Léčba tmou

Terapie tmou, pobyty ve tmě

Archiv pro měsíc: Říjen 2016

David – pravdu máme stále před nosem

Srdečně Vás zdravímPobyt ve tmě pravda, přátelé,

s laskavým svolením Lenči a Tomáše Roudových mám nyní možnost sdílet některé své vjemy a zážitky na pobyt ve tmě a dát tím malinko nahlédnout do mysli jedné docela obyčejné lidské bytosti, čím vším si během temného bdění/snění prochází. Nebudu Vás unavovat spoustou informací kolem a kolem, protože to, jak na Vás bude působit cesta na místo určení, samotná svatyně, její okolí či ony dvě bytosti, které Vás tmou provedou (v míře Vámi stanovené), už záleží jen a jen na vnímání Vaší mysli, protože „Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě“ (Antoine de Saint-Exupéry).

Okamžik zhasnutí je čistě na každém z nás, není tady nikdo, kdo by nutil či byl nucen, dveře ven se nezamykají, i vypínač světel máte stále na dosah a právě tato svoboda ještě více podbízí k tomu, abychom se jen tak nevzdali. Přeci jen jsme sem všichni podvědomě či vědomě přijeli (či přijedeme) něco zpracovat, něco vyřešit a postavit se tomu tváří v tvář. Možná bude někdo namlouvat, že to chtěl(chce) zkusit jen ze zvědavosti, ale po hlubší introspekci poznáte, že je tomu skutečně jinak – vše má svůj velmi dobrý důvod. Mimochodem opravdu je to doslova léčba tmou a jak se lze dočíst třeba v knize Královna Slunce (Christian Jack), tak podobnou procedurou lidé (nejen) ve starém Egyptě procházeli celkem běžně, faraoni a další státníci zastávající důležité královské funkce toto podstupovali nejméně každoročně jakožto očistný proces, který měl za úkol zjasnit a zklidnit mysl a učinit ji pak mnohem snáze ovladatelnou pro správné vykonávání dané funkce. Možná v tomto okamžiku začínáte jasněji cítit a vnímat, proč je toto pro Vás tak důležité a proč Vás to dovedlo až sem.

Pobyt ve tmě v západní svatyni

Řízením jakýchsi sil na mou osobu připadla západní svatyně, ze které jsem po zhasnutí ještě pootevřenými dveřmi pozoroval nádhernou scenérii a v poli osamocený vlčí mák, prožíval jsem něžné a smutné myšlenky na Milovanou a její přenádhernou a usměvavou tvář, následoval poslední nádech venkovního vzduchu a poté už jen klidné a pevné uzavření vstupních dveří. V ten okamžik Vás vedle tmy obklopí hluboké ticho a to, co bylo dříve uzamčené uvnitř, najednou pocítí, že brzy bude příležitost dostat se ven. Byť jsem na pobyt ve tmě nevkládal očekávání, bylo tam už poměrně zoufalé přání zodpověděť si alespoň jednu ze 3 otázek (na minulost, přítomnost a budoucnost), které mne sužovaly poslední 4 roky a které se všechny vztahovaly právě k Té, jenž je mi vším. Dostal jsem odpověď na 2 z nich a ještě něco mnohem více, ale hezky všechno popořádku…

První noc byla napěchována celou řadou různorodých snů. První 3 jsem si nepoznamenal, pak se ale stalo něco, co mě po celý zbytek pobytu převedlo na úplně jinou myšlenkovou kolej. Po skončení 3. snu jsem zcela zřetelně viděl pár dlaní, jak pod zhasnutou projekční plochou velko-obývákové velikosti, která působila jako jediný kus skla bez jakéhokoliv orámování, vkládá do nějakého zařízení cosi jako videokazetu, na které bylo napsáno „č. 4“. Měl jsem do té doby celou řadu lucidních snů i několik astrálních cest, znám a velmi si vždy užívám ty pocity, kdy se probudíte a víte, že ještě spíte, nebo procházíte místy, která důvěrně znáte, a pak „padáte“ zpátky do těla. Toto ovšem bylo něco zcela jiného – cítil jsem se jako ten, kterému patří ony dlaně, zároveň jsem ale vnímal emoce jako u testovacího panáka, na kterém má co nevidět proběhnout další pokus v novém prostředí. Velmi se v tom okamžiku prohloubil již existující rozpor ve vnímání mezi já a Já, což v dalších dnech umožnilo porozumět jiným přicházejícím informacím. Ke snům té noci ještě dodám, že 6. sen byl dvojúrovňový – kdo viděl film Inception (Počátek, r. 2010), bude rozumět: Stál jsem uprostřed noci doma v jednom pokoji vedle mé postele, která na daném místě normálně nestojí, a díky tomu jsem věděl jasně, že spím a že se chci probudit. Poté jsem se sice probral do jakési temné svatyně, ale byla to jen vyšší úroveň snu a záhy se mi s velkým rachotem zřítil kus stropu a dovnitř začalo proudit jasné ranní světlo. Ještě si pamatuji, že za chvilku jsem za dveřmi slyšel hlas Toma, jak na to nadělení říká „No to se mi snad jenom zdá!!!“ 🙂 Takže Tome promiň, fakt jsem Vám to tam nechtěl zbourat, snad to dáte brzo do kupy. 😉

Jestli je ještě noc, nebo již nastal rozbřesk, můžete rozpoznat zaposloucháním se do ptačího zpěvu, který se jemně nese i přes jinak velmi solidní zvukovou izolaci – hold přírodu člověk nezastaví. S chatičkou jsem se rychle sžil a každý její kousek mi připadal přátelský, jakoby právě s tímto záměrem byla vybudována. Další 2 dny a noci probíhaly velmi poklidně. nechával jsem většinu dne tělo odpočívat a byť jsem si před oběděm vždy tak půlhodinku lehce zacvičil (vyšší postavy fakt bacha na pokusy o stojku „s rozběhem“), první 3 dny jsem opravdu tak 18-21h denně prospal a byl jsem rád, že jsem si přibalil sportovní triko na kolo, aby se tělu v delší hibernaci lépe dýchalo. Ranní myšlenky typu „ležím do rozednění“ padaly asi tak na stejně úrodnou půdu jako hláška typu „pádlujem do setmění“, která člověku při několikatýdenním brouzdání na kajacích svalbardskými fjordy během polárního dne celkem snadno vypadne z pusy. 🙂 Jinak během bdění, cvičení a chození po chatce bude určitě mnohým rovněž příjemné oblečení na chvíli odložit – když už jste vystaveni tváří v tvář tmě a útokům svých skrytých emocí a myšlenek, jste stejně tak či tak nazí a takto to budete vnímat ještě silněji. Moc toho během toho týdne potřebovat nebudete, nicméně je fajn si věci rozložit pod postel a „vyfotit“ a ohmatat, abyste to poté hravě našli. Možná budete také semtam hledat třeba takovou zubní pastu, kterou shodíte, protože jste 1/2 vteřiny předtím nebyli dostatečně bdělí, ale zajímavé je, že některé věci uchopíte vždy s nesmírnou přesností, vnitřní prostor je velmi dobře vnímatelný i bez rozsvícených světel. Jediné, s čím jsem si příliš nerozuměl, byla klimatizace – přes veškerou snahu se mi nepodařilo uvést ji do stavu, kdy by vzduch neohřívala, ani nechladila, ale jen přiváděla venkovní vánek v nezměněné formě. No nicméně krapet za to jistě může i fakt, že jsem začal studovat ovladač až po zhasnutí.

Jídlo při pobytu ve tmě jako překvapení

Okolo poledne Vám jedna nesmírně srdečná bytost donese naprosto kouzelnou baštu a určitě neprohloupíte, když si nenecháte prozradit obsah „zásilky“, protože tím ještě více prohloubíte a zjemníte vnímání. Opatrně nést, ochutnávat a očichávat neznámé (a nesmírně lahodné) jídlo potmě je asi jako mazlení a následné usínání v objetí milované bytosti, kdy jste vedle spánku unášeni přenádhernou vůní jejích vlasů a pokožky a teplo jejího Srdce Vám přitom vhání slzy štěstí do očí… Lenča Vám asi bude tvrdit, že za to může ta tma, ale sama je v kuchyni opravdu veliký kouzelník a jistě pocítíte na vlastních smyslech, že vaří s Láskou – více snad není třeba prozrazovat.

Po 3. noci, když mi v mysli stále dokola a dokola hrála píseň od D. Deyla („…nezradím víckrát duši Tvou“), se objevila odpověď na mou první otázku – konečně jsem porozuměl, co se to tenkrát před léty vlastně stalo a že k tomu všemu vlastně zřejmě stačila jediná má lež! Nelze dost dobře popsat slovy, co se poté s mou myslí a emocemi všechno dělo, ale ucítil jsem nesmírnou úlevu, mnohaletý smutek se jako kouzelnou hůlkou rozpustil v slzy, ještě hlubší vděčnost a snad ještě silnější Lásku než doposud, pokud je vůbec něco takového možné. Jediný okamžik a jak dokázal otřást celou duší… Nebýt pobytu ve tmě, trápím se jistě ještě řadu dalších let. Úleva se projevovala ve velmi hlubokých vrstvách, v mysli jsem si poté prozpěvoval, smál se lecčemu (pardonuju se, ale tady by popis byl fakt na dlouho) a všechno dostalo zcela novou příchuť.

O 4. noci jsem měl opět velmi zvláštní sny a tentokrát jsem uviděl zcela jasně, že je během snění záměrně vytvářena konkrétní situace a přitom se testuje určitý aspekt mysli, jak na ni bude reagovat, čímž probíhá jakési studium a vývoj podobný tomu, co všichni prožíváme v běžném životě. A hlavně si znovu silně procítíte, že Vy a mysl není jedno a totéž. Měl jsem před pár lety tu čest pobývat několik dní s mistrem Nukunu, kdy mimo jiné povídal o proudu myšlenek a emocí jako o hurikánu a o tom, že jeho vnitřní, nehybným a zcela klidným středem jsme právě my. Jedna věc je slyšet a představovat si to, druhá věc je to skutečně zažít a nechat mysl tomu porozumět. Viděl jsem mysl jako shluk osobností různých povah a charakterů, viděl jsem, jak při nabývání moudrosti tato mysl bohatne a čistí se zároveň, viděl jsem vesmírné „plantáže“ plné statisíců pátravých očí stoupajících směrem k modravé záři, viděl jsem strop jemně osvícený namodralou podlahou, viděl jsem třeba i 5 různorodých myšlenek během 2 vteřin a žádná nebyla má, viděl jsem možnost volby, kterou všichni máme před smrtí, a znovu jsem prožil to, co napsal V. Megre ve své knize Obřady lásky, když v ní umíral člověk, který prožil život plný nenaplněné Lásky:

„Nepomyslím na své nové narození, jim odevzdám svou mysl pro tvoření. Odevzdám pro jejich štěstí a nadšení. Vtělujte se, potkávejte se, žijte ve staletích, Radomíre, Ljubomilo, jsem váš druh, nejsem nepřítel.“ Na trávě ležel Vedruss, nesténal. Zesláblý, ale přece dokázal přitisknout k hrudi sošku milované ženy. „Děj se dobro,“ jako v blouznění, zašeptal své milované…

Cítil jsem také velmi jasně, že když chce člověk být rodičem, měl by si nejprve velmi jasně uvědomovat svou zodpovědnost a nutnost vyléčit a vyčistit co možná nejvíce svých bolestí, bloků a trápení, aby nic z toho nepřenášel na své děti. A když už na dětech vidí své vlastní nedostatky, nezoufat a hledat v sobě odpovědi a cesty, jak vše uvést do harmonie.

Po 5. noci mi „do dlaní“ přistála odpověď na 3. otázku, zda bych Ji měl vyhledat a svěřit se se vším, co v sobě nosím. Do zápisníku jsem si poté napsal pouze „Neporuším Poslední slib“, opět se navrátil smutek a stesk, ale nyní již v jiné, smířené formě. Vybavila se mi přitom scéna ze seriálu Goro, bílý pes, který jsem sledoval jako malý kluk: Dívka z jedoucího vozu zapískala na píšťalku 2x a on věděl, co to znamená a že musí poslechnout. Věděl jsem však již dávno, že bez ohledu na to, co pro ni znamenám, budu dál brousit a leštit ten malý kamínek, dokud z něj nebude diamant, který Jí jednoho dne složím k nohám.

Pobyt ve tmě otevírá

Přátelé, mohl bych s Vámi sdílet ještě mnoho dalšího, ale i kdyby tisíce stran byly popsány tisíci zážitky, pořád to bude mysl, která bude vypravěčem, a tím bude chtě nechtě odvádět od Skutečnosti. Povím Vám snad ještě tolik, že tma je kamarádka a bude se snažit Vám pomoci otevřít se všemu, co máte v sobě. Pokud v mysli nosíte něco, na co byste nejraději zapomněli (a čemu nikdy neutečete), tma Vám pomůže to zpracovat a rozlišit, co je iluze a co je Skutečnost, zapovězené myšlenky, touhy a vášně budou stůj co stůj chtít na povrch. Můžete mít hlubokou úctu k svobodné vůli Milované bytosti a vědomi si síly lidských myšlenek a přání můžete potlačovat své sny, ale nepůjde to donekonečna. A právě tma bude tím, kdo Vám otevře oči.

A ještě zcela poslední věc, respektive poslední poznámka ze zápisníku: „Pravdu máme stálo přímo před nosem, pouze naše oči ji nevidí.“ Proto bychom se měli dívat svým Srdcem.

S láskou

David

Ivana – dospělá ženská, co si blbne ve tmě

Pobyt ve tmě a ptáčkovéMilá Lenko, milý Tomáši,

je to rok, co jsem u vás absolvovala pobyt ve tmě, co jsme se naposledy objali a já jsem odjela domů :).
Cítím, že je na čase posdílet s Vámi pár mých pocitů, situací, zážitků, kousek mého života po tmě…

Pro pobyt ve tmě jsem se rozhodla na Tři krále

Jít do tmy mi přišlo večer na Tři krále 2015, hned jsem sedla, ruka na klávesnici mně zavedla na Vaše stránky a pak jsem dlouho čekala, celých pět měsíců jsem občas bloudila po Vašich stránkách, hledala informace k pobytům ve tmě a vlastně se docela těšila. Mezi tím jsem onemocněla, operace basaliomu dopadla O.K., tak jsem na konci května sbalila pár věcí a medvědy a dorazila.
Krásné přivítání, čaj s Lenčou, povídání, nic lepšího jsem si nemohla přát.
A pak to přišlo, procházím chatku na pobyt ve tmě za světla, počítám kroky, ukládám věci, už držím ruku na vypínači, dlouho, dlouho…. Než jsem si naprosto jistá, že už na dalších pár dnů nerozsvítím. Pamatuju si všechny situace minutu po minutě 🙂 ještě nyní.

Bylo mi smutno a plakala jsem 2 dny

První dva dny jsem hodně plakala, bylo mi smutno po mých blízkých, moc mi scházelo objetí, dotyky, pohlazení, ne povídání, ale spíš fyzický kontakt. První den povídání s Lenčou jsem si uvědomila, že mi moji blízcí nemůžou nahrazovat lásku, kterou mám chovat sama k sobě. Boží lásku, kterou v sobě máme úplně všichni, jen na ni pod vlivem výchovy a různých životních karambolů prostě zapomínáme.

Co tu děláš, blbneš tady, ty dospělá ženská, máš dělat něco užitečnějšího a nevymýšlet kraviny, doma a v práci tě potřebujou…

Druhý den povídání s Tomášem, opět skvělá lekce. Proč mi pořád něco v hlavě říká, „Co tu děláš, blbneš tady, ty dospělá ženská, máš dělat něco užitečnějšího a nevymýšlet kraviny, doma a v práci tě potřebujou…“ Už, už bych vzala za kliku a vypadla, pak ale zase něco uvnitř mě říkalo ne. A co na to Tomáš? „Hele, vezmi si např. armády stojící proti sobě. Jedna je v tichosti, připravena k boji, je klidná a mírná, přesto statečná. Ta druhá hlučí, řve, dupe a rachotí, obě mají svou sílu a je jen na tobě, kterou si zvolíš. Co myslíš, že každá představuje? Ano, ta klidná a statečná, stojící s přímým, statečným pohledem, to je má duše, ta hřmoucí a děsivá je moje ego. Tak jsem si vybrala a zůstala…

A pak přišel u terapie tmou klid

Lenčo a Tome díky, pak už jsem nic nepotřebovala. Hodně jsem psala, představte si, vše, co je na papíře, se dá přečíst. Hodně jsem kreslila, sepsala jsem si svoje desatero života ve tmě :). Úplně prvním bodem bylo – ukládej vždy vše na své místo, opatruj své věci, protože ve tmě už to jinak nenajdeš :). Když se nad tím člověk zamyslí, je to tak i v běžném životě, jen to za světla vůbec nevnímáme. A je jedno, jestli opatrujeme hmotné věci, či něco úplně jiného, třeba lásku :).

A co mi na konec chybělo úplně nejvíc? Vůbec to nebylo světlo, ale na prvním místě zpěv ptáků a na druhém místě čerstvý vzduch. Přátelé, až ve tmě jsem si uvědomila, že bez ptáků by lidstvo zešílelo, je to neuvěřitelné a nepopsatelné, co jsem cítila a mám v sobě stále. Jsem si naprosto jistá, že lidskou psychiku ovlivňuje ptačí zpěv tím nejkrásnějším způsobem. A představte si, při cestě z města o Štědrém večeru (byla už tmavá noc) tak krásně zpívali ptáci, že mi vyhrkly slzy. V životě jsem nic podobného v tento čas neslyšela.
Pobyt ve tmě jsem ukončila po šesti dnech, měla jsem pěknou motolici, hodinu jsem seděla na zápraží Svatyně, hladila chlupatého hlídače a užívala si východu slunce. Upřímně, byla jsem velmi unavená…
Za rok se mi stalo spousty věcí, krásných i těch opačných. Ale díky tmě si uvědomuju, že všechny patří do našeho života a tak jako byla tma pro mne školou, tak beru i vše, co mi život přináší. Oslavila jsem 50, udělala inventuru ve svém životě a jak jen to jde se snažím pokud možno stát vždycky po boku té hodnější armády…

Co vím po roce od pobytu ve tmě?

Že se do tmy rozhodně ještě vrátím. S úctou a pokorou na dny ve tmě vzpomínám, není den, abych tam v myšlenkách nebyla…

S úctou a láskou vzpomínám rovněž na Lenču a Toma, vynikající kuchyni, krásné prostředí. Držím Vám moc palce, ať vše ve Vašem životě běží přesně tak, jak má.

Ivana

Terapie tmou Čeladná, Beskydy

Terapie tmou v Čeladné vznikla díky dvěma mužům – doktoru Andrew Alois Urbišovi, který s terapií tmou přišel, a řediteli centra doktoru Milanu Bajgarovi, jež je pro nové věci v medicíně.

Terapie tmou Čeladná, Beskydy – vila Mátma

terapie_tmou_celadna_beskydy

Zdroj: foto.turistika.cz

Pobyt ve tmě je praktikován v přestavěném kiosku na občerstvení v roce 2011 a nyní se nazývá vila Mátma. Vila se nachází v lázeňském areálu v Beskydech, Čeladná. Vila je protihlukově izolována a o vytápění se stará ústřední topení.

Průběh terapie tmou Čeladná, Beskydy

Před pobytem ve tmě i po něm je klientovi provedeno terapeutické vyšetření. Při pobytu ve tmě může klient chodit, mluvit, cvičit, meditovat a hrát na hudební nástroje, je mu však doporučeno „nedělat nic“.

Účinky terapie tmou Čeladná, Beskydy

Doktoři Bajgar a Urbiš mají uvedeno, že terapie tmou v místě Čeladná, Beskydy, pomáhá na civilizační nemoci, onkoligická onemocnění, porychy metabolismu. Léčba tmou se tedy využívá při obezitě, diabetu a dalších chorobách. Zároveň terapie tmou pomáhá regenrovat psychiku, zvolňuje a zpomaluje životní tempo.

Cena terapie tmou Čeladná, Beskydy

Minimální doba je 7 dní a jeden den stojí 2.000,00 Kč, minimální cena terapie tmou Čeladná, Beskydy je tedy 14.000,00 Kč.
Předem se hradí 2.500,00 Kč při objednání pobytu ve tmě a zbylých 11.500,00 Kč měsíc před nástupem.

Obsazenost je cca rok dopředu. Kalendář obsazenosti není veřejný.

Jak si rezervovat pobyt ve tmě Čeladná, Beskydy

Jakékoli další informace o terpie tmou Čeladná, Beskydy žádejte prostřednictvím mailu. Dr. Urbiše.

Rezervace terapie tmou Čeladná, Beskydy je možná na emailu.

dr.andrew@seznam.cz
Webové stránky jsou http://www.brc.cz/terapie-tmou-1/

Pokud je teraie tmou Čeladná, Beskydy obsazena, či máte Čeladnou, Beskydy daleko, můžete se podívat na další místa terapie tmou.

Zbyněk – problémy na které bych nejraději zapomněl

Pobyt ve tmě ... a kladnýSvůj první pobyt ve tmě mám za sebou. Nejdřív jsem o mé zkušenosti nechtěl vůbec psát, protože pobytů ve tmě už se zúčastňuje docela hodně lidí a podobných informací se dá nalézt na Internetu spousta, ale kladný výsledek mě přiměl, abych tak učinil.

První pobyt ve tmě … a kladný

Musím říct, že jsem vystřízlivěl ze své naivní romantické představy, kterou jsem pravděpodobně získal z děl Lobsanga Rampy, jiných knih či internetových zdrojů. Myslím, že je na místě určitá demytizace pro ty, kteří přemýšlí jít na svůj první pobyt ve tmě nebo pro jejich blízké.

Nejprve bych se chtěl zmínit o místě, které jsem pro pobyt ve tmě zvolil – Léčba tmou Tomáše a Lenky. Rodinná atmosféra, dobrá organizace, výborné jídlo a hezké prostředí. Myslím, že není třeba říkat víc. Občas sem tam nějaký hluk, který mě ale nikterak nevadil (bylo by možné použít přiložená hluchátka), takže můžu každému s klidným srdcem jen doporučit.

A nyní již k samotnému průběhu. Po příjezdu a vzájemném představení jsem zalezl do svojí chatky. Zhasínal jsem relativně pozdě, protože ačkoliv jsem si myslel, že jsem přípravu nezanedbal, tak realita byla trochu jiná 🙂 Na poslední chvíli jsem si ještě zařizoval přesměrování hovorů do hlasové schránky. Příště nechám někomu pro klid mysli i plnou moc. Za světla jsem radši vyzkoušel i sprchový kout.

První dva dny terapie tmou jsem prospal

I když jsem zpočátku nemohl usnout, tak se dá říct, že první dva dny jsem prospal i když to tedy bylo dost přerušovaně. Jsem z domova zvyklý se zachumlávat do deky 200×200, takže jsem byl rád za malý spacáček, kterým jsem doplnil deku běžné velikosti. Spíše jde jen o pocit, za celou dobu jsem si nemusel přitápět. Trhal jsem si ale vlasy, že mě nenapadlo vzít si i svůj anatomický polštář, protože s ním během týdne člověk stráví docela hodně času. I když jsem byl upozorněn na to, že je třeba si při donášce stravy zakrýt oči, protože světlo kolem dveří lehce prosvítá, tak se mi to ne vždy na 100% podařilo a ze začátku ke mě trochu světla proniklo. Příště určitě přibalím šátek nebo masku na oči.

Chvílemi mi přišlo, že se mi hlava uvaří 🙂

Třetí den mě rozbolavělé tělo donutilo k protahovacím cvičením. To se pak během týdne stalo ještě jednou, ale jinak jsem kromě cesty pro pro jídlo a za hygienou, celých 6 dní a 7 nocí proležel v posteli. Najednou už bylo spánku dost a mysl se tak nemohla bránit všemu potlačovanému balastu, který najednou začal vyplouvat.  Problémy v práci, vzpomínky z dětství, vše na co by nejraději člověk zapomněl – vše v plných barvách 🙂 Nejprve jsem to zkoušel korigovat a snažil se dostat, co nejvíce k narození, což se mi podařilo tak do věku 3 let (první kroky, učení na nočník), ale to mi vydrželo jen do dalšího dne. Pak se objevil konkrétní problém, který mě neopustil až do konce. Pro přiblížení si představte nějakou vaší nejvíce neoblíbenou konfliktní situaci, která se vám s obměnami promítá v hlavě rychlostí desítek obrazů za hodinu. Chvílemi mi přišlo, že se mi hlava asi uvaří 🙂

Čímž se dostávám ke stravování. Jak už jsem se zmínil bylo velmi chutné. K snídani pár kusů ovoce, celé vegetariánské jídlo k obědu (polévka, hlavní jídlo a dezert) a jako záloha krabice ovesných vloček. Musím říct, že množství je to dostatečné a celému procesu spíše přispívá být najeden jen do polosyta. Já jsem samozřejmě nic nepodcenil a vzal si s sebou „příkrm“ v podobě ovesných tyčinek, ořechů a sušeného ovoce, ale přiznávám se, že jsem ho využíval spíše jako únik před svojí myslí než že bych měl skutečně hlad.

Audio je únikem od tmy

Jako únik bych viděl i poslech audia, které jsem si naštěstí nevzal, ale uvažoval jsem o tom. Pravděpodobně by jen odvádělo od toho, co je třeba. Dalším rozptýlením, ale příjemným a vítaným, může být popovídání s průvodcem. Osobně jsem ho ale nijak nevyužíval a ani nepotřeboval. Různé formy meditativních cvičení, které jsem zvyklý provádět, mi moc nešly, protože jsem celou dobu pociťoval setrvalý tlak v hlavě. Lepší tedy bylo jen ležet a nedělat nic.

Chtěl bych říct, že zpětně spatřuji problém ve svých nereálných očekáváních a až moc zásadní otázky na které jsem chtěl získat odpovědi. Celý týden jsem si myslel, že dělám něco špatně a pobyt bude zbytečný. Když jsem se s tím nakonec předposlední den smířil, začal se zase těšit na věci které budu venku dělat a uvolnil se, tak k mému údivu posledních pár hodin před odchodem přišlo řešení. Rozhodl jsem se, že nebudu psát nic konkrétního, protože je to relativně dost osobní a ještě budu celý zážitek pravděpodobně dlouho zpracovávat, ale dá se říct, že spojení přicházejících obrazů, vnitřního hlasu, výkladu snů a následných událostí venku mi poskytlo jasné odpovědi.

Poslední noc byla poslána včelka, aby položila život pro posílení prožitku mojí výuky. Tím, že mě bodla do ruky a já na ní pak ještě šlápnul, jsem si na pár dalších hodin způsobil docela psycho 🙂 Trvalo než jsem se uklidnil a rozptýlil představu, jak budu uprostřed noci dezorientovaný, neschopný zapnout mobil, s probíhajícím alergickým záchvatem někde hledat pomoc. Byla to jediná chvíle, kdy jsem si myslel, že budu muset předčasně opustit chatku. Nakonec jsem ocenil, že jsem si vzal přezuvky a nemusel se tak bát dalšího pohybu v místnosti.

A příroda se probouzela

V sobotu ve 4 ráno mě vzbudil budík, kterým jsem dostal od Tomáše, abych nepromeškal rozbřesk. Všichni jsme se postupně vysoukali z chatek a vyrazili na malou vycházku po okolí. Bylo hezké vidět, jak se celá příroda probouzí. Přestože se mi hlava točila dost dlouho a já myslel, že si poté ještě půjdu lehnout, byl jsem nakonec nabitý energií. Kolem 6 hodiny jsme se rozloučili, rychle jsem se osprchoval a vyrazil také k domovu.

Takže co říci na závěr? Pocitově pobyt ve tmě vnímám jako jednu dlouhou noc, která velmi rychle utekla. Nejednalo se o žádné blairwitch, instatní osvícení či rozmluvu se zelenými mužíčky. Možná po delším časovém období než 7 dní. Intenzita bude pravděpodobně velmi záležet na tom, jak je kdo „zanešený“, ale myslím že pro někoho kdo netrpí výraznou psychickou poruchou je to zážitek relativně neškodný. Osobně by mě lákalo vidět, co se děje kolem hranice 14-21 dnů, ale to až třeba někdy příště.  Každopadně týden ve tmě poskytne člověku dostatečný prostor k tomu, aby mohl sledovat svoje mentální i fyziologické pochody a na základě toho přizpůsobit svůj další život k lepšímu. Pokud by se v budoucnu objevil nějaký problém se kterým bych potřeboval poradit, tak terapie tmou určitě opět využiji.

Zbyněk

© 2017 Léčba tmou

Theme by Anders NorenUp ↑

Mohlo by Vás zajímatclose

Použitím těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

Nastavení cookies na této stránce je nastavené na "povolit cookies" pro zachování uživatelské použitelnosti. Používáním těchto stránek souhlasíte s použitím cookies, pro schování hlášky o cookies, klikněte na tlačítko "Rozumím".

Zavřít