho snu jsem se vzbudila s pláčem a prosila za odpuštění lidi, ke kterým jsem to tak cítila…bylo to úžasné !!! Brečela jsem si pěkně nahlas, mluvila jsem si nahlas…nikdo mě neviděl, neslyšel, ani já jsem nikoho neřešila, jen ten pocit odpuštění…nic moc jiného se nedělo, jen pocit, že není třeba nic dělat, ani se hýbat…pocit prázdného časoprostoru ve kterém tak nějak visím 🙂

Po návratu jsem dostala zánět očí, který mi velmi pomohl pěkně další čtrnáct dní nekoukat ven, ale dovnitř…každý den děkuji za vše, co je mi dáno a jsem vděčná, že jsem si mohla udělat zastavení, které přišlo v pravý čas a plynule navázalo na celý můj předešlý jak duchovní tak fyzický život.

Přátelé, pokud vás to ťukne, nebojte se, pokud přijmete rozhodnutí, než přijdete na řadu ve tmě, většina věcí se vyřeší sama 🙂

Krásné životy všem přeje Maru 🙂

1 2 3 13
Older posts

© 2017 Léčba tmou

Theme by Anders NorenUp ↑

Mohlo by Vás zajímatclose

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít